ROZHOVOR. O ruské společnosti i ekonomice pod tvrdými sankcemi, Rusku jako takovém a stávajících i možných dopadech války, kterou Vladimir Putin rozpoutal na Ukrajině – s politickým geografem Michaelem Romancovem a hlavním ekonomem Patria Finance Janem Burešem.

„Putin byl dva roky izolován kvůli covidu. Izolace to byla – zdá se – velmi tuhá. On má dva bunkry, jeden pravděpodobně v rezidenci u Moskvy a druhý ve venkovské rezidenci u Soči, a odtud dva roky řídil Rusko, stýkal se jen s omezeným počtem lidí a odtrhl se od reality. A podobně izolován je v posledních 22 letech své vlády i od ekonomických problémů,“ říká politický geograf Michael Romancov.

Rozhovor vychází z ekonomického podcastu MakroMixér, který připravují šéfredaktor HlídacíPes.org Robert Břešťan a hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

V jaké ekonomické situaci je dnes obyčejný Rus? Respektive v jaké byl ještě před týdnem a v jaké bude řekněme za měsíc?

Michael Romancov (RM). Obyčejný Rus je sama o sobě komplikovaná kategorie. V Rusku je třeba veliká skupina lidí, jejichž jediný zdroj příjmů jsou transfery ze státního rozpočtu. Můžeme se zaměřit na ně. Pak je ale taky obrovský rozdíl, jestli žijí ve městech, na venkově nebo přímo v Moskvě. Moskva je obrovitánské město a je tam neuvěřitelně vysoká cenová hladina. Vzhledem k tomu, jak tvrdé sankce byly na Rusko uvaleny, bych očekával, že na všechny ty, co jsou závislí na státním rozpočtu, to začne dopadat. Nemyslím si, že hned příští měsíc, protože režim bude chtít z politických důvodů ukázat, že sankce zvládá. Jiná věc ale je, jak se zhoupnou ceny a co si za své peníze, za svou penzi, lidé nyní koupí. Ti na venkově mají nesrovnatelně nižší ekonomickou úroveň, ale budou mít výhodu, že si leccos sami vypěstují, mohou si jít nasbírat dříví, ale obecně je všechny čeká strašně těžké období.

A pokud jde o lidi placené ze soukromého sektoru?

RM. Tento sektor byl v posledních třiceti letech vždy výrazně menší než na Západě. Čerstvě byl také v Rusku, v reakci na sankce, přijat zákon, že všechny firmy, které mají příjmy zvenčí, tak 80 % z toho musí povinně konvertovat na rubly. Na ně to tedy také dopadne. A pak jsou tu velké firmy typu Gazprom nebo různé banky, které jsou také pod sankcemi, a na ty to pochopitelně dopadne taky.

Oligarchové spíše mimo hru

Už nyní vidíme v Rusku rychlý nárůst úrokových sazeb, nástup inflace, co dále v ruské ekonomice v souvislosti se sankcemi očekávat?

Jan Bureš (JB). Poslední balík sankcí je skutečně tvrdý. Rusko je tím myslím taky překvapeno, určitě nečekalo, že nebude moct nakládat se svými devizovými rezervami, které si přitom dlouhodobě budovalo. Nyní musí sáhnout k poměrně zoufalým krokům, aby stabilizovalo finanční systém a zabránilo runu na banky. To nemusí být vůbec jednoduchý úkol. Rusko muselo zavést tvrdé kapitálové kontroly, zvýšit úrokové sazby a v součtu se všem lidem v Rusku povede hůře. Na inflaci to bude patrné nejrychleji.

Řada ruských řekněme filosofů říká, že Rusko je ostrov, unikátní civilizace, že Rusové mají úplně unikátní morální a genetický kód. S tím si už Putin svého času hrál a teď se nabízí, že to využije naplno, protože to vypadá, že se mu situace vymkla.

Zatím jsme nezmínili tu zásadní skupinu ruských oligarchů. Nakolik je s nimi Putinův režim svázán, nakolik se potřebují?

