Ruská agrese dala střední Evropě zazářit. Česko by mělo sebevědomí využít, ne kárat spojence
Ruská válka proti Ukrajině vnesla do střední Evropy novou dynamiku, která otřásla dosavadním sebepojetím regionu i jeho vztahem k západní Evropě. Především čeští a polští politici a diplomaté ve svém veřejném i neveřejném vyjadřování oplývají sebevědomím, pocitem zadostiučinění a morální převahy. Středoevropský a pobaltský leadership při podpoře Ukrajiny je opakovaně zdůrazňován vůči západoevropským spojencům. Z Prahy pak zaznívají hlasy oznamující návrat „na světovou mapu“ a do centra evropského rozhodování.
Představitelé Polska, Česka a Slovenska se rázně postavili do čela pomoci Ukrajině, která svou rychlostí i razancí překonala západoevropské členské státy. Maďarsko se naopak svou distancovanou pozicí dostalo do naprosté izolace. Dříve pasivní a málo viditelné Česko se dnes těší respektu evropských partnerů, což je dále posíleno dobře zvládnutým předsednictvím Rady EU.
Euforie z úspěchu upozadila dřívější sebemarginalizační instinkty střední Evropy, známé například v podobě rituálního odmítání společného řešení migrace či zelené transformace
Visegrádská spolupráce zůstává spíše trpěna, a to zejména díky úsilí premiéra Petra Fialy a navzdory „provokativní“ pozici Viktora Orbána. Zdravé středoevropské sebevědomí je na místě. Nemělo by se ale zvrhávat k překládání dobře zvládnuté reakce na ruskou agresi do moralizující kritiky západoevropských protějšků, stejně jako přeceňování zdrojů i významu východního křídla EU a NATO.
Česko by se mělo takovému triumfalismu vyhýbat, zvlášť pokud by měl vést k nadřazování se nad spojence. Své nově nabyté sebevědomí může raději využít k hledání pochopení a kompromisů mezi státy střední a západní Evropy, na jejichž spolupráci bude i nadále odkázáno při prosazování svých klíčových zájmů.
Zdravé sebevědomí, ne moralizování
Po dekádě (sebe)marginalizace dala ruská agrese střední Evropě příležitost opět zazářit. Česko, Polsko, Slovensko a pobaltské státy se bez váhání, rychle a jednoznačně postavily na stranu Ukrajiny. V rámci EU tak vytvořily avantgardu, která přicházela s aktivními iniciativami a vytvářela tlak na vyčkávající státy západní Evropy.
Fialova vláda tuto pozici zastávala po zbytek loňského roku. A to ať se jedná o průlomovou cestu českého, polského a slovinského premiéra do bombardovaného Kyjeva, nebo neúnavnou podporu protiruských sankčních balíčků a maximální pomoci Ukrajině.
Euforie z úspěchu upozadila dřívější sebemarginalizační instinkty střední Evropy, známé například v podobě rituálního odmítání společného řešení migrace či zelené transformace. Nahradila je triumfalismem, poháněným mimo jiné pocitem morální převahy. Tento triumfalismus je sdílen nejen politiky a vysokými státními úředníky, ale i think-tanky a komentátory.
Má naprosto oprávněný základ, protože reaguje na dosavadní potlačení hlasu středo- a východoevropských elit v zahraniční a bezpečnostní politice EU. Z dřívější sebemarginalizace si však zachovává její polarizační potenciál, kdy jinak vítané zdravé sebevědomí přestřeluje právě do vyjadřování morální nadřazenosti.
Nová Evropa proti staré
Rychlá reakce Česka a Polska zároveň upevnila dlouho panující liberálně-konzervativní přesvědčení, že „nová“ Evropa má nahradit tu „starou“ v definování budoucích politik EU. Středoevropané tak podle této teze zprvu po boku Ukrajiny jako jediní bojovali za hodnoty svobodného světa. Německo se naopak ukázalo jako egoistická či dokonce ekonomicky zkorumpovaná země, francouzský postup jako morálně zkorumpovaný appeasement. Polemika Morawieckého s Macronem o jednání s „Hitlerem či Stalinem“ to ilustruje.
