Své dluhopisy stále častěji vydávají i firmy – od velkých až po malé, často se slibovaným vysokým výnosem. Jak ale upozornila analýza forenzní společnosti Surveilligance, „část emitentů přistoupila k tomuto způsobu financování již od počátku s podvodným úmyslem“. O tom, jak to poznat, jsme mluvili s výkonným ředitelem Surveilligance Jánem Lálkou.

„Sledujeme pravidelně vývoj insolvencí, vydáváme přehled úpadků, insolvenčních návrhů a podobně. Od roku 2013 ale přibylo firem, které emitují své dluhopisy, razantně se v tom uvolnila stavidla a narostl i objem dluhopisů. Investoři si musejí uvědomit, že vysoký úrok znamená také vysoké riziko,“ říká Lálka v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

V letech 2012 – 2020 se bez jakékoli centrální evidence a regulace mohly vydávat takzvané podlimitní dluhopisy do ekvivalentu jednoho milionu eur, tedy zhruba 25 milionů korun. Dá se kvůli tomu boomu čekat to, že firem v problémech bude přibývat?

Ano, očekáváme to. Z naší analýzy dat plyne, že řada rizikových firem skončila v úpadku jen několik let po emisi svých dluhopisů. Takže je to možné čekat i ryze statisticky, hlavně u těch menších emitentů. Problém je i to, že se do těchto investic pustili s vidinou vysokých úroků i investoři bez potřebných znalostí a informací. Řada lidí podlehla marketingovým slibům a kampaním a dá se říct, že bezhlavě do firemních dluhopisů vložila své peníze.

Vy ve své analýze píšete: „Neschopnost některých firem dostát závazkům není výsledkem podnikatelského neúspěchu, jakkoliv se tak snaží působit, ale je přímo zakódována v celém projektu emisí podnikových dluhopisů.“ Znamená to, že dluhopisy s příslibem vysokých úroků vydávají i firmy, které tím spíše oddalují svůj krach, než že by měly nějaký skvělý záměr či nový produkt?

Je dobré si uvědomit to, že když se firma rozhodne, že bude emitovat své dluhopisy, je to v situaci, kdy není schopna si sehnat potřebné financování od renomovaných institucí. Pro ně byly příliš rizikové, a tak firmy hledaly jiné formy, jak peníze získat. Využily tu neregulaci trhu i toho, že tu byl převis kapitálu, tedy lidí, kteří hledali, kam investovat své prostředky. Emitentům, bez ohledu na jejich finanční stav, stačilo, aby uměli svůj produkt dobře prodat, i když byli velmi rizikoví. Poslední kanál, který jim zůstal, byli právě ti neinformovaní investoři, kteří se nechali zlákat vidinou vysokých výnosů a neuměli si vyhodnotit rizika.

Je to podle vás tak, že o některé vydavatele podnikových dluhopisů by se měla rovnou zajímat policie?

Myslím, že se o ně už zajímá. Řada podvedených investorů podala trestní oznámení. Investoři se začali bránit, i když pozdě…

Na druhé straně je asi fér říct, že emise firemních dluhopisů jsou legální a běžnou formou, jak si dojít na trh pro kapitál třeba pro další expanzi; že to apriori není snaha o podvod…

To určitě ne, to je správná poznámka. Nicméně důvod, proč to takto v řadě případů dopadlo a ještě dopadne, je, že tento druh investic je obvykle vysoce rizikový.

Nechat si dobře zaplatit

Proč jste vlastně tu svou, myslím i unikátní, analýzu tuzemského trhu firemních dluhopisů zpracovali? Je to jakési varování, výzva k obezřetnosti?

Vyhodnotili jsme to celkově jako velký problém, začali jsme sbírat informace o velikosti trhu, o úpadcích emitentů, dělali jsme mediální rešerše a došli jsme k tomu, že do budoucna v tomto segmentu hrozí velký problém. Chtěli jsme ukázat, jak je ten trh velký, jaké podvody se už staly a chtěli jsme dodat i doporučení pro potenciální investory, jak si emitenty prověřovat.

Jaké jsou tedy indikátory potenciálních problémů?

