Petr Pithart: Zrod politických oligarchů. Založte si hnutí, budete jako Babiš a Okamura
KOMENTÁŘ. Všimněme si: v Ústavě České republiky se ve článcích týkajících se voleb mluví toliko o politických stranách, nikoli o politických hnutích. Zákon o volbách však připouští účast i politických hnutí. Ústava je samozřejmě vyšší právní norma než zákony. Politická hnutí jsou tedy mimoústavní instituce. Nebo dokonce protiústavní?
Už jsme si, zejména díky existenci hnutí ANO a SPD zvykli, že se v našich parlamentních volbách střetávají politické strany a právě politická hnutí. Není to to samé, má to svoje důsledky, ale málokdo si toho všímá. Tak se na to podívejme.
Bez kritiků a nespokojenců
Hodí se začít výsledky nedávného průzkumu. Po prezidentu Petr Pavlovi jsou prý u nás nejdůvěryhodnějšími politiky pánové Babiš a Okamura. Je to nesporně jejich politický úspěch. Naopak nejnedůvěryhodnějšími politiky jsou pan Fiala, paní Pekarová Adamová a pan Jurečka.
Ti první dva dělají politiku populistickou, nacionalistickou, ti tři další politiku vládní. Dalo by se říct, že odpovědnou, nechme zatím stranou, jak ji dělají. Ale řekněme, že poněkud nepřesvědčivě.
Podstatné je, že Andrej Babiš stojí v čele hnutí, která založil, které financuje a de facto vlastní. Ve štábu hnutí mu říkají šéfe, vše působí jako podnik, firma, politická divize Agrofertu. Podle volebního zákona je to ale v pořádku; voleb se mohou účastnit politické strany a politická hnutí.
Proč je to zajímavé? Protože politická hnutí se na rozdíl od politických stran ustavují velmi snadno a velmi rychle: jako spolek podle občanského zákoníku. Je k tomu třeba pouhých tří osob, stanov a souhlasu soudu. Spolek, který se pojmenuje politické hnutí, lze zřídit dejme tomu za čtrnáct dní, když to drhne, tak za měsíc.
Ti nejméně důvěryhodní politici z průzkumu naopak stojí v čele politických stran. K založení politické strany je toho zapotřebí mnohem více: petice, kterou musí podepsal tisíc občanů, Ministerstvo vnitra pak musí posoudit pravost těchto podpisů, posuzuje i stanovy – a to velmi přísně.
K zakládání politické strany se také poslední dobou nikdo nemá: je to neobyčejně zdlouhavý proces, ke kterému je třeba dosti peněz, mnoho nadšených pomocníků, a především oněch tisíc podpisů.
A mezi těmi alespoň tisíci se musíte už předem dohodnout, kdo bude ve vedení strany, a tak se od počátku rýsují nestejné postoje, přirozené ambice jednotlivých členů budoucího vedení – jinak tisíc podpisů dneska už neseženete.
Ještě než začne taková nová strana působit, už se v ní rýsují radikálnější a umírněnější, dejme tomu pravicovější a levicovější křídla. A když už ta strana v politickém poli působí, tak se často vnitřní rozdíly spíše zvětšují než zmenšují a předseda, vedení, má pak co dělat, aby stranu udržel pohromadě.
Sestavování kandidátek do voleb je pak těžký boj, v němž předseda má sice silné slovo, ale nikdy ne poslední.
To předseda politického hnutí, nebo tedy „šéf“ jako pan Babiš, takové starosti nemá. Kritiků a nespokojenců se snadno zbaví – dříve či později z hnutí vystoupí nebo jsou vyloučeni. V ANO jsme to ostatně hojně viděli.
Nebo se to dělá tak, že se zruší a znovu ustaví „zlobivé“ oblastní uskupení. Při sestavování kandidátních listin do voleb má také předseda rozhodující slovo, ať je to veto, nebo přímo právo jmenovat.
Také Tomio Okamura, dle průzkumu třetí z nejvěrohodnějších politiků v zemi, stojí v čele a řídí jej tvrdou rukou, stejně jako své hnutí Babiš.
