V posledních týdnech se v několika českých médiích objevila hypotéza tvrdící, že příčinou rozsáhlého rozšíření nákazy koronavirem v Itálii mohou být – či dokonce jsou – čínští, často ilegální, dělníci v italských textilních továrnách, kteří se po čínském Novém roku stráveném ve vlasti měli vrátit nakažení do Itálie. Podívejme se tedy, jak se věci mají ve skutečnosti.

Zpráva o tom, že nákazu v Itálii roznesli především Číňané pracující nelegálně v italském módním průmyslu, se šířila ve dvou vlnách. Ta první (forum24.cz, extra.cz, expres.cz, autoforum.cz) se odvolává na údajný výrok prof. Pavla Caldy o 40 000 čínských dělnících (z toho 15 000 ilegálních) ve městě Prato, zveřejněný na Facebooku. Je dobré vědět, že pan profesor je svým zaměřením gynekolog.

První dva zdroje jej citovaly z jeho facebookového statutu takto: „Coronavirus ‚Made in China in Italy‘ – užijte si italské ikonické módní zboží vyrobené Číňany v Itálii. Virus Corona je čínský virus přinesený do Itálie po čínském Novém roce čínskými dělníky, z nichž jsou mnozí ilegální.“

Prof. Calda svůj příspěvek na sociální síti následně smazal a v rozhovoru s autorkou tohoto textu potvrdil, že žádnému z výše uvedených médií výroky neautorizoval.

Neexistujících 60 tisíc dělníků

O necelé dva týdny později následovala druhá informační vlna: novinky.cz publikovaly text čerpající z ideologicky zabarveného článku v The American Spectator, který tvrdí, že „důvod, proč má Itálie více zemřelých na koronavirus než kterákoli jiná země, lze shrnout do jednoho slova – luxus” (produkovaný čínskými dělníky v Itálii), a kritizuje ostatní americká média za to, že tuto skutečnost opomíjejí a místo toho obviňují prezidenta Trumpa z rasismu.

Z tohoto zdroje novinky.cz převzaly informaci o 60 000 čínských dělnících, kteří měli údajně pracovat v roce 2010 v Pratu, a v souladu s originálem čínské pracovníky označily za možný zdroj epidemie v zemi.

Tuto teorii najdeme i v dalších médiích (čtidoma.cz, epochtimes.cz, neviditelnypes.lidovky.cz, reflex.cz ). Co je na ní zvláštního? Necháme-li stranou naprostou absenci důkazů, pak v první řadě to, že není pravdivá. A přitom se dosud nedočkala v českých médiích žádné korekce či kritické reakce.

Naopak: teorie čínských dělníků zazněla nedávno i z úst dalšího váženého lékaře, profesora Jana Pirka, a to v magazínu Reportér. „Třeba u severní Itálie se podle mě nakonec najde vysvětlení, proč to dopadlo špatně: jeden z důvodů bude jistě ten, že v tamních textilních továrnách pracuje spousta Číňanů, kteří se vraceli z oslav nového roku,“ řekl Pirk v rozhovoru.

Zajímavé je, že přes množství různých konspiračních teorií a hoaxů, které se v italském veřejném prostoru šíří, se tato hypotéza v italských médiích vůbec neobjevuje.

V neposlední řadě za pozornost stojí uváděné neprokázané počty Číňanů a především samotný fakt, že aby toto tvrzení vůbec mohlo být pravdivé, musela by epicentra nákazy být jinde, než jsou.

Přesné italské statistiky

Prato, město nacházející se v centrálním Toskánsku, má skutečně vysoký počet čínských obyvatel – po Milánu druhý největší z celé Itálie: 24 906, z nichž většina pochází z provincie Wenzhou (údaj pochází z oficiální statistiky města Prato k 31. 12. 2019).