Přiznání kandidátského statusu Ukrajině, užší vztahy se západním Balkánem a úspěch ukrajinské protiofenzivy přetavily morální debaty do diskusí o reálném přemístění těžiště evropské politiky na východ.
Těžko lze Maďarsko hlasitě odmítat jako proruské a zároveň s ním společně hledat tiché kompromisy
Podobné úvahy navazují na polskou strategii, kterou dlouhodobě budovaly národně konzervativní vlády pod vedením PiS společně s Orbánem, a za částečné asistence Pobaltí. Jejím cílem je ukotvit nové politické a hospodářské centrum EU i NATO na dosud periferním východním křídle Západu. Příkladem je iniciativa Trojmoří nebo dlouholeté posilování kapacit polské armády.
Posílen byl tedy zejména tento konzervativní základ středoevropského atlantismu. Ten svoji podezřívavost vůči západní Evropě kompenzuje spoléháním na prohloubenou hospodářskou a vojenskou spolupráci se Spojenými státy a Velkou Británií. Za pravdu mu nyní dalo větší nasazení těchto mocností v obraně Ukrajiny. Jimi spolufinancovaná poválečná obnova Ukrajiny a absolutně podfinancovaného Trojmoří jsou pak vnímány jako příležitost pro institucionalizaci těchto politických ambicí.
Nový středoevropský triumfalismus proto s sebou nese více či méně explicitní vymezování, které stojí a padá se současnou reakcí na ruskou agresi. Z takto pojímané střední Evropy je proto vylučován současný Orbánův režim a formát V4, stejně jako je souběžně přepínána kritika západoevropských spojenců. Tím se ale opomíjí dlouhodobá vzájemná závislost a širší rozměr vztahů s dalšími státy EU a NATO.
Zády k Visegrádu? Jen napůl
Zopakujme, že právě loňské předsednictví Rady EU ukázalo velmi schopnou a konsenzus hledající tvář české zahraniční politiky. Nově nabyté zdravé sebevědomí v tomto smyslu patří k suverénní zahraniční politice. Jenže pokušení triumfalismu a dokonce vidění Česka jako (středo)evropského premianta zároveň zbytečně zakrývá složitá dilemata i vnitřní pnutí, s nimiž se česká diplomacie musí vyrovnávat.
Prvním terčem triumfalistického vymezování je Visegrád, jehož užitečnost či udržitelnost je zpochybňována mimo jiné právě s ohledem na problematické pozice Orbánova Maďarska vůči Rusku a Ukrajině. Zejména liberálnější představitelé vládní koalice upozorňují na notoricky známé problémy Budapešti s právním státem, lidskými právy či zneužíváním prostředků EU.
Otevřená kritika a odmítání některých politiků se vůbec setkat s maďarskými protějšky, údajně „trojským koněm Ruska“, pak umožňuje posílat mediálně i přímo celý „umrtvený“ formát V4 do „kómatu“. Taková rétorika je mírněna konzervativnějšími hlasy ve vládě, s Petrem Fialou v čele. To pak vyvolává dvojí rozpor.
Na jedné straně je to očividný rozpor mezi hlasitou kritikou Budapešti a mlčením či krčením ramen v případě podobných problémů geopoliticky spolehlivé Varšavy. Na druhé nastává problém, když má Česko s Maďarskem společný zájem, například ve vyjednávání přechodného období pro embargo na dodávky ruské ropy. Těžko lze Maďarsko hlasitě odmítat jako proruské a zároveň s ním společně hledat tiché kompromisy.
V českém zájmu je také uklidňovat často oboustranně polarizovanou frontu mezi střední Evropou a Bruselem či Berlínem
Druhým terčem kritiky jsou pak státy západní Evropy v čele s Německem. Dodejme, že Česko je zde na oficiální úrovni mnohem umírněnější a konstruktivnější než třeba Polsko. Nakonec český a slovenský vztah k Německu zůstal ve srovnání s Maďarskem a Polskem relativně netknutý, zatímco český vztah k Rusku a Ukrajině se za poslední rok přiblížil polským pozicím.
