Potíže s evropskou indentitou. Co všechno chybí Evropské unii ve srovnání s USA
ANALÝZA. Ekonomika mnoha států Evropské unie se potýká s krizí. V krizi je i Evropská unie samotná, což bylo demonstrována např. nedávným britským referendem o vystoupení z Unie. Jednou z možných cest z krize je postup směrem k federativnímu uspořádání, k Spojeným státům evropským. Jaký kus cesty k federaci už Evropská unie ušla a co jí ještě chybí do Spojených států amerických?
Otázka, zda má být cílem Evropské unie federativní uspořádání a vznik státního útvaru nazývaného Spojené státy evropské, není dodnes finálně zodpovězena.
Při uzavírání Smlouvy o Evropské unii, která byla podepsána v Maastrichtu v roce 1992, se Holandsko snažilo do její preambule prosadit větu o federativním cíli procesu integrace Evropské unie.
Velká Británie, Dánsko a Portugalsko se však postavily ostře proti a věta nakonec v preambuli Maastrichtské smlouvy obsažena není.
To ale neznamená, že by tím diskuze o evropském federalismu ustaly nebo že by se Evropská unie přestala ubírat tímto směrem.
Srovnání USA a Evropské unie
Federace je stát, v němž vedle ústřední moci federace existují souběžné vlády jednotlivých členských států federace. Jednotlivé státy federace vykonávají moc v plném rozsahu s výjimkou těch mocí, které smluvně odevzdali do správy centrálního orgánu. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že Evropská unie už federací je.
Otázkou je ovšem míra integrace této federace, tedy zda spíše než o federaci nejde o konfederaci, která je volným svazkem států, jehož členské státy zůstávají subjekty mezinárodního práva, i když mají společné orgány, které spravují společné záležitosti.
Za model velmi úspěšného federativního uspořádání je považováno uspořádání Spojených států Amerických. Nabízí se tedy srovnání amerického a evropského federalismu pro stanovení míry integrace na evropské úrovni.
Funkční federace takřka vždy znamená, že společnými, do centra správy odevzdanými pravomocemi jsou pravomoci v oblasti zahraniční politiky, zahraničního obchodu, financí a obrana.
ZAHRANIČNÍ POLITIKA
Lisabonská smlouva stejně jako ústava USA rozděluje pravomoci mezi evropskou a státní úroveň. Pravomoci dělí na pravomoci výlučné, spadající Evropské unii (jako například celní unie, společná hospodářská politika), sdílené (vnitřní trh, životní prostředí) a pravomoci podpůrné (kultura, cestovní ruch), kde Evropská unie realizuje činnosti, jimiž podporuje, koordinuje nebo doplňuje jednotlivé členské státy.
Oblast zahraniční politiky i zahraničního obchodu je v Evropské unii centralizována. EU má svého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je vlastně evropským ministrem zahraničních věcí, i když jednotlivé členské státy samozřejmě vyvíjejí svoji vlastní zahraniční politiku.
MĚNOVÁ POLITIKA
Ve Spojených státech Amerických i v Evropské unii má centrální vláda pravomoc měnové a obchodní politiky. Evropská unie však nemá pravomoc fiskální, tedy zejména pravomoc týkající se zdanění a výdajů i na evropské úrovni. I tato oblast však podléhá vývoji směrem k centralizaci.
V roce 2013 začala platit Smlouva o stabilitě koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, běžně nazývaná jako fiskální pakt. Krokem tímto směrem je rovněž Evropský stabilizační mechanismus, což je záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem.
OBRANA
Zásadním rozdílem v míře federalismu USA a EU je pak to, že americký Kongres, jakožto jeden z ústředních orgánů má pravomoc pečovat o obranu země, tedy povolávat, vydržovat vojska, a popřípadě i vyhlásit válku. Tuto pravomoc žádný z orgánů Evropské unie nemá.
PRÁVO
Znakem americké federace je také skutečnost, že federální právo má přednost před státním. V Evropské unii je superiorita unijního práva nad právem členského státu trochu složitější.
Přednost unijního práva jednak není formulována přímo v Lisabonské smlouvě, ale v prohlášení o přednosti práva, které patří do komplexu Lisabonské smlouvy, a jednak není přijímána automaticky. Ústavní soudy mnoha zemí si totiž vyhrazují právo kontrolovat kompatibilitu evropského práva s jejich národní ústavou.