MR. To je otázka, která nyní zajímá spoustu lidí, ale v tento okamžik je na ni ještě těžší odpověď než kdykoli předtím. Z jednoho prostého důvodu: Putin byl dva roky izolován kvůli covidu. Izolace to byla – zdá se – velmi tuhá. On má dva bunkry, jeden pravděpodobně v rezidenci u Moskvy a druhý ve venkovské rezidenci u Soči, a odtud dva roky řídil Rusko, stýkal se jen s omezeným počtem lidí a odtrhl se od reality. Plus se Putin stýká se svou bezpečnostní radou, to je nějakých třicet lidí a měli by to být ti nejmocnější lidé v Rusku. Řada analytiků nyní vyvozuje, že vliv oligarchů už skončil a Putin vše podstatné konzultuje právě už jen s touto radou, kterou si přitom vyloženě vodí. Před invazí se nechal natočit, jak zesměšnil šéfa vnější rozvědky: z jednoho z nejmocnějších lidí v Rusku udělal školáčka. Čili vliv oligarchů na Putina se v tento okamžik bude blížit nule. Což ale neznamená, že tito lidé nejsou vyplašeni tím, co se děje, a že se nebudou chtít nějak vymezit.

Přicházejí o svůj komfort, možnosti cestování, studia pro děti na Západě…

Přesně tak. Ale jakým způsobem to vymezení bude vypadat, pokud se vůbec uskuteční, to těžko říct.

Řada oligarchů zbohatla za podivných okolností v 90. letech, často ve spojení s energetickým sektorem. Jaká je závislost ruské ekonomiky na nerostném bohatství a jeho vývozu?

JB. Je závislá do značné míry. Zhruba 70 % plynu a asi třetina ropy míří na evropský trh. Závislost Ruska je v tom ale větší než ta opačná. Z pohledu Ruska je důležitější ropa, z ní má příjmy průměrně miliardu dolarů denně. V tuto chvíli ale Rusko kvůli sankcím nemůže volně nakládat s devizovými rezervami, tak aby se dostalo k prostředkům na nákup zahraničního zboží, a musí vyvážet za každou cenu. I tak to pro něj bude velice komplikované. Pokud bude ruský stát jednat racionálně, podle mne nepřipadá v úvahu, že by Rusko zastavilo dodávky na evropský trh.

Jak to vidíte vy, pane Romancove, myslíte si, že nám Rusko vypne kohoutky?

MR. To nevím, ale musel jsme se usmát, když zazněl předpoklad „když ruský stát bude jednat racionálně“. Vpád na Ukrajinu je totálně iracionální záležitost, ale i tak se to stalo a je otázka, zda je někdo vůbec schopen to zastavit. Pokud jde o ekonomické záležitosti, Putin je v izolaci i od ekonomických problémů, a to celých 22 let co je u moci. Vždyť on po prvních sankcích po roce 2014 prohlašoval, že je skvělé, že kurz rublu klesá, protože vyváží ropu a plyn za dolary a eura a když to smění, tak dostaneme víc rublů, takže bohatneme. Před covidem se odhadovalo, že nějakých 70 % Rusů je závislých na tom, co jim pošle stát – státní zaměstnanci, penzisté, studenti… Lidem, kteří mají soukromé vlastnictví, které třeba zajímá vývoj kurzu rublu a podobně, je v Rusku obecně strašně málo.

Kam až rubl může padat?

JB. Může padat jak se říká do vývrtky. Ruská centrální banka má ještě nějaká opatření – například omezit možnost vytahovat kapitál ze země, zvyšuje úrokové sazby, nyní na 20 %, což za normálních časů funguje, ale teď normální časy nejsou. Vedle toho může nakládat s devizovými rezervami, které nejsou uložené na Západě, ale jen velice omezeně. Tím může měnu bránit. Zatím zcela přesně neznáme podobu sankcí, nevíme, jak těsně byla ta svěrací kazajka sevřená, tlak se může stupňovat a manévrovací schopnost ruské centrální banky se bude zmenšovat.

Čína a Rusko nejsou kamarádi

V devizových rezervách ruské centrální banky je i čínský jüan nebo zlato. Může velký výprodej čínské měny nějak druhotně poškodit i Čínu?

