Petr Placák: Kremelský fašismus aneb Propaganda jako ideologie
V souvislosti s ruskou anexí Krymu a agresí proti východním oblastem Ukrajiny jsou především sociální sítě v Evropě zamořeny kremelskou propagandou, která má od počátků 20. let minulého století shodné rysy: Oponenty a kritiky označuje za fašisty a snaží se zakrýt své vlastní agresivní plány.
Mezi dvěma světovými válkami komunisté svou antifašistickou rétorikou necílili na italské fašisty či německé nacisty a jejich spojence, ale naopak na socialisty, kteří místo revolučního postupu usilovali o sociální smír, čímž měli zradit dělnickou třídu.
Komunisté označovali sociálně demokratické strany za sociálfašismus. Občanské strany pak byly fašistická reakce, která brzdí vývoj dějin neodvratně směřujících ke komunistickému ráji, zatímco nacisté naopak pomáhali vytvářet revoluční situaci a urychlovat tak běh dějin. A právě v této symbióze dvou gangsterských režimů je nutno chápat komunistický antifašismus.
Text historika, publicisty a spisovatele Petra Placáka vyšel ve sborníku textů Moskva posílá tanky, který vydal Člověk v tísni (s jehož souhlasem vybrané texty publikujeme).
Publikace vyšla v rámci projektu Příběhy bezpráví. Ty přibližují mladým lidem moderní československé dějiny, zejména pak období komunistické totality. Prostřednictvím filmových projekcí, diskusí s pamětníky, historiky či filmaři, studentských týmových projektů, výstav a dalších aktivit umožňují žákům a studentům českých škol dovědět se více o naší historii.
„Vy jste jedna rodina, vy patříte do jedné rodiny buržoasie, do rodiny fašistů!“ nadával socialistům v roce 1929 Klement Gottwald v čs. parlamentu. Gottwald nebyl jediný komunistický šéf, který útočil na socialisty podle instrukcí Moskvou řízené Kominterny. Podobně se chovali italští komunisté, kteří svým postupem proti sociálním demokratům de facto pomohli Mussolinimu dostat se k moci.
O desetiletí později podobně pomohla k moci nacistům Komunistická strana Německa, když v době smrtelného ohrožení Výmarské republiky ze strany NSDAP útočili komunisté na německé sociální demokraty, které neváhali napadat při uličních bojích.
Fašisté odleva doprava
Za „fašisty“ označovali komunisté všechny, kdo s nimi netáli za jeden provaz – odleva doprava. Pátý sjezd KSČ vyhlásil zostřený boj všem vojenským fašistickým formacím, které následně jmenoval: Sokol, selská jízda, legionáři. Vedle fašistických formací, fašistických kádrů a fašistických rezerv, kam šlo zařadit kohokoli podle momentální situace a právě aktuální strategie, byl fašistický například i mír, který byl v komunistickém sektářsko apokalyptickém převrácení všech hodnot označován za „důležitou imperialistickou zbraň“:
„Boj proti imperialistické válce je nemyslitelný bez rozhodného odhalování pacifismu, jenž za nynějších poměrů je důležitou zbraní v rukou imperialistů při přípravě válek a při zakrývání těchto příprav,“ hlásají teze zmíněného komunistického sjezdu, přičemž za hlavní nástroj imperialistického „pacifismu“ je označena Společnost národů.
„Imperialistický“ byl jak mír, tak i válka, přičemž to byla podle komunistů právě sociální demokracie, která hrála aktivní roli při přípravách „imperialistické války“.
Když se někteří komunisté-idealisté proti tomuto sektářskému třeštění ohradili s tím, že je třeba se soustředit na skutečné nebezpečí, jako jsou němečtí nacisté, byli jako heretici zavrženi. Šéfredaktor Rudého práva Josef Guttmann se odmítl podrobit direktivě Kominterny a rozeslal členům strany a jejímu vedení Memorandum, ve kterém obvinil Komunistickou stranu Německa z podílu na vítězství Hitlera v zemi.
Guttmann byl ze strany vyloučen a označen za „fašistického špiona“. Za agenty gestapa byli označováni všichni ti, které hodlal Stalin odstranit – od Trockého přes Zinověva, Kameněva, Jevdokimova až po Bucharina, Radka nebo Rykova byli všichni „trockističtí agenti gestapa, kteří si zaslouží jediné: zastřelit!“.
