Problém pro dva miliony Čechů: žumpy jim budou k… ničemu

Odhadem až dva milióny lidí, jejichž domovy nejsou napojeny na veřejnou kanalizaci, může postavit před prakticky neřešitelný problém změna zákona, kterou chystá ministerstvo životního prostředí.

Život by jim mohla zkomplikovat novela zákona 185/2001 Sb., o odpadech, která je již několik měsíců předmětem intenzivní diskuse mezi několika resorty a podnikatelskou veřejností.

Původní návrh ministerské novely, dnes již revidovaný, by navíc býval znamenal problémy nejen pro vlastníky žump, ale také nemalé výdaje pro vodohospodáře, obce a vlastně všechny obyvatele České republiky – ročně by šlo řádově o miliardy korun.

Brusel a nakládání s odpady

Jak to celé vzniklo? Evropská komise vznesla v loňském roce výhrady k české legislativě týkající se nakládání s odpady. Právě výraz „odpad“ je přitom klíčovým pojmem, od kterého se vše odvíjí. Respektive postoj ministerstva k tomu, jak se s kritikou Evropské komise vyrovnat.

Ministerstvo životního prostředí totiž zvolilo nejjednodušší možné řešení a do kategorie odpad zařadil jak vytěžené sedimenty z vodních nádrží a koryt řek, tak kaly vznikající v čistírnách odpadních vod (ČOV), tak také takzvané odpadní vody z bezodtokových jímek – což jsou v zásadě ony známé a především na venkově ve velké míře stále používané žumpy.

Kdyby se ovšem stal obsah žump ze zákona odpadem, nastal by zásadní problém s jeho likvidací, neboť by jej nebylo možné tak, jak se to běžně děje, vyvážet za pomoci fekálních vozů na pole, ale ani nikam jinam. Odpad totiž není možné vracet jakýmkoli způsobem zpět do přírody, lze jej jen za daných podmínek likvidovat nebo skládkovat.

Teoreticky by mohl obsah žump končit v místních čističkách, jenže drtivá většina z nich, především těch malých, má povolení s ním nakládat jako s odpadními vodami a ne jako s odpadem. K likvidaci obsahu žump by tak musely čistírny získat příslušná povolení od krajských a vodoprávních úřadů.

Jenže kdyby byl obsah žump za těchto okolností odpadem, byl by to fakticky odpad komunální, což by pro obce znamenalo povinnost se o jeho likvidaci postarat. A to stále ještě není vše – obsah žump je možné z hlediska hygienických rizik možné považovat dokonce za nebezpečný odpad, přičemž v takovém případě by náklady s jeho likvidací a povinnosti s tím spojené byly daleko za finančními možnostmi obcí i samotných majitelů žump.

A i kdyby se peníze na potřebné vícenáklady našly, musely by se logicky promítnout do nemalého růstu cen za stočné.

Jak si jinde poradili

Řešení je přitom prosté – nakládání s obsahem žump přesunout ze zákona o odpadech do vodního zákona a zákona o vodovodech a kanalizacích. Tomu se ovšem ministerstvo životního prostředí brání, přestože by tak byla naplněna kritika Evropské komise, která naší zemi – obecně řečeno – vytýká především skutečnost, že nemá ve svých zákonech definován proces kontroly nakládání s vodami z odpadních jímek, mimo jiné i žump.

Že je řešení mimo novelu zákona o odpadech možné, dokazuje skutečnost, že ani jiné evropské země nepovažují obsah těchto jímek za odpad se všemi důsledky, které takové zařazení a pojem odpad provázejí. A odpadní vody čistí v čistírnách jako – odpadní vody.

Ačkoli přitom na problém nedávno při své veřejné tiskové konferenci upozornilo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK), které zastupuje rozhodující společnosti zajišťující čištění odpadních vod, veřejnost o tomto problému prakticky neví.

Tématu se zatím věnují jen odborná média. Aktivní je v debatě Česká asociace odpadového hospodářství, která má v oblasti odpadového hospodářství obdobnou pozici jako SOVAK a s řešením, které nabízí ministerstvo životního prostředí, kategoricky nesouhlasí stejně jako vodohospodáři. Tím to ale zatím v tomto bodu končí.

Miliardy za ukládání bahna?