Triumfalistická rétorika je však významně přítomna na řadě poloveřejných fór a nakonec i ve veřejném diskurzu. Tato kritika sice oprávněně míří na skutečná selhání německé či západoevropské politiky, ale přinejmenším její vypjaté tóny nepomáhají solidní analýze. Namísto hledání příčin odlišných postojů je totiž považuje za a priori zbabělé či nemorální, často bez ohledu na širší kontext role těchto zemí v podpoře Ukrajiny.
Chybí pak i větší sebereflexe ohledně vlastní (ne)připravenosti. Česká armáda byla například podfinancovaná podobně jako ta německá. Německo naopak bylo mezi státy EU největším donorem rozvojové pomoci Ukrajině po roce 2014 (a ani v kontextu válečné podpory si nevede zdaleka tak špatně).
Využít české sebevědomí
Česko by mělo využít své nově nabyté sebevědomí pro sjednocování (středo)evropských vztahů. Je totiž jistě možné legitimně poukázat na marginalizaci středo- a východoevropských aktérů a žádat rovnoprávné postavení v EU a NATO, aniž by tím česká zahraniční politika tyto vztahy zbytečně polarizovala. Místo toho může ČR napříště posílit svůj hlas a kapacity vstupováním do různých bilaterálních i minilaterálních vztahů, ovlivňovat je, a tím hledat společná evropská řešení.
Osvědčené formáty středoevropské spolupráce jako Slavkovský formát s Rakouskem a Slovenskem by se měly posílit, zatímco je možné hledat i nové. Visegrádská spolupráce se i nadále vyplatí a je možné ji nyní udržovat alespoň na úrovni pracovních vztahů, nebo ji rozvíjet v méně kontroverzních oblastech, včetně rozvoje nevládní a občanské společnosti.
Naprosto logické je prohloubení vztahů s velkými jižními státy jako Itálií, a to vedle udržování dobrých vztahů s Francií a Německem. V zájmu jejich udržitelnosti by všechny tyto vztahy měly být budovány nadstranicky, nikoli na základě momentálních sympatií a ideologických vazeb. To platí i pro jinak vítané utužení česko-polských vztahů. Polské parlamentní volby na podzim 2023 mohou z vlády po osmi letech odstranit národní konzervativce. Itálie je pak známá pravidelným střídáním vlád.
V českém zájmu je také uklidňovat často oboustranně polarizovanou frontu mezi střední Evropou a Bruselem či Berlínem, což se v době předsednictví dařilo poměrně uspokojivě. Praha tímto bude moci flexibilněji reagovat na politické dění v regionu a jednotlivých zemích, ale pragmatičtěji uchopit i úvahy o přemístění těžiště evropské politiky na východ.
Česko takto může střízlivěji pojmout rekonstrukci Ukrajiny a východní rozšíření. Evropská unie totiž bude těžko plnit vlastní finanční závazky vůči Ukrajině. Podobně zřejmě bohužel opadne i politická vůle k rychlému východnímu rozšíření. Pokud Česko hodlá prosazovat rychlejší rozšíření, bude také muset přistoupit na kompromis s velkými západoevropskými státy stran souběžného prohloubení akceschopnosti EU. Příkladem je zavedení kvalifikované většiny v zahraniční a obranné politice EU.
Text vyšel v publikaci Svět v proměnách 2023 vydané Ústavem mezinárodních vztahů.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Investor Brůna: Realitní perly na dálniční sňůře na jih. Hluboká, Písek, Budějovice
Agáta Pilátová: Prezidentka ve vichru doby a nelichotivý obraz Slovenska
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
A že jsem dnes viděl zcela opačný titulek „-Česká republika – zadlužená země bez vize a perspektivy“.
V čem je totiž problém je v tom, že podpora Ukrajiny je pouze jednou z dílčích priorit EU. Ač se to nezdá, skutečnou válku ještě ani EU s Ruskem nevede, tudíž nemusí a nepřechází na válečné hospodářství, kterému by se podřídilo vše ostatní.
