Infiltroval se mezi členy kolumbijských drogových kartelů a několik let pro ně pral peníze. Robert Mazur prožil téměř pět let pod falešnou identitou během dvou tajných misí amerických úřadů. Posledních 17 let školí zaměstnance bank a státních institucí po celém světě, jak zabránit praní špinavých peněz z nelegálních obchodů. „Zločinecké organizace jsou obsluhovány armádami bankéřů, podnikatelů, poskytovatelů finančních služeb, právníků a dalších osob,“ tvrdí Mazur.

Mazurovi se podařilo získat důvěru drogových bossů a zkorumpovaných bankovních úředníků, kteří šli kriminálníkům na ruku. Vybudoval si image vysoce postaveného finančního poradce a majitele legálních firem, které lze využít k utajení zdroje finančních prostředků.

Během obou tajných misí tajně nahrál tisíce rozhovorů. Když shromáždil dostatek důkazů, spadla klec. Obě mise vedly k zatčení desítek osob zapojených do nelegálního obchodu s drogami a praní špinavých peněz. Patřili mezi ně finanční poradce panamského diktátora Manuela Noriegy, obchodník s kokainem z Escobarova gangu Roberto Alcaino či Gilbert R. J. Straub, který byl v 70. letech zapleten do aféry Watergate.

Nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem slyšel: Poslali jsme hlášení podezřelé aktivity a nikdy jsme od vlády nedostali žádnou zpětnou vazbu. Bylo to jako posílat informace do černé díry.

Obviněna byla i desítka vedoucích pracovníků banky BCCI (Bank of Credit and Commerce International). Samotná banka, která byla sedmou největší soukromou bankou na světě, padla, když ji v červenci 1991 americké a britské regulační orgány celosvětově uzavřely.

Robert Mazur o své první misi napsal knihu Infiltrátor, která se stala bestsellerem a byl podle ní v roce 2016 natočen stejnojmenný film. Ve své druhé knize Zrada (The Betrayal), která vyjde letos v dubnu, popisuje svou druhou misi.

V roce 2019 vydal takzvanou Bílou knihu, konkrétní plán a návrh pro státy, jak bojovat proti praní špinavých peněz. Přesto se objem nelegálních financí, které bez problémů procházejí bankami, neustále zvyšuje. „Zpětná vazba, kterou dostávám, se většinou nese v duchu: To, co říkáte, dává smysl. Jen by mě zajímalo, jestli je pro tento přístup politická vůle,“ říká Mazur v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Jako černá díra

Jak si vysvětlujete, že stále dochází k praní špinavých peněz ve velkém, přestože již existují návody, jak tomu zabránit? Sám je koneckonců předkládáte…

Existuje mnoho problémů, které způsobují naše špatné výsledky v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu. Jedním z hlavních je, že „ti dobří“ mají nedostatek zdrojů. Rozpočty orgánů činných v trestním řízení se řídí statistikami (počty zatčení, počty zabavení atd.). Namísto investování velkých prostředků do vysoce rizikové iniciativy zaměřené na identifikaci a stíhání špiček řetězců praní peněz se proto často zaměřují na „ovoce, které visí nízko“ – menší a méně sofistikované zločince.

Regulační orgány i někteří zástupci soukromého sektoru věnují nepřiměřené zdroje mentalitě „zaškrtávání políček“, místo aby se zaměřili na řešení vztahů mezi účty, které jednoznačně nesou největší riziko. Utrácení milionů za software, který vypouští tuny SAR (hlášení podezřelých aktivit), jež zahlcují systém, a zároveň najímání armády nezkušených pracovníků na řešení problémů s dodržováním předpisů, to jsou jen kosmetické úpravy.

Navíc sdílení informací a spolupráce mezi orgány činnými v trestním řízení, regulačními orgány a odborníky jsou nedostatečné. Nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem slyšel: Poslali jsme hlášení podezřelé aktivity a nikdy jsme od vlády nedostali žádnou zpětnou vazbu. Bylo to jako posílat informace do černé díry.

Špatné výsledky některých zemí, zejména na Blízkém východě, v oblasti boje proti praní špinavých peněz nejsou náležitě řešeny, protože západní svět tyto země potřebuje jako strategické partnery v jiných otázkách. Stačí se podívat na zprávy ICIJ v kauze Pandora Papers, abychom viděli, jak jsou selhání v oblasti boje proti praní špinavých peněz v některých zemích ignorována.