A to mohlo být ještě hůř. Jak již bylo řečeno, odpadem měly být původně i sedimenty z vodních nádrží a řek, které by tím pádem nesměly být vraceny tak, jak je to dosud běžné, do krajiny a ukládány na zemědělské půdě. To by mimo jiné znamenalo povinnost ukládat sedimenty na skládkách, což je ovšem zpoplatněná služba. Roční potřeba těžby sedimentů se přitom pohybuje ve stamilionech tun, což znamená, že by zpoplatnění skládkování vyšlo na miliardy.

Samozřejmě by se tím významně zvýšila rizika povodní, protože by z finančních důvodů klesla těžba těchto sedimentů, a tím by řeky a vodní nádrže nemohly pojmout dostatek vody při intenzivních srážkách. Kromě toho by byla více než v současné době omezena splavnost Labe jako vodní cesty a krajina by byla více než dosud postižena vodní a větrnou erozí.

Naštěstí se zdá, že tyto důsledky novely zákona o odpadech již nehrozí, neboť pod tlakem ministerstva zemědělství a správců vodních toků od svých původních formulací ministerstvo životního prostředí ustoupilo. Stejně tak se rýsuje dohoda o nakládání s kaly z čistíren odpadních vod, které také měly být odpadem a jako takový by tento materiál opět nemohl být v čistírnách likvidován.

Dohoda o žumpách v nedohlednu

Žumpy jsou tak v této chvíli jedinou, zato však velmi významnou oblastí, kde k dohodě zatím nedošlo. A to ani na jednání, které proběhlo 20. ledna, den před zmiňovaným vystoupením SOVAK, ze kterého se v médiích objevily stovky zpráv o rostoucích cenách vody, ale prakticky žádná o možných důsledcích novely zákona o odpadech, které by pro společnost v souhrnu znamenaly vyšší náklady než „sexy“ poplatky za vodu.

Uvedené jednání přitom, zdá se, považuje resort životního prostředí za úspěšnou dohodu. Jak ale upozornil například šéf společnosti Pražské vodovody a kanalizace Petr Mrkos, dohoda je zatím jen na tom, že odpadní vody nebudou v působnosti zákona o odpadech pouze „v rozsahu, ve kterém se na něj vztahují jiné právní předpisy“. Což jsou v praxi již zmiňované vodní zákon a zákon o vodovodech a kanalizacích.

„Takováhle definice v žádném případě neznamená to, že budou postiženy veškeré odpadní vody tak, jak je dneska vnímáme,“ upozorňuje ale ředitel Mrkos. Uvedené dva zákony totiž podle něj nepokrývají činnosti, jako jsou shromažďování odpadních vod mimo nepropustné jímky, dopravu na čistírnu odpadních vod či vypouštění do míst kanalizační sítě k tomu určených.

Odpadní vody by tak i nadále částečně spadaly pod zákon o odpadech. Tím, že nejsou připraveny další právní předpisy, na něž novela odkazuje, hrozí tak podle Mrkose, že nebude jasné, které odpadní vody jsou ještě odpadními vodami a které jsou již odpadem.

Skončí fekálie jako komunální odpad na skládkách?

V tématu a pojmech s ním spojených není snadné se orientovat, a možná právě to je důvodem mediálního nezájmu o tento problém i nejasností na samotném ministerstvu. Jenže nejasnosti mohou v důsledku zasáhnout mnoho řadových občanů.

Například ve Středočeském kraji, který patří spíše mezi ty průmyslovější a řada měst disponuje vlastními ČOV, je podle vodohospodářů napojeno na veřejnou kanalizaci pouze 68 procent obyvatel. Zhruba 200 000 obyvatel kraje řeší odvod a čištění odpadních vod individuálně, převážně prostřednictvím odpadních vod v bezodtokových jímkách – tedy oněch žump.

Mimochodem, pokud by se stal odpadem obsah žump, šlo by ročně zhruba o dva miliony tun v zásadě komunálních odpadů, přičemž v současné době činí veškerá roční produkce komunálních odpadů v České republice pět milionů tun. To by naprosto zbouralo veškeré statistiky a trendy ve snižování skládkování, ke kterému nás (správně) nutí EU a ke kterému jsme se také jako členská země zavázali.