Už několik týdnů přetížené nemocnice v Karlovarském kraji volají po tom, aby mohly převážet covidové pacienty do sousedního Německa. Vláda to dosud odmítala s tím, že Česko se „o své občany postará“ a dávala přednost převozům těžce nemocných do vzdálených regionů republiky. Jak se nyní ukazuje, kraj mohl vládu už dávno obejít a převoz pacientů s Německem vyjednat sám.

Ačkoli je to z Chebska a Sokolovska do Německa jen pár kilometrů, ministr zdravotnictví Jan Blatný převozy z nejhůře postižených okresů za hranice opakovaně odmítal. Namísto toho je sanitky či vrtulníky převážely v mrazu do jiných částí Česka, kde ještě byla volná lůžka.

Pod tlakem hrozícího kolapsu nemocnic Blatný nakonec nakonec včera avizoval, že jednání s Německem (a také Polskem) přece jen začala.

Sanitky nejsou gripeny

Vláda dosud tvrdila, že o zahraniční pomoc s péčí o pacienty smí požádat jedině ona. Jenže Karlovarský kraj má teď k dispozici postup, jak převoz nemocných s covidem zařídit přímo, jen díky jednáním s německou stranou a se zdravotními pojišťovnami.

„Návod“, jak dostat covidové pacienty do německých nemocnic v Sasku a Bavorsku, poslala koaličním zastupitelům Karlovarského kraje v otevřeném dopise skupina signatářů, mezi kterými jsou i někteří komunální politici z Chebska nebo právníci. „Neexistuje žádná právní norma či ujednání, které by definovalo, že o převoz pacientů musí zažádat vláda či Ministerstvo zdravotnictví,“ stojí v dopise.

„Přeshraniční zdravotní péče není ostrý přelet gripenů, ale jedná se v kontextu EU o naprosto volný pohyb za ‚službou‘,“ dodává jeden ze signatářů, právník se specializací zdravotnictví a člen dozorčí rady Všeobecné zdravotní pojišťovny Jan Zahálka.

Upozorňuje, že podle směrnice EU o přeshraniční péči lze celou záležitost řešit i jenom „občansky“, na úrovni jednotlivých pacientů a jejich rodin. „Jediná věc, která by se právně musela vyřešit, by byla logistika přepravy pacienta, včetně vpuštění na území Německa – tady by už kraj úlohu sehrát musel, v komunikaci s německou stranou,“ dodává Zahálka.

„Považujeme za naprosté selhání vlády, jakým informačním šumem a dezinformacemi je zahájení převozu pacientů obaleno,“ konstatují autoři dopisu.

Proč to kraj nezkusil dřív?

Kraj by podle autorů dopisu měl podniknout tři kroky:

• zahájit přímá jednání s Bavorskem a Saskem (na tom se Rada kraje usnesla už v polovině února)
• vyřešit úhrady zdravotních pojišťoven za péči o české pacienty v Německu a
• zakotvit právní režim přejezdu českých sanitek na německém území (zde se nabízí inspirace Jihočeským krajem, který takto spolupracuje se sousedním Rakouskem).

Dosud přitom Karlovarský kraj alespoň formálně spoléhal na vládu, že situaci vyřeší, byť karlovarský hejtman Petr Kulhánek (STAN) minulý týden směrem k premiérovi a ministru zdravotnictví vzkázal, že už se na ně „trošku zlobí“.

„Zajištění případných transportů pacientů s covid-19 z ČR do Německa převzal Národní dispečink lůžkové péče, který v současnosti s jednotlivými krajskými koordinátory řeší podmínky převozů, jako je zajištění základních informací pro nemocnice v německém jazyce, úhrady apod,“ popsala aktuální stav ve čtvrtek odpoledne mluvčí Karlovarského kraje Jana Pavlíková. Několik hodin poté ministr Blatný oznámil zmíněné zahájení jednání s Německem a Polskem.

„V okamžiku, kdy dispečink vyhodnotí, že není možnost mezikrajského transportu pacienta a vhodnější by bylo využít převozu do Německa, nabídne tuto variantu koordinátorovi, který o transport požádá,“ doplnila mluvčí s tím, že „premiér Andrej Babiš deklaroval, že rámec pro spolupráci s Německem je v tomto ohledu připraven“.

Signatáři otevřeného dopisu krajským zastupitelům to však vidí jinak – vláda podle nich podmínky pro převozy pacientů do Německa nepřipravila a premiér svádí odpovědnost na jednotlivé kraje. „Považujeme za naprosté selhání vlády, jakým informačním šumem a dezinformacemi je zahájení převozu pacientů obaleno,“ konstatují autoři dopisu.

Možná i proto nezačal Karlovarský kraj jednat na vlastní pěst, ačkoli mu to legislativa, jak se ukazuje, umožňuje. „Pokud bych nebyl právníkem, který se na plný úvazek věnuje zdravotnictví, asi bych i já na základě vyjádření vlády podlehl dojmu, že spolupracovat s Německem bez nich možné není, takže rozumím, že je kraj v postupu opatrný. Zmiňovaná evropská legislativa je relativně nová a málo využívaná, přičemž zřejmě přelomový evropský rozsudek k otázce výše refundace nákladů je super-čerstvý, není starý ani tři měsíce,“ připouští Jan Zahálka.

Peníze až na prvním místě

Otevřený dopis vedení Karlovarského kraje zdůrazňuje, že na Chebsku už není zaručená dostupnost zdravotní péče, jak ji stanovuje zákon. A dokumentuje to na konkrétních příkladech, které autoři dopisu odeslali zastupitelům jako neveřejnou přílohu. Jde například o případy pacientů, kteří byli vyšetřeni a odmítnuti k hospitalizaci s odůvodněním, že pro ně není v nemocnici místo, přestože jejich stav vyžadoval intenzivní péči.

Přílohou dopisu je i souhrn konkrétních kroků, které by měl kraj podniknout, aby se transport pacientů do Německa mohl rozběhnout (viz printscreen).

Z přílohy dopisu koaličním zastupitelům Karlovarského kraje. Printscreen: HlídacíPes.org

Konkrétně dokument řeší i klíčovou část celého procesu, a to, kdo péči o české covidové pacienty v německých nemocnicích zaplatí. „Zdánlivá komplikace, která je ale poměrně jednoduše a efektivně řešitelná. Úhrady za zdravotní péči pacientů může převzít třetí strana, která následně bude řešit tzv. refundaci (proplacení nákladů) se zdravotními pojišťovnami. Tuto možnost zákonně ošetřuje § 1888 odst. 1) Občanského zákoníku 4,“ stojí v doporučení pro kraj.

V praxi by to znamenalo, že spolu s podpisem souhlasu o převozu do Německa by pacient, pokud to jeho stav umožňuje, měl podepsat také souhlas s tím, že za něj Karlovarský kraj převezme úhrady za zdravotní péči, které následně bude řešit se zdravotními pojišťovnami.

Právník a člen dozorčí rady VZP Jan Zahálka věří, že by vzhledem ke kritické situaci v kraji byly takové refundace úspěšné:

„Z hlediska české a evropské legislativy existuje nárok na úhradu péče i v jiném členském státě, a v kontextu reálné nedostupnosti péče v ČR v rozumných časech či vzdálenostech je pak velice dobrá šance, že by zdravotní péče poskytnutá za hranicemi byla hrazena dokonce v plné výši.“