Pravoslavný chrám na pražských Olšanských hřbitovech dostal v posledních letech vlivem nepřiměřeného užívání ze strany pravoslavné církve pořádně zabrat. Natolik, že se ocitl v havarijním stavu a musí projít důkladnou rekonstrukcí. Ukázalo se, že z původního vybavení zmizely v době pronájmu i některé vzácné předměty.

Stav, v němž pravoslavná církev, konkrétně Pražská pravoslavná eparchie, pronajaté prostory předala zpět, popisuje Kateřina Pavlitová, manažerka pro komunikaci Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy, stručně:

„V celkově špatném stavu; krypta byla v havarijním stavu a částečně zatopená. Chrám byl využíván v rozporu se svým určením a kapacitou způsobem, který vedl k jeho poškození.“

Kdyby zmizel jenom svícen…

Pravoslavná církev proto už v roce 2024 dostala výpověď z nájmu. Ze zápisu ze zasedání Pracovní skupiny pro řešení německých a dalších hrobů na Úřadu vlády, která se vloni v listopadu stavu pravoslavné kaple také věnovala, plyne, že se následně ukázalo, že z vybavení kaple zmizel například vzácný sedmiramenný svícen.

„Měl nezanedbatelnou hodnotu umělecko-řemeslnou, ale jeho hodnota pro komunitu spočívala především v tom, že byl historicky součástí vybavení kaple od samého začátku,“ podotýká Pavlitová.

Chrám Zesnutí Přesvaté Bohorodice (běžně nazývaný „pravoslavná kaple“) vznikl ve 20. letech 20. století jako přímá reakce na historickou situaci po roce 1917.

Olšanské hřbitovy se v meziválečném období staly jedním z hlavních pohřebních míst pravoslavného exilu (Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Gruzínci, Arméni i příslušníci dalších národů bývalého carského impéria) v Československu.

Chrám byl původně postaven v roce 1925. Klíčovou roli při financování sehrál československý politik Karel Kramář a jeho ruská manželka Naděžda, jejichž ostatky dnes spočívají v chrámové kryptě.

„Kdyby zmizel jenom svícen… Bylo tam třeba i plno původních korouhví, které udělala první vlna ruské emigrace. Jenže noví pravoslavní kněží jsou v podstatě odchovanci KGB, je tam propojení s Kremlem a morální hodnoty jsou značně pochybné. Mnohé starožitnosti se tedy poztrácely a nevím, zda se to dá zachránit,“ říká Alexej Kelin, potomek prvorepublikových ruských emigrantů a v minulosti dlouholetý člen Rady vlády pro národnostní menšiny.

HlídacíPes.org požádal o vyjádření zástupce Pražská pravoslavná eparchie, do vydání tohoto textu ale žádná odpověď nedorazila.

Alexej Kelin upozorňuje i na to, že zejména nově příchozí pravoslavní věřící z Ruska a Ukrajiny začali porušovat i platná pravidla pro pohřbívání v okolí chrámu.

„Jde o to, do jaké vzdálenosti se může pohřbívat. Porušila se tím izolace chrámu, krypta kvůli tomu byla zaplavena. Pro mne je to o to smutnější, že tam máme rodinnou hrobku, jsou tam pohřbeni moji rodiče,“ doplňuje Kelin.

V důsledku toho byly některé kosterní pozůstatky vyplaveny, narušeny a místy se nacházely volně v prostoru.

Když kněží pořádají hostinu

Kromě toho proběhly i „nepovolené zásahy do interiéru a exteriéru kulturní památky ze strany nájemce“, například použití nevhodné nátěrové hmoty na fasádě bez konzultace s památkáři.

Podle Kelina bylo běžné, že pravoslavná církev kapli užívala zcela jinak, než k čemu byla původně určena: chrám kapacitně nestačil novému zájmu, bohoslužby byly prý přeplněné tak, že se venku na hřbitově stavěla provizorní pódia.

Pravoslavný Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanech stojí od roku 1925. Foto: Robert Břešťan / HlídacíPes.org

Pravoslavný chrám přitom nikdy nebyl projektován jako běžný kostel pro pravidelné bohoslužby. Hlavním účelem bylo provádění pohřebních obřadů a vzpomínkových akcí. Krypta pod kaplí dlouhou dobu sloužila jako márnice. Část kaple má i status válečného hrobu.

„Kněží ale v posledních letech začali v kryptě pořádat hostiny, ještě se tím chlubili, zapalovali k tomu spoustu svíček a zničili tím výmalbu. Kde je morálka a etika těch kněžích, když dělají hostiny na hrobkách?“ ptá se Kelin.

Přesto jej tento nepietní přístup představitelů současné proruské pravoslavné církve v Česku nepřekvapuje. „Už Stalin z pravoslavné církve udělal systém politruků. A současná hlava církve je odchována v prostředí KGB. Expandovalo to i sem, místní kněží začali postupně nahrazovat exoti z východu, kteří sem ten stalinský systém ,ovládnout a kontrolovat‘ přivezli.“

Nevhodné užívání chrámu podle zástupců pražských hřbitovů „vedlo k vážnému poškození interiéru, fresek, mobiliáře i mikroklimatu objektu“.

Krypta se i kvůli působení spodní vody ocitla v havarijním stavu.

S respektem k charakteru památky

Celková způsobená škoda prý ale zatím vyčíslena nebyla. „Toto je předmětem probíhajících právních analýz,“ reaguje Pavlitová na dotaz, zda Hřbitovy plánují škodu po pravoslavné církvi vymáhat. „Je předčasné hovořit o částkách, zatím nemáme dost informací na to, abychom mohli náklady na rekonstrukci odhadnout,“ dodává.

Rekonstrukce chrámu se odehraje v několika etapách. Již byla odčerpána voda, proběhla dezinfekce i pietní exhumace ostatků a jejich dočasné uložení, zbylý mobiliář byl znovu zaevidován a převezen do depozitáře Muzea Prahy.

Nyní má následovat odstranění poškozených konstrukcí a restaurátorské práce. „Vzhledem ke složitosti technického, hygienického, pietního a kunsthistorického procesu se ukončení rekonstrukčních prací očekává nejdříve v roce 2028,“ upřesňuje Pavlitová.

Otázka budoucího využívání chrámu se bude řešit až po dokončení rekonstrukce. Cílem prý je, aby pravoslavná komunita mohla prostor nadále využívat, avšak způsobem, který bude respektovat charakter památky.