Prezident Beneš – stále neuzavřená kapitola československých dějin. Mluví o něm nové dokumenty
ROZHOVOR Skládačka historie kolem československého prezidenta Edvarda Beneše dostala nové střípky – informace ze znovuobjeveného a nově důkladně zpracovaného londýnského archivu Ústavu Edvarda Beneše.
Ten v exilu po roce 1948 založil někdejší prezidentův kancléř Jaromír Smutný. Pestrou směs různých textů, dopisů a vzpomínek zpracoval do knihy s názvem historik Pavel Carbol.
- O tom, že Ústav Edvarda Beneše a jeho archiv v Londýně existoval se vědělo. Jaký byl ale jeho další osud, když svou činnost skončil?
O existenci ústavu se vědělo, to ano, ale informace byly velice obecné. To, že se fond přesunul na Kolumbijskou univerzitu v New Yorku, se také vědělo. Ale do roku 1989 byl nedostupný. Až po roce 1990 zprostředkoval převoz fondu na mikrofilmech do Prahy syn kancléře Smutného.
Národní muzeum je zpracovalo do DVD formy a pak to čekalo na badatele. Něco z materiálů již dříve citoval kolega Pernes, ale ke zpracování a roztřídění toho bylo stále hodně.
Po vytištění toho bylo na šest tisíc stran. Totálně rozdílné texty, různé kopie, rukopisy, lékařské zprávy o Benešovi, deníky z února 1948, dopisy z prezidentské kanceláře, vzpomínkové texty… Spousta zajímavých věcí.
HlídacíPes.org v následujících dnech nabídne ukázky z knihy Ústav Edvarda Beneše v letech 1950 – 1964
se zajímavými detaily o Mnichovské zradě, únoru 1948 či o smrti Jana Masaryka.
- Myslíte, že to může změnit pohled na Beneše? Jako prezident je vnímán rozporuplně.
Obraz v dějinách to asi úplně změnit nemůže, ale může to přinést upřesnění některých skutečností. Třeba těch týkajících se zdravotního stavu Edvarda Beneše. Asi žádný politik naší země za celé 
20. století nebyl vystaven tak osudovým zvratům a tak stresovým situacím jako Beneš.
Republiku pomáhal v roce 1918 vybudovat, v roce 1938 o ni přišel, v roce 1945 ji zase v obměněné podobě budoval znova v roce 1948 ji rozbili komunisté. Beneš měl těžkou arteriosklerózu, což byl stav tehdejší medicínou těžko léčitelný.
Lidé s touto diagnózou musí hodně odpočívat, ale po Benešovi se i ve dnech, kdy na tom nebyl vůbec dobře, chtělo, aby činil těžká rozhodnutí. V únoru 1948 byl přitom na ta osudová rozhodnutí de facto sám. Měl celodenní vyčerpávající jednání, ve stresu…
- Jsou v těch dokumentech nějaká překvapivá zjištění týkající se třeba právě roku 1948, nebo kupříkladu vyhnání sudetských Němců?
Překvapivé pro mne bylo, že za Benešovy peníze vznikl v exilu ústav, který dával prostor i názorům, které byly k Benešovi kritické. Nedá se říct, že by si Beneš posmrtně platil v Londýně nějakou instituci, která by jej opěvovala.
Zněly tam i kontroverzní názory na uspořádání státu Čechů a Slováků, názory, které zpochybňovaly právě i některé aspekty vyhnání Němců.
- A z osobnějších věcí?
Je tam řada vzpomínek, různých osobních, emocionálních detailů, jež především Benešův kancléř Smutný lovil ze své paměti. Svědkem na svatbě mu byl kupříkladu Jan Masaryk a archiv obsahuje dosud nepublikované vzpomínky na Jana Masaryka, na okolnosti jeho smrti, pohřbu.
Jsou tam vzpomínky na vztahy v rodině Edvarda Beneše. Prostě takové střípky, které se dají stále ještě vložit do velkého puzzle s názvem Edvard Beneš, někdy větší, někdy menší.