Nachází se zde dvě rozsáhlé oblasti textilních továren zvané Macrolotto 1 a Macrolotto 2, z nichž zejména ta první, jež pokrývá 85 % produkce, má čínské vlastníky i zaměstnance. Část dělníků zde pracuje načerno – odhady posledních let, jež vycházejí z kontrol Finanční správy a dalších institucí, hovoří o 20 %, jak informuje deník Il Sole 24 Ore.

Oněch 40 000, které uvádějí forum24.cz, extra.cz a expres.cz, je tedy značně nadsazených. Ještě zajímavější údaj však uvádějí novinky.cz: 60 000 Číňanů v Pratu v roce 2010.

Místní radnice ale zveřejňuje statistiky obyvatelstva každý rok, není tedy žádný důvod se v článku zabývajícím se aktuální situací v Itálii odkazovat na deset let stará čísla. Nicméně budiž, podívejme se na ně. Dle oficiálních statistik v Pratu v roce 2010 žilo 11 882 Číňanů. Těžko si lze představit, že by ve městě čítajícím tehdy 188 011 obyvatel pobývalo bez povšimnutí dalších téměř 50 000 ilegálních čínských pracovníků.

Proč se v souvislosti s epidemií v Itálii zabývat Pratem? To je otázka, kterou si autoři uvedených článků – ať již záměrně či nezáměrně – zřejmě nepoložili. Pokud by tak totiž učinili, zjistili by, že hledání epicentra epidemie v Pratu je naprosto mylné.

Epidemie koronaviru se v Itálii začala šířit v lombardském regionu, nikoli toskánském – konkrétně ve městě Codogno (v němž mimochodem žije pouze 78 Číňanů, statistika obyvatel k 1. 1. 2019 zde), kde se 21. února potvrdila nákaza u prvního pacienta nakaženého na území Itálie.

Ještě týž den bylo v Lombardii odhaleno dalších 15 nakažených osob a zároveň identifikováno další ohnisko nákazy v obci Vo’ (v níž žije mimochodem méně než deset Číňanů a všichni byli negativně testováni již 23. února) v benátské provincii Padova (chronologický popis vývoje a souvisejících opatření během prvního měsíce epidemie zde).

Tyto dvě obce byly mezi prvními jedenácti, v nichž byla vyhlášena tzv. červená zóna – byla zde zavedena přísná opatření a karanténa, vydán zákaz opustit město, na výjezdech z města byly zřízeny kontroly.

Do Toskánska se epidemie rozšířila z Lombardie, minimálně u první pozitivně testované osoby se ví, že si nákazu přivezla z lombardského Codogna (informace o prvních případech v Toskánsku zde).

Příkladný postup Číňanů v Itálii

V rámci Toskánska jsou nejvíce zasaženými oblastmi Florencie a severozápadní část regionu – a oproti Lombardii na tom jsou stále velmi dobře: zatímco v Toskánsku bylo k 9. dubnu evidováno 408 osob zemřelých na nemoc Covid-19, v Lombardii jich bylo 10 022 (průběžně aktualizované statistiky zde).

Provincie Prato, v níž se nachází i zmiňované stejnojmenné město s čínskými textilkami, vykazuje stabilně nízký počet pozitivně testovaných (k 9. dubnu byl celkový počet pozitivně testovaných 355, přičemž se provincie dokonce dlouho držela na samotném chvostu v počtu pozitivně testovaných v rámci celého regionu, jak média opakovaně upozorňovala (například zde).

Starosta města Prato v rozhovoru pro deník La Repubblica 3. dubna, tj. téměř měsíc a půl od začátku nákazy v Itálii, potvrdil, že v čínské komunitě v Pratu dosud nebyla žádná osoba nakažena koronavirem,– a to přesto, že se do města po čínském Novém roku, který letos připadl na 25. ledna, vrátilo z Číny 1300 osob.

Jak je to možné? Čínská komunita v Pratu, poučena vývojem v Číně, preventivně přijala bezpečnostní opatření. Číňané, kteří se vraceli z domoviny, dobrovolně prošli karanténou, někteří i opakovaně.

