S českou velvyslankyní v Indii Eliškou Žigovou o tom, proč miliardová Indie kolem ruské agrese proti Ukrajině opatrně našlapuje, proč se bojí Číny, jak se mění tamní společnost a jaké jsou tam šance pro české firmy.

Indie otevřeně neodsoudila ruskou agresi proti Ukrajině, i když se alespoň nechala slyšet, že „všechny členské státy OSN jsou povinny respektovat mezinárodní právo, územní celistvost a státní suverenitu“. Drží si ale pozici formálně neutrální země – proč?

Zdrženlivý postoj Indie zaujala hned od počátku konfliktu, i když posléze se začal trochu měnit. S vývojem konfliktu přešla od znepokojení až k vyjádření politování nad celým vývojem, velmi jasně se vyjádřila proti masakru civilního obyvatelstva, adresně odsoudila události v Buči. Posílá i humanitární pomoc Ukrajině a neustále zdůrazňuje, že je proti násilí, což vysvětluje i svou historií po roce 1947 a tradicí Gándhího. Indie zároveň ale obě strany vyzývá k tomu, aby zasedly k jednacímu stolu a aby skončily boje. Ale jako by nechtěla vidět, že je tam původce, který napadl souseda. A Indie se skutečně nepřidala k žádnému odsouzení na půdě OSN, ani kdekoli jinde.

Jaké jsou důvody?

Hlavním důvodem jsou historické vztahy s Ruskem, dříve se Sovětským svazem. Indie má svá postkoloniální traumata a od vzniku své nezávislosti stála někde mezi, i když měla vždy vřelejší vztahy se zeměmi socialistického bloku. Seděli mezi dvěma ploty a neměli potřebu se přiklánět ani k Východu, ani k Západu. Sovětský svaz toho využíval, uzavřel s Indií mnoho dohod, včetně dodávek plynu a ropy, ale tou největší položkou byl a je obranný průmysl.

Je právě tahle závislost na dovozu ruských zbraní, v době, kdy Indie nemá dlouhodobě zrovna ideální vztahy s Čínou a Pákistánem, ten hlavní důvod zdrženlivosti?

Hlavní pragmatický důvod je skutečně to, že Indie je geopoliticky a bezpečnostně závislá na dodávkách zbraní z Ruska. S vývojem situace v Indo-Pacifiku a hlavně s růstem agresivity či asertivity Číny, cítí Indie nutnost udržet si tento vztah k Rusku. Nicméně Indie ten konflikt velmi pečlivě sleduje a vidí, jak dalece Rusko oslabuje, že se ponořilo do dlouhé války a že možná nebude do budoucna ten nejlepší dodavatel zbraní. Indie se ze své pozice mezi ploty nyní ocitla na plotě, což není pohodlné, takže se trochu vrtí a cítí, že tlak na to, aby zaujala jasnou pozici, se bude zvyšovat.

Roste tím Indii i sebevědomí? Tím, že vidí, že spojenec je mnohem slabší než vypadal a že je teď sama v pozici žádaného odběratele ruské ropy, kterou dostává výrazně levněji…

Indie postupuje pragmaticky, pro ni jsou nejdůležitější národní zájmy a to, co se děje v jejím sousedství. Takže situace okamžitě využili, ropu kupují za dobrou cenu, na druhou stranu ale řeší, jak to bude do budoucna s nákupy zbraní, a tam naopak závislost na Rusku postupně klesá. Už před ukrajinským konfliktem indická vláda hledala pragmatické spojence, má oboustranně výhodné dodávky z USA, z Francie, velmi se angažuje Izrael. Takže směrem k diverzifikaci v dodávkách zbraní, s ohledem na to, že Rusko není nejspolehlivější dodavatel, zaveleli už před několika lety. Ty ruské zbraně začaly zaostávat a nebyly vždy v té kvalitě, v jaké si je Indie objednala a zaplatila. Představme si Indii jako obrovský tanker, který když mění směr, nějaký čas mu to zabere. Indie neumí a ani nechce jednat impulsivně, rychle a pod tlakem.

