V Německu roste počet fyzických útoků na novináře. Na vrcholu žebříčku v počtu incidentů jsou spolkové země sousedící s Českem, loni je poprvé překonal Berlín. Nejvíce ohroženi jsou lokální novináři, kteří informují o demonstracích, zjistila studie.

Případy napadení novinářů mapuje od roku 2015 Evropské centrum pro svobodu tisku a médií (ECPMF), které sídlí v Lipsku.

Podle studie Novinář jako nepřítel (Fendbild Journalist), na které centrum spolupracuje se Spolkovým svazem vydavatelů německých novin (BDZV), loni počet případů opět vzrostl. Zaznamenáno bylo 69 incidentů oproti 56 případům v roce 2022. V letech 2015 až 2019 to bylo v průměru přibližně 23 případů ročně.

Třetina všech registrovaných případů od roku 2015 (117 z 390) připadá na spolkovou zemi Sasko. Za loňský rok zde studie zaznamenala 13 případů, o rok dříve 11. V roce 2022 byl na druhém místě Berlín s devíti napadeními, následovaly Bavorsko a Duryňsko s osmi případy. V loňském roce se pak stal Berlín novým šampionem s 25 případy. Bavorsko zůstalo loni na třetím místě se šesti případy.

77 procent všech případů se odehrálo na demonstracích (53 z 69 případů), z toho 40 procent na propalestinských shromážděních (21 z 53 případů). V Sasku navíc pochází 79 procent útoků na novináře z krajně pravicového spektra (92 ze 117 případů zmapovaných od roku 2015).

Z bezpečnostních důvodů nebudu pokračovat

Autoři studie zaznamenali zvyšující se agresi v přístupu veřejnosti a především demonstrantů vůči novinářům a fotografům. Nepřátelství vůči médiím se již neprojevuje pouze výkřiky „Lügenpresse“ (prolhaný tisk), urážkami a výhrůžkami, které se staly součástí každodenního života novinářů, ale také zvýšeným počtem násilných útoků na novináře v posledních čtyřech letech, říká spoluautor studie Patrick Peltz.

„Hlásím se z Burgstädtu v Sasku. Querdenker (Laterální myslitelé) zde pochodují již několik měsíců, dnes poprvé je akce ohlášena,“ popisovala na Twitteru v dubnu 2023 dění z demonstrace v saském městečku Burgstädt novinářka Kili Weberová.

„Je zde asi 50 účastníků. Vidět jsou vlajky „Svobodného Saska“ a ruské vlajky. Na místě je také obrácená německá vlajka, symbol říšskoněmecké scény. V projevech se šíří rasistické fake news. Tvrdí se, že policisté nesmějí proti podezřelým migrantům nic podnikat. Pak se mluví o tom, že Německo je firma, což je jasný říšskoněmecký žargon.“

Po chvíli se účastníci pochodu pokouší zastínit kameru reportérky různými předměty, následně ji jeden z účastníků udeří žerdí do ruky.

V září 2023 popisuje stejná novinářka na Twitteru dění z demonstrace, kterou svolala v městečku Crimmitschau radikální pravicová strana Svobodné Sasko:

„Jeden z účastníků křičí, že by mě měli probodnout. Další zasáhne úderem můj mobilní telefon, jiný udeří paličkou do mého doprovodu… Demonstrace pokračuje, z bezpečnostních důvodů však nebudu podávat další zprávy. Tímto svou zprávu končím.“

Další případy jsou hlášeny z Drážďan, kolébky krajně pravicového hnutí Pegida. „6. listopadu byl v Drážďanech na Sophienstraße poblíž rohu Taschenbergu, kde demonstrovalo asi tisíc příznivců krajně pravicového hnutí PEGIDA, napaden novinář. Jeden z účastníků kopl novináře pod koleno a zranil ho. Další účastník se pokusil udeřit novináře rukou do zátylku,“ popisuje studie.

