Do Malajsie jsem přijela v září 2004 jako reprezentant členské země Evropské unie, to pro mě byla zásadní a vítaná změna. Velvyslanci Evropské unie vždy tvořili v rámci diplomatického sboru svoji skupinu, pravidelně se scházeli, sdíleli informace a velmi úzce spolupracovali. Měla jsem radost, že do skupiny nejvyspělejších zemí konečně patříme.

Malajsie se nachází v jihovýchodní Asii v oblasti blízké rovníku a tvoří ji dva celky: Malajský poloostrov a státy Sarawak a Sabah na ostrově Borneo. Malajsie sdílí Borneo s Indonésií a sultanátem Brunej. V Malajsii žije kolem 32 milionů obyvatel, zhruba 60 procent tvoří Malajci, třetinu Číňané a zbývajících několik procent Indové, Dajakové a původní obyvatelé Malajského poloostrova.

Text je ukázkou z knihy Matka diplomatka, jejíž autorkou je Dana Huňátová. Publikujeme jej se svolením autorky i vydavatelství. Autorka působila v letech 1992–2014 jako velvyslankyně ve Finsku, Egyptě a Malajsii a jako generální konzulka v Chicagu. Ve své knize provádí čtenáře po zajímavých místech Evropy, Afriky, Asie i Severní Ameriky a nechává je nahlédnout do tajů každodenní práce diplomata. 

Malajsie je dynamická, ekonomicky prosperující země s jistými prvky demokracie a svobody, uspořádaná a v zásadě bezpečná. Hlavním exportním artiklem je ropa, kromě kaučuku a palmového oleje vyváží Malajsie elektronické a elektrické výrobky, polovodiče, produkty komunikační a informační technologie.

Počasí je po celý rok prakticky neměnné, denní teplota 32 stupňů Celsia a vlhkost kolem 70-90 procent podle síly deště. Rozdíly v délce denního světla během roku se počítají v minutách, v důsledku toho je obtížné rozeznat od sebe jednotlivé měsíce, slunečního svitu je stejně v únoru jako v srpnu.

Bouřky zde byly výjimečně intenzivní, jednak z důvodu, že město Kuala Lumpur postavili v blízkosti cínových dolů a také kvůli okolním horám, které zvuk hromů zesilovaly.

Sultáni a slavnostní tabule

V Malajsii se mi líbila ve městech i na venkově neuvěřitelná barevnost oblečení. Pestrost a bohatost kulturních vlivů se promítá i do vynikající kuchyně, každý si může vybrat dle libosti kuchyni indickou, čínskou, vietnamskou, thajskou či místní malajskou.

Příroda po celý rok kouzlí s barvami, nabízí bujnou, sytě zelenou vegetaci a nádherně vybarvené květy, tropické ovoce dozrává dvakrát do roka a má výraznou chuť i vůni.

Malajsijská federace je konstituční monarchie, hlavou státu je král, kterého podle principu rotace volí mezi sebou devět dědičných sultánů na období pěti let, současně ve stejné volbě vyberou jeho zástupce.

V roce 2007 nastoupil na trůn nový král, v pořadí třináctý, součástí inauguračního ceremoniálu byla slavnostní večeře v Královském paláci, na kterou byli pozváni také velvyslanci.

Byla to fascinující přehlídka pohádkových rób, dámy měly dlouhé šaty a šátky zakryté vlasy. Manželky sultánů byly nazdobené nádhernými šperky a jejich šaty byly vyšité drahokamy, drahými kameny měly pošité i hedvábné střevíčky.

Nejpůsobivější ovšem byla diamantová tiára, kterou královna nasadila na drahokamy ozdobený šátek, její šaty v bílé barvě byly pošité diamanty.

Sultáni oblékli tradiční oděv sestávající z hedvábných jednobarevných kalhot a haleny a vyšívaného sarongu obtočeného kolem boků, vše barevně sladěno s oblečením manželky.

Slavnostní tabule byla krásně prostřena včetně broušených skleniček na víno, do menších se naléval ovocný nápoj ve žluté barvě a do větších v barvě červené, příborem se v Malajsii rozumí jen vidlička a lžíce, nože na stůl nepatří.

Na makaky se vzduchovkou

Rezidence českého velvyslance se nacházela ve čtvrti Ampang na konci slepé ulice v blízkosti džungle, u vjezdu do areálu byl malý domek pro ostrahu a zastřešené stání pro auto. Okolo domu byl úzký chodníček a ani ne metrový pás zeleně, rostly zde divoké banánovníky a čtyři kokosové palmy.

V sousedství bydleli Indové, naproti Číňané, pode mnou Malajci, můj řidič byl Ind, uklízečka Barmánka a ostraha Nepálci, navzájem jsme se domlouvali anglicky.

Na rezidenci mně kromě komárů ztrpčovaly život opice, konkrétně makakové. Zaútočily vždy ve skupině, na povel obsadily dům od střechy až po přízemí a snažily se dostat dovnitř. Byly agresivní a šikovné, uměly otevřít láhev, okno i různé krabice, s chutí se hrabaly v popelnicích, které nejprve povalily a obsah vysypaly, aby se jim lépe přehraboval. Sousedé po nich obvykle stříleli ze vzduchovky.

Krátce po mém příjezdu byla velvyslankyní Kambodže jmenována princezna Arun, dcera bývalého a sestra současného krále Kambodže.

Král Norodom Sihamoni miloval českou kulturu a vzkázal mi, že by rád dostával program Národního divadla. Zavedly jsme s Arun takový systém, že moje maminka vyzvedávala v Národním divadle veškeré tištěné informace, a jakmile mě jel někdo navštívit, dostal je povinně do kufru.