Jaké jsou konkrétní dopady toho, že boj proti praní špinavých peněz není příliš úspěšný?

Podle zjištění Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se vyperou zhruba dva biliony dolarů ročně ze všech oblastí trestné činnosti (daňové úniky, porušování sankcí, obchod s drogami, trestná činnost tzv. bílých límečků atd.) Pokud jde o samotný obchod s drogami, odhady se liší, ale pohybují se kolem 400 miliard dolarů ročně.

Problém praní špinavých peněz má kořeny v systémovém problému uvnitř bank, poskytovatelů finančních služeb, právníků a podnikatelů, kteří slouží podsvětí.

Vzhledem k desetiletím úspěchů, kterých dosáhly zločinecké organizace v oblasti praní špinavých peněz, mají tyto gangy čím dál větší schopnost korumpovat politiky, orgány činné v trestním řízení, armádu, soudce a další. Skutečnost je taková, že mnoho zemí jsou zjevně narkostáty, kde není vláda práva a spravedlnosti. Zločinecké organizace ovládají vůli prezidentů, senátorů, šéfů orgánů činných v trestním řízení a vojenských představitelů ve více zemích, než si mnozí lidé uvědomují.

Je pravda, že banky samy dávají klientům, kteří chtějí prát peníze, kontakty na právníky, kteří pro ně zakládají offshorové společnosti?

To je součástí protokolu. Nenechte se ale mýlit, existuje jen malé procento bankéřů, poskytovatelů finančních služeb, právníků a podnikatelů, kteří záměrně vycházejí vstříc členům podsvětí, aby přesouvali své peníze způsoby, které je téměř nemožné vystopovat. Jste-li členem podsvětí, můžete během krátké doby zjistit od ostatních členů organizovaného zločinu, kdo vám může pomoci s praním špinavých peněz. Ale ti z nás, kteří se pohybují v reálném světě, se k těmto informacím nikdy nedostanou. Proto jsou pro řešení tohoto problému tak důležité tajné operace, jako byly ty, kterých jsem měl tu čest se účastnit. Díky těmto typům operací mají vlády oči a uši uvnitř podsvětí.

Služebníci podsvětí

Po vaší první misi v utajení byla na vaši hlavu vypsána odměna 500 tisíc dolarů. Kolikrát jste byl skutečně v ohrožení života?

To se nedá nijak zjistit. Každému tajnému agentovi, a těch operují z USA stovky, hrozí nebezpečí, že bude zabit. Je to realita této profese. Jistotu, že je váš život v ohrožení, máte pouze tehdy, když vám ho někdo vezme, nebo když vedete boj o život, který přežijete. Existuje nespočet jiných případů, kdy toto nebezpečí hrozí, ale nevíte to jistě.

Jak dlouho trvala práce na obou misích?

Při první misi v medellínském kartelu to byla dvouletá práce v utajení. Druhá, v kartelu Cali, trvala dva a čtvrt roku. To byla vyloženě doba strávená v utajení. Obvykle ale trvá rok nebo i déle, než se operace připraví, pak teprve začne práce v utajení a pak následují roky přípravy a svědectví u soudů. Každá operace tedy trvala celkem zhruba pět a půl roku. Druhou misi jsme začali plánovat v červnu 1991 a v utajení jsem byl od začátku roku 1992 do března 1994.

Byla druhá mise v něčem jiná než ta první?

Druhá mise byla nebezpečnější, protože, aniž bych to věděl, ve vládě USA byl krtek, který mě kompromitoval u vůdců tehdy největšího kokainového kartelu na světě, kartelu Cali.

Měl jste po první zkušenosti nějaké pochybnosti, zda se do druhé mise vůbec zapojit?

Velmi jsem stál o to, abych se mohl zapojit do druhé mise. Byl jsem přesvědčen, že jsem v první misi neudělal dost pro to, aby se svět dozvěděl, že problém praní špinavých peněz má kořeny v systémovém problému uvnitř bank, poskytovatelů finančních služeb, právníků a podnikatelů, kteří slouží podsvětí.