Tudíž, priorit je více, a to že naše vláda září??? v jedné, vůbec to neznamená jakýkoliv úspěch v těch dalších, natož aby to bylo ku prospěchu našeho státu, či regionu… Že zrovna dneska se publikovalo „..Bydlení a doprava podraží. EU definitivně schválila nové emisní povolenky“… Jinak řečeno, právě EU (potažmo Německem vnucená) zelená energetická politika nás přivede na mizinu. A zkrachovaný šupák žádný respekt mít nebude..
Podobné články s podobnými vizemi čtu jak od vás petříku, tak i od jiných autorů, na diskuzních stránkách Hlídacího psa už asi sedm let. Tedy od samého začátku, kdy jsem začal Hlídacího psa navštěvovat. V diskuzních příspěvcích na Parlamentních listech, na které občas zajdu, když chci vědět, co se nám kremelští soudruzi snaží nabulíkovat, se takovéto vize objevují ještě mnohem déle. Vize vaše a vám podobných autorů vám vycházejí úplně stejně, jako komunistům vycházely jejich předpovědi o brzkém konci kapitalismu. Komunisté byli trapní, vy jste ještě trapnější.
Skeptiku, povinné zateplování budov bude zcela jistě rozpočítáno do nájemného, které půjde drasticky (možná i násobně) nahoru. Emisní povolenky pro domácnosti zdraží bydlení také, bez ohledu na to, zda výdaje na ně přihodí majitel k nájemnému, nebo zda to budou platit nájemníci sami přímo.
A EU není kapitalismus (je v podstatě jeho negací), a proto zákonitě musí skončit tak, jak skončil předlistopadový režim. Čím dřív, tím lépe pro nás.
Reagoval jsem na příspěvek autora petrph, ne na vaše bláboly o zateplování budov Pergille/Šimůnku. À propos v zatepleném domě už žiji. Nájem mi nikdo nezvýšil, po vyúčtování spotřeby plynu mi bylo vráceno přes třicet tisíc Kč.
Je ten dům zateplen podle norem ERU, nebo ho budete muset „přeteplovat“, abyste dali vydělat „těm správným“ firmám (protože to je to, oč tu běží).
A spousta budov, prakticky celá výstavba z konce Rakouska-Uherska se fakticky zateplit nedá, protože v nich uhnijí dřevěné konstrukční prvky. Takže to zateplíte, a ono to za 15 – 20 let spadne.
Stále jaksi nechápu, co má společného příspěvek petraph se zateplováním domů, když se o něm petrph ani nezmínil, melete o něm pouze vy. Stále také jaksi nechápu, proč se vtíráte do diskuze mezi mnou a petremph a melete o koze, jestliže jsme diskutovali s petremph o voze. À propos, k přeteplování mě nikdo nevybízel. A nemějte obavy Pergille/Šimůnku, že by mi měl dům, ve kterém žiji, spadnout ne hlavu. Spíše byste měl mít Pergille/Šimůnku obavy o hlavu svoji a vůbec to nemusí být kvůli tomu, že by vám na ni měl spadnout barák.
Skeptiku, petrph napsal „bydlení a doprava podraží“. A je jasné, že důvodem bude u toho bydlení mj. povinné zateplování budov, které se bude muset dát nějak do nákladů.
To, že po zateplení uhnijí dřevěné konstrukční prvky, které jsou v budovách od Rakouska přes první republiku až po poválečné budování vč. dvouletkových budov, je informace od příbuzných, stavebního inženýra a architektky, kterým nemám důvod nevěřit.
Spíš uvěřím tomu, že se o tomto problému ví a se „shozením“ obrovského množství budov se více-méně už počítá.
Stále nevím Pergille/Šimůnku, proč se do této mojí diskuze s panem petrph svými výmysly vtíráte vy a proč s těmi vašimi „argumenty“ nepřišel pan petrph? Jste jeho mluvčím nebo nejste? Že se počítá s obrovským množstvím stržených budov je pouze jedním z vašich blábolů vyčtených ve vámi oblíbených Parlamentních listech nebo podobných zdrojích podobné úrovně, jejichž nesmysly pomáháte rozšiřovat.
