Současný populismus zosobňovaný třeba politickým stylem Donalda Trumpa uvadá, věří politoložka z Oxfordské univerzity Lenka Buštíková. Populistická horečka podle ní opadá a celosvětovou demokracii čeká spíše „občasná zvýšená teplota“. Budoucnost populismu podle Buštíkové do jisté míry ukazuje třeba polská strana Právo a spravedlnost.

„Bohužel je tlačená krajní pravicí k některým strašným věcem kolem LGBT komunity a práva. Ale jinak oni v podstatě nabízí takový hezký balíček, který když nebude extrémní, tak bude podle mě velice populární a chytrý,“ říká o polské vládní straně Lenka Buštíková v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Expertka na populismus, krajní pravici a společenskou odolnost momentálně působí na Oxfordské univerzitě, řadu let žila i v americké Arizoně. Budoucí tvář populismu vidí v určité formě majoritní demokracie: „Lidská práva nebo práva menšin nebudou tolik brána na zřetel, včetně třeba práv žen. Dále myslím, že to nebudou provádět vyloženě extremistické strany, budou možná trochu ‚nahnědlé, ale ne úplně hnědé‘, a budou to kombinovat s nějakým chytrým ekonomickým programem.“

Populismus? „Znásilněný“ pojem

Ještě před pár lety to vypadalo na celosvětové nekompromisní tažení populismu – po brexitu a po zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA se ale nakonec nenaplnily ambice populistů v Rakousku, ve Francii ani ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2019. Proč?

Na téhle vlně, že „svět se zbláznil“, jeli někteří akademici. Já tomu nikdy nevěřila, protože je to cyklický fenomén, i když ten cyklus někdy může být vysoký a divoký. Je to dané tím, že i věda se musí propagovat a být zajímavá pro novináře. Svádí to k tomu, že se některé trendy přehánějí, nebo to není úplně domyšlené. Nějaká vlna populismu byla a myslím, že teď pomalu končí. Samozřejmě se může vrátit zpátky, ale podle toho, jak já rozumím radikální pravici, a ne každý tomu tak rozumí…

…a ne každý tomu tak říká – radikální pravice.

A ne každý tomu tak říká, ale je to prostě cyklus, reakce vyvolaná třeba zvětšením práv pro menšiny nebo na něco, co ten elektorát rozčílí, pak dojde k nějakým vyjednáváním a zase se všichni trochu uklidní. Zkrátka máme vlny populismu, máme vlny liberální demokracie. Já se hrozně těším, až se přestane psát o „populismu“.

A jak tomu tedy říkat? Byť od novináře píšícího o populismu je ta otázka samozřejmě střelbou do vlastní nohy…

Já ten termín nemám ráda, myslím, že už je tak hrozně „znásilněný“, že už vlastně nikdo neví, co to je, protože to je úplně všechno, všechny strany jsou populistické. Radši bych přemýšlela o „neliberalismu“ než o populismu. Možná je to populismus v jiném rouše, ale podle mě dochází ke střetu liberalismu a neliberalismu. Ten nemusí být nutně protidemokratický, ale třeba v ekonomice znamená odmítnutí tvrdých reforem z 90. let. Pro politology je nejzajímavější neliberalismus, kde dominantní většina si uchovává svoje práva a nedává menšinám tolik prostoru. Ale to jsou pořád demokracie, ve kterých se dá rozumně žít. Já osobně je nepreferuju, ale hodně voličů ve střední Evropě ano.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

Kde si vy osobně kreslíte čáru mezi tím, co je ještě „normální“, řekněme hodnotově zakotvená politika a co už „populismus“, když se toho termínu přece jen ještě podržíme?

Myslím, že dělící čarou je osobní vztah politika k voliči. Reflektovat vůli voliče by měly všechny strany, ale ve chvíli kdy oni (populisté, pozn. red.) eliminují ty instituce mezi tím, tedy politické strany, zájmové organizace, odbory, které normálně dělají mediaci mezi voličem a politikem, tak to je podle mě to velké nebezpečí populismu. Třeba v latinskoamerické literatuře je definicí populismu charismatický lídr, který má přímý přístup k voliči a je na něj „nalepený“. Jenže když eliminujete tyhle mediátory, eliminujete kontrolu, schopnost stran zkorigovat šílence. Takže myslím, že právě tohle „vyzmizíkování“ institucí mezi tím je populismus, a v tom je strašně nebezpečný.

„Nahnědlé, ale ne úplně hnědé“

Nicméně z toho, co jste zatím řekla, mám dojem, že věříte, že populismus jednou skončí. Musím říct, že mě to dost překvapuje…

Historie neskončí populismem, přijde prostě něco jiného. Možná populismus neskončí úplně, ale bude třeba „míň sexy“, a skončí taková ta horečka populismu. Dobře, v budoucnu můžete znovu dostat zvýšenou teplotu, jako při chřipce, protože demokracie jsou nekonalé…

Takže trochu covidová varianta omikron pro demokracii?

Něco takového. Zkrátka myslím, že tahle horečka skončí. Možná přijde jiná, ale po válce na Ukrajině se prostě bude tolik věcí předělávat, že si myslím, že skončí. Ukázaly to už poslední volby v USA, tzv. midterms.

V nich ale také uspěla řada „trumpovských“ kandidátů, kteří stále mluví o poslední prohře Donalda Trumpa jako o podvodu a ukradených volbách.

Ano, ale republikáni měli vyhrát daleko víc, kvůli inflaci, protože takhle se to prostě v těchto kongresových volbách dělá. Já nechci říct, že svět bude krásný, bude velice těžký, ale myslím, že ta horečka opadne. A že Trump skončil a není relevantní. Tomu, že současná horečka populismu opadá, by mohla nahrát i válka na Ukrajině. Všechny strany teď budou muset přemýšlet, jak pomoci svým občanům, a ty hrozné ekonomické problémy možná vrátí do politiky soutěž o tradiční ekonomická témata.

