Jestli je cestovní ruch na něco hodně citlivý, jsou to nečekané události, jako jsou přírodní katastrofy, výbuch sopky či teroristické útoky. „Vždy vidíme na prodejích, když jsou někde přírodní katastrofy, nastanou teroristické útoky, případně válka. Tam to šlápnutí na brzdu vidíme téměř okamžitě. U makroekonomických vlivů je změna trendu pomalejší – ať už je to inflace, nebo nižší růst reálných mezd, říká Stanislav Zeman, generální ředitel společnosti Čedok.

To, že česká společnost bohatne, se odráží i na způsobu, jakým lidé tráví svou dovolenou. „Z hlediska ekonomické síly českého obyvatelstva už bych pětihvězdičkový hotel neviděl jako luxus. Spíš se to stalo standardem: přibližně 45 % našich klientů jezdí do pětihvězdičkových a dalších 40 % do čtyřhvězdičkových hotelů,“ říká Stanislav Zeman v rozhovoru pro ekonomický podcast MakroMixér (připravuje jej šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš).

Před 30 lety jste v Čedoku začínal jako řadový průvodce, po letech jste se tam vrátil co by generální ředitel… Jak se za ta tři desetiletí proměnil obraz toho, kam se vůbec dá jet a kam se jezdí?

Ta proměna je dramatická. Když si vzpomenu na rok 1992, tak portfolio destinací bylo velmi omezené; jezdilo se převážně autobusy do okolních zemí. Tehdy bylo zajímavé odjet na dovolenou do blízkého Rakouska, do Chorvatska, podívat se do Itálie nebo i na jeden den do Paříže. Ten autobusový segment dnes už v podstatě neexistuje. V 90. letech také ještě silně existoval organizovaný domácí cestovní ruch. Takže jsem s klienty trávil třeba týden na horách kolem Čeladné. Tohle už není a podle našich statistik téměř 90 % klientů cestuje na dovolenou letadlem.

S ohledem na měnící se bezpečnostní situace ve světě jsou ale naopak vzdálená místa, kam se běžní turisté už asi nepodívají…

Je pravda, že některé destinace jsou dnes v podstatě nepřístupné, právě kvůli bezpečnostní situaci. Myslím, že se už třeba nikdy nepodívám do Barmy, do které jsem se jinak zamiloval. Je to krásná země, jsou tam milí lidé, ale prostě to nejde. Pak máme řadu zemí, které se zavřely z politických důvodů, to je třeba Rusko. Tam se skutečně s klienty dlouho nepodíváme. Rusko bylo přitom postupně objevováno, sám jsem se chystal na cestu na bajkalsko-amurskou magistrálu a potom dál přes Mongolsko do Pekingu. To se mi už asi nevyplní.

Dnes je cestování hodně i o sociálních sítích, kdy se lidé hlavně chtějí u něčeho vyfotit a pak se na stejném místě tlačí s dalšími desítkami či spíše stovkami lidí. Takže se městům s návrhy na regulace upřímně nedivím.

Rusko jste původně měli ve svém běžném portfoliu?

Měli jsme především prodloužené víkendy v Moskvě a v Petrohradu, případně tam byla kombinace obou těchto měst. Ještě v dávnější minulosti byly vlakové zájezdy přes Ukrajinu do Ruska. A i to je něco, co už na naší cestovatelské mapě dlouho neuvidíme.

Pak jsou i vlivy vnitřní, které do turistického ruchu promlouvají. Některá města a státy se snaží regulovat ten přebujelý turismus různými kvótami, poplatky a regulacemi. Pro váš byznys to asi není ideální, ale máte pro to pochopení?

Když se podíváme jen u nás na Karlův most nebo Český Krumlov, případně na italské Benátky, tak vás napadne, že ty regulace jsou asi nutné. Obvykle se totiž jedná o jednodenní turismus, který ta města skutečně vysává: lidi se tam nahrnou, není kam se hnout a pak ve večerních hodinách naopak úplně ztichnou. Dnes je to i hodně o sociálních sítích, kdy se lidé hlavně chtějí u něčeho vyfotit a pak se na stejném místě tlačí s dalšími desítkami či spíše stovkami lidí. Takže se těm městům upřímně nedivím. I proto se taky snažíme objevovat destinace, které buď byly v minulosti málo navštěvované, anebo nebyly navštěvované vůbec. Věřím, že je pořád co objevovat a že i my můžeme přicházet s novinkami, i když jsme cestovní kancelář, která se zaměřuje primárně na organizované zájezdy a neděláme individuální turistiku.

