Kdo nezná švédskou hackerku Lisbeth Salanderovou nebo latentního alkoholika – zkušeného osloského policistu Harryho Holea jako by ani nebyl… čtenář. Inspirace úspěchem severské literatury však není zdaleka jen umělecká, ale i byznysová. Severské země byly čestným hostem aktuálního ročníku Světa knihy a mohly by být inspirací pro Česko. 

Úspěch severské literatury poslední doby není totiž náhodný. Lze za ním vysledovat důslednou a dlouhodobou státní podporu, která však není jednosměrná.

Úspěch knih se v konečném důsledku vrací. Třeba na účinné propagaci země a měst, v nichž se populární příběhy odehrávají.

Jak je na tom v tomto srovnání Praha a Česká republika? Dvěma slovy: nic moc.

Soukromý literární byznys

Při rozdělování grantů na pražském magistrátu pro rok 2016 se na literaturu skoro nedostalo. Příspěvek klesl zmíněnému veletrhu Svět knihy a třeba pořadatelé známých cen Magnesia Litera o podporu hlavního města přišli úplně.

„Nebudu financovat něčí soukromé zájmy, město není od toho, aby sanovalo spisovatele,“ citovaly Hospodářské noviny v březnu pražského radního pro kulturu Jana Wolfa (KDU-ČSL a Trojkoalice).

Z 300 milionů korun, které Praha na letošek poskytla kulturním institucím, připadlo na literaturu jen necelých 6 milionů. Pohled do zahraničí ukazuje, že jde o přístup dosti krátkozraký.

A nepřetrhne se ani český stát. Podle zprávy o českém knižním trhu Svazu českých knihkupců a nakladatelů v roce 2015 stát podpořil českou beletrii částkou necelých pěti miliónů, vydávání dětských knih sumou 1,2 miliónů.

Proč by ale měla Praha a Česká republika soukromý literární byznys podporovat?

Jak státní CzechTourism, tak pražský Prague City Tourism by se například místo nepříliš invenčního vyzdvihování pivní turistiky mohl inspirovat příkladem ze severu Evropy: literární turistikou po stopách zajímavých míst.

Například ve Stockholmu lze putovat po místech známých z trilogie Stiega Larssona Milénium o novináři Mikaelu Blomkvistovi a svébytné hackerce Lisbeth Salanderové.

Své oddělení má k tomu zřízeno i městské Stadsmuseum. Popularitě trilogie přispělo jak švédské, tak hollywoodské filmové zpracování, jež do města přivádí další turisty.

V Oslu lze pak objevovat známá místa z „harryholeovek“ – série úspěšných detektivek s policistou Harry Holem v hlavní roli.

Z literátů spjatých s Prahou na turisty zabírá možná tak ještě Franz Kafka. Od jeho časů se Praha již přeci jen dosti proměnila.

O propagaci Česka skrze fiktivní hrdiny se státní agentura CzechTourism pokouší. Staví při tom ale hlavně na filmech, jež v hlavním městě natočily zahraniční štáby. V poslední době především korejské a čínské.

Psali jsme: Do Česka vloni dorazil rekordní počet čínských turistů. Tvrdík jich pro příští roky slibuje milión 

Přeložte si nás

Úspěch severské literatury, který je zjevný i v českých knihkupectvích i domácích knihovnách není náhodný. Severská literatura představuje nyní v Česku nikoli zanedbatelných 2,1 % z celkové překladové literatury.

„V 60. letech si Norsko uvědomilo, že chybějí mladí autoři a že i kvalitních nových knih je pomálu. Vláda to vyhodnotila jako problém – zejména s ohledem na počet obyvatel a uživatelů norského jazyka. Pokud se něco nestane, v dlouhodobém horizontu by norština mohla zaniknout,“ říká Oliver Møystad z Norské literární agentury NORLA založené v roce 1978.

Vláda nyní vykupuje část vydaných knih pro knihovny, knihy mají nulovou sazbu DPH, po dobu jednoho roku od vydání mají pevnou cenu.

Spisovatelské a překladatelské organizace mají pravidelný a stabilní příjem, dostávají například podíl z licenčních poplatků, který jim dovoluje podporovat autory granty a stipendii.

„Současný úspěch norské literatury ve světě je toho přímým důsledkem,“ upozorňuje Møystad. Celosvětovým fenoménem se stala severská krimi a autor Jo Nesbø – jeho knih se jen v pětimiliónovém Norsku prodá pravidelně až 250 tisíc kusů.

Bez zajímavosti není, že například v Dánsku žánr detektivek nárok na státní podporu nemá, protože je považován za ryze komerční produkt. Jinak jen město Kodaň dává ročně na podporu kultury 717 miliónů dánských korun (2,65 miliardy Kč) na kulturu – dvě procenta ze svého rozpočtu.

Ale zpět do nyní literárně zřejmě nejúspěšnějšího (ze severských zemích) Norska. U tamní Literature Abroad, nadace na propagaci norské literatury v zahraničí, mohou zahraniční nakladatelé žádat o příspěvek na překlady až do výše 50 % nákladů.

V roce 2014 podporu získalo 419 titulů, žádosti přišly z 50 zemí. Vloni se díky státní podpoře přeložilo 431 titulů do 46 jazyků. Mezi lety 1978 a 2015 bylo do 65 jazyků přeloženo 3750 norských knih. Také Švédsko či Finsko aktivně podporuje zahraniční překlady své literatury.

Harry Hole z centra Prahy

Už od roku 1977 například existuje centrum na podporu exportu finské literatury, z drtivé většiny jeho provoz hradí stát. Na překladatelské granty a propagaci dává ročně 700 tisíc euro (asi 19 miliónů korun), zve do Finska nakladatele. A vede i zajímavé statistiky. 

„Každý rok se zhruba ve 40 zemích světa přeloží 300 – 400 finských knih,“ konstatuje Finská asociace nakladatelů FILI. Ve svých databázích má informace o překladech finských knih v zahraničí už od roku 1839.

Lze tak snadno dohledat například i to, že do češtiny bylo v roce 2015 přeloženo sedm finských knih, o rok dříve dokonce 14. Příjmy skandinávských nakladatelů z prodeje práv do zahraničí se v přepočtu pohybují v desítkách miliónů korun.

Jak ukazuje příklad Prahy, ale i ministerstva kultury, český přístup k podpoře literatury se vyznačuje spíše nahodilostí.

Granty na vznik konkrétních knih jsou zanedbatelné, podpora zahraničních překladů českých knih byla loni za posledních šest let rekordní – čtyři milióny korun na celý svět. Do státní podpory lze nově počítat  zavedení snížené sazby DPH na knihy ve výší 10 % (z původních 15 %).

Další státní peníze jdou na prezentaci českých nakladatelů na zavedených zahraničních veletrzích (například v Lipsku, v Londýně či ve Frankfurtu nad Mohanem ); a na podporu zahraničních cest a vystoupení českých literátů v zahraničí. Koncepci však vysledovat nelze.

Příklad severských zemí dokazuje, že  i peníze vložené do „financování něčích soukromých zájmů“ mohou mít pozitivní přínos pro propagaci českého jazyka, kultury, země i měst a turistického ruchu.

Jisté je, že po stopách rady Vacátka nepřijede do Prahy pátrat z dnešní facebookové cestovatelské generace nikdo.