Do pražské ulice Na Zátorce mnoho běžných lidí spíše nezavítá: je plná především zahraničních ambasád, i když vilu na dohled od stadionu fotbalové Sparty si zde koupil třeba miliardář Daniel Křetínský. Sousední dům na jedné straně patří velvyslanectví Norského království, naproti má svou rezidenci ruský velvyslanec a na straně druhé je Ruské kulturní centrum.

Zastavme se na pomyslné cestě touto ulicí právě před Ruským domem, Ruským kulturním centrem a Ruským střediskem vědy a kultury v jednom – všechno jsou různé názvy pro totéž. Pod patronací Kremlu zde dům/ centrum/ středisko funguje už od roku 1971.

Je jedním ze zahraničních zastupitelství takzvaného Rossotrudničestva, což je zkrácená ruská verze dlouhého názvu Federální agentury pro záležitosti Společenství nezávislých států, krajanů, žijících v zahraničí a mezinárodní humanitární spolupráci.

Jde tedy o kremelskou vládní agenturu a podle toho také dlouhodobě funguje.

K čemu také slouží

Ukazuje se to i na faktu, že Ruské středisko vědy a kultury v Praze do června 2020 řídil ruský diplomat Andrej Končakov. Reálně byl ale příslušníkem ruské kontrarozvědky FSB; jako mnoho jeho dalších kolegů v Česku působil pod diplomatickým krytím.

Česká diplomacie ho spolu s jiným ruským zpravodajcem vyhostila po sporu, jehož důsledkem byla dezinformace o tom, že Končakov chce zavraždit jedem ricin tehdejšího starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře.

Ruský dům není ledajaký dům. Uvnitř má velký promítací sál pro 380 diváků, reprezentativní Křišťálový sál s plochou 135 m2, hudební a taneční salon, knihovnu či galerii pro pořádání výstav. Nejde ale jen o to, jak vypadá uvnitř, ale o to, k čemu také slouží.

Jak upozornil web Manipulátoři.cz, na facebookovém profilu Ruského domu i na reálných akcích v prostorách Ruského střediska vědy a kultury se potkávali autoři a koordinátoři dezinformačních médií typu Aeronet, Svobodný vysílač či Raptor.tv, i místní odpůrci EU, NATO a liberální demokracie.

Právě Ruský dům měl být v roce 2016 údajně místem, kde se v Praze sešel advokát někdejšího amerického prezidenta Donalda Trumpa Michael Cohen s představiteli Kremlu. 

Hlaste nám rusofobii

Ruský dům v Praze nyní funguje tak, jako by žádná válka, kterou Kreml rozpoutal na Ukrajině, nebyla. Po krátkých chvílích nejistoty přepnul zpět do běžného chodu.

V den, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, se sice na facebookové stránce Ruského domu v Praze objevila informace, že „mnoho svých akcí budeme asi nuceni odložit na neurčito“ a dočasně přestal fungovat i web Ruského domu v Praze. Tato dočasnost však neměla dlouhého trvání.

Už v březnu naopak přišla výzva „krajanům žijícím v Česku“, aby „hlásili jakékoli projevy rusofobie, se kterými se setkají“.

„Drazí přátelé! Na českém území se vyskytly případy útlaku ruských občanů. Pokud čelíte jakýmkoli formám diskriminace na základě národnosti, včetně propouštění, obtěžování ruských studentů a školáků, vyhrožování či jiných útoků, prosím zašlete veškeré dostupné informace o takových případech (fotografie, videa, screenshoty) na email: [email protected],“ stálo ve výzvě.

Stížnosti na rusofobii sice od představitelů Kremlu zaznívají opakovaně, Ruské kulturní centrum už ale jinak vystupuje tak, že život jde dál a centrum jen „dělá svou práci“.

Kupříkladu verbuje zájemce o studium ruského jazyka i zájemce o bezplatné studium na ruských vysokých školách pro akademický rok 2023/ 2024: „Máte možnost získat vzdělání na nejlepších ruských vysokých školách na jakékoli akademické úrovni. Zapojením se do projektu navíc budete moci absolvovat odbornou stáž nebo se naučit ruštinu v její ‚vlasti‘.“

Na facebookovém profilu Ruského kulturního centra se také pravidelně představují ruské vysoké školy a chlubí se, že „za poslední tři roky se celkový počet cizinců, kteří studují na ruských vysokých školách, zvýšil o 26 000 a dosáhl zhruba 324 000“.

Nejvíc zahraničních spolužáků by potenciální český zájemce měl z Běloruska, Kazachstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu.

Co je to ruský svět?

Podle česko-ruské smlouvy je nemovitost oficiálně určena pro státní neobchodní účely. I když Ruský dům navenek neřeší ani již 11. měsíc probíhající válku, ani velkou politiku, klade si třeba otázku, co že je to ruský svět. To když v průběhu loňského listopadu i zájemcům v Česku zprostředkoval online přednášku zástupců ruské školy MGIMO na téma „Ruský svět jako garant zajištění mezietnického míru a shody“ a „Rusko: jednota a rozmanitost“.

Počátkem prosince pak „zaměstnanci Ruského domu v Praze v čele s vedoucí A. Šuninou položili v Den neznámého vojína květiny k památníku sovětských vojáků na Olšanských hřbitovech a uctili památku neznámých vojínů minutou ticha“.

Ruský dům pravidelně zve veřejnost na promítání ruských filmů (bez českých titulků) a vstup je zdarma. Zároveň inzeruje ruský státní program na pomoc dobrovolnému přesídlení krajanů žijících v zahraničí zpět do Ruské federace. Zda a případně kolik v Česku usídlených Rusů využilo v současné době možnost návratu do vlasti, není známo.

Pokud by se snad česká vláda rozhodla Ruské kulturní centrum po půlstoletí „bratrského“ fungování zavřít, mohly by pomoc vlastnické vztahy. Zatímco k vedlejším dvěma vilám Na Zátorce 12 i 14 má podle zápisu v katastru nemovitostí vlastnické právo včetně pozemků Ruská federace (a hned naproti, Na Zátorce 11 je i zmíněná rezidence ruského velvyslance), pozemek, na němž stojí Ruské středisko vědy a kultury, patří České republice, konkrétně Diplomatickému servisu – příspěvkové organizaci Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Aktualizováno: opravili jsme původní chybnou informaci, že Diplomatickému servisu patří dům, kde Ruské kulturní centrum sídlí. České republice patří pozemek, na němž dům stojí, pozn. red.