ANALÝZA. Rakouští lidovci jsou součástí vlády posledních 37 let a téměř jistě to tak zůstane i po nadcházející neděli. Z dlouhodobých průzkumů preferencí vychází, že bez lidové strany se žádná budoucí parlamentní většina v Rakousku neobejde. Otazníkem víkendových rakouských voleb je, jak s výsledkem zamíchají nedávné povodně a jak vysoko nakonec skončí krajně pravicová strana Svobodných – momentálně evropský partner hnutí ANO Andreje Babiše.

Parlamentní volby v Rakousku obvykle v Česku bůhvíjaký rozruch nebudí. Nedělní hlasování je však důležité i kvůli středoevropskému kontextu. Politická mapa regionu by totiž po letošním září mohla i kvůli Rakousku vypadat o dost jinak.

V minulých týdnech nebývale uspěla v zemských volbách v Durynsku, Sasku a Braniborsku na východě Německa strana AfD. Podle její stranické barvy tyto úspěchy získaly přezdívku „modrá vlna“. A stejné heslo (i stranickou barvu) má momentálně ve štítu i rakouská strana Svobodných (FPÖ).

Ta je dlouhodobým favoritem nedělních rakouských parlamentních voleb. Kontakty Svobodných s krajní pravicí na všech úrovních stranické hierarchie jsou řadu let potvrzené a dobře zdokumentované, stejně jako proruské postoje strany.

Přesto se už desítky měsíců drží na prvním místě žebříčku preferencí. U voličů bodovala i díky odmítání očkování v covidové pandemii, kritice veřejnoprávních médií a především kritikou nelegální migrace – někdy však s rétorikou na hraně či za hranou xenofobie a rasismu.

Co neřekne Kickl Babišovi

Takovým příkladem bylo letošní video zveřejněné jedním z členů mládežnické organizace Svobodných, který fanoušky na TikToku ujišťoval, že usilovně pracuje na tom, aby „rakouský národní fotbalový tým nevypadal jako ten francouzský“ – v očividné narážce na barvu pleti hráčů. Od videa se následně distancovala i sama strana Svobodných.

Z českého pohledu je zajímavé, že právě u mladých Svobodných navazovala ještě loni kontakty i česká SPD, když se její delegace zúčastnila celostátního sjezdu mládežníků FPÖ. Svou audienci u Svobodných si loni odbyl také šéf strany PRO Jindřich Rajchl. To bylo ještě v době námluv před eurovolbami s výhledem na možná spojenectví a frakce v nově zvoleném Evropském parlamentu.

„Modrá vlna“, řečeno slovníkem populistů blízkých krajní pravici, by tak omývala Česko na severozápadě i na jihu.

Eurovolby však dopadly fiaskem jak pro Okamurovce, tak pro Jindřicha Rajchla a Svobodné si nakonec za partnery v Bruselu vybralo ANO Andreje Babiše, společně s Fideszem Viktora Orbána. Že jde o ryze účelové spojenectví, dobře ukazuje téma covidu. To je i po třech letech od pandemie pro Svobodné jedno z těch zásadních.

V jedné z letošních televizních předvolebních debat šéf Svobodných Herbert Kickl vyčítal kancléři Karlu Nehammerovi, že zemi kvůli lockdownům dovedl na pokraj „totalitárního výjimečného stavu“. Svému čerstvému spojenci Andreji Babišovi by jako někdejšímu samozvanému „best in covid“ premiérovi zodpovědnému za očkování i lockdowny musel říct zhruba to samé. Kdyby se ovšem momentálně navzájem nepotřebovali v krajně pravicové evropské alianci.

V ní nakonec chybí německá AfD, která pod tlakem několika předvolebních skandálů musela vytvořit jinou frakci Evropa suverénních národů (kde se sešla i s českou SPD). Je ale zjevné, že by se Alternativa pro Německo synergii s podobně smýšlející stranou Svobodných v případě jejího volebního úspěchu v Rakousku rozhodně nebránila. „Modrá vlna“, řečeno slovníkem populistů blízkých krajní pravici, by tak omývala Česko na severozápadě i na jihu.