Mnozí místní čínští podnikatelé se rozhodli uzavřít své podniky, lidé se ihned dobrovolně izolovali, mnohé rodiny vzaly děti ze škol – a to vše pár týdnů předtím, než tato opatření nařídila italská vláda jako povinná, jak upozorňuje i Agenzia Italia.

Starosta města s odstupem několika týdnů přístup Číňanů k epidemii hodnotí jako příkladný (viz rozhovor v La Repubblica). A tak, když v Codognu již řádila epidemie, čínská komunita v Pratu, která podle zmíněných českých médií měla být ohniskem nákazy, byla nejenže bez pozitivně testovaných, ale dokonce Codognu a lombardskému regionu věnovala 30 tisíc masek a 300 litrů dezinfekce (viz zde).

Jakkoli se zprávy o žádném pozitivně testovaném v čínské komunitě mohou zdát příliš optimistické, neboť není známo, kolik osob bylo testováno, faktem zůstává nízký počet nakažených v celé provincii, tudíž to, že by ohnisko nákazy bylo zde, lze vyloučit.

Za povšimnutí navíc stojí fakt, že první vlna zpráv šířících domněnku o čínských dělnících jakožto příčině epidemie se objevuje v českých médiích ve stejnou dobu, jako byla publikována tato zpráva v Il Fatto Quotidiano (forum24.cz publikuje o den dříve, ostatní servery však ve stejný či pozdější den).

Čínská komunita v Lombardii

Více Číňanů než v Pratu žije již jen v Miláně, hlavním městě dosud nejvíce zasaženého lombardského regionu. Město, které má o něco více obyvatel než Praha (1,37 milionu), má pouze o pět tisíc více čínských obyvatel než zmíněné Prato: 30 363 (a dalších cca deset tisíc žije v ostatních částech milánské provincie, viz zde).

Čínská komunita v milánském Chinatown ale postupovala podobně jako ta v Pratu – Číňané vracející se z vlasti po čínském Novém roce šli do karantény, 80– 90 % podniků zavřelo ještě předtím, než to bylo nařízeno vládou (iniciativa vzešla od samotných podnikatelů, zároveň přišlo doporučení k tomuto kroku i z čínské ambasády), jak informuje La Repubblica již 24. února, tj. tři dny od začátku výskytu nákazy v zemi. Deník zároveň uvádí, že v tu dobu nebyli mezi pozitivně testovanými žádní Italočíňané.

Milán je v současné době nákazou značně zasažen, avšak jak již bylo uvedeno, epidemie se začala šířit z jiných oblastí regionu. Nedávná podrobná analýza deníku Il Post navíc ukazuje, že za značné rozšíření koronaviru v Lombardii z velké části může podhodnocení vážnosti situace a liknavý přístup úřadů.

Přes opakované výzvy Nejvyššího zdravotnického ústavu (l’Istituto Superiore di Sanità) nedošlo k vyhlášení další „červené zóny“ – konkrétně bylo její zřízení navrhováno v obci Alzano Lombardo, kde se v rámci lombardské provincie Bergamo potvrdila nákaza u prvních dvou osob, a to jen dva dny po prvním výskytu v Codognu, tj. 23. února (a předtím, než byly hotovy výsledky testů, se od těchto dvou pacientů nakazilo několik dalších pacientů a zdravotníků v nemocnici).

Zatímco tentýž den byla v Codognu a dalších deseti obcích zavedena restriktivní „červená zóna”, v Alzanu byla pouze vydávána doporučení starosty. Důvod, jak naznačuje deník Il Post, byl ten, že tato obec se nachází v oblasti, jež je obchodně-průmyslovým centrem celé provincie Bergamo, a proto nebyla vůle přijmout opatření, která by mohla omezit či ohrozit produkci, a tedy ekonomiku.