Vy jste Pergille/Šimůnku mluvčím petrph? À propos, vaše předpovědi vám vycházejí stejně jako panu petrph. Viz váš příspěvek:
A. S. Pergill napsal:
13.10.2022 (14:33)Jsem toho názoru, že jakmile uhodí mrazy a začnou lidem opravdové problémy, mohou se naplnit náměstí všech měst v republice, jako v časech Velké Sametové. Konec citátu.
Podobných vašich nesplněných předpovědí mám uloženo více, Pergille/Šimůnku a s radostí bych vám je otloukl o hlavu, kdybych vás měl po ruce. V jiných příspěvcích jste předpovídal, jak v České republice během zimy dojdou zásoby plynu a všichni umrzneme. Po skončení zimy jsou zásobníky plynu z poloviny plné. Delfská věštírna by z vás měla velkou švandu Pergille/Šimůnku.
Zima byla nebývale mírná a přežili jsme jen kvůli tomu. Netvrdím já, tvrdí plynaři.
Je otázka, zda se ty poloplné zásobníky podaří naplnit (i to tvrdí plynaři).
Navíc soudruzi ekologové hodlají ve velmi brzké době zakázat plynové kotle (a elektřiny na topení nebudeme mít dost a nebude ji odkud dovézt, i kdyby lidi na topení elektřinou měli peníze, jakože spousta ne).
A nespokojenost lidí roste, to ukazují demonstrace na Václaváku docela jasně.
Zažili jsme Pergille/Šimůnku mírnější zimy, než byla ta minulá. V této zimě alespoň zamrzly vodní plochy, že si děti mohly zabruslit. Na počasí se tedy Pergille/Šimůnku příště ptejte raději meteorologů, ne plynařů. Obavy, že by se nemuselo podařit naplnit plynové zásobníky, už vyslovuje pouze Pergill/Šimůnek. Vy jste Pergille/Šimůnku plynař? Nebo snad elektrikář, že tu tak propagujete topení elektřinou? Kromě vás tak nikdo nečiní a už vůbec ne „soudruzi ekologové“. A tam ti ruskou propagandou zpitomělí demonstranti na Václaváku nepřišli demonstrovat kvůli zimě, ale za vystoupení z NATO, z EU a na podporu Ruska. Vsadil bych se, že jste tam byl také Pergille/Šimůnku.
Skeptiku, na tom Václaváku jsem nebyl.
Ano, zažili jsme mírnější zimy, ale před pár lety byly dlouhodobé, skoro dva měsíce trvající mrazy (kdy ani přes den nevystoupila teplota nad nulu), a tu by asi zásobníky plynu neustály (poprvé co stojí, někdy od poloviny 80. let, nám promrzl sklep, kam uskladňujeme na zimu brambory a museli jsme v něm přitápět).
To, že nejste schopen si najít relevantní informace, např. o připravovaném zákazu plynových kotlů, o problémech s nákupem plynu (když poptávka převyšuje nabídku), že ekologové hodlají zakázat i topení biomasou (takže skutečně nic jiného než ta elektřina nezbude), je váš problém. To jsou prostě fakta, která si můžete dohledat z veřejných zdrojů.
Dá se i najít, kolik tepla ročně vyprodukují naše teplárny a kogenerační jednotky a přepočítat to na elektřinu (to by měl zvládnout i absolvent 9. třídy ZŠ). Pokud na něho nemáte, existují zdroje jako třeba Wikipedie, z nichž se dá ten přepočet (= jeho algoritmus) vytáhnout.
Vystoupení z EU by jistě mnoho současných problémů vyřešilo. Vystoupení z NATO začne být zajímavé v situaci, kdy se amíci začnou vymlouvat na různé překážky v aktivaci článku o pomoci napadenému členovi, případně projeví neschopnost reálně být páteří obrany /pomoci (předvedli to už v Afghánistánu), protože NATO bez nich má, obrazně řečeno, potenci stoletého starce po kýblu čaje s bromem.
U té „podpory Ruska“ je třeba blíže specifikovat. Např. už spousta politiků středního proudu připustila, že se Ukrajina bude muset části svých území vzdát za účelem získání míru (a hlavně stabilního míru) a patří mezi ně i tací, co ještě loni byli „jestřábi“.
