Popularita masových vrahů podněcuje k nápodobě. Nejmenujte, neukazujte, vzkazují experti médiím
Vražedná střelba na Filozofické fakultě Karlovy univerzity otřásla celou zemí – média nevyjímaje. Zveřejnění fotografií obětí ukrývajících se před vrahem v době, kdy nebylo ještě jisté, zda pachatel nemá komplice, či zveřejnění seznamu pohřešovaných osob novináři, nebyly jediným přešlapem. Američtí kriminalisté i mediální odborníci varují již dlouho i před zveřejňováním jména a fotografie pachatele. Podle jejich výzkumů to podněcuje k napodobování těchto činů.
V roce 2017 vyšla v USA studie, která zkoumala důsledky mediálního pokrytí činů masových střelců. Její spoluautor, Adam Lankford, profesor trestního soudnictví na University of Alabama, vyzval následně novináře, aby v takových případech nezveřejňovali jména a fotografie masových vrahů.
Doporučil médiím, aby v prvních 48 hodinách používala střídmě jméno podezřelého a poté podezřelého označovala za „střelce“, „vraha“ nebo „pachatele.“
„Je důležité informovat o chování útočníka, protože tyto podrobnosti mohou být důležité pro pochopení varovných signálů. Náš návrh ale je, aby média provedla dvě malé změny: přestala zveřejňovat jméno pachatele a fotografie nebo podobizny s jeho tváří,“ řekl v rozhovoru pro Shorensteinovo centrum médií, politiky a veřejné politiky při Harvard Kennedy School v Massachusetts.
Výjimkou jsou případy, kdy vrah nebyl dopaden a zveřejnění detailů o něm může pomoci policii.
Nepomáhat touze po slávě
Lankford ve svém výzkumu zmapoval řadu příkladů pachatelů – střelců i sebevražedných atentátníků – kteří přiznávali, že chtějí slávu.
„V roce 1999 byli střelci z Columbine High School ovlivněni množstvím pozornosti, které se dostalo atentátníkovi z Oklahoma City v roce 1995. Střelec z nočního klubu Orlando přiznal, že byl inspirován útoky z bostonského maratonu v roce 2013. To bylo možné pouze kvůli množství mediálního pokrytí, jemuž se bostonským atentátníkům dostalo,“ uvedl Lankford.
„Tito pachatelé toužící po slávě jsou obzvláště nebezpeční, protože zabíjejí a zraňují podstatně více obětí než jiní aktivní střelci, často soutěží o pozornost tím, že se snaží maximalizovat úmrtnost obětí, mohou inspirovat další a vznikne efekt napodobování. Pokud však média změní způsob, jakým informují o masových střelcích, možná budou moci mnoha pachatelům odepřít pozornost, kterou hledají, a odradit některé budoucí pachatele od útoku,“ napsal dále.
V roce 2017 podepsalo 149 amerických akademiků výzvu médiím, aby nezveřejňovala jména a fotografie masových vrahů a nepodněcovala tím vznik efektu napodobení.
Již dva roky předtím vyzvala média k témuž kampaň s názvem No Notoriety. Tu spustili rodinní příslušníci obětí některých z nejsmrtelnějších masových střeleb v historii USA.
K omezení zveřejňování jmen útočníků vyzval média také známý americký novinář Dave Cullen, který se deset let věnoval ve své novinářské práci školnímu masakru v Columbine.
Doporučil médiím, aby v prvních 48 hodinách používala střídmě jméno podezřelého a poté podezřelého označovala za „střelce“, „vraha“ nebo „pachatele.“ Cullen také sestavil rady pro novináře, jak o podobných incidentech informovat.
Když méně je více
Dave Cullen působil jako reportér pro New York Times, Newsweek, Times of London, Washington Post, Slate, Salon, Daily Beast a Guardian. V roce 2009 vydal bestseller Columbine, portrét dvou vrahů a jejich obětí, který vyšel pod hlavičkou New York Times.