- Takže to pořád není uzavřená a ujasněná kapitola českých dějin?
Cenné je to, že celá jedna generace, elita, která z komunistického Československa musela utéct, se mohla v rámci toho Ústavu „vyzpovídat“. Archiv obsahuje spoustu vzpomínek lidí, kteří zažili aktivně ve svých funkcích Mnichov, válku v exilu, únor 1948 a neměli to jinak komu říct, kde to publikovat.
Ústav měl ediční řadu Doklady a rozpravy, která to umožňovala. Jsou to lidé z generace, která se až na výjimky nedožila roku 1989. Ještě žijí jejich současníci, kteří je pamatují z exilu. Jsou to například Meda Mládková či Petr Hrubý.
- Narazil jste na finance s tím, že práci Ústavu posmrtně financoval Edvard Beneš. To byl tak bohatý muž, nebo šlo třeba o fondy, které v Londýně zbyly po
exilové vládě?
To je otázka, která vrtá hlavou každému. Upřímně řečeno se to nepodařilo zcela rozklíčovat, protože londýnské banky i po letech respektují bankovní tajemství. Na druhé straně Beneš byl světově známou personou, už tím, jak vystupoval proti Hitlerovi. Byl to prezident, s kterým se osobně setkávali američtí prezidenti, ale i Stalin a další a o jeho přednášky a publikace byl velký zájem.
Třeba kniha Demokracie dnes a zítra vyšla i v čínštině. On ze svých odborných aktivit shromáždil poměrně velké množství peněz. Manželé Benešovi bohužel nemohli mít děti a on tyto peníze, plus možná i další fondy, které dostával soukromě na exilovou činnost za 2. světové války, nechal v Londýně.
V posledních měsících svého života se domluvil se Smutným, dal mu podpisové právo k penězům, a domluvil se s ním, že za ně takovou instituci vybuduje. Smutný pak z těch peněz v Londýně fungoval, platil z nich Ústav. A už byly publikovány informace o tom, jak se StB snažila dostat ty peníze do republiky a proprat je přes tuzexové bony. Píše o tom Petr Zídek ve své knize o Haně Benešové.
- Kolik to bylo celkem peněz?
Těžko říct. Smutný to svému deníku nesvěřil a účetnictví v archiváliích není. Jedině snad, že by po letech tyto informace odtajnila příslušná londýnská banka. Něco se dá vyvozovat z toho, jaké částky se vydávaly na provoz ústavu.
Například si mohli koupit londýnský dům po Benešovi, vilu na Gwendolen Avenue. Koupili i dům na Hans Place a sehnat pár let po válce v rozbombardovaném Londýně dům nebylo nic snadného ani levného.
- Činnost skončila se smrtí kancléře Smutného?
Ano, popisovaná generace začala umírat, sám Smutný zemřel v roce 1964. Před smrtí dům, který užíval Ústav, opět prodal a peníze pak pravděpodobně získala jeho rodina. Vilku na Gwendolen Avenue v Putney pak využívala ještě další roky Smutného žena a synové.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
Kdesi jsem četl, že peníze na pobyt v zahraničí Beneš dostával z Moskvy. Také prý hrál v ruletě, ale tam spíš prohrával.
Asi jste si spletl webovou stránku. Nejste na Parlamentních listech.
Prez.Beneš je rozporuplná osobnost české historie.Nyní kdy jsou již otevřené archivy v Moskvě se ještě nenašel badatel, aby se podíval do dokumentů ,které tam jsou o prez.Benešovi.Historicky vzato za prez. Benešem jsou čtyři zásadní postoje u kterých byl.Vznik Československa,2. Mnichovská krize,3.obnova Československa po II.svět.válce,4.Únor 1948.Velmi temnou realitou u které rovněž byl za II.svět. války je atentát na R.Heydrich ke kterému musel vydal rozkaz,což nikdy nepřiznal.