Mít svědomí je zdravé

Zmínil jste, že v průběhu druhé mise jste přišel do styku také s Gilbertem R. J. Straubem, který byl zapleten v aféře Watergate. Píšete o tom ve své nové knize?

Ano, i o své zkušenosti s Gilbertem Straubem v knize Zrada píšu. Během tajně nahraných schůzek mi sdělil podrobnosti o tom, jak byl spolu s Robertem Vescem zapojen do nezákonné podpory volební kampaně Výboru pro znovuzvolení Nixona. Jejich kontaktem v Bílém domě byl podle Strauba John Ehrlichman. V knize jsou uvedeny také podrobnosti o Straubově zapojení do významných amerických vládních zakázek, do tradičního italsko-amerického organizovaného zločinu i do ruského podsvětí včetně KGB.

Během první mise jste se sblížil s Robertem Alcainem, který měl být mimo jiné prostředníkem mezi medellínským kartelem a ruskou mafií. Máte nějaké zkušenosti přímo s ruskou mafií?

Alcainovo spojení s ruskou mafií se vyvinulo, když si odpykával trest za mřížemi za své stíhání v rámci mé první dlouhodobé tajné operace. Ve federálním vězení se setkal s významnými postavami ruského organizovaného zločinu. Obecně světové mafie mezi sebou spolupracují více než členské státy OSN. Existuje silné spojenectví mezi mexickými kartely, kolumbijskými kartely, italskou mafií, ruskou mafií, čínskými triádami, Hizballáhem a dalšími.

Měl jste někdy problém s emocemi během misí nebo po nich?

Je mi velmi líto toho, jakou bolest prožívají nevinní lidé z blízkého okolí zločinců, mezi něž jsem se infiltroval. Většina z nich měla nevinné manželky a děti. Když jste tajný agent, nemůžete lhát jen cílové osobě o tom, kdo skutečně jste. Stejným způsobem musíte jednat i s rodinnými příslušníky, abyste si udrželi své krytí. V některých ohledech je to psychicky náročné. Ale zároveň si myslím, že pro dlouholetého tajného agenta je zdravé, když si nelibuje v bolesti druhých, protože to znamená, že má svědomí.

Jaký byl váš život předtím, než jste začal pracovat jako agent? Představoval jste si někdy, že byste dělal něco takového?

Když jsem studoval na vysoké škole a potřeboval jsem si najít nějaké zaměstnání na částečný úvazek, abych pokryl náklady na vzdělání, ucházel jsem se o práci u americké vlády jako „spolupracující student“ na oddělení pro vyšetřování trestných činů finančního úřadu. To je oddělení, které uplatňuje trestní daňové zákony proti mafiánům, obchodníkům s drogami, zkorumpovaným politikům atd. Vůbec jsem netušil, o čem ta práce je.

V oblasti prodeje v bankovnictví, v právnických profesích, v odvětví poskytovatelů finančních služeb a v mezinárodní obchodní komunitě je mnohem více „zkažených jablek“, než je svět schopen pochopit.

Jinak jsem očekával, že se po dokončení vysokoškolského vzdělání stanu certifikovaným účetním. Jakmile jsem ale viděl, jak „sledování peněz“ může člověku umožnit odhalit největší podvodníky ve zločineckých organizacích, napadlo mě, že uplatnit své účetní dovednosti v tomto typu práce by bylo mnohem zajímavější. Pracoval jsem na stíhání zkorumpovaných politiků a obchodníků s drogami, díky čemuž jsem se setkal s agenty zapojenými do těchto vyšetřování z jiných agentur.

Rozhodl jsem se přejít do Úřadu pro prosazování cel USA (nyní Ministerstvo vnitřní bezpečnosti – Homeland Security Investigations), protože tam se lze dostat blíže k terénu díky tajným operacím, odposlechům, příkazům k prohlídkám atd. Pak jsem se dozvěděl více o protidrogovém úřadu (DEA) a rozhodl jsem se, že tam chci dokončit kariéru, protože tento úřad cílil na obchodníky s drogami na globální úrovni.

A vaše rodina? Měla výchova nějaký vliv na to, že jste si později vybral právě tuto práci?