Střelba ve škole v Columbine v roce 1999 je považován za první incident svého druhu v Americe a inspiroval později desítky dalších k podobným masovým střelbám. Slovo Columbine se stalo v Americe synonymem pro školní střelby a efekt napodobování tohoto činu je popisován jako „Columbine efekt“.
Nezjednodušujte nebo nevytvářejte senzace, protože to může motivovat lidi, kteří by mohli vyhledávat slávu.
Mnoho amerických médií v posledních letech na základě zkušeností a doporučení odborníků už způsob informování v tomto smyslu upravilo, oceňuje ve své rešerši Centrum pro novinářskou etiku při Univerzitě ve Wisconsinu.
Na základě výzkumů, které se zabývají dopadem mediálního pokrytí incidentů masových střeleb, vzniklo také doporučení pro média, jak by měla o těchto událostech informovat.
Vydala je přední americká organizace zaměřená na prevenci sebevražd SAVE (Suicide Awareness Voices of Education) ve spolupráci s univerzitou v Kolumbii a mezinárodními experty z oblasti médií i duševního zdraví.
Hlavní doporučení:
- Informujte o obětech a o tom, jak se komunita a národ mohou mobilizovat na podporu obětí a předcházení budoucím střelbám.
- Nezapomínejte, že rodiny, včetně rodiny pachatele, jsou incidentem hluboce zasaženy a traumatizovány. Při vedení rozhovorů buďte citliví.
- Vyhněte se formulacím, které zvyšují nepochopení a předsudky vůči duševnímu onemocnění, a zahrňte informace o léčbě a prevenci. Diagnóza duševního zdraví nemusí nutně nebo kauzálně souviset s násilím.
- Nezjednodušujte nebo nevytvářejte senzace, protože to může motivovat lidi, kteří by mohli vyhledávat slávu. (například neříkejte: „Nejnebezpečnější incident od případu v Columbine.“)
- Vyhněte se stigmatizaci komunity, kde k incidentu došlo, nebo lidí, na které se pachatel zaměřil.
- Minimalizujte podávání zpráv o pachatelích, protože ostatní by se s nimi mohli ztotožnit nebo se jimi inspirovat.
- Fotografii pachatele používejte střídmě, zejména v navazujících příbězích, s výjimkou případů, kdy policie stále pátrá po pachateli nebo po dalších obětech.
- Nezveřejňujte fotografie pachatele společně s fotografiemi obětí.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
23 komentářů
Tisková konference pražské policie přinesla mnoho zodpovězenych otázek a souvislosti. Propojení Klánovicke strelby se střelbou na filozofické fakultě je děsivé a odhalí nedostatečné analytické konání policie. Pokud vyšetřovatelé zajistili střely v Klanovickem lese museli identifikovat typ zbrane ,tedy pušku AR-13 a pátrání mělo jít tímto směrem v Praze a Středočeském kraji. Jde o americkou zbraň, která je drahá a majitelů nemohlo být velké číslo, kteri by se nedali identifikovat, včetně obchodu, kde byla koupena. Zde je obrovský prostor pro policejní inspekci. Ale i následna politicka jednání v PČR.
Evidentně jste mimo a nedokážete vyhodnotit a srovnat informace.
No to je všechno hezké,mimochodem je to úplně totéž co rozhodl antický soud nad Herostratem- soud zakázal uvádět jeho jméno.
To co je důležité je,aby každý kdo vejde do veřejné budovy musel projít detektorem kovu.No a to jsem tam nikde neslyšel.
Už jak to dopadlo s Herostratem ukazuje chybu té úvahy. Sice „bylo zakázáno uvádět jeho jméno“, ale „čistě pro zajímavost si to jméno z rozsudku někdo zapsal:)))-
Ono dokonce, když si přečtete jak se ten případ pokračoval, tak tak chrám byl později za Alexandra Velikého obnoven. A ani jemu by určitě nestačila poněkud vyhýbavá odpověď, „Někdo to zapálil, ale jeho jméno neřeknem“..