„..To byl tak bohatý muž, nebo šlo třeba o fondy, které v Londýně zbyly po exilové vládě? “ (a se kterými pak prezident Beneš soukromě disponoval?).. Upřímně řečeno se to nepodařilo zcela rozklíčovat..“
Jak vidno, čekají nás při studiu naší nedávné minulosti skutečně ještě mnohá překvapení. Doufejme že to bude zcela objektivně padni komu padni, pokud to má být skutečně poučením a nikoliv jen jednostrannou mediální podporou v boji rozličných ideologií..
Z vlastní zkušenosti znám jak se falšují dějiny a jak ošidné jsou nějaké dokumenty. Beneš je historie s kterou nic nenaděláme. Máme tu současnou realitu v podobě prezidenta kolaboranta Zemana a ministra financi Babiše s jeho mamutím střetem zájmů. Něco takového naše historie nezná. Pokud to nezměníme i nás bude historie soudit jako nepochopitelné zbabělce schopné jen zakládat komise a ústavy.
Nemec
Mame tu take obcany,kteri co do eteru napisi media a politicke strany,
ktere prohrali volby,napisi kritiku na vladnouci strany napr. o stretu zajmu u Babise tomu vetsina veri.Bohuzel k nim patrite i Vy ktery se v tom boji o moc ve vladnich politickych stranach nedokaze orientovat a neumi pouzit selsky rozum o co v ceskem nedoresenem a zakony stale nedokonalem vladnimu systemu vlastne jde…Babise jsem nevolil a vubec si nemyslim,ze je dobry na minisra financi.Kdyz se ale dostane k moci pri pristich volbach,jakakoliv nova strana,[jako nyni ANO]tak ty stare strany,zase najdou zpusob,jak nove zvolenou pol.stranu znemoznit,jen aby prokazali,ze oni jsou ti nejlepsi….CSSD,TOP 09 atd.si nenechaji nekoho noveho kecat do jejich zabehnuteho systemu.Tentokrat to nebude stred zajmu ale neco jineho.Vzdyt to je ceska mafie.
Beneš při vzniku republiky 1918 sliboval západním mocnostem Americe, Anglii i Francii, že nový stát zvaný Československo bude mít švýcarský kantonální systém, nejlépe zaručující práva všech menšin. Není jasné, zda to někdy chtěl udělat nebo lhal od začátku. Vytvořil paskvil – tzv. československý národ, který měl práva absurdně převyšující práva německých Čechů, tedy Bémáků, prostě německých obyvatel Česka. Oni nemohli být ani poštmistry, diskriminace byla nesmyslná. Jen v roce 1918 přišlo takto o práci přes 30 tisíc německých učitelů, přednostů stanic atd. Během celé 1.republiky byla uplatňována diskriminace českých Němců.
Tato ostudná praxe první republiky vedla celkem logicky jak k odcizení Němců od 1.republiky, tak k nedůvěře západních spojenců k české národnostní politice. Hitlerovi nedalo moc práce pak přesvědčit Chamberleina, že Němci jsou utiskováni. Neví se o tom v Česku dodnes.
Tyto absurdní kapitoly 1.republiky jsou primárně naší českou chybou která měla tragické následky odcizení národů žijících spolu 1000 let. A tato osudová chyba má silné dopady dodnes a bude je mít i v budoucnu, pokud o nich nebudeme aspoň dobře vědět.
Že vytvoření ČSR rozbitím Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918 nebyl úspěšný počin dokládá následná historie onoho „slepence“. A že Beneš byl ve skutečnosti jen pilným a pracovitým „malým Čecháčkem“, malým českým rádoby Napoleonem Bonapartem (záliba v uniformách, nesporná pomstychtivost – případy Jana Bati a JUDr. Emila Háchy!), je sice dost pejorativním tvrzením, ale vyvrátit to úplně nelze.
