Dlouholetý český diplomat Martin Dvořák doslova před pár dny skončil svou poslední štaci na českém velvyslanectví v Kuvajtu. Dosáhl důchodového věku a v diplomacii se rozhodl skončit, což – jak přiznává – není v Černínském paláci obvyklé. Na ministerstvo zahraničí by se však po volbách mohl vrátit. Za koalici STAN a Pirátů je potenciálním kandidátem na šéfa diplomacie.

Končící vláda ANO a ČSSD narychlo mění pozice na českých ambasádách a obsazuje je svými lidmi, kteří dosud v diplomacii nikdy nepůsobili. V plánu tak je například výjezd ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha na post velvyslance ve Finsku či šéfky Úřadu vlády a blízké spolupracovnice Andreje Babiše Tünde Bartha na ambasádu v Maďarsku.

Nedostane se na ty schopné

„V tom nejsme výjimkou. Celosvětově se rozlišují kariérní diplomati a politické nominace. Jiná věc je, jestli ti političtí nominanti jsou dostatečně kvalifikovaní třeba jenom tím, že byli chvíli ministrem. Myslím, že míra politických nominací je u nás příliš vysoká a diplomatické posty získávají i ti, kteří na to svým kariérním životopisem nemají ten předpoklad,“ říká Martin Dvořák, dlouholetý český diplomat, který působil na různých pozicích v Kosovu, Iráku, USA a naposledy jako velvyslanec v Kuvajtu.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Politické nominace podle něj způsobují značné pnutí i v rámci diplomatického sboru: „Když je těch politických nominací na diplomatické posty tolik, že kariérní diplomat ani nemá šanci, způsobuje to frustrace a deziluze. Diplomatická akademie ministerstva zahraničí každý rok produkuje docela slušné, talentované, pracovité a šikovné lidi, ale na velvyslanecký post dosáhne jen minium z nich,“ upozorňuje Dvořák, který se z diplomacie vrátil k politice. V letech 1990 – 1998 byl primátorem Hradce Králové, nyní je v Královéhradeckém kraji číslem pět na společné sněmovní kandidátce STAN a Pirátů.

Spoléhat proto musí hlavně na preferenční hlasy, i kdyby se však do sněmovny nedostal, do nejvyšší politiky by vstoupit mohl: za tuto koalici je totiž potenciálním kandidátem na ministra zahraničí.

„Na ministerstvu jsou různé skupiny: někteří by mne vítali, jiní by to možná chápali jako degradaci řemesla, jiní jako ohrožení svých pozic,“ podotýká Dvořák s tím, že pokud by dostal tu možnost, rád by přerušil „tu spirálu vendet, která na ministerstvu zahraničí panuje už po několik generací ministrů“.

„A nemusí jít jen o střídání mezi TOP 09 a ČSSD, jako v minulosti, ale i střídání v rámci křídel ČSSD, jak jsme viděli v brutální podobě docela nedávno. Když někdo přijde a vyhází dvacet, třicet lidí na významných postech včetně stahování velvyslanců z postů, jak to je teď, tak nutně ti, co nově přijdou příště, budou chtít vyhnat „ty parchanty“, co je tam nasadili ti před nimi,“ říká Dvořák.

Na odchod jsem se těšil

I když oceňuje, že navzdory proruským a pročínským tendencím se česká zahraniční politika stále drží svých hlavních tezí jako je „NATO, Evropa, Západ, Východní partnerství, západní Balkán, jež nikdo nezpochybnil“, na svůj odchod z diplomacie se podle svých slov těšil:

„Teď už mohu otevřeně říct, že práce pro vládu, které si nevážím, mne deprimovala. Čím dál víc jsem se styděl za to, co naši vrcholní představitelé pouštějí do světa,“ říká. „I já se občas trochu skrz prsty koukal na kolegu maďarského diplomata s pocitem, že on je přece ten Orbánův člověk, a uvědomil jsem si, že i na mne se mohou dívat tak, že já jsem Zemanův a Babišův člověk. Mojí profesionální povinností diplomata ale bylo postoje našich představitelů vysvětlovat a obhajovat a už mi to nedělalo dobře.“

Rozhovor s Martinem Dvořákem si přečtěte v prvním vydání tištěného Týdeníku Forum, které vychází dnes, 19. srpna, a redakce HlídacíPes.org se na jeho přípravě podílí.