My si tady v Evropě neuvědomujeme, že pro Indy je Ukrajina vzdálený konflikt, vyjadřují sice politování nad utrpením obyčejných Ukrajinců, ale chápou to jako mocenský boj Ruska a Spojených států a NATO. Tak to vidí s tím, že se geopolitika nějak vyvíjí a oni se do toho plést nebudou.

Čína za hraniční čárou

Může přesto na celé té situaci kolem války Ruska proti Ukrajině Indie nějak vydělat? Třeba svou silnější rolí v globálních vztazích, pevnější vazbě na USA… Někdy se v souvislosti s Indií mluví i o tom, že by mohla být zprostředkovatel mírových jednání.

Indie se sama aktivně nabízí jako prostředník, velmi by o o to stáli, premiér Módí mluvil opakovaně s prezidentem Putinem i prezidentem Zelenským, ale chybí tam vůle obou stran. Jestli na konfliktu vydělá, tak určitě ne tím, že by jej vítala. Konflikt oslabuje Rusko a Indie by jej potřebovala spíše v lepším stavu. Ropu si sice koupí za lepší peníze, ale musí nově řešit svoji bezpečnost a své zbrojení. Hlavní problém pro Indii je dnes Čína a celá geopolitická bezpečnostní situace v Indo-Pacifiku.

Jaké jsou tedy teď vztahy Indie – Čína?

Je to takové přešlapování, pošťuchování. Jde hlavně o hraniční oblast, částečně o Kašmír. Dlouhá desetiletí to bylo v klidovém módu, pohraniční jednotky na sebe koukaly, byly neozbrojené, občas čáru přešly, ale zase vycouvaly. Předminulý rok ale došlo ke konfliktu, kdy Číňané přešli hraniční čáru a nemínili se vrátit, byla přestřelka a bylo tam několik desítek mrtvých. Pro Indy to byl šok a významný vzkaz, že Čína se nezastaví ani před násilím. V současné době neprobíhají žádná jednání mezi Pekingem a Dillí, ale Indie velmi bedlivě sleduje relaci mezi Spojenými státy a Čínou, sleduje, jak napětí stoupá a podobně sleduje vztahy Čína – Tchaj-wan právě s ohledem na čínské nároky na Kašmír.

Je to tam patrné přímo na místě, v atmosféře ve společnosti, z vyjádření politiků?

Je to patrné. Zatímco téma Ukrajiny tam nezaznívá, to je pro Indii daleko, obavy z Číny tam jsou. A je to hodně vážné. Obě ty země jsou miliardové a jaderné a vědí, že by to byl nebezpečný konflikt. Ale úplně by stačily „jen“ nějaké pohraniční boje. Indie má tedy svých starostí dost a není na místě cítit nějaké zklamání nad tím, jak se Indie staví k válce na Ukrajině. Máme pocit, že náš hlavní spojenec v Indo-Pacifiku a největší demokracie světa přece nemůže mlčet, ale je to tím, že Indii dobře neznáme.

Čína je alergická na to, když někdo byť náznakem zpochybňuje princip jedné Číny, nebo dává najevo třeba sympatie k Tibetu. Vy sama jste na české ambasádě před časem přijala zástupce českého hnutí Most pro Tibet. Nevyvolalo to nějakou negativní čínskou reakci?

Nikdo se neozval a ani jsem o tom nepřemýšlela. Tahle organizace je humanitární, pomáhají školám i jednotlivcům zejména v oblasti indického Tibetu. Snaží se proniknout i do vnitřního Tibetu, ale to je teď beznadějné. Nicméně Indie k tibetské otázce přistupuje mnohem vlídněji, poskytuje Tibeťanům azyl, mluví o tom, že je třeba jim pomáhat. Zdůrazňují, že to není nic proti jednotné Číně, ale že jde o zachování kultury a náboženství Tibeťanů.

Ještě jsme nezmínili dlouhodobě komplikované vztahy s Pákistánem, taktéž jadernou velmocí…

Je to dlouhodobý konflikt, v poslední době poměrně tichý. Ale je to tím, že jsou na sebe zvyklí, znají se. Naopak s Čínou je to nové. Roli hraje i to, že Čína je jedním z nejvýznamnějších obchodních partnerů Indie; ta je třeba závislá na čínských dodávkách různých farmaceutických přípravků pro výrobu generických léků, polovodičů, čipů. Takže ten vztah je komplikovanější než s Pákistánem.

