Po stopách našich letců RAF. Jak dnes vypadají místa spojená s československými perutěmi v Británii
I více než tři čtvrtě století od konce druhé světové války lze ve Velké Británii navštívit řadu míst spojených s působením československých perutí RAF. Předseda Klubu vojenské historie 276th Sqdn (reenacted) RAF Filip Procházka pro HlídacíPes.org vybral a okomentoval níže uvedené fotografie.
Místa spojená s československými perutěmi RAF mají stále svůj genius loci – kostely u hřbitovů, kde leží naši letci, někdejších letiště, bývalé základny – dnes mezinárodní letiště, kasárna či muzeum – ale i hospody, puby, kam se piloti i další letištní personál chodil odreagovat.
Thetford, stále funkční restaurace a hotel The Bell. I sem chodili naši letci za zábavou.
Hřbitov u kostela Sv. Ethelberta, East Wretham. Zde je pohřbeno dvanáct našich letců 311. československé bombardovací perutě: Jan Štefek, Miroslav Švic, Stanislav Zeinert, Alois Keda, František Dušek, František Binder, Jindřich Hořínek, Rudolf Vokurka, Jan Bambušek, Maxmilián Stoček, Rudolf Grimm a Jan Stavovský.
O našich letcích vyšlo u příležitosti loňské výstavy několik článků. Zde je jeden z nich. Britové nezapomněli.
Pobřeží u Great Yarmouth. Místo, kde bylo vyplaveno nejedno tělo padlých letců, včetně československých:
Město Norwich, bývalá tančírna Samson a Herkules. Velmi populární mezi našimi letci:
Bývalé letiště East Wretham. I přes tuto podobu se uvádí, že zde stále stojí mnoho budov z druhé světové války, včetně hangárů. Letiště jako takové ale bylo vráceno přírodě. Jednak je zde rezervace, jednak pole:
Scottow. Místo posledního odpočinku nejen československých letců. Na tomto hřbitově mají své hroby polští a němečtí letci, i Britové, kteří zahynuli po druhé světové válce.
Hřbitov se nachází nedaleko prahu dráhy bývalého letiště Coltishall. Zde je pohřbeno osm našich letců: Václav Brejcha, František Glauder, Jaroslav Kovanda, Karel Richter, František Vašata, Petr Haas, Josef Menšík a Rudolf Slíva:
Bývalé letiště Coltishall. Sídlila zde 310., 312. stíhací peruť i 68. noční stíhací peruť. Bylo využíváno až do roku 2006, poté bylo definitivně uzavřeno a dnes jeho areál není vůbec přístupný.
Honington, kostel Všech Svatých. Na letecké základně Honington vznikla 311. československá bombardovací peruť. Naši letci zde sídlili od 29. července 1940 do 16. září 1940. Na přilehlém hřbitově jsou zde uloženy ostatky sedmi našich letců: Jana Křivdy, Jiřího Janouška, Jaromíra Toula, Karla Langa, Oldřicha Tošovského, Miroslava Vejražku a Jindřicha Liebolda.
Catterick. První základna 313. československé stíhací perutě a 68. noční stíhací perutě. Výstava byla zahájena v důstojnické jídelně za přítomnosti zástupců posádky Royal Artillery, která zde sídlí, obce Catterick a příbuzných letců RAF našich i britských.
Posléze byla přesunuta do místního společenského klubu obce Catterick. Od 1. do 4. června ji vidělo několik set lidí. Posádka Catterick je jednou z největších ve Velké Británii.
Uliční názvosloví obce ukazuje, že místní nezapomněli. Kupříkladu tato ulice je věnovaná siru Johnovi. John Cotesworth Slessor, GCB, DSO, MC, někdejší velitel (mimo jiné) Pobřežního letectva (Coastal Command), pod které spadali i českoslovenští letci u 311. čs. bombardovací perutě.
Jiná ulice je věnována RAF – „Per Ardua“ je částí jejího hesla Per Ardua Ad Astra – tedy přes obtíže ke hvězdám. Tato ulice vede do ulice pojmenované po Georgi Hermanovi Bennionsovi, DFC, stíhacímu esu z Bitvy o Británii, který v Cattericku žil.
Hřbitov Catterick. Zde jsou uloženy ostatky jediné oběti 313. československé stíhací peruti zde, Josefa Gutvalda z Třešti. Josef Gutvald zahynul při cvičném letu. Zemřel v nedožitých 30 letech.
Ze startovací dráhy letiště v Cattericku startovali nebeští jezdci z 313. a 68. perutě. Letiště je stále využíváno vojáky Jejího Veličenstva. I proto jsou v jeho areálu stále budovy, kdysi využívané našimi letci – na fotografii níže.
K vidění je bývalá kontrolní věž, na fotografii je dům, kde naši letci byli ubytováni, zachován je i původní (opravený) hangár.
Josef Gutvald je místními každoročně připomínán, ale v místě chybí na letce konkrétní vzpomínka. Proto KVH 276th Sqdn (reenacted) RAF inicioval umístění pamětní desky na bývalé kontrolní věži v areálu základny a někdejšího letiště. Tato budova je dle iniciátorů desky nejvhodnějším místem pro její umístění.
Tain. Poslední operační základna 311. československé bombardovací peruti. Odtud naši letci vzlétali nad moře, aby pátrali po ponorkách. Peruť zde sídlila od 9. srpna 1944 do 4. června 1945, kdy odletěla do Manstonu a posléze do osvobozené vlasti.
Po tuto dobu se nikdo z jejích letců nestal válečným zajatcem. Kdo se nevrátil z operačního letu odsud, ten se už nevrátil vůbec.