Lidový kancléř a Haiderův stín

Jak velké šance na vládnutí tedy Svobodní po nadcházející neděli mají? Průzkumy jim dávají dvou- až čtyřprocentní relativně bezpečný náskok na druhé lidovce, následované opět s podobným odstupem sociálními demokraty. K tomu je však potřeba připočíst, kdo už dopředu vyloučil které koalice a která spojenectví.

Je tu však ještě faktor prezidenta. Alexander Van der Bellen dlouhodobě dává najevo, že udělá vše pro to, aby kancléřem nebyl politik Svobodných.

Rakouský lidovecký kancléř Karl Nehammer si podle svých slov neumí představit spolupráci s šéfem Svobodných Herbertem Kicklem. Ten by se zase po předvolebním turné, během nějž se inscenoval jako „lidový kancléř“, jen těžko smiřoval s představou, že jako volební vítěz nebude předsedou vlády.

Svobodní ale nechtějí opakovat postup z roku 1999, kdy uklidili svého šéfa Jörga Haidera do pozadí, aby jeho kontroverzní osobnost nepřekážela vzniku koalice právě s lidovci. Současný předseda Svobodných Herbert Kickl už něco takového zřejmě nepřipustí. Zároveň platí, že program Svobodných a lidovců se v lecčems kryje – například v ekonomické oblasti.

Varianta, že by Svobodní a lidovci přece jen vládli společně, tak závisí na konečných procentech volebního výsledku. A ten zase i na okolnosti, kterou před pár dny ještě nikdo nepředpokládal – následcích ničivých povodní, které částí Rakouska v polovině září, podobně jako v Česku, prošly.

Komu nahraje velká voda

Rozsah přírodní katastrofy ilustruje páteřní železniční trať z Vídně na západ země, jejíž části budou podle odhadů plně zprovozněné až za několik měsíců. Extrémní projevy počasí s tak velkým dopadem na obyvatelstvo nahrávají spíš současné vládní koalici než opozičním Svobodným, kteří dlouhodobě pro téma klimatických změn používají zlehčující pojem „klimahysterie“.

Zároveň ale Svobodní povodně využili (podobně jako česká opozice před krajskými volbami) k útokům na vládu. Kickl a spol. vyzývali, aby Rakousko namísto pomoci rozvojovým zemím či Ukrajině napadené Ruskem ještě víc peněz přesměrovalo právě na pomoc Rakušanům postiženým povodněmi.

Pokud by se přece jen navzdory většině průzkumů lidovcům kancléře Nehammera povedlo těsně vyhrát, Svobodní by pro ně spíše ztratili na atraktivitě a Rakousko by zřejmě čekala některá z trojkoalic lidovců se sociálními demokraty a liberály Neos nebo stranou Zelených. V případě pravděpodobného druhého místa v pořadí by pokušení pokusit se přece jen o tandem s FPÖ u lidovců naopak rostlo.

Povodňová versus „modrá“ vlna

Je tu však ještě faktor prezidenta. Alexander Van der Bellen dlouhodobě dává najevo, že udělá vše pro to, aby kancléřem nebyl politik Svobodných. Rakouská ústava mu dává naprostou volnost jak v pověření sestavit vládu, tak při jmenování předsedy vlády samotného.

Ať už ale bude výsledná vládní sestava vypadat jakkoli, Svobodným to těžko fatálně ublíží. Jejich vládní angažmá sice v tuto chvíli vypadá spíše nepravděpodobně, o to víc se ale mohou stylizovat do role oběti, pokud jim bude odepřeno.

Bude-li pak výsledkem povolebních jednání v Rakousku programově nesourodá koalice (chcete-li „slepenec“), navíc s lidovci, kteří se na vládní zodpovědnosti i všech politických selháních podílejí už bezmála čtyři dekády, bude dlouhodobé volání po systémové změně od Svobodných z opozice ještě silnější a tlak na vládu vyšší. To vše v situaci, kdy si většina Rakušanů od příštího kabinetu přeje podle průzkumů především stabilitu a zároveň drajv provést nezbytné reformy.

Ať už budou mít zářijové povodně na volby jakýkoli efekt, výsledek Svobodných v každém případě dlouhodobě posílí středoevropskou „modrou vlnu“ populismu s krajně pravicovou příchutí. Ta se díky spojenectví s hnutím ANO může v blízké budoucnosti naplno přelít i do Česka.