„Češi bohatnou, doháníme Německo, ztráta České národní banky ve výši 240 miliard korun nemusí nikoho trápit,” konstatuje viceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Vrací se i ke kritice intervencí ČNB. Ty skončily právě před rokem: „Použití kurzového závazku po roce 2013, to bylo jako když polijete ekonomiku živou vodou.“

Hampl to řekl v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz ČRo Plus. Viceguvernér ČNB komentuje i rozhodnutí neudělit souhlas s navýšením kapitálu čínské společnosti CEFC v česko-slovenské J&T Finance Group.

„Jsem v obtížné pozici, protože bych měl komentovat řízení, které je neveřejné, i když se dílem někoho veřejným stalo. V každém případě platí, že nepochybně větším problémem pro ČNB i český finanční trh by bylo, kdybychom byli nyní v situaci, že by ten vstup byl schválen,“ říká Hampl.

Očekávání, že koruna po skončení intervencí skokově posílí až někam k hodnotě 24 korun za euro, se nepotvrdila. Koruna za poslední rok posílila zhruba o korunu padesát. Není to málo?

Naopak bych řekl, že opuštění kurzového závazku a vývoj kurzu za ten rok ukázal, že celý ten manévr se povedl jako hladký a nešokový. Je to zhruba v souladu s očekáváním. Dokonce i pro nás bylo malinko překvapivé to, jak krásně hladce se ten exit podařil. Zejména ve srovnání s podobným exitem ve Švýcarsku. Myslím, že Česká republika málokdy zažívá, že by byla vzorem vyspělým ekonomikám jako je právě ta švýcarská, což se stalo v tomto případě. V oblasti politické máme asi co dohánět, ale v oblasti měnové politiky se zdá, že ostatní mohou opisovat od nás.

Tohle téma ještě v našem rozhovoru probereme. Ale ještě ke kurzu, i když tuhle otázku určitě nemáte rád: za kolik budou lidé měnit eura o letošních prázdninách?

Je pravda, že tuto otázku rád nemám. Koneckonců asi neočekáváte, že bych vám dal přesné číslo, jak se bude kurz vyvíjet v červnu, v červenci a v srpnu. Nicméně na stránkách ČNB zveřejňujeme trajektorii očekávaného vývoje kurzu koruny k euru, jsme mimochodem jediná centrální banka na světě, která to dělá. Není to samozřejmě závazek, že bychom říkali, že se kurz bude vyvíjet v souladu s touto křivkou, je to ale nestranný odhad toho, jak by kurz mohl vypadat. Očekáváme postupný trend posilování pod 25 korun.

Lidé bohatnou, ČNB nezchudla

Asi se shodneme, že devizové intervence jsou mimořádný nástroj. Ostatně jako nástroj měnové politiky je použila vedle ČNB jen švýcarská a izraelská banka. Netrvaly tedy s ohledem na svou mimořádnost až příliš dlouho?

Mimořádné opatření, ale oprávněné. A když jmenujete ty dvě další centrální banky, které ke stejnému kroku sáhly, je zjevné, že jsou si ty ekonomiky něčím podobné. Jsou to malé otevřené ekonomiky s velkým podílem exportu, s velkým podílem obchodu se zahraničím. A v těchto ekonomikách platí, že ve špatných časech je ten nejbližší nástroj k již nepoužitelným úrokovým sazbám právě devizový kurz. To neplatí pro velké ekonomiky typu Spojených států nebo částečně i eurozóny.

A pokud jde o délku těch intervencí, netrvaly příliš dlouho?

O tom se jistě povedou diskuse další léta, možná i desítky let. Očekávám, že i řada studentů bude psát diplomové a disertační práce na téma kurzový závazek v českých podmínkách a o tom, zda to mělo být o čtvrtletí delší dobu, nebo kratší dobu. Nicméně, když se dnes podíváte na vývoj inflace s odstupem jednoho roku od ukončení kurzového závazku, vidíte, že je těsně u inflačního cíle. Jinými slovy, dnešní inflace je výsledkem minulé měnové politiky. Tím se nechci holedbat, ale i touto čistě mechanickou úvahou bych řekl, že to časování bylo zhruba v pořádku.

Mezi hlasité kritiky intervence patřily po celou dobu odbory. Opakovaly, že ČNB Čechy slabším kurzem ochudila. Znamená to tedy, že za poslední rok lidé v Česku díky silnější koruně zbohatli?

V české populaci vždy a za všech okolností platí, že je snadné tu méně kritickou část veřejnosti přesvědčit, že ji někdo o něco obral, něco jí něco ukradl. Na tom tady řada politiků postavila své letité kariéry a myslím, že to zafungovalo i v případě intervencí, byť realita byla úplně jiná. Použití kurzového závazku po roce 2013, to bylo jako když polijete ekonomiku živou vodou. Do té doby jsme chudli, do té doby klesaly reálné mzdy, do té doby klesaly investice i produktivita. Teprve poté začaly mzdy růst nominálně i reálně, začaly růst příjmy domácností, investice podniků i produktivita. Tvrdá data jsou ve velkém rozporu s tím, co ukazovali někteří politici i odboráři i s obecným vnímáním. Takže bohatnout jsme začali, ale právě od okamžiku zahájení kurzového závazku, a jsme nadále na rostoucí trajektorii, z hlediska HDP i přibližování se bohatým ekonomikám.

Kam se poděla inflace

Účetně ale zchudla ČNB. Ztráta za loňský rok je právě vlivem intervencí a změny kurzu 243 miliard korun. Dlouhodobě se tváříte, že jsou to jen účetní operace, že to nevadí. Ale jsou to pořád reálné peníze, za jak dlouho tedy tu ztrátu umažete?