Pokud jde o ty bezpečnostní rámy ve veřejných budovách – sice nic proti, ale chtělo by to pořádně vybalancovat citlivost. Aby to reagovalo dejme tomu na vojenskou pušku, a nikoliv na kovové cvočky v podprsenkách (jak se právě tě děje na zemědělský škole) a musí se to pak řešit individuální prohlídkou :))))
Ano, tato doporučení se začala po sociálních sítích šířit poměrně rychle (pozitivum), ale protože lidé jsou z větší části idioti a nechápou jejich smysl, internet v Čechách se plní a bude plnit mnoha blbostmi, které jdou přesně proti (negativum). Nevím proč má každý potřebu se k tomu vyjadřovat…nechme pracovat policii a chovejme se maximálně zdrženlivě v online prostoru!
Školský masakr je sice průšvih, ale blokování šíření pravdivých informací je průšvih daleko větší, protože je to půda pro vytváření totality.
Problém školských masakrů je hlavně v tom, že pachatel zde má zbraněmi nepenetrovaný terén, ve kterém může řádit zcela po libosti. Ostatně, z tohohle
těžil i A. B. Breivik, který mohl na norském ostrově Utoya postřílet 77 mládežníků prostě proto, že tam nikdo, ani policisté, neměl („k vůli větší bezpečnosti“) k dispozici zbraň a v podstatě za tohoto stavu mohl střílet až do momentu, kdy mu došly náboje.
Obávám se, že jediné rozumné řešení je izraelská cesta, v jejímž rámci mají střelecký výcvik učitelé a učitelky všech typů škol, včetně mateřských, a mají také u sebe zbraň.
Na „zlých“ Parlamentních listech je článek, ukazující, že pachatel se sesypal (a asi spáchal sebevraždu), když po něm začal střílet policista z ulice služební pistolí, s níž by ho na tu vzdálenost nejspíš nesejmul ani filmový Limonádový Joe, ba ani historicky doložený Wyatt Earp. Dokážu si představit, že pokud by alespoň část vyučujících měla k dispozici zbraň a za sebou příslušný výcvik (a obojí při tom přepadení aplikovala v praxi), že by se sesypal daleko dříve.
Prostě: Ozbrojená společnost je bezpečná, odzbrojená je poukázka na masové vraždy.
Inu Vy se na to díváte z lidského hlediska ,ale zákonodárci se na to dívají z hlediska státu a tam to vypadá tak,že zbraň v rukou občana je decentralizace moci.Proto stát jako mocenský monopol nemá ani ten nejmenší zájem vyzbrojit občany .Když k něčemu dojde,tak stát vraha chytne a tím legitimizuje svou moc.Když to udělají občané,nebudou mít důvod platit daně a vykrmovat papaláše.Takže očekávejme zpřísnění a ztrátu dalších svobod kterými se stát tak rád ohání.
Jistěže, fašistický, bolševický a jim podobný totalitní stát bude zákonitě odzbrojovat občany, protože se jich bojí. Proto také to tažení proti zbraním u občanů, které organizuje Brusel jako pokračovatel Hitlerova Berlína a Stalinovy Moskvy. Protože platí:
„Puška na stěně dělníkova obydlí je zárukou demokracie.“ (jakýsi Orwell 🙂 )
Jenomže ono „..pokud by alespoň část vyučujících měla k dispozici zbraň a za sebou příslušný výcvik“ – by znamenalo mít takový výcvik aby bleskově vyhodnotili situaci, vytáhli zbraň a útočníka bez delšího uvažování a povelu zastřelili. Docela by mne zajímalo a) kde a kdo by jim takový výcvik dal a b) kolik z nich by jím úspěšně prošla.
Ani mezi policajtama takových borců moc nebude. Dokonce aj policejní odstřelovači čekají na povel , nemaj jako 007 automaticky licence to kill.
V Izraeli to tak mají, od mateřských školek až po vysoké. A skutečně, přestože je zájemců o podobné akce dost a dost (prakticky všichni muslimové), jejich úspěšnost je mizivá, často je útočník odstřelen dřív, než stačí někoho poranit.