Španělské anarchisty, bojující proti frankistům, Moskva označovala za „pěšáky fašismu“, vůči kterým je třeba uplatnit „revoluční právo“, jednoduše proto, že nezapadali do Stalinova plánu zúročit „nezištnou“ pomoc Moskvy republikánům a udělat ze Španělska sovětský satelit.
Když se zahraniční média zmiňovala o Stalinem záměrně vyvolaném hladomoru na Ukrajině, kterému padly za oběť miliony Ukrajinců, byla to podle Moskvy podlá „nacistická propaganda“, přičemž komunisté jedním dechem tvrdili, že Ukrajinci hladoví na rozkaz Varšavy, aby Moskvu zdiskreditovali.
V roce 1935 Kominterna zavelela nahradit třídní boj strategií lidové fronty, ve které měly spolupracovat všechny „antifašistické“ síly, včetně těch, které dosud označovala za fašisty. Nová strategie vydržela do srpna 1939, kdy byl podepsán nacisticko-sovětský pakt, který se stal odrazovým můstkem pro 2. sv. válku, která byla odstartována společným útokem Hitlera a Stalina proti Polsku.
Sovětská propaganda okamžitě skončila s „protifašistickými výpady“ a J. V. Stalin v rozhovoru pro sovětský tisk prohlásil, že nikoliv Německo napadlo Francii a Anglii, ale že naopak Francie a Anglie napadly Německo, čímž na sebe převzaly zodpovědnost za rozpoutání války.
Oloupeného nazvat lupičem
Když pak Hitler na svého spojence v červnu 1941 rovněž zaútočil, vydávali komunisté dosavadní sovětsko-nacistický pakt za „zkřížení mnichovské politiky“, vyvražďování polských elit označovali za „zákrok Sovětského svazu proti Hitlerovi v Polsku“ a sovětský útok na Finsko v roce 1939, kvůli kterému byl SSSR vyloučen ze Společnosti národů, byl podle nich „likvidací německých předmostí ve Finsku“.
Jakmile byla v roce 1945 vyřazena nacistická konkurence v boji o to, jakou barvu bude mít evropská totalita, fašistická reakce se opět objevila na Západě. Po vypuknutí studené války se fašisty postupně stali velitel protinacistických sil Bojující Francie generál de Gaulle, německý křesťanský demokrat, antinacista Konrad Adenauer, stejně jako vrchní velitel spojeneckých sil bojujících pro třetí říši generál Eisenhower: Nacisticko-sovětské spiknutí proti svobodnému světu z roku 1939 přečkalo i rok 1945.
Severoatlantické obranné uskupení, které se podle Moskvy stalo nástupnickou organizací Hitlerovy třetí říše, se chystalo napadnout Prahu, tvrdil Kreml, když připravoval invazi do Československa v srpnu 1968. Na západních hranicích podle něho měly stát německé tanky (Západ – bohužel – neuvažoval o nějaké intervenci v Československu ani vteřinu) a přímo v zemi měly operovat speciální americké jednotky (v Mostě, který se boural, natáčeli Američané film o bojích v Porýní, přičemž kompars, oblečený do amerických uniforem, dělali čs. vojáci základní služby).
Také měly být objeveny sklady zbraní, které měla přichystané kontrarevoluce (šlo o sklady promoskevských Lidových milicí), reprezentovaná především Klubem bývalých politických vězňů K 231, který podle ruské propagandy sdružoval bývalé esesáky, fašisty a kolaboranty s nacisty. (Prvními politickými vězni po únoru 1948 byli naopak účastníci protinacistického odboje – západního, východního i domácího.)
Když dnes Kreml a jemu poplatná média tvrdí, že na Ukrajině tamní fašisté rozpoutali občanskou válku, je to třeba chápat v rámci výše popsané sovětské propagandy, kterou má bývalý rozvědčík KGB Putin v krvi: oloupeného nazvat lupičem, oběť agrese agresorem.
Ne že by v zemi žádné fašizující skupiny nebyly, ale protesty na kyjevském Majdanu odstartovala ukrajinská levice a studenti, zatímco podpora radikální pravici – i když samozřejmě roste s vývojem událostí na východě země – je na Ukrajině stále menší, než má například Le Penová ve stabilní demokracii, jakou Francie je, zatímco v Rusku radikální fašizující pravice, pro kterou mezinárodní právo nic neznamená, přímo třímá vládní otěže.
