Ilustrační foto - co také lidé odevzdali při zbraňové amnestii. Foto: Ondřej Bičiště / MAFRA / Profimedia

Právo na zbraň lidem v Česku nikdo nebere, gauner se neptá. Poslanci posvětili ústavní nesmysl

Napsal/a Robert Břešťan 7. července 2021
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Ústavní zákony se v Česku skutečně nepřijímají jako na běžícím pásu a změny Listiny základních práv a svobod jsou vzácné. I proto je s podivem, s jakým mediálně-společenským poklidem prošlo, když v polovině června poslanci rozhodli ústavně zaručit „právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní“.

Česká Poslanecká sněmovna je plná držitelů zbrojních průkazů, myslivců, sběratelů zbraní a vášnivých střelců. Příliš nepřekvapí, že pro ústavní zákon hlasovalo 141 ze 159 přítomných poslanců, proti byli jen tři.

Roli jistě hrál i předvolební čas. Ústavní novela vychází z petice, kterou podepsalo přes sto tisíc lidí, což už je slušná síla, celkově je v Česku přes 300 tisíc držitelů zbrojního průkazu a zajímavým voličským skupinám je radno vycházet vstříc.

Právo na zbraň neprošlo

Téma se hodí před volbami i jako ukázka vzdoru proti „diktátu z Bruselu“. Idea zakotvit „právo na zbraň“ do Ústavy vznikla už počátkem roku 2017 v reakci na zbraňovou směrnici, která pořizování zbraní na evropské úrovni nově upravovala a jejímž důsledkem je česká novela zákona o zbraních účinná od letošního ledna. S žalobou na směrnici, která v českém prostředí dostala automaticky přívlastek kontroverzní, vláda u Soudního dvora Evropské unie s žalobou neuspěla.

V Česku tehdy vypukla panika, která obvykle nepřeje zdravému rozum. A tak se tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec nechal vyfotit jako kovboj s winchestrovkou a spolu s třicítkou poslanců z ČSSD, ANO, ODS a KSČM navrhl přidat do ústavního zákona o bezpečnosti České republiky právo nabývat, držet a nosit zbraně.

Neprošlo to tehdy přes Senát, který ale obratem připravil vlastní novelu – právě tu, která nyní v červnu prošla Poslaneckou sněmovnou. Jde o dosti měkčí verzi původního návrhu; přesto si zaslouží více pozornosti, než se jí dostalo.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


 

Bod 4 článku 6 Listiny základních práv a svobod má nově znít takto: „Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné. Právo bránit život svůj či život jiného člověka i se zbraní je zaručeno za podmínek, které stanoví zákon.“

Třeba Lidové noviny to přetavily v titulek: „Máte právo střílet, řekli poslanci“. Což je hodně nepovedená zkratka, ale hezky vystihuje to, co si z toho vezme pověstný běžný občan. Na něj novinka skutečně může zapůsobit dojmem, že teď bude možné střílet v mnoha situacích, kdy to ve skutečnosti možné není (nebylo a nebude).

Zbrojní průkaz, jak snad známo, sám o sobě nedává držiteli při použití zbraně žádné speciální pravomoci. Použití zbraně k obraně života, zdraví a majetku se řídí paragrafy trestního zákona o nutné obraně a krajní nouzi. Pokud jejich rámec překročí, je za to volán k zodpovědnosti stejně jako kdokoli jiný.

Až praxe u soudů – věřme, že nebude moc častá – ukáže, zda se schválenou novou úpravou Listiny práv a svobod (musí ještě projít Senátem, který však text navrhl a nepočítá se ani s odporem prezidenta) bude skutečně argumentovat. Až poté se ukáží možné dopady zdánlivě nenápadné věty.

Latentně je zde malér přítomen třeba v tom, že pokud má být obrana zbraní základním lidským právem, pak by si to mohl kreativní soudce vykládat i tak, že i ti, kteří by jinak na zbrojní průkaz nárok neměli, třeba kvůli své minulosti či psychickému stavu, mají přece lidská práva a tak i právo na obranu zbraní. A v rozvíjení důsledků by se dalo pokračovat – zatím naštěstí stále jen teoreticky.

Velmi liberální Česko

Nejde tu mimochodem jen o zbraně střelné, tohle slovo v textu ostatně chybí, byť implicitně je jasné, oč má jít. Může jít i o nože, paralyzéry, tasery a podobně. I to jsou ovšem zbraně, které jsou v řadě evropských zemí regulovány.

Česko si totiž rozhodně nemůže stěžovat na to, že by tu byl slušný občan zcela odkázán na milost či nemilost zloduchů. Leckde v Evropě národní zákony zakazují lidem na veřejnosti nosit i nože nebo u nás běžné obranné spreje. Česko je zkrátka ve vztahu ke zbraním dlouhodobě hodně liberální.

Jak na svém webu napsalo i české sdružení LEX – sdružení na ochranu práv majitelů zbraní, americký časopis Guns & Ammo v článku z roku 2014 zařadil Česko co do přívětivosti pro držitele zbraní na druhé místo hned za USA (následovalo Švýcarsko a Panama, z evropských zemí do první desítky zařadil ještě Norsko, Švédsko, Srbsko a Finsko).

Právo nosit zbraň u nás má, měl a nadále bude mít každý, kdo splnil zákonné podmínky. Platí, že zbrojní průkaz může dostat pouze člověk, který je dospělý, svéprávný, bezúhonný, má trvalé bydliště, nemá záznam o zneužívání alkoholu či drog, nepáchá přestupky proti občanskému soužití a prokázal svou schopnost bezpečného zacházení se zbraní. Věta navíc v Listině základních práv a svobod na tom nic nemění.

Požadavky na získání zbrojního průkazu lze přirovnat k požadavkům na získání řidičského průkazu. Řídit může každý, pokud splňuje podmínky a dokáže se to naučit. Právo na řidičák, tím spíše na použití automobilu do Listiny ale nikdo nenavrhuje. Mělo to tak zůstat i v případě zbraní. Není prostě žádný rozumný důvod zaneřáďovat Ústavu kdejakým lobbisticko-populistickým produktem, jehož možné důsledky se nikdo ani neobtěžuje domýšlet.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)