Pozn.: To, že Němci a Češi spolu jakž takž vycházeli (aspoň natolik, že byli schponi koexistence na jednom území a v jednom státě) po dobu více než 1000 let a pak se najednou cosi stalo takového, že se stali nepřáteli na život a na smrt je skutečně záležitost hodná intenzivního zkoumání. Kdoví, jestli se to někdy podaří věrohodně objasnit.
Víte, ono je dost nelogické psát „vytvoření ČSR rozbitím Rakousko-Uherské monarchie „. Ona totiž rakouská říše se rozpadla sama, sami Rakušáci vyhnali císaře pána a vyhlásili republiku. Tudíž, ze samostatných částí rozpadlé říše se etablovaly nově vzniklé státy – a zrovna ČR si vedla poměrně úspěšně a rychle se stabilizovala,i proto že si udržela stejnou územní a podobnou interní organizační strukturu jakou mělo už za Rakouska. (Dokonce i v té zálibě v uniformách u našich politiků, tu měl i Masaryk).
Sice se zdá, že „by bylo potřeba věrohodně objasnit tehdejší rozbití vztahu Čechů a Němců, jenže ve skutečnosti je ten důvod známý. Tehdy nacionalismus a fašismus (nejen německý nacismus) procházel napříč celou Evropou. A politické spory Čechů a Němců byly jen drobnou a mírnější formou co se dělo po celé Evropě – připomeňme třeba brutální španělskou válku a nebo anšlus Rakouska..
Sloveso objasnit znamená podle mého i cosi jiného, než jen konstatování, že tehdy to tak bylo i jinde (že se jednalo o všeobecný trend), pod „objasnit“ je přece na místě očekávat hlavně odpověď na (tu zpropadenou) otázku: proč?
Samozřejmě že je nutné očekávat a požadovat odpověď na otázku proč. Jenomže právě proto že šlo tehdy o všeobecný trend lze toto hledání tím pádem rozšířit, hledat obecné společné prvky a tím pádem i společnou odpověď.
Ostatně, když píšete „vytvoření ČSR rozbitím Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918 nebyl úspěšný počin dokládá následná historie onoho “slepence”. Naopak, situace v našem založeném státu byla poměrně úspěšná a stabilní – a rozpadl se až v roce 1938 atakem sousedního nacistického Německa. Zatímco situace v okolních státech byla daleko horší..Abych poukázal třeba na jeden málo známý, fakt, zkuste si vyggoglit, čemu říkali Poláci sanační režim…
Ale no tak, komu že měl Beneš slibovat že nový stát zvaný Československo bude mít švýcarský kantonální systém, a kdo by to chtěl slyšet, když v té době samotné západní mocnosti drtily Němce tvrdými podmínkami Versailleské smlouvy?
Jestli někde i takové prohlášení padlo,nemohl jej žádný soudný evropský politik brát vážně. On by to totiž nebyl systém kopírující švýcarský kantonální systém,ale naprostý opak…Protože – švýcarský kantonální systém vznikl spojením malých státečků které společně vyjádřily záměr a souhlas vytvořit společný federální stát (a ve vzniklých kantonech si uchovaly svou předešlou nezávislost). Jenže ,Československo vzniklo v historických podmínkách Českého království, kde ty různé národnostní menšiny žily už společně, i když měly spory. Takže jeho případné politicky protlačené násilné rozdělení na národnostní kantony (v době nárůstu poválečného nacionalismu) by situaci nestabilizovalo, ale naopak destruovalo, patrně by se takový stát rozpadl mnohem dřív..Nakonec,a co je podstatné německá (velká) menšina u nás nežila pouze v uzavřených lokalitách ˇ(aby šly kantony definovat), ale tvořila podstatnou součást společnosti prakticky všech větších měst, včetně Prahy. Kantonizace by neřešila nic..