Ruský parlament mimo jiné „zmocnil“ prezidenta obsadit celou Ukrajinu, suverénní sousední stát. To už není v rovině zabrání čs. pohraničí nacistickým Německem, jako tomu bylo s Krymem, ale jedná se o 15. březen 1939, nejde-li rovnou, díky velikosti a významu Ukrajiny, o věc srovnatelnou s nacisticko-sovětským napadením Polska, které odstartovalo světovou válku.
Jestliže má radikální pravice na Ukrajině podporu několika procent občanů, Putinovu agresivní zahraniční politiku schvaluje 85 % Rusů a například 80 % dotázaných má dodnes za to, že nás Moskva v roce 1968 zachránila před německými fašisty.
Když dnes někdo poukazuje na Banderu jako na maskota ukrajinského fašismu (mimochodem Bandera strávil většinu války v nacistickém koncentračním táboře), tak v samotném Rusku podle nejnovějších průzkumů vede v popularitě historických osobností jeden z největších masových vrahů v lidských dějinách J. V. Stalin, zatímco o druhé místo se dělí car Mikuláš II. s V. I. Leninem, vedle kterého byl Mussolini úplný břídil.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Rozhodněte o přesunu sochy okupanta. Místostarosta je brzda, vyzývá iniciativa
Jan Horník: Putin neustoupí. Nás čeká moment pravdy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
41 komentářů
Úlohu a roli Bandery zřejmě záměrně zlehčujete, což by „historik a publicista“ vašich kvalit neměl činit. Je mi jasné, že jste za tento „článek na zakázku“ obdržel tučný honorář, ale pamatujte, peníze nejsou vše a čest si za něj nekoupíte.
Tondo dobre jste to napsal. Pan Placak dle me placa nesmysly, ktere mu napsala urcita ambasada.
Naprostý souhlas, příjemný den.
Tendenčnost z článku přímo trčí a nedá se přehlédnout. Skutečně, nejen štěstí, ale ani čest se za peníze nekoupí, ta už vůbec ne. Ta se sice dá za peníze prodat, ale kupující ji nezíská, jen prodávající ji ztratí.
Velmi výstižné, příjemný den.
Tondo, z vašeho článku je velmi silně cítit, že ani vy jste svůj příspěvek zadarmo nepsal. Vaše poučování o cti byste měl vztáhnout především na sebe a pak poučovat druhé.
Psi štěkají, ale karavana jde dál.Pán zřejmě studoval na plzeňské historii. Jinak se zabývat vytrženými kravinami nemá smysl.
Pane Placáku, děkuji Vám za skvělé shrnutí našich dosavadních zkušeností s rusákama. A z těch komančů nade mnou si nic nedělejte.
???????jsem smazám? Proč ?
Protože jste urážel autora. Máme zájem pouze o věcné příspěvky.
Urážel jste autora, což bylo zbytečné. Ten se svou účelovouinterpretací historie deklasuje sám.
Citace z historických dokumentů jsou těžko vyvratitelné historické prameny.
Žádná osobnost v dějinách není jen černá a není jen bílá.
V „padesáti odstínech šedi“nutno hledat rozhodující odstíny.Děkuji autorovi za přehledný článek
Placák placák – nomen omen
Spisovatel p. Placák má velký přehled a tah na branku. Je vidět,že má velké zkušenosti s Ruskem. V roce 1968, kdy nastala okupace Československa Sovětským svazem byl čtyřleté dítě…Co k tomu dodat? Inu, světa znalý myslitel. Ale myslet znamená… Víte co, p. Placák.
Taky si myslím, že třeba o husitských válkách by měli psát pouze pamětníci. Jinak to není ta pravá historie, to je jasné.
O historii , kterou si ještě lidi pamatují nemůže psát kdejaký prodejný balík . Vaše úvaha je na jeho úrovni
Naprosto přesné a trefné Roberte. Palec nahoru
Znamenitě a výstižně napsáno, příjemný den.
Tak jediné co z toho vidím, že se pojem fašista stal tehdy poměrně rozšířenou politickou nadávkou, kterou se dal dehonestovat kdokoliv. Asi jako když dneska označíme někoho za levičáka..
Vzpomínám si, jak při utkání v hokeji ČSSR – SSSR na mistrovství světa ve Stockholmu v roce 1969 trenér Tarasov pokřikoval na naše hokejisty a hlavně na kapitána našeho týmu Jozefa Golonku „ty fašist“! Jožo Golonka mu tehdy odvětil pouze „ty kamunist“.