JB. To bych nečekal. Ty jiné formy devizových rezerv nejsou nejúčinnější nástroj, jak stabilizovat měnu. A prodávat devizové rezervy ve zlatě je velice složité a taky ne zcela efektivní. Nejmocnější nástroj, který Rusové ještě na obranu své měny mají, jsou ty kapitálové kontroly a povinnost podniků peníze z vývozů dávat ruské centrální bance, která je bude konvertovat za nějaký předem domluvený kurz. Plus fakt, že pokračují vývozy – tím se do země dostávají devizy použitelné pro okamžitý dovoz zboží, které Rusové potřebují.

A nemělo by tedy být součástí evropských sankcí i to, že se vypne tento penězovod do Ruska, byť tedy za tvrdou cenu přerušení dodávek ropy a plynu?

JB. Je to složitá otázka a politické rozhodnutí. Nevím, jestli by ten výsledek byl z pohledu politiků příznivý. Už teď jsou evropští politici smířeni s tím, že za konflikt budou muset zaplatit vyšší inflací a nižším hospodářským růstem, to je dnes jasná věc.

Ještě pokud jde o Čínu – jakou roli v řešení konfliktu, ve vztahu k Rusku i Ukrajině, může hrát?

MR. Je dobře, že zmiňujeme i jiné aktéry. Jedním je právě Čína a druhým, o němž se moc nemluví, je Indie. Začnu Indií: je to rostoucí mocnost a na rozdíl od Číny má výborné vztahy jak s Ruskem, tak s USA. Z Indie může být aktér, který začne zprostředkovávat rozhovory mezi USA a Ruskem, pokud se dostaneme do situace, která je ještě horší než ta současná, což si bohužel umím představit. A k Číně: ta neuvěřitelně zbohatla na globalizaci po skončení studené války, ale Rusové ji dlouho vůbec nebrali. Historicky jí i zabírali území a Čína má v tomto smyslu Rusku co vracet. Dnes se obě strany snaží tvářit jako kamarádi, ale kamarádství to není. Čínský ministr zahraničí před pár dny prohlásil, že Čína a Rusko nejsou spojenci, že jsou to strategičtí partneři. Pod tím si ale můžeme představit cokoli. V roce 2014 Putin prohlásil, že nepotřebuje Západ, že půjdou do Číny a že naváží skvělý symbiotický vztah.

Což se nestalo.

MR. To se nestalo. Většina z projektů zůstala jen na papíře a to ne proto, že by Čína neměla zájem o ruské suroviny, ale proto, že Peking vidí, jak Rusko zneužívá v Evropě svoje postavení na trhu. Čína nechce být na Rusku v ničem závislá. A teď, když se Putin dostal do ještě větších problémů, proč by mu Číňani najednou měli jít na ruku? Takový její zájem neexistuje.

JB. Z pohledu Číny Rusko ani nemůže být strategický partner, protože Čína vyrostla na exportech, ale úplně jinam. Její exporty do Ruska dělají nějakých 50 miliard dolarů ročně, což je ale méně než třeba do Mexika. Což jen potvrzuje roli Ruska: z hlediska vojenského a geografického je důležitým hráčem, ale ekonomicky je trpaslíkem.

A pokud jde o český vývoz do Ruska – je pro naši ekonomiku, naše firmy problém, že se ruský trh pravděpodobně zcela uzavře?

JB. Z pohled české ekonomiky jako celku to problém není. Problémy mohou mít konkrétní firmy. Nepříjemně nás mohou ovlivnit změny v dodávkách energií, respektive v nárůstu jejich cen. Takže počítejme s výraznějším inflačním šokem, což je ale z mého pohledu správná cena za naši pomoc ukrajinské straně. Takže jestli něčím z ekonomického pohledu budeme platit, tak vyšší inflací.

Nejčernější z černých scénářů

Čekáte, že putinovský režim v Rusku sáhne ke znárodňování, že by třeba škodovka přišla o svůj výrobní závod v Rusku?