Jsou to nominální peníze, ne reálné. To je přesně ono. S neuhrazenou ztrátou jsme v této zemi žili 13 let před zavedením kurzového závazku a k uhrazení ztrát přispělo právě to, že jsme kurz oslabili. S neuhrazenou ztrátou, která vzniká jen tím mechanickým přepočítáním devizových rezerv do korun, můžeme naprosto bez problémů žít i další léta. Platí jednoduchá logika: když se ekonomice daří a kurz posiluje, centrální banka vytváří ztráty, když se ekonomice nedaří a kurz oslabuje, nebo ho oslabuje centrální banka, vytváří centrální banka zisky. Pokud tedy budeme jako ekonomika bohatnout, dál budeme dohánět Rakousko a Německo, připravme se na to, že ČNB bude vytvářet ztráty a nikoho to nemusí trápit, protože naše hospodaření je odděleno od státního rozpočtu.

Ono to ale řadu lidí trápí. Třeba proto, že by ČNB mohla svůj zisk posílat do státního rozpočtu.

Pokud všichni máme rádi myšlenku, a já věřím, že intuitivně ano, že jsme nízkoinflační ekonomika a chceme to bohatnutí zažívat skrze posilování kurzu, není možné ve stejném okamžiku chtít, aby centrální banka vytvářela zisky. To prostě není možné.

Lidem bližší věc je základní úroková sazba, od které se odvíjí úročení komerčních úvěrů, je na 0,75 procenta… Tím, že úrokové sazby mají dále růst, se nijak netajíte.

I to poměrně jasně komunikujeme. To, v čem panuje neshoda i uvnitř bankovní rady, je to, jak rychle mají ty úrokové sazby růst. Já osobně mám za to, že ekonomika, která má prakticky vyčerpanou zásobu pracovní síly, je za hranicí své výrobní síly, přehřívá se, tak by měla mít úrokové sazby na normálnější úrovni rychleji.

Ke konci roku se tedy přehoupne přes jedno procento?

Je to docela dobře možné.

ČNB cíluje na dvouprocentní inflaci. Ale třeba ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská ve svém nedávném komentáři upozornila na to, že rostoucí mzdy se zatím moc neodráží v růstu inflace. Jedním z důvodů mohou být dluhy domácností a exekuce – vyšší mzdou se zalepují díry na účtech, splácejí dluhy, a stovky tisíc lidí, kteří jsou v exekuci, nárůst mzdy nepocítí vůbec, protože co oficiálně vydělají navíc, spolkne úhrada úroků a sankcí za staré dluhy. Vidíte to stejně?

Spíše si myslím, že rostoucí mzdy se objevují v položkách, které nejsou vždy dokonale nebo vůbec zachyceny ve spotřebitelském koši, například v cenách nemovitostí. Samozřejmě je pravda, že rostoucí příjmy většinou vedou k tomu, že lidé se snaží něco dělat se svými existujícími závazky. Jenže kdybyste chtěl vidět okamžik, kdy lidé nejvíce snižovali své dluhové břemeno, tak to bylo v časech krize. Teď nejsme v situaci, kdy by se objem závazků v populaci snižoval. Naopak v dobrých časech, kdy lidé mají výjimečná očekávání ohledně toho, jak se jim bude dařit v budoucnosti, si nové závazky nabírají.

Čínská CEFC a reputace ČNB

ČNB vloni nepovolila žádost čínské CEFC o navýšení kapitálu v J&T Finance Group a CEFC později žádost zcela stáhla. Chápu, že detaily nejsou veřejné, nicméně se už leccos psalo. Dá se říct, že se ukazuje, že pozdější události spojené třeba s vyšetřováním teď už bývalého šéfa CEFC Jie Ťien-minga daly i takto veřejně ČNB za pravdu?

Jsem v obtížné pozici, protože bych měl komentovat řízení, které je neveřejné, i když se dílem někoho veřejným stalo. Zároveň ale cítím, že to reputaci ČNB spíše pomáhá než obráceně. Moje obecná odpověď na tuto otázku tedy je, že v tomto řízení, i v řadě jiných řízení, o kterých nevíte, centrální banka osvědčuje, že jedná nestranně, měří všem stejně a po všech chce, aby plnili stejné podmínky. Když je někdo neplní, tak má holt smůlu, bez ohledu na to, co se o něm píše, ať už dobrého nebo zlého.

Čím to, že u všech ostatních centrálních bank (Slovensko, Rusko, Chorvatsko, Barbados i Evropská centrální banka) žádost CEFC prošla, a u vás ne?

My jedeme podle národní legislativy, máme správní řád, postupy pro správní řízení a zkoumání všech detailů takové transakce. Kdybyste se mne zeptal, zda i v ostatních bankách mají stejný screening, kladou stejné otázky a chtějí stejné odpovědi, tak to opravdu nevím. V každém případě platí, že nepochybně větším problémem pro ČNB i český finanční trh by bylo, kdybychom byli nyní v situaci, že by ten vstup byl schválen.

Vy na konci roku spolu s viceguvernérem Tomšíkem končíte svůj druhý a poslední mandát v ČNB. Je něco, co nutně potřebujete či chcete vnitřně dokončit, abyste měl při odchodu čistý stůl?

Do ČNB jsem přicházel těsně před tím, než přišla největší finanční a pak hospodářská krize západního světa možná od druhé světové války. A bude skvělé, když budu odcházet v těch nejlepších časech, které ekonomika zažívá za více než deset let. Rozhodně jsem i rád, že se mi podařilo přispět k tomu, že ta instituce je z hlediska měnové politiky jednou z nejtransparentnějších na celém světě.

Rozhlasovou verzi pořadu (ekonomický pořad ČRo Plus Řečí peněz) najdete zde.