Na akci vystoupili politici AfD Björn Höcke a Andreas Kalbitz. Přítomen byl také spoluzakladatel PEGIDA Lutz Bachmann.

Útoky na novináře se ale dějí i mimo demonstrace. V květnu 2023 byl fotograf Uwe Meinhold fyzicky napaden kolemjdoucím v saském městečku Chemnitz během plánovaného fototermínu s levicovou radní Susanne Schaperovou.

„Po prvním snímku ke mně přišel nějaký muž a agresivně mi řekl, že jsem vyfotil jeho. Když jsem řekl, že ne, udeřil mě pravou pěstí do obličeje a kopl mě mezi nohy,“ popisuje fotograf událost pro deník TAG24, pro nějž v tu chvíli pracoval. Po útoku mu v důsledku zranění tekla krev z horního rtu.

Uwe Meinhold je fotograf na volné noze, který žije a působí v oblasti saského Krušnohoří. Fotí často pro místní média a instituce, jeho fotografie přebírají ale i renomovaná celostátní média jako Spiegel. V roce 2011 získal novinářskou cenu za fotografii, kterou pořídil pro zpravodajskou agenturu DPA.

Autocenzura a nedostatečná ochrana

Podle analýzy studie Feindbild Journalist se v Německu v důsledku agresivních útoků zvyšuje v posledních letech autocenzura, a to především v lokálních médiích. Lokální novináři přiznali v rozhovorech s autory studie, že některá témata jsou ze zpravodajství vynechávána, protože novináři svoji situaci vnímají jako stav permanentního ohrožení.

Autoři studie upozorňují, že taková autocenzura je jev nebezpečný pro demokracii.

„Zprávy lokálních novinářů o tom, že oni sami nebo jejich kolegové z obavy o svou bezpečnost neinformují o některých aktérech a hnutích, jsou pro svobodu tisku v Německu velmi znepokojivé. Kritické zpravodajství je obzvláště důležité před volbami, které se letos v Sasku konají a v nichž kandiduje řada pravicových extremistů. ,Slepé skvrny‘ ve zpravodajství usnadňují těmto subjektům prezentovat se jako neškodní a starostliví kandidáti a navázat tak spojení s lidmi, kteří se cítí opuštěni zavedenými stranami,“ podotýká spoluautor studie Patrick Peltz.

Problémem je podle výzkumníků často také nedostatečná ochrana novinářů na demonstracích ze strany policie. Přestože situace se v tomto směru podle ECPMF zlepšuje, novináři stále opakovaně hlásí i případy, kdy nebyli dostatečně chráněni nebo se sami stali terčem policejních opatření.

ECPMF vydalo již v roce 2019 Policejní kodex svobody tisku. Ten se zabývá otázkami policejního násilí, dohledu, akreditace, ochrany zdrojů a zabavování novinářských materiálů. Tvůrci kodexu vycházeli z výzkumu oblastí konfliktů mezi oběma profesemi z celé Evropy.

ECPMF si vydáním kodexu klade za cíl poskytnout pokyny, navázat dialog mezi novináři a policií a napomoci tak hladší spolupráci obou profesí.

Belgický zástupce Evropské policejní konfederace (EuroCOP) Peter Smets tuto iniciativu před pěti lety uvítal. „Vzhledem k nárůstu násilí v naší společnosti čelí novináři a policisté stejným výzvám. Je to výzva k lepší komunikaci. Všichni se nakonec chceme vracet domů v pořádku.“

Na vzniku kodexu se kromě ECPMF podílelo pět dalších organizací: Evropská federace novinářů (EFJ), Index on Censorship, Osservatorio Balcani e Caucaso Transeuropa (OBCT), Ossigeno per l’informazione (O2) a South East Europe Media Organisation (SEEMO).

Autorka je předsedkyní dozorčí rady Evropského centra pro svobodu tisku a médií (ECPMF).