Jedním z nich je třeba vysoká úroková sazba. Čím větší úrok, tím větší riziko. Když je emitent ochotný nabídnout vysokou úrokovou sazbu, znamená to jedinou věc – že se nebyl schopný profinancovat někde jinde za sazbu nižší. Je důležité sledovat i dostupné informace o dané firmě – třeba to, zda o sobě zveřejňuje povinné údaje o hospodaření i o lidech, kteří ji ovládají, zda je transparentní.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Často se také emitenti zaštiťovali tím, že jejich emise byly schváleny Českou národní bankou, přenášeli tím tedy jakoby odpovědnost na ČNB, která přitom emise posuzuje jen z formální stránky a nevyjadřuje se k tomu, zda je emise či emitent bezpečný. Plus je dobré sledovat i distribuční kanál – často emise zprostředkovávají i ti, kteří na to nemají licenci.

Jakou roli v tom ti zprostředkovatelé – motivováni velkou prémií za prodej – hrají?

Myslím, že jsou vítězem celého procesu. Jako první dostanou okamžitě vyplacenou odměnu z prostředků, které získá emitent. A ta odměna se často pohybuje mezi pěti až deseti procenty a přitom nenesou žádné riziko. Jsou ovšem velkou součástí toho problému: jsou motivovaní k tomu, aby prodávali, bez ohledu na riziko pro investora.

Zločiny bílých límečků

Pojďme k podstatě vaší práce forenzních expertů. Často se v médiích vede zkratka – kdo má firmu v daňových rájích, má co skrývat a je to apriori podezřelé. Jak to odpovídá vašim zkušenostem?

Profesně vzato na tom něco je, rozhodně i my zpozorníme. Firmy registrované v offshorech jsou vnímané jako rizikovější než ty registrované třeba v Česku, na Slovensku, v Evropě. Na druhé straně je řada situací, kdy jsou tyto struktury vytvořeny zcela legálně, stejně tak má dobré důvody, že se někteří bohatí podnikatelé rozhodnou držet takto svůj majetek. Faktem ale je, že když vyšetřujeme různé podvody či nelegální činnost, dojdeme obvykle k firmám zapojeným do takových sítí končících anonymně v daňových rájích.

Na svých stránkách píšete, že vaše projekty zahrnovaly například vyšetřování sofistikovaných případů finanční kriminality, podvodů a tunelování, vyhledávání skrytých aktiv, vyšetřování zmanipulovaného účetnictví, prověřování střetu zájmů a tak dále. Nesuplujete někdy práci policie?

Spíše ji doplňujeme, rozhodně ji nenahrazujeme. Naše výstupy často končí tím, že právní zástupce firmy, pro niž v tu chvíli pracujeme, je předá právě policii jako podkladový materiál pro trestní oznámení, či v rámci doplňování důkazů. Díky tomu se samotní vyšetřovatelé mohou v kauze lépe vyznat, mají od nás rozkryté a popsané vztahy a srozumitelně vysvětlené transakce. Myslím, že policii v řadě oblastí pomáháme v pochopení i složitých případů.

Jakými nástroji disponujete, když vyšetřujete závažné případy finanční kriminality?

Spíše bych mluvil o schopnostech než o nástrojích. Troufám si tvrdit, že máme hlubokou znalost toho, jak fungují finance, umíme pochopit, jak do sebe jednotlivé transakce zapadají, jaké strany se na tom podílejí, umíme získávat data z otevřených zdrojů, využívat je k detekci rizikových transakcí v účetnictví. Umíme pracovat s elektronickými daty, extrakcí dat a tak dále. Jde o to v relativně krátkém čase a přesně ověřit nějaké podezření, které klient má, případně je vyvrátit. Ale většinou je to tak, že když už se na nás někdo obrátí, spíše se podezření potvrdí a my pro něj dodáváme podklady a důkazy.

Specializujete se na zločiny bílých límečků, na manažerské podvody… V čem jsou specifické?

V tom, že jde obvykle o lidi, kteří mají často úplnou kontrolu nad svou společností a díky tomu mají vliv na zaměstnance, mohou vše proúčtovat, realizovat i transakce nevýhodné pro firmu, ale výhodné pro ně, či spřízněné osoby. Mají tedy velkou moc nad hospodařením společnosti a mají k dispozici řadu expertů, právníků, poradců, kteří se na přípravách podvodných schémat podílejí. Tím se odlišují od řadových zaměstnanců, kteří také ve firmách páchají různé podvody, ale menšího rozsahu.

Firmy prý dlouhodobě kvůli podvodům páchaným řadovými zaměstnanci i členy vedení přicházejí ročně v průměru až o pět procent svých příjmů. Platí to stále?

Plus mínus to odpovídá. Je to statistika vypracovaná Asociací certifikovaných forenzních vyšetřovatelů, která sdružuje asi sedmdesát tisíc vyšetřovatelů po celém světě. Není to tedy žádný průzkum, jsou to data z reálného života.