Indie je naopak největším světovým producentem a vývozcem softwaru a IT služeb atd. České firmy, hlavně z oboru IT, mají zájem i o indické mozky. Ovšem stěžují si na obrovskou byrokracii s vyřizováním pracovních víz, kdy to trvá dlouhé měsíce, málem roky a zájemce to odradí… Řešíte to?

S vízy je stále problém. Dlouhodobá víza jsou v gesci ministerstva vnitra. Ale máme několik programů, jimiž se snažíme pomoct k tomu, aby třeba dobří IT specialisté z Indie u nás mohli pracovat. Máme program pro kvalifikované a vysoce kvalifikované odborníky, kteří mají přednostně 500 víz měsíčně, a pak je program klíčový vědecký pracovník s 600 sloty. Když se ozve česká firma, že má zájem i uchazeče, tak to má nějakou danou proceduru, my žádost nabereme a dokážeme ji vyřídit velmi rychle. Pak to zpracovává ministerstvo vnitra, tam je lhůta tři měsíce, ale na to jako diplomaté už nemáme žádný vliv.

Indie může nakrmit svět

Na jaře po schůzce s americkým prezidentem Bidenem indický premiér Naréndra Módí řekl, že Indie je připravena dodávat potraviny do zbytku světa po výpadcích v dodávkách a růstu cen v důsledku války na Ukrajině. Je toho schopna?

Je toho schopna. Už teď indičtí farmáři prodávají své obilí více a za vyšší ceny právě proto, že se výrazně snížily dodávky z Ukrajiny a z Ruska. Indie je velký pěstitel pšenice a rýže a dokáže pokrýt jak svou potřebu, tak vyvážet – zejména do Asie, do budoucna asi i do Afriky, což by byla trochu i zbraň proti čínské invazi do rozvojových zemí. Velkou roli hraje ale měnící se klima a indické zemědělství není na takovém technologickém vývoji, na jaký jsme zvyklí v Evropě. Je důležité přizpůsobit skladbu plodin měnícímu se klimatu. Je to i příležitost pro jakousi technologickou revoluci a už v tomto směru probíhá spolupráce s USA a s Izraelem.

Tam by mohly mít šanci i české firmy, nebo ne?

Indie je velmi perspektivní. Česká republika, respektive Československo tam má jméno už od dob Bati, i za studené války, kdy českoslovenští inženýři pomohli rozvinout indické strojírenství. Druhá věc je, že je tam obrovská poptávka po rozvoji infrastruktury, po digitalizaci, nových technologiích a tam šance je. Dobrou ukázkou je třeba firma Eldis, která svými radary pokrývá prakticky všechna letiště v Indii a teď má obrovskou zakázku i pro pobřežní stráž. Nutno ale říct, že indický trh je velmi svérázný, uzavřený a protekcionistický. Premiér Módí teď také tlačí trend Made in India, takže pokud se zahraniční firma chce na trhu prosadit, musí počítat s tím, že část svých technologií bude muset do Indie přivézt a část vyrábět v Indii. A je tu i jiná mentalita, takže je zapotřebí i velká trpělivost a připravenost na jiný styl jednání.

S tou „jinou společností“ souvisí i to, že premiér Módí při nedávném projevu ke dni nezávislosti otevřeně odsoudil násilí na ženách, znásilňování či nucené sňatky a mluvil o rovnosti pohlaví. Je to v Indii velký problém?

Je to velký problém. To, že premiér toto téma zmínil v hlavním projevu k 75. výročí nezávislosti, to už něco znamená. Byl to velký signál. V Indii teď ale také zvolili do svého čela ženu – prezidentku, i v lokální politice a státní správě je mnoho žen. Takže ženy v Indii mají své možnosti, na druhé straně ale domácí násilí, sexuální násilí i aranžované sňatky nezletilých jsou pořád, zejména ve vesnických oblastech, běžné. Indie má ambici stát se globální velmocí a tohle je jedna z věcí, kterou chce řešit. Už teď to ve společnosti rezonuje a po zmíněném projevu premiéra, který je velmi populární a oblíbený, to může nabrat žádoucí směr, i když dostat se s tím i do těch odlehlých oblastí nebude snadné.