Slovenský dům v Praze měl být institucí, která bude spojovat slovenskou komunitu v Česku. Po deseti letech fungování se ale zdá, že se stal pravý opak. Výrazná část slovenských krajanů se této adrese v centru metropole navzdory názvu vyhýbá. Kritizují netransparentní vedení i údajnou politizaci aktivit Slovenského domu. Zatímco Bratislava už před časem utnula provozovateli domu státní dotace, Česká republika jeho program stále štědře podporuje z veřejných zdrojů.

Slovenský dům není přísně vzato „dům“, ale přízemí a suterén činžovní budovy v centru Prahy nedaleko náměstí Republiky se středně velkým společenským sálem. Pozornost vzbudil Slovenský dům už při svém otevření před deseti lety.

Už tehdy se část místní slovenské komunity pozastavovala nad tím, že soukromý spolek Slovensko-český klub dostal státní dotaci ve výši přes devět milionů korun na nákup a rekonstrukci lukrativní nemovitosti. Další peníze poslal slovenský stát.

V průběhu let se na stejné adrese usídlily i některé kontroverzní organizace. Například Asociace nezávislých médií blízká tuzemské dezinformační scéně, která ve Slovenském domě rozdávala i „své“ Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku.

Některé z těchto vazeb HlídacíPes.org podrobně popsal už před pěti lety. A jak ukazuje aktuální pohled do obchodního rejstříku, seznam spolků uvádějících jako adresu právě Slovenský dům, se příliš nezměnil ani dnes.

Krajanské akce i debaty SPD

Trvají i letité výhrady té části slovenských spolků, které se aktivitami ve Slovenském domě necítí být dostatečně osloveny a zastoupeny. Právě slovenské menšině má přitom instituce sloužit především.

Část slovenských krajanů kritizuje například i neaktuální web Slovenského domu s posledními údaji z předloňska nebo nedostatečnou transparentnost toho, kdo a za jakých podmínek si prostory může pronajmout.

„Z hlasování Slováků z Prahy v posledních parlamentních volbách víme, že drtivá většina krajanů má odlišné hodnotové nastavení než jaké prezentuje Slovenský dům v Praze. To všechno v prostorech označených slovenskými symboly a s letákem, že Slovenský dům je podporovaný slovenským a českým prezidentem,“ shrnuje další výhrady předseda spolku Pražská kaviareň Andrej Probst.

Sám ředitel Slovenského domu Vladimír Skalský tvrdí, že jeho instituce je otevřená všem a politickou zaujatost odmítá. Už před pěti lety v komunikaci s HlídacíPes.org naznačil, že za podobnou kritikou vidí „závist či pomstu, částečně politické animozity“. Letos už na dotazy redakce ani po opakovaných urgencích nereagoval.

„Posilování česko-slovenských vztahů je z pohledu Slovenského domu zúžené hlavně směrem k českým politickým stranám jako SPD, ANO, KSČM,“ tvrdí.

Naráží například to, že ve Slovenském domě se pravidelně konají i nekrajanské aktivity s politickým podtextem, třeba takzvané Valdštejnské debaty. Tyto diskuse převážně na komunální pražská a středočeská témata spoluorganizuje stranický think-tank SPD Tomia Okamury – Institut svobody a přímé demokracie.

V minulosti byl hostem Slovenského domu opakovaně i Andrej Babiš, dobré vztahy měl ředitel Slovenského domu Vladimír Skalský i s exprezidentem Milošem Zemanem. Na druhou stranu, akcí ve Slovenském domě se v některých případech účastnili i politici z opačné části politického spektra, což se částečně týká i zmíněných Valdštejnských besed.

Ředitel vidí závist a pomstu

Sám ředitel Vladimír Skalský i proto tvrdí, že jeho instituce je otevřená všem a politickou zaujatost odmítá. Už před pěti lety v komunikaci s HlídacíPes.org naznačil, že za podobnou kritikou vidí „závist či pomstu, částečně politické animozity“. Letos už na dotazy redakce ani po opakovaných urgencích nereagoval.

„Bylo by naivní si myslet, že vztahy ve slovenské komunitě jsou ideální. V Praze je hodně slovenských spolků, které se od sebe liší názorově, zaměřením, činností, věkovým průměrem i dobou svého vzniku. Existují však průniky, které nás propojují, ale tím průnikem Slovenský dům není,“ říká Viera Kučerová ze spolku Bona Fide.

Ten se věnuje pořádání různých kulturních akcí, včetně národnostních, sklepní prostory Slovenského domu ale podle Viery Kučerové těmto aktivitám nevyhovují. I ona navíc sdílí názor, že se řada krajanů Slovenskému domu vyhýbá kvůli hodnotovému nastavení jeho aktivit a programu.

Ten tvoří zejména směs kulturních, hudebních a vzdělávacích či debatních akcí, zpravidla se „slovenskou stopou“. I tady však část pražské slovenské komunity tvrdí, že Slovenský dům neplní svůj původní účel a namísto posilování slovenské komunity se snaží vystupovat jako emisar slovenské kultury v Česku. Tuto roli však má především Slovenský institut v Praze, tedy zcela jiná organizace spadající pod slovenské ministerstvo zahraničí.