Své lidi má pod kontrolou, nemusí se starat o nějaká křídla a frakce, ani o vnitrostranickou demokracii, přestože bez ní nebude férová demokracie ani ve státě.
Zatím nikým nepojmenovaný rozpor mezi ústavou a zákonem o volbách bezdůvodně, a řekl bych, že i proti vědomé vůli zákonodárců, nadržuje těm politickým subjektům, které vůbec nemusejí být uvnitř demokratické – a přitom se mohou účastnit demokratických voleb.
Mají už předem před skutečnými politickými stranami náskok v tom, že jejich vůdcové se nemusejí zabývat nějakými vnitřními spory. Jsou prostě vůdci a de facto vlastníky svých volebních subjektů.
Naše volební zákonodárství je k tomu přímo či nepřímo vybízí. Chcete-li být politickými oligarchy, zakládejte hnutí! Pak budete moci pěstovat politiku jako firemní záležitost, v níž daleko víc než voliči rozhodují prachy. Velké prachy.
Informovaný a prozíravý volič
Pánové Babiš a Okamura neudělali nic jiného, než že využili obecné, trvalé nálady v československém dnes českém politickém prostoru: být proti politickým stranám; a všimli si vstřícného volebního zákonodárství, kterému nevadí rozpor s ústavou. Asi není náhoda, že ty opravdové politické strany mají stále méně a měně členů.
Výše zmíněnou náladu vyjádřilo hned po převratu v roce 1989 jako první Občanské fórum, které šlo do prvních svobodných voleb v červnu 1990 s hlavním heslem: „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“.
A byl to sukces: volební účast k devadesáti procentům, výsledek nadpoloviční většina. Jistě, byli jsme u toho mnozí, také já jsem tam byl. Chtěli jsme pochopitelně vyhrát nad „bolševikem“, jak se to tenkrát říkalo, tak jsme jako heslo vyhmátli něco, co se bude lidu líbit… Nedokázali jsme si představit, co – i z tohoto hesla – vzejde.
Už koncem první Československé republiky se politické strany nelíbily; v době předmnichovské strpěly, že se Národní shromáždění vůbec nescházelo a všechna odpovědnost se navalila na bedra prezidenta (který to tak ovšem chtěl), po válce tu pak byly strany („národně frontovní“), které nemravně souhlasily s tím, že mezi válkami nejsilnější strana (Agrárníci) nebyla k existenci vůbec připuštěna.
A tak politické strany zůstávají v neoblibě. Naopak nemálo lidí velebí společky, které jsou baštou oligarchy či politického podnikatele hrabajícího pod sebe.
Popsaným rozporem mezi zákonem o volbách a ústavou by se měli zabývat zákonodárci, kteří se konečně začali dohadovat na podobě komplexního zákona, ve kterém má být zahrnuto všechno, co se týká voleb.
Umožní tedy i nadále existenci politických uskupení, na jehož založení stačí jeden hospodský stůl anebo hnutí, které je vlastně jen firemním bratrstvem?
Měli bychom vědět, že výsledky voleb ovlivňuje nejen (nyní přinejmenším nepřesvědčivý) výkon vlády, ale také pravidla volební hry, která bezděčně nadržují autokratům, oligarchům. Jenže to ve své většině nevíme.
Zvedne to někdo ze zákonodárců? Mohlo by – ať už při tvorbě velkého zákona o volbách nebo u Ústavního soudu. Nemyslím však, že to ale nakonec někdo skutečně udělá. Koneckonců, mocenské poměry v zemi nelze změnit jedním paragrafem, jedním nálezem. Může je změnit jen informovaný a prozíravý volič.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
27 komentářů
Vždycky jsem tvrdil, že pan Pithart je jen neuvěřitelný politický byrokrat. A nyní, možná s věkem, se to potvrdilo. Měnil by Ústavu, podle mě bohužel euforickou, sepsanou lidmi se zkušeností z totality. Která už dávno měla být revidována. Bez politických stran si Pithart nedovede politiku představit. Dokonce ho podezřívám, že nemá prostudovanou (při jeho bývalých vysokých politických funkcích) ani Ústavu USA, jejíž vládní a volební systém si vystačí prakticky jen se dvěma politickými stranami, které navíc zdaleka nemají takové politické postavení jako ty naše. Tedy – že vůbec nevzal v úvahu americký prezidentský systém, tolik blízký Babišovu „Řídit stát jako podnik“. Když náš politpartajní systém považuji pro stát za smrtelný.