Ústavní soudy tak dávají jasně najevo, že nepovažují EU za federaci, která je jim nadřazená, ale za mezistátní entitu. Nicméně společné pravomoci evropských institucí v oblasti implementace evropských předpisů představují silnou protiváhu institucím členských států, jejichž suverenita je tak podstatně omezena.
VYSTOUPENÍ
Rozdílem mezi mírou integrace Spojených států Amerických a Evropskou unií je nemožnost amerického státu z federace vystoupit a naopak možnost členského státu vystoupit z Evropské unie, což je jeden ze znaků konfederace.
Evropská unie je entitou sui generis. Není to ani stát federativního nebo konfederativního typu. Oproti konfederaci má vyšší míru integrace, oproti federaci naopak nižší. Nicméně Evropská unie v sobě bezesporu zárodek federace obsahuje.
Potíž s evropskou identitou
Ekonomika mnoha států Evropské unie se potýká s krizí. V krizi je i Evropská unie samotná, což bylo demonstrována např. nedávným britským referendem o vystoupení z Unie. EU na krizi reaguje snahou o další federalizaci, jejímž příkladem je například fiskální unie.
Organické uspořádání Evropské unie je však příliš složité a těžkopádné. Další federalizace Evropské unie je jednou z mnoha možností, aby přežila a dále se rozvíjela.
Spojené státy evropské mohou za svůj vzor brát velmi dobře fungující americké federativní uspořádání, kterému je ale v Evropě na překážku vysoká kulturní, historická a jazyková heterogennost.
Před 71 lety evropské národy neoddělovaly pouze kulturní, historické a jazykové odlišnosti, ale válečné zákopy, minová pole a palebná postavení. Není proto divu, že společná evropská identita teprve vzniká.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Brusel proti „kurvítkům“. Zákazníci získají větší práva na opravu vadných výrobků
Konec praní špinavých peněz? Střídání v dohledu nad bankovním sektorem
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
19 komentářů
Je škoda že pan Rozehnal nedával pozor už v základce, jinak by totiž nemohl srovnávat USA a EU a už vůbec psát o identitě. Evropu totiž obývají vesměs původní obyvatelé. V USA žijí původní obyvatelé v rezervacích. Ale to je možná záměrem špiček EU, zdecimovat původní obyvatelstvo Evropy a zbytek nahnat do nějakých rezervací, proto to vítání migrantů.
Po „Ale“ máte jedničku z diskuze, dále čistou demagogickou pětku. Buď vas to baví, nebo vás platí, anebo PomožPanBuh.
Za druhé je správně, bavi mě to. Ovšem celé to bylo myšleno ironicky. Přece nebudu brát pana advokáta Rozehnala a vůbec celého HlidacíhoPsa vážně.
Jací původní obyvatelé? Tím máte na mysli koho? Běloši tu existují teprve 8 tis.let. První obyvatelé sem přišli z Afriky s tmavou pletí a žili v Evropě před bělochy 40 tis. let. Čech, Slovák, jak se dnes označujeme, dnes geneticky neexistuje. Základní vzdělání ani vysoká škola života nestačí k tomu, abyste dělal autorovi článku soudce. Vzdělání si je třeba neustále doplňovat.
Ještě nezapomeňte Markomany a Kvády, v podstatě to rozviňte až k prvokům.
Já se obávám že pan Rozehnal zapomněl na ten základní rozdíl. Ona totiž Evropská unie nemá žádnou centrální výkonnou vládu, která by měla pravomoc autonomně rozhodovat. Na veškeré důležité problémy se schází to co média zjednodušeně označují jako sumity EU, zasedání Evropské rady, což jsou ale hlavy vlád členských států, kteří mezi sebou dohadují společné řešení pro celou EU. Jenomže to je právě to co se ve federací dít nesmí,jak každému dojde, ani v USA nemohou guvernéři členských států nařizovat prezidentovi federace co má dělat.
