Takové množství bývalých i současných šéfů českých tajných služeb, včetně těch z doby krátce po sametové revoluci, se možná na jednom místě ještě nikdy nesešlo. I když byla na půdě Poslanecké sněmovny řeč hlavně o transformaci zpravodajských služeb po roce 1989, řešila se i současnost. Například možnost, že by kontrarozvědka mohla dostat i výkonné pravomoci.

„Rozhodnutí zrušit komunistickou StB a postavit demokratické zpravodajské služby na zelené louce, bylo bezprecedentní. S výjimkou NDR šlo v postsovětském bloku o unikátní krok,“ říká poslanec ODS a historik Pavel Žáček, který coby předseda výboru pro bezpečnost konferenci Transformace zpravodajských služeb po roce 1989 pořádal.

Jistá potíž, jak naznačilo hned několik řečníků – bývalých ředitelů tuzemských zpravodajských služeb či jejich zástupců – je v tom, že od 90. let zákony, které činnost práce civilní i vojenské rozvědky a kontrarozvědky upravují, poněkud zastaraly.

„Pohled vrcholných politiků na oblast zpravodajských služeb je velmi povrchní a pohybuje se v extrémech – od dehonestace až po pocit, že jsou tajné služby všemocné.“

Takzvaný střechový zákon o zpravodajských službách je už přes třicet let starý. Z roku 1994 je i zákon o Bezpečnostní informační službě. Modernější úpravu z roku 2005 má díky sloučení rozvědné a kontrarozvědné složky Vojenské zpravodajství. Ale civilní rozvědku ÚZSI (Úřad pro zahraniční styky a informace) žádný specifický zákon – zatím – neupravuje.

Nyní ale návrh takového zákona na ministerstvu vnitra vzniká. Konkrétně v sekci vnitřní bezpečnosti, kterou vede jako vrchní ředitel Jan Paďourek, bývalý náměstek ředitele pro analytiku a zahraniční styky ÚZSI.

Ředitel BIS Michal Koudelka v debatě s exředitelem Vojenského obranného zpravodajství a později BIS Jiřím Růžkem na konferenci Transformace zpravodajských služeb po roce 1989. Sedící jiný exředitel BIS Stanislav Devátý. Foto: Robert Břešťan / HlídacíPes.org

„Má ale smysl vydat nový moderní zákon jen pro jednu zpravodajskou službu?“ ptal se na konferenci Paďourek a hned nabídl svou odpověď – nemá.  Měl by podle něj vzniknout moderní zákon pro každou ze tří tuzemských zpravodajských služeb a nový by měl být i základní zákon o zpravodajských službách.

Také podřízenost služeb jednotlivým rezortům podle Paďourka už dnes nedává příliš logiku. Od počátku 90. let platí, že BIS podléhá vládě jako celku, ÚZSI ministerstvu vnitra a Vojenské zpravodajství (původně ještě rozdělené na rozvědnou a kontrarozvědnou část) ministerstvu obrany.

„Logická by byla podřízenost jedné autoritě. Případně s výjimkou Vojenského zpravodajství, které se zodpovídá ministru obrany,“ říká Paďourek, ale zdůrazňuje, že jde o jeho osobní názory, nikoli stanovisko ministerstva vnitra.

Co si myslí politici

Podle Paďourka mají čeští politici ve vztahu ke zpravodajským službám dlouhodobě značné mezery. „Nenašla se jediná vláda, která by dokázala s tajnými službami efektivně spolupracovat – komunikovat s nimi, úkolovat je, dávat jim zpětnou vazbu. Pohled vrcholných politiků na tuto oblast je velmi povrchní a pohybuje se v extrémech – od dehonestace až po pocit, že jsou tajné služby všemocné.“

S tím ale ne zcela souhlasil současný ředitel BIS Michal Koudelka: „Nemám pocit, že by BIS nedostávala zpětnou vazbu. Komunikaci s vládami máme dobrou, efektivní. Poskytujeme briefingy členům vlády i poslancům bezpečnostního výboru. A nikdy jsem nezažil sebemenší snahu ovlivnit výstupy, jednání nebo činnost BIS s jedinou výjimkou – a to byly snahy prezidenta Zemana.”

Na politické tlaky vzpomínal jeden z těch, kdo do zpravodajských služeb nastoupil jako ředitel hned krátce po Listopadu 1989, Jiří Novotný. Ten byl ředitelem Federální bezpečnostní informační služby v letech 1990–1991.

„Za mnou chodili politici co čtrnáct dní, ty tlaky byly obrovské, ale nikdy jsem jim nic bokem nedal,“ vzpomínal s tím, že po odchodu ze služeb mu některé politické strany nabízely místo na kandidátce. „To jsem ale odmítl právě proto, abych se vyhnul podezření, že jsem jako ředitel šel někomu na ruku. Zpravodajské služby a politika se míchat nemá a to ani zpětně,“ dodal.

V roce 1998 vznikl audit zpravodajských služeb a výsledek byl zdrcující. Ten dokument patří k tomu nejutajovanějšímu, co v Česku je. Přál bych si od srdce, aby byl zveřejněn, pak by šlo s jistotu konstatovat, že král byl nahý.