Vidíte odpor k tomu overturismu už i na straně klientů?

Dnes třeba vidíme obrovský propad na prodejích zájezdů do Paříže, kdy tam běžný cestovatel nechce v období kolem pořádání olympiády cestovat, protože ví, že už v době příprav, tak v době olympiády, ale i poté bude přeplněné. Ten propad je velký a já to čtu tak, že si lidé skutečně řeknou, proč by teď do Paříže jezdili, když chtějí vidět památky, ne se tlačit se sportovními fanoušky. A ve světě mají spoustu jiných alternativ, kam se můžou podívat.

Když jste říkal, že se snažíte objevovat destinace, kam Češi nikdy nejezdili, jaká místa to jsou?

Za poslední tři roky, kdy jsme mohli znovu po covidu začít cestovat, jsme toho objevili poměrně hodně. Rozlétali jsme třeba Madeiru, z původních desítek lidí tam máme jen dnes šest stovek lidí. Teď otvíráme ostrov La Palma, vulkanický ostrov, který má také spoustu míst, kam se můžete vydat na túru – to je pořád nějak v našem naturelu. Jsou tam malebná městečka, vesničky. A pak je to Albánie. Zrovna před pár dny jsem mluvil v albánské veřejnoprávní televizi, protože je zajímalo, co k nim vlastně ty Čechy tak táhne.

Sami se tomu divili?

Ano, protože najednou jsou tam ročně desítky tisíc Čechů. Albánii jsme pořád považovali za takovou ne úplně rozvinutou destinaci, ale ukazuje se, že má potenciál. Za posledních deset let udělali obrovský krok dopředu, na plážích rostou hotely, infrastruktura se neuvěřitelně vyvíjí. Do toho opravené památky, hory a celkově neuvěřitelně barevná země. Dnes nám tam jen od Čedoku létá šest letadel týdně z pěti letišť.

Statisticky vzato Češi v posledních dvou letech hodně šetřili na potravinách, tam byl pokles o deset procent, ale na zájezdech a dovolených snaha šetřit vidět není. Čím si vysvětlujete ten posun v prioritách Čechů; respektive na co je poptávka především citlivá?

Hlavně na jakékoliv nepředvídatelné události. Vždy vidíme na prodejích, když jsou někde přírodní katastrofy, nastanou teroristické útoky, případně válka. Tam to šlápnutí na brzdu vidíme téměř okamžitě. U makroekonomických vlivů je změna trendu pomalejší – ať už je to inflace nebo nižší růst reálných mezd.

Údajně je mezi lidmi také mnohem větší zájem o luxus, pětihvězdičkové hotely, all inclusive. Plus prý jsou vesničtí důchodci bohatší než ti z měst – vidíte to i ze svých statistik?

Z hlediska ekonomické síly českého obyvatelstva už bych pětihvězdičkový hotel neviděl jako luxus. Spíš se to stalo standardem: přibližně 45 % našich klientů jezdí do pětihvězdičkových a dalších 40 % do čtyřhvězdičkových hotelů. A pokud jde o regiony, my jsme po covidu významně začali investovat do létání z regionálních letišť. I díky spolupráci s leteckou společností Smartwings, která velmi rychle pochopila, jak je pro nás tento segment důležitý. Naučili jsme se to od našich akcionářů v Polsku, kde tamní CK Itaka létá z dvanácti polských letišť. I u nás vidíme, že touha cestovat z letiště, které je nejblíže našemu bydlišti, je vysoká. Je to jeden z těch hlavních trendů, které vidíme. Další z trendů je, že skupina klientů z regionů je maličko starší, než klientela, která odlétá z pražského letiště.

U neočekávaných událostí jako jsou války, teroristické útoky nebo politické nepokoje vždy musíme jednat velmi rychle a musíme umět klienty z destinace evakuovat i během několika hodin.

Říkal jste, že poptávka po zájezdech je nejcitlivější na nepříjemnosti typu výbuch sopek, požáry, tsunami, terorismus. To je něco, co může velmi snadno zničit pověst i velmi zavedené cestovky, když třeba nechá někde svoje klienty bez pomoci. Jak se na podobné situace připravujete?