Naznačujete, že po současném populismu přijde něco jako „populismus 2.0“, v čem tedy bude jiný? Přece bude muset do značné míry obsloužit ty stejné touhy voličů po snadných receptech na složité problémy, po mesiášovi – politikovi, který všechno vyřeší, tak jako dnešní populismus…

Myslím, že to bude nějaká forma majoritní demokracie. Že lidská práva nebo práva menšin nebudou tolik brána na zřetel, včetně třeba práv žen. Dále myslím, že to nebudou provádět vyloženě extremistické strany, budou možná trochu „nahnědlé, ale ne úplně hnědé“, a budou to kombinovat s nějakým chytrým ekonomickým programem, kterým si koupí voliče, které potřebují. Ale jak říkám, dokud přetrvají základní parametry demokracie, tak já jsem spokojená.

Vidíte tuhle novou tvář populismu, nebo toho, co přijde po něm, v některé zemi už dnes?

Nevím, co se stane s polskou stranou Právo a spravedlnost, ale je to myslím velice chytrá strana. Bohužel je tlačená krajní pravicí k některým šíleným věcem kolem LGBT komunity a práva. Ale jinak oni v podstatě nabízejí takový hezký balíček, který když nebude extrémní, tak bude podle mě velice populární a chytrý. Vždycky říkám: Kdyby chtěl někdo odstranit chudobu mezi dětmi, třeba sociální demokraté, tak se jim tleská. Ale když to dělá Právo a spravedlnost, tak na ně plivou. Pořád je to ale demokracie.

Covid a demokracie

Na kvalitu demokracie nejen ve střední Evropě měla vliv i pandemie covidu. Vy jste se ve spolupráci s výzkumnicí Petrou Guasti v rámci insitutu SYRI v nedávné studii zabývala právě tím, jestli covid a s ním související omezení či zákazy nějak zásadně demokracii poškodily. K čemu jste došly?

My jsme tu studii psaly s tím, že se hodně mluví o tom, že se během covidu oslabuje demokracie. Položily jsme si otázku, jestli demokracie opravdu oslabuje. V globálním hledisku ano, ale v Evropě nějaký velký důkaz není a kvůli covidu se toho zas tak moc nezměnilo, až na pár výjimek.

Hledaly jsme místa, kde politici skutečně mohou covid zneužít pro sebe, a přišly jsme na to, že instituce jsou většinou velice odolné, ale jediné místo, kde mohou politici skutečně hodně věcí změnit, je oblast veřejných financí. Jako politik máte přístup k penězům, které můžete velice rychle přerozdělit. A během covidu je můžete přerozdělit svým kamarádům nebo lokalitám, které pro vás budou hlasovat. Víme, že Viktor Orbán tohle velice šikovně udělal a že se to děje i v Polsku.

Na druhou stranu Viktor Orbán svým starým známým a byznysovým spojencům „přihrává“ finanční zdroje, zakázky a podobně dlouhodobě, je to součást jeho politiky, čili to nebylo jen covidové specifikum.

Ale covid mu to umožnil zrychlit a ještě víc posílit trendy, které už v Maďarsku jsou. Může třeba přenést na místní samosprávy odpovědnost za boj proti covidu, na což obce nemají peníze, takže je to finančně úplně položí. Nebo pošle peníze tam, kde má svou voličskou základnu, a naopak jinde finance ubere – viz třeba oslabení Budapešti zrušením parkovacích poplatků v celém Maďarsku během pandemie. Tím připravíte o příjem metropoli, která pro vás pořád nechce hlasovat. Čili v Maďarsku bylo jasně vidět, jak „covidová pomoc“ byla rozdělovaná tak, aby oslabila Orbánovy politické oponenty. A podobně i v Polsku.

Naopak v Česku ani na Slovensku jste podobné „odklánění“ financí směrem k podporovatelům vlády nezjistily. Jak tedy z vaší studie vyšel tehdejší kabinet Andreje Babiše?

Když srovnáte ty čtyři země, v Česku jsme našli „běžný covidový nepořádek“, který se teď i vyšetřuje, jako jsou nesrovnalosti při státních nákupech. Ale nenašli jsme důkaz o tom, že by strany, které byly v Česku a na Slovensku tehdy u moci, byly schopné nasměrovat tu covidovou pomoc na svoje politické příznivce.

Takže vlastně dobrá zpráva?

Vlastně ano. V jiných výstupech jsme byli vůči Andreji Babišovi velice kritičtí, ale tohle se tady nedělo. Systém v Česku je poměrně kompetititvní a Slovensko je zase hodně fragmentované, levá ruka neví, co dělá pravá ruka. Abyste tohle (přesměrování státní pomoci do vlastních volebních bašt, pozn. red.) mohl dělat, musí ten systém už být trochu podlomený, musíte být hodně v sedle a ta strana musí být hodně silná. A takhle to vlastně ani v případě ANO ani Matovičova hnutí na Slovensku nikdy nebylo. Systém to nedovolil a oni nebyli tak silní, aby to dokázali, i když by si to možná někdo z těch stran přál.

Na čem si konkrétně v Česku můžeme ukázat tu „sílu demokratických institucí“ během covidu, o které mluvíte? Bavíme se třeba o justici?

Určitě, soudy zapracovaly skvěle, i když někdy byly pomalé a trvalo to. Zapracoval parlament, zapracovala občanská společnost, to říkám i s vědomím, že v Česku mnoho lidí během covidu zemřelo.