A ještě k těm oligarchům. Když se podíváte na členy , třeba amerického Senátu, je to tam div ne samý oligarcha. neboť třeba takový Trump, při jeho majetku, není oligarcha.
Víc ten Pithartův text rozebírat nebudu, jde o snůšku nesmyslů.
Ale, na druhé straně je dobře, že se tentokrát svobodně a demokraticky odhalil. Že vlastně řízení státu nerozumí.
Ve všem co uvádíte souhlas. Jen bych dodal svůj osobní názor. Pan Pithart je jeden z posledních mohykánů, kteří jsou odpovědní za všechny polistopadové události. Zpackanou privatizaci,rozkradení národního majetku budovaného minulým režimem, nastolením podmínek pro postupnou amoralizaci společnosti a konečném důsledku podmínek pro neokolonizaci našeho státu a mocenského vlivu Bruselu. Lidé čekali něco jiného pane Pitharte. Asi by jste se měl za svým působením ohlédnout a srovnat své zásluhy se současným názorem naprosté většiny občanů naší země.
Pan Pithart skončil ve funkci premiéra v roce 1992, takže za vámi popisovaný stav, který se odehrál spíše v pozdních devadesátkách nemůže nést odpovědnost stejně tak za to, že vaše euforie a idylické představy krátce po převratu nedošly naplnění.
Blábol soudruha Zapletala. No,je to asi věkem,a nedával pozor ve škole. Možná kromě VUMLu. P. Pithart nechce! měnit ústavu,ale volební zákon. A že je Babiš blízký řízení americkému státu ,tož už…,no,taváriš.
Cením si vašeho názoru, ale vyznívá mi z toho že, vyznáváte systém „kdo má peníze, tak si může dělat co chce“.
Jelikož pan Petr Pithart byl po volbách v roce 1990 předsedou české vlády a že během jeho vládnutí bylo zprivatizováno těch několik málo podniků podstatně lépe, než podniky zprivatizované později v době vlády Václava Klause, podezřívám jej, že řízení státu bude rozumět zcela jistě lépe než vy Stanislave Zapletale. Vyčítal bych mu pouze to, že neodhalil včas Vladimíra Mečiara a nedovedl si s touto postavičkou slovenské politiky rázně poradit.
Jestli bych si dovolil dvě poznámky.
1. On by ani nebyl tak problém v tom že naše Ústava byla sepsaná jakkoliv euforicky,. Ale v tom, že byla narychlo „spíchnuta“, za pár měsíců ke konci roku 1992, dle jasného politického příkazu, tak honem „nějakou ústavu“, republika se rozděluje. Samozřejmě, pokud by pan Pithart chtěl psát paměti (tenkrát byl sám ve vysokých politických funkcích), lidé si to rádi přečtou.
Ale 2) V případě USA – tam je nutné si uvědomit třeba to že je tam sice systém dvou hlavních politických stran – ale pozor – působící v 50 státech USA. Takže si v tomto spíše představme – kdy (nebo spíš zda vůbe někdy) vznikne takový systém, dvou stejných hlavních politických stran podporovaných silně místními voliči- ve všech státech EU – teprve pak by se mohlo mluvit o nějaké federalizaci EU.
3) A ještě tedy k podivení že „v amerického Senátu, je to tam div ne samý oligarcha“. No jistěže.