Pracujeme v rámci interních procesů na zlepšení krizového řízení. S tím, jak jsme za posledních pět let významně vyrostli, téměř čtyřnásobně, se setkáváme s mnoha situacemi, které jsme nemohli v minulosti zažít. Buď se ani nestaly, nebo jsme neměli tak velký kmen klientů a tolik destinací. Zásadní je vždy fungující komunikace nejprve mezi námi a pak vůči klientovi, aby měl správné informace ve správném čase. Musíme být schopni se k němu dostat ať už prostřednictvím WhatsAppu, SMS, telefonátů nebo emailů a abychom byli schopni vyhodnotit následné kroky, jak celou krizi řídit. Tedy co se stane, až ta krize nastane, jaký poskytnout servis klientovi, řešit finanční náklady s konkrétní krizí spojené. Máme nějakých třicet typických případů, co se mohou stát, ale život je samozřejmě barevný a asi nepostihneme úplně všechno.

Co je ta největší nebo nejreálnější hrozba, na níž se připravujete?

Nejvíce se v rámci krizového řízení připravujeme na přírodní katastrofy. Vloni to byly v letní sezóně na mnoha místech požáry. Najednou nám hořelo v 89 destinacích a museli jsme řešit vše v podstatě v jednom okamžiku. To pak vám najednou chybí ta lidská síla, protože všichni potřebujeme aspoň chvíli spát a nás je relativně málo. A pak je to ta část neočekávaných událostí jako jsou války, teroristické útoky nebo politické nepokoje. Tam vždy musíme jednat velmi rychle a musíme umět klienty z destinace evakuovat i během několika hodin. Na to musíme být připraveni bez ohledu na to, o jakou část světa jde; může se to týkat desítek, ale i stovek lidí. Jeden z těch základních parametrů, proč si klienti kupují zájezdy u cestovních kancelářích, je právě to, že mají relativní míru jistoty, že když se něco stane, tak je ta cestovka nenechá někde na druhé straně světa na holičkách, že jim pomůže a že se o ně postará a že je repatriuje zpět do České republiky.

Jaké budoucí trendy v cestovních ruchu vidíte? Říkal jste, že teď jasně převládají letecké zájezdy, ale co třeba vlaky, lodě?

Když se dívám na nabídky západních cestovních kanceláří, tak dnes v nich už nedominují pláže, ale úplně jiné druhy cestování. Ať jsou to cesty za poznáním, zaoceánské plavby, ale i říční plavby. Vrátil jsem se nedávno z veletrhu cestovního ruchu v Berlíně, a když tam vidíte, jak jsou tam tři haly plné nabídek různých plaveb, tak si říkáte, že to asi je nějaký byznys, který mimo ten náš český rybníček funguje. Byly tam třeba i nabídky na plavby Antarktidou, což je pochopitelně nákladné, v řádu stovek tisíc korun. Ale za bukem máme Pasov, odkud vedou nádherné říční plavby po Dunaji směrem k Železným vratům k Rumunsku, nebo na druhou stranu po Rýně. Takže i na to bychom se chtěli zaměřit. A možností jsou i zážitkové vlaky.

Co jsou zážitkové vlaky?

Každého asi napadne hlavně Orient Express, ale jsou to i vlaky, které jezdí po celé Jižní Africe po starých tratích, které tam byly vybudované na přelomu 19. a 20. Století. Jsou to luxusní vlaky a dovolená v řádech stovek tisíc korun. Ale jsou i jiné vláčky, kratší cesty, méně náročné. Jsou to jízdy po Novém Zélandu, řada tratí je ve Spojených státech ale i v Evropě, v Norsku. Je to třeba i krásný způsob, jak poznat Wales, kde jsou stovky kilometrů úzkokolejných železnic. To je něco naprosto fascinujícího.

Když tak sledujete ty trendy na Západě. Pozorujete, že by i české klienty nějak víc zajímala uhlíková stopa, ekologické aspekty cestování?

Tohle téma u nás není úplně na vrcholu priorit. Nicméně ty dotazy se objevují – spíše u mladší generace, mezi níž více rezonuje i elektromobilita. Jsou i dotazy na to, jak v konkrétním hotelu získávají energii, jestli mají solární panely nebo tepelná čerpadla. Řada hotelů se sama chlubí tím, že mají vlastní zahrady, pěstují si svou zeleninu nebo bylinky. A každý si už asi všiml trendu, kdy máte v hotelích dávkovače a ne jednorázová mýdla a šampóny nebo že se ručníky nemění každý den. Takže je vidět, že obecně to téma je.