Já jsem tiskoviny předala princezně Arun a ona zásilku doručila králi Sihamonimu. Takhle to fungovalo až do mého odjezdu z Malajsie.

Král Sihamoni mluví plynně česky, do třetí třídy základní školy nastoupil v Praze v roce 1962, pokračoval na konzervatoři a v roce 1975 ukončil studia na Akademii múzických umění. Korunován králem Kambodže byl v říjnu 2004.

Nápad profesora Kokolii

Jedním z hlavních úkolů práce zastupitelského úřadu je podpora obchodně-ekonomických vztahů. V Malajsii jsme nabízeli spolupráci ve školství, v obraně, v oblasti nanotechnologie, biotechologie, leteckého průmyslu, informačních a komunikačních technologií a zdravotnictví.

V Kuala Lumpuru se konala řada významných mezinárodních konferencí a kongresů, jichž se účastnily delegace z České republiky, zejména jsme se soustředili na obranný a bezpečnostní průmysl.

Po složitém vyjednávání se podařilo uzavřít kontrakt na vývoz obranné techniky o objemu téměř dvou miliard korun, na který navazoval nákup další techniky i vyškolení personálu.

Navzdory značné vzdálenosti a omezenému rozpočtu se nám podařilo uspořádat řadu atraktivních kulturních akcí. Samozřejmě jsme museli brát v úvahu přísná pravidla daná náboženstvím.

O jednom z našich nejvýznamnějších současných umělců Vladimíru Kokoliovi je známo, že rád pracuje s novými technologiemi, domluvili jsme se tedy na videoreprezentaci ve výstavních prostorách kulturního centra spojené s přednáškou a workshopem.

Profesor Kokolia mě ovšem zaskočil, když ve svém notebooku přivezl do muslimské země dílo s názvem Prsa. Se studenty pilně natáčeli ženy a dívky a zaznamenávali pohyby prsou při různých aktivitách.

Linku pohybu zakreslili a vše propojili s pohybem vodní hladiny a dílo opatřili hudebním doprovodem. Divákům, studentům i odborníkům se nápad líbil, bylo to velmi efektní a esteticky působivé a naštěstí nikdo nebyl pohoršen.

Své krásné fotografie Prahy představil v Kuale Lumpur profesor Jiří Všetečka. Uspořádali jsme přehlídku filmů Jana Svěráka a Jana Hřebejka, také jsme se každoročně účastnili evropského filmového festivalu.

V září 2006 nastoupila ke studiu medicíny na českých fakultách první skupina 70 studentů, náklady na jejich studia hradila malajsijská vláda.

Země na všech polokoulích

V roce 2005 jsem dostala z ministerstva zahraničí pokyn, že mám navázat diplomatické vztahy se státy Tuvalu a Kiribati a zajistit jejich podporu naší kandidatuře na nestálého člena Rady bezpečnosti Organizace spojených národů.

Po náročné přípravě jsem se vydala vybavena všemi potřebnými nótami a dokumenty na cestu do Jižních moří. Do hlavního města Kiribati to je z Kuala Lumpuru 12 200 km, dál než do Prahy.

Nejprve jsem letěla do Sydney, druhý den jsem pokračovala do Nadi, města na severozápadě Fidži a odtud časně ráno následujícího dne jsem odletěla do Tarawy.

Republiku Kiribati (dříve Gilbertovy ostrovy) tvoří skupina 34 ostrovů, více než polovina ze 110 tisíc obyvatel žije na ostrově Tarawa, kde se nachází hlavní město Tarawa. Kiribati je unikátní svojí polohou, jeho území o rozloze osm set kilometrů čtverečních je rozptýleno na více než třech milionech kilometrů čtverečních. Kiribati se rozprostírá nejen kolem rovníku, ale také podél nultého poledníku, leží tak na severní, jižní, západní i východní polokouli.

Ostrov Tarawa rozhodně nesplňoval mé představy o tichomořském ráji, jak se z letmého pohledu na mapu světa zdálo. Všude se povalovaly hory odpadků, vraků aut, pobíhala zde malá černá prasata a psi, a všude se linul pach tlejících odpadků, hnijících ryb a patrně i výkalů.

Obydlí byla velmi jednoduchá, na kůlech o výšce cca 60-80 cm dřevěná podlaha a na noc se mezi kůly natáhla látka, jako střecha sloužily palmové listy.

Vedle svých příbytků měly rodiny malé hroby příbuzných. K mytí používali dešťovou vodu, kterou chytali do nádob a s pomocí různých hrnků se polévali.

Letecké spojení fungovalo dvakrát týdně, když jsem dorazila na letiště a žádné letadlo tam nestálo, začala jsem se bát, aby nebyl můj let zrušený, naštěstí měl jen zpoždění. Na letišti vládl zmatek, zavazadla vážili na decimálce a moje číslo nalepili na cizí kufr. Po třech hodinách čekání jsme konečně nastoupili do letadla, let do Nadi na Fidži trval tři a půl hodiny.

Z Fidži jsem měla pokračovat na Tuvalu, ale zavolali mi z kanceláře aerolinek, že je problém s mým letem zpět z Tuvalu, bylo tak málo cestujících, že bych tam musela čekat několik dní. Cestu jsem tedy ukončila, a z Fidži se vrátila přes Austrálii zpět do Kuala Lumpuru. Diplomatické styky s Kiribati byly navázány.

Malajsii jsem opustila v roce 2008 a v Praze na ministerstvu zahraničních věcí jsem nastoupila do funkce velvyslankyně se zvláštním posláním pro vědu a výzkum.