To jenom u nás se udržuje ta „legenda“ že nejlepší politici jsou profesoři (a nejlépe politologie) a podobné elity. V USA se právě ta orligarchie, totiž propojení vlivu politiků, byznysmenů, právníků nikdy netajila, a tyto jejich elity mezi těmito obory během života procházely..
A vy nerozumíte politice a už vůbec Babišově politice. Babiš šel do politiky jenom proto, aby v případě pokud se dostane do vlády, mohl rozhodovat o státních zakázkách a dotacích. To se také stalo a jeho Agrofert v těch 8 letech vlády vyhrával drtivou většinu tendrů na státní zakázky a získával státní dotace určené pro malé firmy, na které neměl nárok a při rozdělování dotací podváděl. Také Agrofert tzv. optimalizoval daně, takže v některých případech v podstatě daně z příjmu neplatil. A to nemluvím o otrávené Bečvě, o státním tendru na dálniční mýto a dalších věcech jako byly tzv. zakleknutí na firmy o které měl Babiš zájem.
Na snímku uvádějícím článek je opravdu strašidelná trojice.
Jen pro úplnost.I STAN,součast vládní koalice je politické hnutí a né strana.
Jenže i Babišovi příznivci berou (většinou) ANO jako prostě jako politickou stranu, mezi stranou a hnutím rozlišuje málokdo…Odpor ke stranám jako takovým u veřejnosti existuje, ale to je zas něco jiného – Babišovci jsou bráni jako strana
„… Dokonce ho podezřívám, že nemá prostudovanou (při jeho bývalých vysokých politických funkcích) ani Ústavu USA, … “
Jak souvisí meritum věci znalost ústavy v USA s pregnantním zněním naší ústavy?! Já Vás na oplátku podezřívám, že z osobní animozity či nějaké frustrace vůči p. Pithartovi všeználkovsky blábolíte stylem já o voze, ty o koze …
Tak jest. P. Pithart řekl to,co politikové měli říct dávno. Máme politiky,chybí státníci.
Byl to člověk a politik, kterého jsem si vážil, ale to je dějepis..stárnutí rozumu nepřidá.
Bohužel pan Pithart pokračuje ve svém omylu, který zahájil v článcích v ECHU.
Asi si nepřečetl znění zákona o politických stranách. Z hlediska zákona není rozdíl mezi stranou a hnutím. Jediný rozdíl je v názvu.
Smutné je na tom, že resumé může být zcela opačné.
Protože, ten rozdíl mezi politickou stranou a hnutím vůbec tak kritický, těch tisíc podpisů se sežene při vhodné medializaci snadno, a „to správné vedení“ se taky seshora najmenuje (navrhne a nechá odhlasovat jásající klakou rovněž předem vybraných straníků) snadno.
Jak se dá totiž dočíst i na české wiki https://cs.wikipedia.org/wiki/Strana_typu_firmy
„Strana typu firmy, také strana-firma (anglicky: Business-firm party nebo také Entrepreneurial party), je dnes nejen u nás, ale i jinde „na Západě“ zcela regulérní typ strany. Příkladem (a vzorem) třeba v Itálii Berlusconi. Ono totiž stejně platí „bez peněz do politiky nelez“, a ty náklady – zejména na potřebnou medializaci, jsou i v případě politické strany astronomické.
Takže – a v tom to tedy vůbec těžký ústavní rozpor není. Našla by se řada jiných – už třeba jen známý čl.23- „Slib poslance a senátora zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Už jen na něm by se dala vyhlašovat protiústavnost prakticky pořád..:))))
Takže možná by se pan Pithart spíše mohl zamyslet nad tím, proč jsou u nás politické strany obecně u řady lidí neoblíbené, a proč je to heslo „„Strany jsou pro straníky, fórum /politcké sdružení je pro všechny“ tak oblíbené.
Jestli bych si ještě dovolil polemizovat s tím historickým výkladem roku 1938. Je sice pravda že „.. v době předmnichovské strpěly, že se Národní shromáždění vůbec nescházelo“, ale není už pravda, že všechna odpovědnost se navalila na bedra prezidenta (pokud to chtěl).