Zájem politiků nad rámec zákonných adresátů informací tajných služeb přiznal i Stanislav Devátý, který byl ředitelem Bezpečnostní informační služby mezi roky 1993–1997: „Některé strany nás napadaly, že tu vzniká nová StB, měly takové – s prominutím – kecy. Stalo se mi také, že přišel náměstek jednoho ministra, jmenovat ho nebudu, a chtěl informaci jen tak. Vyhodil jsem ho s tím, že informace ano, ale jen na základě žádosti vlády. Nenechat se ovlivňovat politickými stranami bylo pro mne důležité.“ Právě politické tlaky ale, jak řekl, nakonec stály za jeho rozhodnutím v čele BIS skončit.

Ostatní přítomní (ex)ředitelé naopak ujišťovali, že se zájmem politiků o informace od tajných služeb nad rámec zákonných okolností se už nesetkávali.

Změna v pohodlný úřad

Při svém vystoupení na konferenci byl k některým fázím tuzemského vývoje tajných služeb hodně kritický Jiří Růžek, ředitel Vojenského obranného zpravodajství (1994–1999) a později i BIS (1999–2003).

Zejména v dekádě 1993–2003 se podle něj české zpravodajské služby změnily v pohodlný úřad. Vnějším důvodem byla prý ztráta a absence jasně definovaného protivníka a „zřetelný nezájem zřizovatelů o zpravodajské informace“.

„Řada lidí ve vysokých politických funkcích nic nevěděla o informačním systému státu a ani o to nestála. Zpravodajské služby se vnímaly jako rušivý element. A pokud jde o vnitřní podmínky, byla zjevná rezignace na operativní činnost. Přesto se podařilo dodat množství zajímavých informací například k privatizačním kauzám, to, jaká na ně byla reakce, je věc jiná,“ konstatoval Růžek.

Ten také poukázal na – podle něj – asi „nejutajovanější dokument, co v Česku je“:

„V roce 1998 vznikl audit zpravodajských služeb a výsledek byl zdrcující. Ten dokument patří k tomu nejutajovanějšímu, co v Česku je. Přál bych si od srdce, aby byl zveřejněn, pak by šlo s jistotu konstatovat, že král byl nahý. Byl to ale dobrý krok a odraz ode dna. Až změna bezpečnostní situace ve světě vedla k většímu zájmu vlády o činnost zpravodajských služeb.“

Právě Růžek také otevřel téma týkající se současné činnosti zpravodajských služeb: „Z důvodu ochrany občanů by se podle mne mělo vrátit službám s vnitřní působností právo vyšetřovat a přinášet důkazy použitelné u soudu.“

Jan Beroun, ředitel Vojenské zpravodajství z let 2014–2024 souhlasil jen z poloviny: „Byl bych moc opatrný k tomu, aby se zpravodajským službám dala exekutivní pravomoc. Pro možnost využít zpravodajských poznatků v trestním řízení bych ale byl.“

Současný ředitel BIS Michal Koudelka by takovou změnu uvítal, byť jak říká chápe „tehdejší tvůrce zákona, proč službě tyto pravomoci vzali“.

„Chápu i obavy z toho, že by někdo mohl informace zneužít. Dnes jsme ale demokratická země a nejsme schopni efektivně a rychle postihovat některé trestné činy proto, že nelze využít službou nashromážděné důkazy,“ vysvětluje.

Jen s povolením soudce

Když vláda nedávno prosadila v rámci novely trestního zákoníku paragraf umožňující trestat „neoprávněnou činnost pro cizí moc“, zejména opozice změnu kritizovala jako snadno zneužitelnou.

Jedna z variant, o níž se diskutuje, je, že by poznatky tajných služeb byly využitelné v přesně definovaných oblastech jako je terorismus, špionáž a organizovaný zločin.

„Ten paragraf považuji za velmi důležitý, ale policie stejně ty informace získané zpravodajskými službami musí získávat znovu. Jenže když se něco stane jednorázově, tak už nemá šanci,“ říká Koudelka.

Zdůrazňuje, že i když i nyní je vše legální, povolné soudem, v trestním řízení to přesto použít nelze. „Je to citlivá věc, ale dříve či později to jako společnost budeme muset diskutovat – z hlediska bezpečnosti země to bude stále důležitější,“ říká Koudelka i s poukazem na polskou zkušenost – tamní kontrarozvědka výkonné pravomoci má a její zjištění mohou jako důkazy figurovat i u soudu.

„Diskuse se o tom vede. Právně je to složitá materie, ale budeme se s tím muset vypořádat. Spory jsou například o tom, čeho by se změna měla týkat – u terorismu nebo vlivu cizí moci je to pochopitelné, nonsens by ale byl vztahovat to třeba na verbální trestné činy,“ říká poslanec ODS a předseda výboru pro bezpečnost Pavel Žáček.

Jedna z variant, o níž se diskutuje, je, že by poznatky tajných služeb byly využitelné jen v přesně definovaných oblastech jako je terorismus, špionáž a organizovaný zločin. Pojistkou by pak mohlo být, že poslední slovo ke schválení poskytnutí informace by měl soud, konkrétně předseda senátu Vrchního soudu v Praze.