Generální prokurátor zasahuje

Až potud by se mohlo jednat čistě o příběh sporů uvnitř krajanské slovenské komunity. Jde však i o peníze z českého státního rozpočtu, které Slovenský dům na své konkrétní aktivity po celou dobu své existence čerpá. Netypickou zápletkou tohoto „krajanského“ příběhu je také to, že se do něj vložil generální prokurátor Slovenské republiky Maroš Žilinka.

Vezměme to ale popořadě. Slovenská strana už předloni přímé financování aktivit zřizovatele Slovenského domu zastavila. „Subjektu Slovensko-český klub nebyly v letech 2023 a 2024 poskytnuté žádné dotace,“ potvrzuje Jarmila Brezinová ze slovenského Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí. Důvod zastavení dotací stojí za pozornost.

O tom, že se výrazná část slovenských krajanů v Praze zejména s nekrajanskými aktivitami Slovenského domu neztotožňuje, ministerstvo ví: „Ministerstvo kultury neposkytuje na tyto aktivity žádné finanční prostředky, nemáme tedy o těchto akcích relevantní informace.“ Přeloženo – ať si své vlastní neshody vyřeší slovenská menšina mezi sebou.

V roce 2022 Slovensko přijalo novelu zákona o zahraničních krajanech, podle níž je podmínkou poskytnutí dotace na nákup nemovitosti pro krajanské spolky v zahraničí to, aby se tam dotovaná aktivita uskutečňovala alespoň padesát let od poskytnutí dotace.

V případě Slovenského domu, který dostal před deseti lety takovou dotaci „do kolébky“, tedy zbývá ještě čtyřicet let. Podle původní dotační smlouvy to mělo být celkově pouze dvacet let. A tady nastal problém.

Slovensko-český klub jako jediný krajanský spolek příslušný dodatek k dotační smlouvě nepodepsal. Ředitel Slovenského domu Vladimír Skalský nahlas kritizoval „změnu pravidel v poločase“ a obrátil se s žádostí o pomoc na slovenského generálního prokurátora Maroše Žilinku. Ten mu vyšel vstříc a kvůli zmíněnému ustanovení zákona podal stížnost na slovenský Ústavní soud. Ten o ní stále rozhoduje.

Pozoruhodné je, že podle dřívějších vyjádření Vladimíra Skalského tím slovenská prokuratura zareagovala na „podnět Světového sdružení Slováků v zahraničí“, s nímž má prokuratura uzavřenou smlouvu o spolupráci.

Spolek Světové sdružení Slováků v zahraničí však sídlí na adrese Slovenského domu a jeho předsedou je právě Vladimír Skalský. V tomto případě tak kromě zájmů „zahraničních Slováků“ hájí i zájmy svého vlastního spolku provozujícího Slovenský dům.

„Kdo chodí do mlýna, ten se zamoučí“

Navzdory všem kontroverzím zůstává Slovensko-český klub jako provozovatel Slovenského domu stále příjemcem nezanedbatelných dotací také z českého státního rozpočtu. V posledních letech se tato suma pohybovala podle výročních zpráv spolku zhruba ve výši dvou milionů korun ročně, se střídavými výkyvy nahoru i dolů. Další desítky tisíc korun poslaly samosprávy, magistrát hlavního města a městská část Praha 1.

Klíčovým poskytovatelem dotací je na české straně ministerstvo kultury. To podporuje především vydávání časopisu Slovenské dotyky.

„V dotačním programu na podporu kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v České republice se každoročně daří získávat finanční podporu více slovenským spolkům, které pořádají své kulturní aktivity ve Slovenském domě v Praze. Jedná se o výstavy slovenských umělců, amatérská divadelní představení pod vedením profesionálních lektorů, prezentace knih slovenských autorů, cykly workshopů a koncertů komorní hudby a jiné,“ doplňuje ministerstvo na dotaz HlídacíPes.org.

O tom, že se výrazná část slovenských krajanů v Praze zejména s nekrajanskými aktivitami Slovenského domu neztotožňuje, ministerstvo ví: „Ministerstvo kultury neposkytuje na tyto aktivity žádné finanční prostředky, nemáme tedy o těchto akcích relevantní informace.“ Přeloženo – ať si své vlastní neshody vyřeší slovenská menšina mezi sebou.

Podobně se k věci staví i slovenský stát: „Úřad není oprávněný vystupovat v úloze mediátora sporů mezi krajanskou komunitou,“ říká mluvčí Úřadu pro Slováky žijící v zahraničí Brezinová.

Dohady o to, komu vlastně slouží Slovenský dům, tak trvají i deset let po jeho otevření. Zatímco jeho zakladatelé na webu tvrdí, že jde o „nejdůležitější slovenský projekt v České republice od roku 1993“, část slovenské komunity – pro kterou měl být dům určený především – se mu obloukem vyhýbá:

„Jeden krajan mi to vysvětlil přes jedno slovenské přísloví: Kdo chodí do mlýna, ten se zamoučí,“ dodává Andrej Probst ze spolku Pražská kaviareň.