Co je totiž nutné fakticky přiznat, že v té době samozřejmě existovaly politické vlády, skládané dle výsledků voleb. (Prakticky jako dnes), a ty si tedy exekutivně, bez souhlasu parlamentu rozhodovaly po svém . Včetně tedy, a to společně s prezidentem Benešem o osudném Mnichovu. Btw – použil jsem termín „vlády“ – i tehdy dosti nestabilní, které občas rozpadaly a skládaly nové.. Je kruté si to přiznat – a o tom by i pan Pithart popřemýšlet mohl že k tomu už ti stávající bossové těch stran, ani souhlas svých straníků, ale ani občanů už nepotřebovali.
Jestli tedy poslední poznámečku – samozřejmě že, a v tom se i dnes právníci shodují, tehdejší souhlas prezidenta Beneše a tehdejší vlády jménem státu s Mnichovskou dohodou byl neústavní. Stejně jako i ti dnešní právníci přiznávají, že i celá Mnichovská dohoda byla od začátku právně neplatná (používají výraz nulitní).
Ale tím se dostáváme k tomu zásadnímu. Že tedy ani právo (ani bohužel ústavní právo) nefunguje jen tak samo sebou, ale že stát (a představme si pod tím co chceme), musí mít k dispozici prostředky, jak toto právo (a to ústavní zvlášť) udržovat, a dodržovat.
Vážení, jsem že Zlína, kde se v podstatě zrodilo hnutí STAN! Marketingově se využilo toho, že starostové jsou mediálně známé osobnosti! Pan Gazdík, s pane Redlem a jinými toho využili a ke starostování si přibrali ještě práci i ve Sněmovně! A lidi to „sbaštili“! Po určitých průměrech v Dozimetru se ten „problém“ zametl pod koberec. No a šikovný pan Gazdík, nechal ministrování, zůstal ve sněmovně ale přibral si k tomu ředitelování Britského gymnasia! A nikomu to nevadí, vše je OK. Já žasnu, kam se ta „politika“ u nás dostala! A všichni řeší unisono jen Babiše!!! Ale věřím, že po volbách bude líp, že se lidi konečně probudí z té dnešní letargie!
Pane Janošík, co vy prosím Vás řešíte. V celé qazikauze Dozimetr nefigurovala pouze STAN, ale figurovali v ní i politici hnutí ANO a znovu se projevilo známé přísloví Zloděj křičí- chyťte Zloděje. A jinak pan Gazdík přestože nebyl do této kauze nijak namočený, tak rezignoval na ministerské křeslo a že si jako poslanec našel druhé zaměstnání je pouze důkaz toho, že poslanci a zvláště ti z opozice, mají v podstatě vedle poslancování mnoho práce a mají mnoho volného času. A jinak co se týká Babiše- ten měl několik kauz a čelil obžalobám a vždycky jenom prohlašoval- Nikdy neodstúpím. Čelil obžalobám z podvodů a tzv. kauzu Bečva zametlo hnutí ANO pod koberec- přestože bylo od začátku jasné, že Bečvu otrávily kyanidy, které vytekly z výpusti od firmy DEZA z Agrofertu.
A vy nerozumíte politice a už vůbec Babišově politice. Babiš šel do politiky jenom proto, aby v případě pokud se dostane do vlády, mohl rozhodovat o státních zakázkách a dotacích. To se také stalo a jeho Agrofert v těch 8 letech vlády vyhrával drtivou většinu tendrů na státní zakázky a získával státní dotace určené pro malé firmy, na které neměl nárok a při rozdělování dotací podváděl. Také Agrofert tzv. optimalizoval daně, takže v některých případech v podstatě daně z příjmu neplatil. A to nemluvím o otrávené Bečvě, o státním tendru na dálniční mýto a dalších věcech jako byly tzv. zakleknutí na firmy o které měl Babiš zájem.
Čest práci proti zájmům ČR soudruha Pitharta. Mimochodem Rakušan není lhář. Rakušan je sedmilhář!