Ale to je právě to proč z EU nikdy federace nebude, protože jsou to právě hlavy vlád členských států kteří chtějí i nadále rozhodovat o poměrech v celé Unii. a této konfederační pravomoce se vzdát nechtějí
Srovnávat EU s USA opravdu nemá žádný velký smysl. EU vznikla postupným dobrovolným spojením suverénních států, zatímco USA naopak odtržením od britské koruny.
Popisované uspořádání existovalo dávno před Lisabonskou smlouvou, která přinesla jen drobné úpravy pravidel.
Zahraniční politika Unie se omezuje na to, na čem se 28 šéfů vlád jednomyslně shodne.
Je příznačné, že pan doktor obojího práva poněkud nepřesně popisuje právě oblast práva. Smlouvy mají samozřejmě přednost před ústavami států. Jinak by mohl každý stát změnit svou ústavu a následně přestat dodržovat (jakékoli) smlouvy. Smlouvy by tak byly k ničemu. Proto taky Ústavní soud ČR posuzoval LS (dvakrát) PŘED ratifikací.
Pokud by se dostal právní předpis Unie (nařízení, směrnice, rozhodnutí) do konfliktu s vnitrostátním právem, vnitrostátní právo má sice přednost, ale současně by taková situace znamenala, že členský stát nesplnil své povinnosti, které pro něj vyplývají ze Smluv, a čelil by žalobě před Soudním dvorem v Lucemburku.
Unie není mezistátní (resp. mezivládní) entitou.
Evropu spojují sdílené hodnoty – lidská práva, demokracie, rovnost, svoboda a právní stát. Neoficiálním heslem je „jednotná v rozmanitosti“, protože právě kulturní rozmanitost národů i regionů je naším největším bohatstvím a EU ji významně podporuje. Podle mého je toto dostatečným jednotícím prvkem.
Jen bych tedy spíše doplnil než opravil pro lepší pochopení onoho rozdílu. Odtržením od britské koruny nevznikly USA jak je známe dnes, ale Konfederace států (1783) ,tedy na podobném principu jako dnes existuje Evropská unie. Ovšem už za 4 roky zjistili že tenhle státní systém je dosti nestabilní, takže jí přetvořili ve federaci (USA) jak jí známe dnes.
To co Američané pochopili a provedli za 4 roky, v tom už se plácá Evropská unie (počítaje i přímé předchůdce EU) přes 60 let…
Na druhou stranu, zhruba 60 let po založení USA jižní staty zjistily že to není to co chtěly, takže se odtrhly a vytvořily (další) Konfederaci.Byla z toho občanská válka mezi Severem a Jihem, nejničivější kterou kdy USA vedly.
Kdyby se tohle mělo stát s EU,.. abych citoval Nohavicu, „Ještě že člověk neví co ho čeká“
Podle mého to opravdu srovnávat nejde. Těch třináct odtržených kolonií nemělo všechny znaky samostatných států, v Evropě naopak měly některé státy (tedy Belgie a Itálie zrovna ne) za sebou staletou existenci.
„Plácá se“ není zrovna výstižné. Evropa postupuje pomalu, ale v podstatě úspěšně. Ono všechno, co se podařilo, je vnímáno jako samozřejmost, která by tu byla stejně. Ale samozřejmost to není.
USA je země sebevědomých, odvážných lidí s touhou po svobodě a jednotě. EU je země Babišů, Okamurů, Machů a Zemanů. Ty západní exoty z EU neznám. Neboli v EU chybí lidé toužící po svobodě a jednotě.
Evropě chybí především demokracie.Identitu v USA zajišťuje jednotný jazyk a to, že mají horní komoru kde každý z 50 států Únie ( ať malý či velký ) 2 hlasy a senát ho musí přehlasovat větší než prostou většinou.
To v Evropě buď nelze – jazyk nebo není- horní komora.
Evropě vládne Německo a co je horší vládne ji její nejvyšší představitel.
Evropu se nikdy nepodaří sjednotit nepodařilo se to Karlu Velikému, Napoleonovi, Hitlerovi, stalinovi.