Beru Pergille/Šimůnku na vědomí, že tvrdíte, že jste na tom Václaváku údajně nebyl. Zimu, kdy teploty po dva měsíce nevystoupily nad nulu jsem zažil před pěknými pár lety a je to pěkně dávno. V každém případě vám vaše pomatené předpovědi opět nevyšly, jako už tolikrát. Ve svých tvrzeních o zákazech plynových kotlů a topení biomasou se opíráte jako obvykle o jakési fiktivní zdroje, které opět jako obvykle nespecifikujete. Tak že si svá tvrzení můžete umístit za klobouk, případně o něco níže. Tipoval bych, že se jedná o Parlamentní listy, Britské listy, které mají s Británií společnou pouze první část názvu, Aeronet, Sputnik a zdroje podobné úrovně. Z těchto zdrojů přece čerpáte velmi rád Pergille/Šimůnku. Ti politici, kteří doporučují Ukrajině, aby se vzdala svého území ve prospěch Ruska, jsou pouze hlupáky, kteří tak buďto činí za ruské peníze, nebo chyběli ve škole, když byla v hodinách dějepisu probírána Mnichovská dohoda.
Tím zdrojem jsou velice často sami poslanci EP. Šíří to po sociálních sítích. A některými těmi šílenostmi se ekologické organizace samy chlubí. Takže klapky dolů s očí a sledovat relevantní zdroje, ne jen lživou propagandu.
Mnichov byl z mnoha důvodů o něčem jiném:
1. Německá menšina měla za první republiky menšinová práva, jaká dodnes nemá většina menšin na území původní E12.
Na Ukrajině problémy menšiny mají, je to dáno jistě i animozitou vůči Rusům z dob SSSR. Putin tvrdí, že Ukrajinci jako národ neexistují, Ukrajinci to samé tvrdí o Rusínech.
2. Český stát má přirozené hranice, dané zeměpisnými útvary, hlavně hřebeny hor, a v těch hranicích existuje od svého vzniku s výjimkou Chebska (získal až Přemysl Otakar II), Kladska, severu Slezska a Lužice (prošustrovali Habsburkové). Mimo uvedené byly v historii provedeny opravdu jen drobné korekce. Po ztrátě těchto tisíciletých hranic je český stát v podstatě vojensky nehájitelný.
Ukrajina v podstatě žádné přirozené hranice nemá a v historii se posouvala až o stovky km. A nemá na hranicích, vyjma pár vodních toků, ani nějaké zeměpisné útvary, usnadňující jejich hájení.
Šéfredaktor Britských listů působí na jedné z britských universit jako profesor bohemistiky, už mnoho let. Paradoxně je zanícený ekolog a EUrohujer. Je to pár týdnů, co se šíleně rozčiloval nad tím, že dva aktivisté, kteří blokovali v Londýmě dopravu (jak to teď dělá „Poslední generace“ v Praze a Brně) dostali dohromady šest let. Těm aktivistům z Pg bych to přál každému zvlášť.
A když jsme u toho, tak bezcenní negramotové z řad „lepšolidí“ ani nejsou s to identifikovat autora výroku „I špatný mír je lepší než válka“. Víte, kdo je jeho autorem?
Je docela možné, že vaším zdrojem mohli být i poslanci EP. Vždyť v EP se nacházejí i poslanci za Okamurovu SPD nebo za stranu paní Le Penové. O tom, o čem byl Mnichov nás více než dostatečně poučil už Adolf Hitler a vy k tomu můžete těžko dodat něco ještě jasnějšího. Na Britských listech jsem kdysi několikrát byl a to, co jsem si tam přečetl, mě o Britských listech poučilo lépe než váš příspěvek. Výrok I špatný mír je lepší než válka, jste citoval dost nepřesně. Cicero řekl, že Nespravedlivý mír je lepší, než spravedlivá válka. Mě se tento výrok vůbec nelíbí, ale o mě tu vůbec nejde. Zkuste se na tento výrok zeptat Ukrajinců. V nejlepším případě se vám vysmějí. Nebudu domýšlet, co by se vám stalo v tom případě horším.