1/ Osobně si myslím, že chytří voliči nic nezmění, protože jich je v ČR žalostně málo. Vzpomenul bych příklad Miloše Zemana s ČSSD a jeho volební vítězství v roce 1998 s heslem: „Chci montovny pro dělníky!“. Normálnímu člověku, musely vyskočit kapky potu na čele, když většinově zvítězila vysněná montovna, jako budoucnost ČR…
2/ Politické strany v ČR je sice těžší založit, než politická hnutí, ale fungují více méně stejně. Místo jednoho oligarchy kraluje úzká skupinka partajníků. Strana, nebo hnutí = bezohledné vysavače na státní peníze Řebíček (ODS) a státní posty. V dobách, kdy stoupají na vrchol, nebo nějaký čas na vrcholu setrvávají na sebe nabalí obrovský počet provařených lehkoživků a parazitů s pochybným vzděláním a tituly, kterých se stát později jenom těžko zbavuje a kteří se neustále vracejí v různých podobách do státního krmelce. Viz Michal Hašek,….
3/ Politický systém v USA je mi mnohem sympatičtější. Všichni vědí, že hlavní roli hrají peníze. Pravidla jsou nastavená a nezákonné jednání řeší soudy, proti ČR velmi rychle. Vyhrává ten, kdo má lepší vize a sežene hodně peněz, hodně sponzorů. Na rozdíl od ČR, funguje v USA právo, zákony a vymahatelnost práva. Tvrdé tresty za korupci, lhaní, ochrana svědků, finanční odměna oznamovatelům korupce ve výši 10-15% z částky o kterou by stát přišel, kdyby neoznámili korupci úřadům,…. Praxe stará asi 150 let.
4/ V ČR přetrvává prakticky „demokratický“ středověk, zbytečná imunita poslanců říká: „Nevěříme soudnímu systému a nechováme se čestně podle zákonů a práva ČR.“ Zvolená vrchnost se okamžitě snaží ohnout zákony ve svůj prospěch, kryje poslance i za činy nesouvisející s výkonem mandátu. Státní zástupci okamžitě, zbaběle zastavují (zdržují) stíhání zvolené vrchnosti viz Šaroch vs. Babiš. S řadovým občanem by se žádný státní zástupce vůbec nemazlil, zato před zvoleným vrchnostou raději zaleze na 4 roky do díry…
5/ Vzhledem k tomu, že vládu zákonů a práva není schopen nikdo v ČR nastolit a vymáhat, nemá před sebou ČR žádnou budoucnost. Stát, založený na lhaní a ohnuté páteři, nemůže mít dlouhého trvání a nemůže skončit dobře, ať vládnou politické strany, nebo politická hnutí.
6/ Politika je v ČR přesně taková, jací jsou většinoví občané ČR a tedy voliči, nechytrá, špinavá a nečestná. Voliči i politici normálně lžou, kradou, věří nesmyslům a žvaní o věcech o který nic neví, nebo z nich nemají rozum a voličům je to jedno. 🙂 Viz Čapí hnízdo, daňové úniky z reklamy Agrofertu, Green deal, průmysl, ekonomika, digitalizace státní správy, umělá inteligence,… Hlavně, že jsme si zvolili s Klausem malý výkonný stát bez centrálního přerozdělování daní se Zemanem montovny s Babišem vysoké důchody a platy státních zaměstnanců s ODS a Pětikoalicí nezvyšování daní a zmenšení státu,… 🙂 No, při pohledu na státní dluh, není jedno „kdo“ tam je? 🙂
7/ Vůbec nechci podlézat, ale když si vzpomenu na vládu Petra Pitharta (1990-1992) a to jsem ho jako pocitově zatvrzelý pravičák nikdy nevoli, musím uznat, že přes všechny tehdejší problémy a novinky to byla pohoda. Možná to bylo tenkrát dané tím rychlým společenským kvasem a určitě věkem. V každém případě obrovským přívalem svobody, kterou už dnes zase od politických stran, hnutí a hlavně státu nemáme.