Můj otec byl veteránem druhé světové války. Bojoval na mnoha frontách v Africe, Itálii a Francii. Byl v předních bojových liniích a léta riskoval svůj život. Moje matka byla civilní zaměstnankyní americké armády, pracovala jako rozpočtová analytička. Oba rodiče mi vštípili důležitost služby vlasti. Byli pro mě obrovskými vzory a skutečnými vlastenci.

Příliš mnoho „zkažených jablek“

Posledních 17 let nabízíte školení pro úředníky o tom, jak zabránit praní špinavých peněz. Mají banky o takové školení zájem?

Školil jsem a přednášel po celém světě, včetně Severní Ameriky, Evropy, Blízkého a Dálného východu atd. V bankovní komunitě existuje velká část lidí, kteří chtějí dělat správné věci, ale v oblasti prodeje v bankovnictví, v právnických profesích, v odvětví poskytovatelů finančních služeb a v mezinárodní obchodní komunitě je mnohem více „zkažených jablek“, než je svět schopen pochopit.

Byl jste někdy pozván i do některé ze zemí regionu střední a východní Evropy?

Nebyl jsem pozván k přednáškám do žádné instituce v regionu střední a východní Evropy. Byl bych za to rád, protože celá moje rodina z otcovy strany pochází z východní Evropy, především z Polska. Všichni členové mé rodiny z matčiny strany pocházejí z Itálie, především z Neapole.

Zmiňoval jste, proč boj proti praní špinavých peněz není příliš úspěšný. Co se s tím podle vás dá dělat?

Důvod, proč jsem napsal svou novou knihu, má kořeny v citátu, který se někdy připisuje Albertu Einsteinovi: Šílenství je dělat stále dokola totéž a očekávat jiný výsledek. Přesně to se děje v boji proti obchodu s drogami, praní špinavých peněz a korupci.

V posledních desetiletích tyto problémy neudělaly nic jiného, než že dramaticky vzrostly. Proč tedy vlády, orgány činné v trestním řízení, regulační orgány, partneři ze soukromého sektoru a další účastníci tohoto boje dělají totéž, co dělali před desetiletími? Proč se globálně nezaměříme na největší světové pračky peněz prostřednictvím mezinárodní spolupráce? Proč soukromý sektor nadále vytváří hory papírování a předpisů, které nikdy nezmění výsledek?

Skutečnost, kterou si mnozí nedokážou připustit, je, že zločinecké organizace jsou obsluhovány armádami bankéřů, podnikatelů, poskytovatelů finančních služeb, právníků a dalších osob, které jsou nesmírně sofistikované. Orgány činné v trestním řízení by se měly zaměřit na tyto zprostředkovatele.

Podle mého názoru nepotřebujeme další nový produkt, který má dělat zázraky. Praní špinavých peněz se nepodaří zvládnout vytvořením softwaru, který identifikuje anomálie v transakcích. To je dětská hra. Problémem je nedostatek morálky v té části profesní komunity, která touží po zisku vědomým praním špinavých peněz. V lepším případě to dělají s vědomou slepotou, znají skutečný zdroj finančních prostředků, ale snaží se to skrýt věrohodným popíráním.

Musíme tedy především přestat ignorovat slony v místnosti a zlepšit základy. Musíme znovu začít využívat dlouhodobé tajné operace, které umožní soudům poslat zkorumpované profesionály za mříže i na desítky let. A musíme spolupracovat na globální úrovni, zatím se nepodařilo vypracovat opravdu komplexní globální plán na identifikaci a stíhání vysoce postavených praček špinavých peněz. Pouhé pokutování institucí a akceptování tvrzení, že se miliardy vypraly kvůli selhání systému, jen podporuje základní důvod, proč nikdy neuvidíme 99 % majetku podsvětí, dokud si jeho členové nekoupí právní stát a politickou vůli nějaké země.

Je v plánu natočení dalšího filmu podle vaší druhé knihy?

Snad ano, práva na film získala společnost Amazon Studios. Já a tým lidí, kteří se podíleli na filmu Infiltrátor, se pokoušíme vytvořit film Zrada jako pokračování Infiltrátora. Ale filmová studia získávají filmová práva na mnoho knih a řada z nich se nikdy nedostane na velké plátno. Takže nic není zaručeno, kromě upřímné snahy o dosažení tohoto cíle.