Události 7. 10. v Izraeli byly dány masovostí napadení v pozdních nočních hodinách. I tak byla řada útočníků zastřelena nebo alespoň zneschopněna poraněním. Už jen to, že se začalo oboustranně střílet, umožnilo spoustě lidí sáhnout po zbrani a připojit se k obraně.
Kdyby se takový útok odehrál třeba v Londýně, bylo by obětí o řád víc, přinejmenším.
Bohužel, nikoliv – jak vidno tato doporučení vedou spíše k ochraně samotných pachatelů, aby nebyli v prvních dnech po zjištění mediálně lynčováni.
Zatímco – pokud jde o jejich vlastní potřebu glorifikace, tak tu si totiž mohou regulovat sami, dle své potřeby (a porady s obhájcem). během svého soudního řízení. To jim naopak západní právní systém tu exkluzivní výhodu dává, aby požadovali výslechy oběti s brutálními popisy vlastních zvěrstev, které pak opět zcela veřejně mohou obhajovat svými vyššími cíli.
Ale že podobnou možnost medializace mají i později, během výkonu trestu.
Normální člověk by řekl, že nejlepší postup by byl tento
a) stane se podobný masový čin a policie odhalí pachatele.
b) novinářům jména pachatele (sic) neoznámí,
c) koná se urychlené a neveřejné soudní řízení.
d) novináři oznámí – pachatel odsouzen, jméno skutečně není podstatné.
e) během výkonu trestu pachatel nemá právo a možnost komunikovat ani s médii ani jinak medializovat svou činnost
f) když k tomu připočtěme požadavek vysokých trestů, kdopak by se o ně za takových 20-50 let zajímal, že??
Nebylo by toto, mnohem lepší řešení??
no to je nápad ! (Ale už ta tady bylo):
Někdo,neřekneme kdo,dostane doživotí aniž by se mohl hájit.A dál se o tom odmítáme bavit !
(Tomu říkalo Gestapo Nacht und Nebel.)
Ale to je snad omyl, hájit se samozřejmě může, ale u soudu, ne v médiích. Tam mu to totiž není nic platný.
No a pokud se týče znalosti jeho jména, tak naše slavné soudy stejně své rozsudky před úplným zveřejněním anonymizují,
Kdo si to jméno pachatele nepamatuje odjinud (a ony ty procesy trvají dlouhou řadu let), tak má stejně smůlu..
Veřejné, až na vyslovené a dobře odůvodněné výjimky (a jsem toho názoru, že v tuzemsku se už „neveřejnost“ spíš přehání), má vysoce dobré důvody a je v podstatě zárukou demokratizace či udržování demokracie justice. Opravdu bych se bál další kategorie „soudů za zavřenými dveřmi“. Uvědomte si, že pokud pachatel nezemře, jako ten čtvrteční na FF UK, ale je kdesi „dopaden na útěku“, tak je a vždy bude silná snaha někoho „pro uklidnění veřejnosti“ odsoudit, v podstatě bez ohledu na vinu či nevinu.
Bohužel, to co popisujete, vyjadřuje vysokou míru nedůvěry v justiční systém , ale již v současném stavu, kdy se tytéž informace postupně duplicitně hodnotí v několika na sobě nezávislých justičních institucích – a stejně to nestačí.
Přičemž, ale doufám, že vidíte i to, že právě ta veřejná kontrola nefunguje, a to vůbec, protože právě na tu justiční instituce nereflektují vůbec, odvolávajíc se na svou nezávislost z ústavy.
Takže – a zní to hloupě, právě že ani za současného stavu, jestli za zavřenými, nebo otevřenými dveřmi, na tom vlastně vůbec nezáleží.
Ostatně, stačí si k tomu přečíst Dveřníka od Kafky, Už ten dveřník v první bráně to říká naprosto jasně
“ Já jsem mocný. A jsem jen nejnižší dveřník. Sál za sálem však stojí další dveřníci, jeden mocnější než druhý. Už na třetího z nich se ani já nemohu podívat.“
Jasně, chtělo by to nějakou radikální změnu justice , přičemž, ale právě to jméno sprostého podezřelého (jak se to u nás říká) je to nejmenší.