8/ Kdyby mi dnes někdo, třeba „nějaká Adolf Hitler“ nabídl svobodu bez otisků prstů na OP (čert vem i nějaký pro mě nesmyslný Občanský Průkaz), bez kontrolních hlášení FÚ, bez otravného státu a jeho úředníků, právní stabilitu, vládu práva a zákonů, tak má můj hlas jistý. Takhle nevím, jestli má cenu vůbec vážit tu cestu do volební místnosti a té šedé zóně něco hodit. Stejně jsou skoro všichni stejní a nikdy nedodží slovo ani sliby.
Vymahatelnost práva v USA selhává, jako všude v západním světě. I ty poslední presidentské volby byly mj. o tom, že byla pozorována řada podvodů při sčítání hlasů, ale pro demokratickou stranu aktivističtí soudci se tím odmítali zabývat. Proto je reálné předpokládat, že bez podvodů by byl vyhrál Trump.
Ostatně ESLP, nebo jak si říká, je také tlupa jurodivých aktivistů, hodlajících přírodní zákony měnit hlasováním.
Vymahatelnost práva v USA neselhává… Pro svá tvrzení jste nepředložil jediný důkaz, pouze klasickou slovanskou dojmologii. Svět je o pravdě a o důkazech. Tady ovšem hodně obyvatelům ČR ujel vlak již v roce 1918. 🙂 Vtipné na tom je, že USA fungují už 248 let. Závist je jedna z nejhorších vlastností, hned za pomlouváním, což tvoří se lží malou „českou“ klasiku. 🙂
Byla příslušným soudům zástupci republikánské strany podána oznámení o zjištěných podvodech při sčítání hlasů, případně o tom, že jim zástupci demokratické strany znemožňovali se sčítání hlasů zúčastnit. Psalo se o tom ve více sdělovacích prostředcích, i u nás.
To, že pro Bidena hlasovala spousta „více než stoletých“ (ve skutečnosti dávno zemřelých) voličů je také fakt (protože mají šílený b…l v evidenci obyvatelstva, včetně evidence úmrtnosti. U nás např stopnou důchod, případně další sociální dávky, za méně než týden po smrti občana (protože máme na tomto poli pořádek).
Je faktem i to, že v některých státech USA si demokraté vymohli, že hlasující nemusejí před volební komisí doložit svou identitu.
To, že USA fungují už skoro 1/4 tisíciletí, není argument. Římu trvala cesta k totální degeneraci ještě déle, ale nakonec k ní došlo (viz třeba Gibbon). Dtto i jeho následník Byzantská říše.
Západní civilizace je nyní prostě v krizi, o něco lépe jsou na tom paradoxně státy bývalého východního bloku, protože v nich je pořád masa občanů, pamatujících totalitu a schopných identifikovat její prvky, zaváděné hlavně EU a jejími loutkami.
Nevidím důvod. proč by nám v roce 1918 měly chybět pravda a důkazy.
Psalo se o tom ve více sdělovacích prostředcích, i u nás. Konec citátu. V kterých sdělovacích prostředcích? V Parlamentních listech? Ve Sputniku? Další citát: Nevidím důvod. proč by nám v roce 1918 měly chybět pravda a důkazy. Konec citátu. V roce 1918 nám asi pravda a důkazy nechyběly Pergille/Šimůnku. Za to v době současné obojí chybí vám. A už velmi dlouho.
Tvrzení o podvodech při prezidentských volbách v USA v roce 2020 šíří pouze Donald Trump a někteří (zdaleka ne všichni, pouze menší část) republikáni. A abych nezapomněl, ještě A. S. Pergill/Šimůnek. Myslím, že to hovoří za vše.
V USA nepraktikují poměrný volební systém. Každého zástupce občanů volič vybere přímo (nikoliv nepřímo prostřednictvím strany na předepsaném kandidátním seznamu). Od toho se odvíjí vše. Legislativa a co zmiňujete. V ČR nejen že nemáme právo si vybrat poslance přímo, ale i volební přepočet je opět (po zásahu ÚS) defektní.