Průlomový rozsudek. Muž vysoudil 40 tisíc od úřadu, který mu odmítal poskytnou informace

Tři roky se krajský úřad pomocí různých kliček a obstrukcí vyhýbá poskytnutí informace, na níž má žadatel právo. Nyní soud rozhodl: je to neúcta nejen k žadateli, ale i k zákonodárcům. A přiznal mu právo na zadostiučinění ve výši 40 tisíc korun.

V České republice platí již patnáctý rok zákon o svobodném přístupu k informacím. Přes bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu však úřady občas odmítají vydat informace, na které má žadatel nepopiratelné právo.

Leckdy jsou pak žadatelé o informace nuceni opakovaně se soudit o typově stejné informace (informace o platech, plné znění uzavřené smlouvy atp.). Úřednické šikaně je však možné se účinně bránit. Neprávem odmítaný zájemce o informaci má kromě jiného právo i na finanční zadostiučinění.

Místo 15 dní čeká už tři roky

Pan Luděk Maděra, hlavní postava tohoto příběhu, stojí již za dvěma zásadními judikáty Nejvyššího správního soudu, týkající se povinnosti úřadů poskytovat veřejnosti informace o platech a odměnách svých úředníků. První ze zmiňovaných judikátů byl vydán již v květnu 2011 (5 As 57/2010 – mimořádné odměny vedoucí oddělení Magistrátu města Zlín), druhý pak v říjnu 2014 (8 As 55/2012 – odměna ředitele základní školy Lhota u Vsetína).

Přestože účastníky obou zmíněných řízení před Nejvyšším správním soudem byl i Krajský úřad Zlínského kraje, nevedla existence přesvědčivé soudní judikatury k vydání obdobné informace o mimořádných odměnách vedoucích odborů a ředitele dotčeného úřadu.

Pana Maděru naopak čekala při uplatňování práva na informaci jen těžko uvěřitelná úřednická šikana. Jeho žádost ze září 2012 je neustále opakovaně krajem odmítána, přestože vydané rozhodnutí o odmítnutí informace je rovněž opakovaně pro svou nezákonnost obratem rušeno ze strany Ministerstva vnitra coby nadřízeného orgánu. Správně měl pan Maděra požadovanou informaci obdržet do patnácti dnů, tedy ještě v září 2012, avšak do dnešního dne informaci k dispozici nemá.

To se k soudu nikdy nedostane…

Krajský úřad v daném informačním sporu nikdy nerespektoval právní názor nadřízeného orgánu a zřejmě se spoléhal na skutečnost, že pan Maděra nikdy nestane se svou žalobou u soudu, protože výše naznačeným postupem neustálého rušení nezákonného prvoinstančního rozhodnutí nikdy nezíská pravomocné rozhodnutí o odmítnutí informace, které by mohl napadnout žalobou u soudu.

Poté, co měl pan Maděra za sebou 15 úřednických koleček, vyhledal právní pomoc a u Krajského soudu v Brně se nyní domáhá poskytnutí informace i proti nepravomocnému rozhodnutí (ve věci dosud nebylo rozhodnuto, ale i žalované Ministerstvo vnitra navrhlo žalobě v plném rozsahu vyhovět a Zlínskému kraji nařídit vydání informace).

Současně s žalobou na poskytnutí informace podal pan Maděra i žalobu na zadostiučinění za nesprávný úřední postup Zlínského kraje. O této žalobě v dubnu 2015 rozhodl Okresní soud ve Zlíně a panu Maděrovi přiznal právo na zadostiučinění ve výši 40 tisíc korun (19 C 36/2015).

Soud: Neúcta vůči člověku i zákonodárné moci

Nesprávný úřední postup Krajského úřadu Zlínského kraje spočívá v tom, že úřad do dnešního dne nevydal informaci, na kterou měl pan Maděra nárok a to přes lhůtu danou zákonem (15 dní), přes opakovaný výslovný pokyn nadřízeného orgánu a konečně i přes existenci přiléhající soudní judikatury.

Jednoznačně se k jednání Krajského úřadu vyjádřil Okresní soud ve Zlíně: „Způsob vyřizování podání žalobce byl naprosto neakceptovatelný, když Krajský úřad Zlínského kraje projevil nebývalou neúctu nejen k panu Maděrovi a realizaci jeho politického práva, ale také k moci zákonodárné (poslanci v červnu 2011 odmítli přílepek k zákonu o zdravotnických službách, který měl v reakci na rozsudek NSS z května 2011 změnit § 8b zákona 106/1999 Sb. tak, aby se informace o platech úředníků již neposkytovaly), moci výkonné (viz opakované rušení nezákonných rozhodnutí ze strany nadřízeného orgánu – Ministerstva vnitra a nerespektování právního názoru nadřízeného orgánu), i moci soudní (tj. nerespektování judikatury Nejvyššího správního soudu).“