Jakýkoli funkčně demokratický systém musí nutně justici nedůvěřovat (stejně jako policii, armádě atd.) a musí ji permanentně kontrolovat, aby nezvlčila. A pro další složky státu platí to samé. Veřejnost procesů je jedním z nástrojů takové kontroly justice.
V postkomunistických zemích je to akcentováno tím, že se pořád ještě v jejich justicích pohybují „zasloužilí“ krvaví vrazi z minulého režimu. Takže o to tvrdší a důslednější musí být kontrola jejich justicí.
A spolek Šalamoun u nás má archiv hrubých selhání (pokud ne rovnou justičních zločinů), kterých se příslušníci justičního aparátu dopustili. Po 17. 11. 1989, aby bylo jasno.
Média přímo pasou po takových tragických událostech.
Novináři s radostí přinášejí tragické zprávy, protože tyto se nejvíc prodávají. Lidé po nich pasou a novináři jen tiší jejich touhu po detailech. Zlo se prezentuje jako dobrý obchod s informacemi.
Téměř celé dva roky se každodenně informovalo o válce na Ukrajině, až jsme si na to zvykli. Dnes nás to už ani moc nezajímá. Kolik podobných útoků střelců samotářů musí přijít, abychom si na tohle také zvykli a brali to jako součást moderní západní demokracie? V USA už s tím mají dost zkušeností, my jsme ještě otřeseni. Zvykneme si? Odpověď hledejte u poskytovatelů zpráv přímo z bojiště, nebo z míst, kde šílený střelec právě zabíjí nic netušící nevinné lidi.
Žijeme v nemocné době, nepřizpůsobujme se tomu!
Nedivil bych se, kdyby o statečném střelci už se teď psaly knihy a připravoval film.
Ministr za piráty p, Bartoš volá v PČR po digitalizaci celé populace ČR ,ale neumí prosadit pro vnitro digitalizaci zbraní,kterých je cca milion a 300000 držitelů zbrojních pasů ,tak aby každý strážmistr ve službě zjistil v databázi ,kdo zbraň vlastní a kde bydlí a kde byla zakoupena. Musí se čekat na balistickou expertizu střel v Klánovickém lese,která přijde opožděně a události směřují k tragické katarzi. PČR společně s bezpečnostním výborem by měl projednat analytické schopnosti všech útvarů policie a nepoliticky zhodnotit ,kde se staly chyby a miru jejich činnosti v této tak strašné bezprecedentí události ,která se odehrála v Praze a okolí a poznamenala celou občanskou společnost ČR.
Už se objevil i požadavek na „přísná terénní psychiatrická vyšetření“. Obecně je to sice asi správné, problém ovšem spočívá v tom, že psychiatrie má bohužel neblahou pověst. A zaslouženě, protože byla vždy zneužívána k odstraňování nepohodlných lidí a za minulého režimu to ještě akcentovala psychiatrizace odpůrců režimu (nedávno se tu přetřásal soudce Fremr, který do toho byl namočen také).
Demise hrůzovlády teologa … jiné cesty není
Mimochodem, ono je to přece obráceně, válka je válka /a ta je vždycky brutální/, a osamělí šílení střelci taky existuji – v nějakém promile.
Tohle je právě ta objektivní realita, která existuje bez ohledu na tom, jestli jí dávají media každý den do headline nebo ne..
Zvyknout se na to prosťě musí. Třeba co se týče ukončení války na Ukrajině, je dosti složitá politická otázka – záleží na tom jaké se dohodnou podmínky. A v přípaďě šílených střelců – tak současný trend Západu směrem k humanizaci trestů jim spíše nahrává.
Docela rád bych viděl nějakou evidence based studii, prokazující, že skutečně informace o takovýchto činech zvýší pravděpodobnost dalších.
Pokud je mi známo, tak hromadná vražda spáchaná nešťastnou O. Henarovou, a dobře známá, k žádné takové nápodobě nevedla a ani střelec na FF UK se k ní nehlásil.