Místní nezapomínají, a tak součástí vernisáže výstavy o čs. letcích RAF byla i prezentace věnovaná Janu Velovi, příslušníku 311. československé perutě, který nedaleko odtud zahynul při letecké nehodě.
Hřbitov svatého Duthuse, místo uložení ostatků našich letců. Jsou zde pohřbeni: Rudolf Barvíř, Václav Černý, Štěpán Marko Štětka, Josef Košťál, Štěpán Petrášek, František Benedikt, František Havránek, Josef Šebestík, Valter Hnilička, Oldřich Bureš, Ivo Karel Engländer, Antonín Bednář, Martin Dorniak, Miloš Bodlák, Josef Vaniš, Zdeněk Palme, Arnošt Hayek a Josef Simet. Nejsou to zdaleka všichni, kteří zahynuli zde.
Někteří jsou pohřbeni na centrálním hřbitově československých letců v Brookwoodu, ti další svůj hrob mají pod hladinou moře.
Památník československým letcům zde byl odhalen v roce 2007. Jeho iniciátorem byl John Fleming, který bohužel v roce 2014 zemřel. Na realizaci tohoto památníku podílela jeho žena Marion.
Tain, areál místního golfového klubu. Na místo, kde dnes vlaje žlutá vlajka, dopadly 10. dubna 1945 trosky liberatoru EV 955. Zahynuli Josef Simet, Zdeněk Palme, Arnošt Hayek, Jozef Vaniš, Rudolf Schulz. Na následky zranění později zemřel Karel Otto Kenndy.
Letiště Tain sloužilo před válkou jako cvičná střelnice pro bombardovací letadla. K tomuto účelu se po válce opět vrátilo a část někdejšího letiště je tak opět ve vojenském prostoru. Okolní budovy jsou využívány místními zemědělci,popřípadě sportovními kluby.
Byť jsou letištní budovy v různém stádiu devastace, najdete jich zde desítky. Vidět je například bývalá kontrolní věž, či operační místnost.
Některé budovy vyrostly na někdejších ranvejích. Možná by stálo za to některou z těchto budov oživit a připomínat naše letce přímo ve Velké Británii malým muzeem. Chtěl-li by některý z čtenářů tohoto článku pomoci, je vítán.
Ynver. Jeden z pubů, kam chodili naši letci na pivo. V době pořízení fotografie bohužel zavřená.
Bývalé letiště Manston, poslední operační základna našich letců, byla předposledním místem, kde byla výstava o vzniku našich perutí k vidění. Letiště Manston, dnes rozdělené mezi vojenskou část, na které sídlí výcvikové středisko pro hasiče a civilní, kde jsou jednak muzea, jednak opuštěná letištní plocha čekající na svůj osud.
Jedním z muzeí je The Spitfire and Hurricane Memorial Museum. Muzeum vzpomíná na mnohé letce i perutě, které zde sídlily, v jeho expozici nechybí letecké vybavení či věci osobní potřeby, ale ani letouny spitfire a hurricane.
Za muzeem, směrem k bývalému letišti, je umístěna vzpomínková zahrada. Letci RAF jsou tam připomenuti nejen na plaketách, ale i stromy a destičkami u nich, popřípadě lavičkami.
Českoslovenští letci se právě z tohoto letiště vraceli v srpnu 1945 do osvobozeného a dočasně svobodného Československa. Někteří z nich pak využili letiště Manston, když utíkali před komunistickou hrozbou.
Jedno z diorama muzea. Ukazuje letce RAF s jeho polním vybavením:
Memorial garden. Vzpomínkové místo na letce RAF, kde bude za nějaký čas i pamětní deska připomínající československé letce.
Všichni, kdo chtějí smysluplné připomínce československých letců RAF jakkoli přispět, mohou kontaktovat autora tohoto textu Filipa Procházku na [email protected]
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
7 komentářů
Hezký článek, hezký fotky, děkuji.
Stále se něco dovídáme o našich válečných hrdinech, které naši komunisti a bolševici likvidovali což jsme se měli dávno učit ve škole. Bohužel naši komunističtí učitelé nás učili milovat Sovětský svaz a o západních letcích se báli promluvit. Letci RAF bojovali a umírali oproti lampasákům z Klubu českého pohraničí , kteří jen buzerovali vojáky a teď si užívají vysoký důchod za nic.
Jindřich Polák natočil 1968 film Nebeští jezdci. Všechny třídy druhého stupně na něj šly a jsem dodnes vděčen kantorům, kteří v těch několika málo měsících volného nadechnutí ukazovali dětem, že je i jiný svět než bolševícká propaganda.
V zájmu objektivity je ovšem třeba říci, že v 1968 žilo ještě mnoho pamětníků a bolševík nemohl lhát tak bezostyšně jako v následné době normalizace.
S Klubem českého pohraničí máte naprostou pravdu. Na vojně jsem vystřídal mnoho posádek a ta nejtupější uřvaná lampasácká hovada s IQ bublajícího bahna se soustřeďovala v západních a jižních Čechách. Z nich se tento „klub“ dnes rekrutuje a škodí pomocí komunistických politiků na regionální úrovni.
nikdy nie je neskoro – pekné!
Bohužel je už pozdě. Kolik československých letců RAF ještě žije? Hrdinskou válečnou epizodu RAF, Tobruku, SNP, Dukly bolševík vymazal, udusal, překroutil a zneužil.
S aktivním přispěním agenta NKVD od 1941 Ludvíka Svobody.
Pěkný souhrn, stojí za přečtení.Díky.
Také bych ocenil tento článek. Popis jednotlivých lokalit, konkrétní jména československých letců pohřbených na těch a těch konkrétních hřbitovech… Myslím, že by mohl posloužit i jako pomůcka třeba historikovi, kdyby chtěl na toto téma nebo téma s tímto nějak související psát nějakou studii.