Jinak se obávám že politici západních velmoci měli mnohem víc starostí, než ČSR,které se skutečně stalo stabilním ( prosperujícím) ostrůvkem demokracie v Evropě a jejich vítaným spojencem. Protože nacionalistické spory po 1.světové otřásaly celou Evropou, po celé Evropě už taky probíhaly bolševické bouře řízené z Moskvy, a nikoliv jen v Německu ale v řadě států Evropy se pak dostával k moci fašismus.
A jestli Chamberlain přenechal Hitlerovi ČR, tak nikoliv proto že by ho tento přesvědčil že že Němci jsou zde utiskováni,ale proto že mu to bylo jedno – jeho politikou tehdy bylo proti Německu nepomáhat nikomu. Ostatně Churchill už tehdy jasně říkal jaká je to hloupost
Vy jste se Chamberlain ptal proč „přenechal Hitlerovi ČR“ a on Vám řekl, že „proto, že je mu to jedno“? Pozn:: A také nikdo nemohl „Hitlerovi přenechat ČR“, protože tehdy ČR ještě neexistovalo. Pro informaci : tehdejší stát Čechů (a Slováků) se jmenoval ČSR – Československá republika!
Na tu první otázku,je odpověď snadná,z mnoha důvodů, připomeňme alespoň dva.
Za prvé,situace v nacistickém Německu už byla přímo zločinná a totalitní, že bylo naprosto – nelogické, ba přímo nesmyslné očekávat, že by zábor cizího území mohl zabránit nějakému utiskování. Naopak, bylo zcela logické předpokládat že se i na tomto uzemí rozšíří útisk a pronásledování těch skupin které už na území Německa pronásledovány a likvidovány byly. Nejen (němečtí) Židé, Romové, ale (německé i jiné) elity, lidé s protinacistickými názory (samozřejmě), atd.
Opakuji, Chamberlaina už tehdy jakákoliv situace menšin nezajímala, jemu tehdy šlo pouze o to oddálit konflikt Británie s Německem.
Ovšem je zde ještě druhý důvod, v textu Versailleské smlouvy se výslovně zakazuje Německu vznášet jakékoliv požadavky ohledně německých menšin v cizích státech. I když Německo ze své strany tuto smlouvu za Hitlera odmítlo,nebyl důvod proč by měl toto porušení akceptovat britský premiér
A k tomu druhému, rozdílu mezi ČR a ČSR ..Nerad bych komplikoval tento i tak hluboký problém ještě problematikou Slovenska, které v době kdy Německo okupovalo Čechy a Moravu, vyhlásilo vlastní fašistický stát jako spojenec Německa…
Beneš byl skutečný státník!!!To nebyl jakýsi takýsi spisovatel škváru o který nebyl valný zájem.Však se kuličovi sudů prodávaly jeho knihy za 10 Kč.Benešovi se na zdraví podepsala zrada Francie s Velkou Británií.Pokud Benešovy zápisky bude zpracovávat Ústav zločinů komunizmu,je jasné,jaký bude závěr……stejný,jako by jej psal Landsmandschaft s Poseltem.Kdo věří v nezaujetý postoj,je v Česku /Čechách/ nenapravitelný snílek.Pseudodemokracii u nás zavedli právě ti Vencové,jeden opilec a druhý ješita.
O Vašem tvrzení lze, skutečně s úspěchem, pochybovat. Je prakticky nedoložitelné. S těmi Venci máte zřejmě pravdu. Současný stav společnosti v ČR to dostatečně dokládá.
Na Beneše mám již dávno svůj názor. Stačí si ostatně jeho paměti a člověk ví na čem je. Myslím, že dnes by si dobře rozuměl se Zemanem a to ve vztahu Putinovi.
S financemi byl Beneš vždy na štíru. Už v Paříži něco probendil, jak psal Albert Vojtěch Frič.
Štefánik údajně žádal na Benešovi předložení vyúčtování hospodaření s 6 miliony dolarů, které pařížské vedení ČNR dostalo od našich exulantů zejména z USA na čsl. Zahraniční odboj. A Smutný se postaral také jen o sebe v případě domu Ústavu.