Fašista je u Rusů prostě nadávka. Už asi ani nechápou, že jde o odborný termín pro pro státní zřízení v němž autoritativní stát řídí nejen politiku, ale i hospodářství, řídí všechno a všechny pod vedením jednoho vůdce či jedné jedině správné ideologie. Na rozdíl od socialismu či komunismu nezavrhuje zcela soukromé vlastnictví, pokud je poslušné.
Z definice je zřejmé, že Rusko dnes naplňuje definici fašistického státu téměř dokonale. Paradoxně na rozdíl od Ukrajiny, kde existují skutečné volby a nikoli jen předstírané.
Správný Rus má v hlavě nakakáno přesně jak zdejší ruští trollové a slintají jak Pavlovův pes přesně jak si to jejich systém žádá. Je to odporné divadlo.
Nepleťte si laskavě pojmy s dojmy, děkuji.
Prozraďte nám tedy definici fašismu, pokud to pro vás nabí jen stupidní ruskà nadávka něco na úrovni CYKUH C6IH. Rozumíte?
Tak na Ukrajině jsou skutečné volby? To jste si opravdu vzal špatný příklad. Zhruba před pár měsíci proběhly na Ukrajině místní volby. Nebudu se zabývat tí, že řada stran nebyla k volbám připuštěna, ale dosud nebyly zveřejněny výsledky. Zřejmě volby nedopadly demokraticky.
Na Ukrajině probíhají volby, které mohou přinést nějaké překvapení – například nevyhraje Janukovyč ale západně orientované strany. Výsledek voleb není předem daný.
V současném Rusku to není možné – vyhraje vždy Putin. Opozice je tvrdě pronásledovaná, kriminalizovaná a fyzicky likvidovaná, to je čirý fašismus, takhle to bývalo za Mussoliniho v Itálii, kde tehdy fašismus vznikl a Rusko se tomu dnes velice podobá. A Mussolini byl v Itálii rovněž mimořádně populární než ho Italové pověsili hlavou dolů na lampu.
Není třeba, aby Kreml vydával peníze na propagandu. Propagandisté jako Placák, kteří podávají jednoduchý a pokřivený pohled na svět a dějiny, to dělají za ně. Taková dílka jako je dnešní Placákův článek jsou kontraproduktivní a ve svém důsledku nahrávají kremelské propagandě, která je mnohem chytřejší, věcnější a rafinovanější. Proto má ruská propaganda, mix pravdy, pravděpodobnosti a fikce, velý okruh posluchačů.
Myslím, že Rusko i USA jsou pěkně proradná impéria, a že autor článku straní jednomu z nich. USA tentokrát.
Za komunistů lidi museli nenávidět USA a milovat Sovětský svaz. Teď je to zas naopak. Válečné zločiny USA jsou ignorovány a omlouvány jako „přešlapy“ a všechny aktivity Ruska démonizovány. A atmosféra opět jak za studené války – ruská propagandy, ruští agenti a špioni mezi námi. Přesně podobně hovořili komunisti o Američanech. Teda svého času.
Ruská propaganda ať si dělá, co chce. Byla, je a asi bude, ale co má být teda tento článek? 🙂
Svatá pravda, pěkně napsáno, příjemný den přeji.
Presne tak to vidim a je mi 74
Najděte si prosím jiný pseudonym. Já s vámi nemám nic společného a ani mít nic společného nechci. Kromě toho, že vaše názory nesdílím, jsem také mladší než vy.
Aha, tak že USA pouze páší válečné zločiny, zatím co Rusko dělá aktivity. Ještě že jste mi to Jiří Míko tak přehledně vysvětlil, abych to opravdu pochopil. Musíte být opravdu pilným čtenářem ruských webů a dokonale jejich obsahem vzdělávaným.
Ano, ta nevyvazenost je každému zřejmá. Nechápu, ze si to většina novinářů neuvědomuje.