„evropská identita vzniká“…přesný popis situace. Evropskou identitu nelze definovat zákonem a nelze ji vnutit. Ale žijeme v době jejího postupného vzniku. Já, můj synovec, jeho generace a mladší – to jsou již mnohem spíš v prvé řadě Evropani než Češi. A přitom vůbec není ve sporu s hrdostí na to, čeho všeho Češi dosáhli, tak jako je každý Čech hrdý na rodáky ze svého města či kraje a nemusí to přitom být nacionalista a extremista. Tyto lidi mě nevyjímaje nezajímají žádné virtuální „národní zájmy“. To jsou nesmysly vymyšlené populisty k získávání hlasů v řadách extremistů či k rozbíjení EU a NATO, je-li takový člověk placen třetími stranami.
Nedovedu si představit nějaké evropské společenství například s lidmi jako je Okamura a Lepenka. Už vůbec nechápu jak Rusko může beztrestně financovat strany, které rozkládají EU. To samé Česká republika. ČR se rozpadá kolaborací a přitom státní zástupci odvádí pozornost na nejvyšší patra policie. Kde to tedy žijeme a kdo odpovídá za naši bezpečnost? V USA to mají vyřešené a EU se hloupě odzbrojuje.
Srovnávání Spojených států a Evropské unie naráží zhruba na stejné problémy jako Klaus a Mečiar při snaze udržet společný stát a potom při jeho rozdělení.I po 23letech jsme každý jiný a podobně to bude za dalších 10 let i s EU. Na rozdíl od USA nám vyhovuje spíš konfederace. Společná by pro ni měla být zahraniční politika,obrana, bezpečnost a teprve postupně, až se zmenší rozdíly mezi jednotlivými státy, i hospodářství, doprava, měnová a cenová politika a ekologie. Větší význam by měla mít i kontrola těchto rezortů. Rozhodující vliv by měly mít samostatné vlády jednotlivých zemích v oblasti práva, školství, kultury, zdravotnictví, práce a sociálních věcí i obchodu. Pokud se aspoň v zásadních věcech EU podaří nastolit pořádek (např.uprchlíky)a nebude řešit jen zbytečné prkotiny, pak může mít tento útvar lepší budoucnost.
Vlády by měly mít rozhodující vliv v oblasti obchodu??? I ti nejzavilejší odpůrci Unie chtějí jednotný trh zachovat…
Amerika má obrovskou spojující ideu v níž svoboda jednotlivce je primární a práva státu jsou z ní odvozené. Otcové zakladatelé vycházeli z toho, že lidé mají Bohem danou vůli rozhodovat o sobě. Stát je sekundární. Na této silné myšlence vznikl skvělý stát, který ovšem dnes pod vlivem sociálních evropských států mírně degraduje. Evropské státy totiž vystupují jakoby jim člověk patřil, jakoby stát se měl starat o dobro člověka i proti jeho vůli. A proto nám zakazují či nařizují věci které ani nechceme – svítit I ve dne ač je to k ničemu, malé děti MUSÍ do školky a podobná nařízení dobroserů. A proto Anglie do EU nepatří, kdežto my přirozeně ano, neboť jsme ještě prostátnější a stádovitější než relativně liberální EU.
Rozšíření EU na východ bylo neuvážené a předčasné. ČR nikdy neměla být do EU přijata, protože jako jediná země světa, kde bylo stoprocentní komunistické znárodnění a systém korupce zvané protislužby, si to se svým vyšlechtěným prospěchářským komunizmem, nacionalizmem, rasizmem a ateizmem nezasloužila. Bez Východu by EU byla dobrou federací jako USA.
V článku je věcná chyba. Evropské společenství nebylo přejmenováno na Evropskou unii v roce 1992. Tehdy přesně naopak byl název Evropské společenství teprve zaveden namísto názvu Evropské hospodářské společenství, pocházejícího z roku 1957.
Máte pravdu, děkujeme za upozornění. Dodatek – i v otevřených zdrojích je to poněkud matoucí, ale Maastrichtská smlouva se jmenovala Smlouva o Evropské unii a vytvořila strukturu sestávající z tzv. „tří pilířů“ – Evropskou unii (EU). Evropské společenství sice bylo skutečně touto smlouvou přejmenováno z původního názvu EHS, ale ES tvořilo pouze tzv. první pilíř. Všechny tři pilíře dohromady se pak nazývaly Evropská unie. Viz i oficiállí historie na stránkách europa.eu http://europa.eu/about-eu/eu-history/1990-1999/index_cs.htm