Sebevědomí je osemetna záležitost, zvlášť v politice. Každý hráč rulety má sebevědomí, když vyhrava.
Situace na Ukrajině je komplikovaná a fata Morgana s jarní útočnou operaci proti ruské armádě musí vyvolávat u p. Fialy, pi Pekarove a p.
Vystrcila nedefinovatelne pocity hráčů rulety. Odpoutat se od českých zájmu a vsadit vše na jednu kartu. není ani za
mák statnicke z dlouhodobého hlediska. Polsko a Maďarsko dva diametrálně odlišné přístupy ke konfliktu na Ukrajine, rozhodně má víc rozumu bájný pták, jak orlice. Co z toho má nadeji se ukáže, ale to zase bude“ na bl-to v aleji“, říká se v jednom filmu. Na Ukrajinu jsme dodavaly velké investiční celky, skoncilo to insolvenci a finančními transakcemi, až zvitezila Cina,jako s fotbalovou Slavii.
Problém vidím v tom, že pomoc Ukrajině státy východního křídla EU, lze vykládat jako „provokování Ruska“ a vyrobit tak záminku pro neaktivování příslušného článku smlouvy NATO o pomoci napadenému členovi (členům). Válka by byla dlouhá a drahá, výsledek nejistý, takže zbavení se té „východní verbeže“ by si jistě mnoho západních politiků přálo. Na finální jednání by jim zcela jistě Německo rádo poskytlo prostory, třeba v Mnichově 🙂
Maďarsko zastává řadu postojů a názorů, které jsou bližší našim občanům než našim pseudoelitám, které, pokud nedojde k něčemu naprosto mimořádnému (třeba masovému falšování voleb tzv. „korespondenčními“ hlasy), půjdou od válu a k moci se u nás dostane někdo Orbánovi a spol. spíše bližší.
Vašich hloupých a nesplněných předpovědí Pergille/Šimůnku jsou diskuzní stránky Hlídacího psa plné.
Elity amerického establishmentu, i finančního, připravují Ukrajinu na to, že může být nevyhnutelné usednout k jednacímu stolu a ukončit boje. Prý chybí munice, válka je drahá a tříští americké síly, upozorňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
„Pokud Ukrajina opravdu dramaticky nezíská na bojišti navrch, nezbytně vyvstane otázka, zda nastal čas k jednáním o zastavení bojů,“ cituje server Politico Richarda Haasse (na hlavním snímku), po dvě desetiletí prezidenta velevlivného Výboru pro zahraniční vztahy. „Jsou nákladné, dochází nám munice a musíme být připraveni na jiné eventuality jinde ve světě.
EU a země NATO nemají zbraně, USA také ne. Ukrajina jede na dluh a nemá vůbec nic.
ČR nemá žádnou další munici a je zadlužená až na půdu. Tak, teď muže být Fiala sebevědomý. Takový státní dluh, roční deficit a bídu nemělo Československo ani za protektorátu. Pro mladé to bylo od roku 1939 – 1945.
Já jsem jane Protektorát nezažil a vy také ne. Něco ale na rozdíl od vás o Protektorátu přece jen vím od svých rodičů a prarodičů. Tak že vám mohu s čistým svědomím na vaše plky odpovědět pouze jedno: kecáte jak daleko vidíte a ještě kus za roh.
Skeptiku, protektorát bémen unt méren nebyl protektorát, ale maskovaná anexe (viz příslušné učebnice dějepisu, politologie apod.). Tento pojem regulérně značí, že nějaký stát předá jinému svou zahraniční politiku (třeba dva státy na hranici Indie a Tibetu ji původně předaly Velké Británii, zda a kdo ji převzal od Britů, nevím.
Předá(vá)ní zahraniční politiky do rukou EU je v podstatě „protektorátizace Česka.
Název Protektorát používá jan, měl byste své upozornění směřovat k němu. Vzpomínám si, že v minulosti jste název Protektorát několikrát používal i vy Pergille/Šimůnku.