M
Ono s tím Ruskem je to vůbec složité a zajímavé – a když už je tu zmiňována podoba mezi dnešním Putinovým Ruskem a SSSR v období mezi světovými válkami, ve kterém se vzhlížela evropská komunistická levice, tak můžeme doplnit, že zase v 19. století (hlavně v jeho první polovině) se k carskému Rusku upínaly pro změnu naděje evropských absolutistů, klerikálů, konzervativců… Ale… Když už je zvykem, že je-li řeč o Rusku, automaticky se to stočí také k USA, napadá mě, jakoby z pohledu USA, které jsou už více než sedmdesát let hlavní globální velmocenskou silou, srovnání Ruska se dvěma jinými zeměmi – a to Německem a Japonskem. Jak známo, před těmi více než sedmi dekádami představovaly pro Washington Německo a Japonsko (tak jako později Rusko, resp. SSSR) strašlivého, hrozivého a odporného protivníka – a také tu byla tradice mocenské rivality vůči oběma zemím, která sahala do dob před první světovou válkou. Jenže Německo a Japonsko dostaly, obrazně a trochu vulgárně řečeno, pořádně přes drž.u a ještě si z nich pak USA udělaly „dojné krávy“. V případě Ruska se to nestalo. Studená válka nepřerostla z pochopitelných důvodů ve vojenský americko-sovětský konflikt a jestli se snad za Jelcina mohlo zdát, že i Rusko se jaksi podřídí západnímu bloku, to znovu začalo vystupovat jako supervelmoc konkurující USA. Nemůže tohle jaksi hníst nějaké americké „jestřáby“? Každopádně by výše popsané myšlení mohlo odpovídat mentalitě některých rozhodujících kruhů v USA v 19. a 20. století. A alespoň pokud jde o minulost, sami severoameričtí historici (a rozhodně spíše stranící zahraniční politice své země) takovou mentalitu netají.
Nějaký Placák si může psát co chce.Jeho názory nemají nic společného s historií, je to snůška polopravd, které pouze ukazují Placákovu nenávist vůči současnému Rusku. Stačí si jen přečíst jeho názor na agresi proti východním oblastem Ukrajiny a dál číst je absolutně zbytečné. Buď autor vůbec neví o co na Ukrajině jde nebo to vědět nepotřebuje, protože by dál v článku nemohl pokračovat. Nevím, koho chce přesvědčit.
Výborně napsaný článek!Zobrazuje dějiny,tak jak proběhly.A protože bolševici vždy nesnášeli pravdu,tak i na těchto stránkách ječí a šílí.
Rozhodně si pan Placák nevymýšlí, pokud jde o fakta (interpretace stalinské a vůbec sovětské či ruské propagandy apod.). Ale některé jeho vlastní výroky určitou tendenčnost evidentně prozrazují.
Přečetl jsem diskuzi k článku a můj dojem je takový: Píchl jsi hlídací pse pořádně do vosího hnízda a čím výstižnější článek, tím jsou vosy zuřivější a vzteklejší.
Nechápu, jak nějaký Čech,který za žil vpád armád v roce 1968 a následnou okupaci v době míru,muže fandit rusákům.Článek je pravdivý.
Pavle, ona se naskýtá otázka, zda za všemi těmi proruskými příspěvky jsou skutečně Češi. Za některými jistě ano, ale za těmi ostatními? Není to tak dávno, kdy se mi dostal do ruky článek o psychologii manipulace. Mnohé z diskuzních příspěvků, nejen na hlídacím psu, tato kritéria manipulace podle onoho článku až zarážejícím způsobem splňují.
Pavle, ještě dodatek. Příspěvky na této stránce pod pseudonymy například Tonda, Nováček, Emanuel Šik nebo Mirek jsou celkem průhledné a pozorný čtenář nad je prostě nebere příliš vážně, ale například takový pseudonym Čert je už zkušený a vyzná se. Ten ta pravidla manipulace určitě zná. Na něj je třeba si dávat pozor. Přinejmenším zná zásadu, že v manipulativním článku musí být alespoň 38% pravdy a nanejvýš 62% lží nebo překroucených faktů.
Jsem naprosto zaskočen označením za „zkušeného manipulátora“. Občas předložím nějakou věc, která může vést prostě jenom k určitému zamyšlení, může se zdát zajímavá (a samozřejmě, mohu se taky zmýlit), nic víc. Zkrátka, jedná-li se často o záležitosti historie, k té přistupuji jako k vědě, právě nikoliv jako k politické propagandě. Když se třeba kriticky či sarkasticky zmíním o politice USA, ještě to neznamená, že zlehčuji problém ruského imperialismu. Ano, uvědomuji si, že za určitých vypjatých situací tento přístup může být špatně pochopen, ale doufám, že doba ještě není natolik zlá, aby nebyl prostor pro něco, co lze nazvat akademickou debatou.
– Jinak, upřímně, samozřejmě se mi nelíbí řada věcí a trendů… Ale když už jsme u tématu výše představeného článku, pokud se mi příčí např. myšlenka, že by se EU měla zformovat ve státní útvar na způsob USA nebo že vidím určité nebezpečí její budoucí kolonizace odjinud v souvislosti se stávající migrační krizí, myslíte si, že to jsou důvody, abych hledal spásu v Rusku???