MR. Jsem rád, že jste použil sousloví putinovský režim. Je třeba dělat rozdíl mezi lidmi – Rusy, Ruskem – obrovským prostorem, který je objektivně velice bohatý a režimem, který ty dva komponenty řídí: neefektivně, brutálně, nedemokraticky… Pokud jde o znárodnění, málokdo si to umí představit, ale proč by to ruský stát nemohl udělat? Ruský režim si nyní může dovolit cokoli. Otázka je, když by to udělal třeba s tou škodovkou, kdo mu v té fabrice zůstane – to by se z těch zaměstnanců museli stát nevolníci a zajatci režimu.

JB. Navíc ta automobilka funguje proto, že má nějaký management a know-how. Ale fakt je, že zahraniční investoři dnes nemohou například stahovat z Ruska své investice.

MR. Ruský režim už dlouho vůbec nemaskuje, že demokracie a vláda práva, což je klíčová podmínka pro každého investora, tam neplatí. To je v Rusku vidět minimálně od toho roku 2014, ale spíše mnohem déle. Mimo jiné díky oběma posledním českým prezidentům, Zemanovi a Klausovi, se to u nás bagatelizovalo, kdo na to upozorňoval, byl za rusofoba. Je mi hrozně líto všech českých podnikatelů, kteří do Ruska šli. Je mi líto, co politici donutili udělat EGAP (státní Exportní garanční a pojišťovací společnost) – řada z poskytnutých záruk pro expanzi na ruský trh byla vyloženě politická. EGAP to pojišťoval a když to dopadne špatně, bude to k tíži státního rozpočtu.

Dá se čekat s ohledem na nevypočitatelnost Ruska a energetickou závislost Evropy směrem do budoucna rehabilitace uhlí, podpora jaderným elektrárnám nebo naopak ještě větší tlak na zelené zdroje? Co to udělá směrem k tolik skloňovanému Green dealu?

JB. To bych taky rád věděl. Myslím si, že Green deal je projekt s velkou setrvačností, má svoje racio mimo tento konflikt, souvisí s globální klimatickou změnou a ten projekt bude nějak pokračovat. Do značné míry ale udával kompletně směr evropské politice a teď budou daleko více na stole bezpečnostní rizika a i to při debatách o energetice bude hrát daleko větší roli. Dá se čekat větší tlak na lokalizaci výroby, na fungování menších dodavatelských řetězců v rámci Evropy a Západu… Ukazuje se, že politická rizika se dlouho nebrala úplně vážně. Teď se vážně brát budou. V energetice budou debaty složitější.

Mimochodem, zaznamenal jsem i teorii, že k agresi Ruska mohl přispět právě i výhled na to, že postupný odklon EU od fosilních paliv bude pro Rusko velký ekonomický problém. Je na tom něco?

MR. Zda to souvisí s tímto konfliktem, to nevím. Ale Rusko v čele s Putinem, když se začalo mluvit o klimatické krizi, říkalo, že globální oteplení mu vlastně vyhovuje, že u nich bude líp. Radovalo se, že roztaje led kolem severního pobřeží a budou tudy plout lodě mezi Asií a Evropou. Nikomu v politické věrchušce nedošlo, že veškerá ruská infrastruktura za polárním kruhem je v Rusku postavena na věčně zmrzlé půdě a ta půda přestává být zmrzlá. Chci tím říct, že o těchto věcech v Rusku příliš komplexně neuvažovali.

Stane se v důsledku aktuálních událostí z Ruska, vlivem vlády Vladimira Putina, ostrov sám pro sebe? Něco jako přerostlá izolovaná Severní Korea…?

MR. Obávám se, že je to možné. Existuje pro to i ideologické podhoubí, řada ruských řekněme filosofů říká, že Rusko je ostrov, unikátní civilizace, že Rusové mají úplně unikátní morální a genetický kód. S tím si už Putin svého času hrál a teď se nabízí, že to využije naplno, protože to vypadá, že se mu situace vymkla. Samozřejmě za předpokladu, že předtím nezničí celý svět, či jeho signifikantní část. Doufejme, že na tento nejčernější z černých scénářů nedojde a že situace bude lepší. Pokud lepší bude, my se z toho dostaneme a pak k čertu s nimi. My se z toho dokážeme dostat právě proto, že jsme otevřenou společností.