Počet pozitivně testovaných v provincii Bergamo během deseti dní převýšil počet pozitivně testovaných v provincii Lodi, v níž se nachází Codogno. Následně – avšak až 7. března, tj. po 15 dnech od prvních dvou potvrzených výskytů v provincii Bergamo – italská vláda zasáhla: opustila od strategie zavádění lokálních „červených zón“ a vyhlásila tzv. oranžovou zónu (tj. karanténní opatření trochu mírnějšího rázu než červená zóna) pro celou Lombardii a dalších pár provincií v jiných regionech.

Následek je zjevný: provincie Bergamo, která má přibližně třikrát méně obyvatel (a mimochodem devětkrát méně Číňanů, viz zde) než milánská provincie, dosahuje podobného počtu pozitivně testovaných, přičemž od 2. do 30. března Bergamo dokonce kontinuálně vykazovalo nejvyšší počet pozitivně testovaných ze všech italských provincií. Během posledního týdne se růst počtu nakažených v provincii zpomalil a naopak v milánské provincii si zachovává přibližně stále stejné tempo, takže k 9. dubnu milánská provincie převýšila bergamskou v celkovém počtu pozitivně testovaných o cca 2400 osob.

V přepočtu na obyvatele však bergamská provincie stále zůstává násobně více zasažená než milánská (průběžně aktualizované stavy v jednotlivých regionech a provinciích zde).

Zmatené texty o Itálii

Z výše uvedeného je zjevné, že situace je v některých oblastech zřejmě mnohem vážnější, než jak uvádějí statistiky výskytu epidemie. Problém je komplexní, příčin, které se podílejí na stávajícím tristním stavu na severu Itálie, je více, avšak hypotéza o čínských dělnících jakožto příčině současného kritického epidemického stavu v Itálii je v případě Prata nepravdivá, v případě Lombardie neprokázaná a vzhledem k prvním epicentrům nákazy a vývoji v regionu i nepravděpodobná.

Otázkou zůstává, co je důvodem toho, že se v našich médiích tato dezinformace šíří – zdali pouze neochota novinářů ověřit si data, nebo zda se jedná o – byť neúmyslné – šíření úmyslně vytvořené dezinformace.

Každopádně se zde názorně ukazuje, jak je v českém mediálním prostoru nedostatečně a leckdy nekvalitně pokryt současný vývoj v Itálii – a netýká se to jen zde uváděných serverů.

Vzhledem k tomu, co se v zemi odehrává a jaký to má pro nás význam (Itálie je první evropskou zemí zasaženou epidemií, můžeme tedy pozorovat dopady přijatých opatření a vyvarovat se některých chyb), se k nám informací dostává poměrně málo, často jsou navíc zjevně přebírány z anglickojazyčných zdrojů.

Výše popsaný případ, kdy jsou zprávy bez jakéhokoli ověření vystavěny na jednom facebookovém příspěvku gynekologa nebo na ideologicky laděném článku s nereálnými čísly, aniž by následovala jakákoli kritická reakce, tento problém plně obnažuje.

Seriózní italská média představují a kriticky posuzují různé hypotézy a analýzy, současně vyvracejí dezinterpretace, které se v zemi v souvislosti s nemocí Covid-19 šíří, dokonce zřizují fact-checkingové služby pro občany, aby pomáhala bojovat s šířícími se hoaxy a konspiračními teoriemi (například La Stampa, přidává se i – původně pouze na politiku zaměřený – fact-checkingový server Pagella Politica s nově vytvořeným projektem Facta, který mimo jiné službu propojil s v Itálii hojně užívanou aplikací WhatsApp).

O to překvapivější je, že místo abychom čerpali z takových zdrojů, vytváříme si o situaci v Itálii vlastní dezinformace, případně je nekriticky přebíráme ze zdrojů dosti pochybných.

Autorka je doktorandkou na FF UK, během studia absolvovala studijní pobyty na univerzitách v Benátkách, Urbinu a Římě.