Petr Pithart: Zlo vítězí nad dobrem. Často, ale naštěstí ne vždycky
KOMENTÁŘ. Čím to je, že dobro tak často prohrává se zlem? Anebo jinak: proč dobro tak často začíná prohrami? A proč může nakonec dobro zvítězit nad zlem, i když to s ním zprvu vypadá bledě.
Začátek 2. světové války se vyvíjel pro stranu dobra beznadějně. Hitler obsadil takřka celý evropský kontinent a britský expediční sbor byl spolu s Francouzi zahnán na francouzské pobřeží na plážích u Dunkerque.
Čekal, kdy ho wehrmacht zažene do moře a utopí vojáky jako myši. Ve vzduchu byla největší vojenská katastrofa britských válečných dějin.
Tenkrát se ale stal skoro zázrak. Hitler udělal chybu; ještě počítal s tím, že Britové požádají o mírovou smlouvu. Tři dny čekal. Nechal pláže jen bombardovat.
Prozíravý vůdce, kterému věří i ti, kteří mu nepodléhají, to je naděje na vítězství ve válce dobra se zlem, i když se zdá být zprvu prohraná.
Na pomoc odsouzeným k smrti na přelomu května a června 1940 připluly desítky válečných plavidel, ale také na sedm set člunů soukromých, vesměs rybářských člunů, plachetnic, výletních lodí z protějšího břehu Anglie a ty pomohli obklíčeným dostat se do bezpečí.
Ten ústup přes kanál byl vlastně prvním vítězstvím. Ale muselo k tomu dojít? Ptejme se znovu: proč válka začala pro dobro takovou sérií proher? Čím to je, čím to tak bývá?
Proč se to všechno opakuje?
Jak to bylo možné, když Hitler všechny své planý na ovládnutí světa už dávno dopředu zveřejnil? Jediné, co tajil bylo, jak bude postupovat, co obsadí dříve a co později. Jak to, že demokratický svět byl tak nepřipraven? A jak to, že se to teď všechno opakuje?
Ukrajinou to počíná, ale nemusí skončit. Vždyť Rusové si vždycky i před Putinem činili nárok na všechna území, na která vstoupila noha jejich vojáka, kde byla prolita ruská krev. Když ne dnes, tak pozítří. Když ne pozítří, tak popozítří.
Na Ukrajině to nevypadá dobře. Zase se mluví „o Mnichovu“, tedy o ústupcích agresorovi s nadějí, že se s nimi spokojí.
Už dva roky svobodný svět řeší, které zbraně Ukrajincům může dát (pokud je vůbec máme ve skladech), aby se Putin moc nezlobil? Kam až mohou Ukrajinci střílet na území agresora, aby se car v Kremlu nerozhněval?
Kdyby totiž dobro dokázalo předvídat všechnu úskočnost, všechnu bezohlednost a brutalitu zla, muselo by nejspíše zaútočit jako první.
Na které konkrétní cíle mohou Ukrajinci střílet, když Rusové cílí na nemocnice a pak na to samé místo za půl hodiny znovu, když se tam sjedou sanitky a hasiči?
Jak to, že „dobro“, které je jen málokdy úplně čisté, ale proti zlu je jistě dobrem, bývá skoro vždycky zaskočeno, nepřipraveno, nevyzbrojeno?
Kdyby totiž dobro dokázalo předvídat všechnu úskočnost, všechnu bezohlednost a brutalitu zla, muselo by nejspíše zaútočit jako první – muselo by pak vést útočnou válku, byť by ji označilo za válku obrannou. A bylo by pak veřejným míněním naopak označeno za zlo. Rozdíly mezi dobrem a zlem by se setřely. Obrátila by se znaménka. Dobro by se stalo zlem.
Musíme se smířit s tím, že dobro, aby zůstalo dobrem, musí být tou stranou, která bude zaskočena, nepřipravena a nedostatečně vyzbrojena? Že to bude vždycky zkoušet s mnichovanstvím?
Ano, tak to bývá. Zlo se prostě vždy rychleji zorganizuje proti dobru než dobro proti zlu. To je bohužel definiční znak dobra, má-li zůstat dobrem.
Tušíme, že je to špatně. Nelze přece žít s vědomím, že my dobří vždycky prohrajeme se zlými. Ale 2. světová válka nakonec neskončila porážkou dobra. Bylo to ovšem za cenu strašných obětí.
Vidím ten začátek obratu, začátek pádu Hitlera v té vzpomínané úžasně akci civilistů: když se ty stovky a stovky malých lodí vypravily přes Lamanšský kanál vyzvednout uvízlé vojáky poraženého expedičního sboru. I když tam samozřejmě také mohutně operovalo i britské námořnictvo.
Ale tihle civilové se zachovali tak statečně, protože věřili ve svého vůdce. To je druhá podmínka vítězství dobra: mít v čele vůdce, jakým byl Winston Churchill.
Politici s jasnou podporou
Tyto obě okolnosti se musí setkat: vůdce, který má odvahu k velkým strategický operacím, a občané nevojáci, kteří mu věří. Armády jsou samozřejmě důležité, podpora veřejnosti je však v kritických chvílích podstatná.
Prozíravý vůdce, kterému věří i ti, kteří mu nepodléhají, to je naděje na vítězství ve válce dobra se zlem, i když se zdá být zprvu prohraná.
Takže se dá žít ve světě, ve kterém tak často zlo vítězí nad dobrem. Často, ale ne vždycky. Lidé, občané si musí zvolit dobrou vládu v čele s důvěryhodným vůdcem, a když pak bude potřeba, pomoci jí.
Rozhoduje se doma, kde musí mít politici a generálové jasnou podporu. Kde jsme připraveni vykasat plachty. Pak může dobro zvítězit nad zlem, i když to s ním zprvu vypadá bledě.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Zmatení pojmů. Kdo je progresivista a k čemu je dobrý liberál
Rána do obličeje, kopnutí mezi nohy. V Německu sílí útoky na novináře
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
8 komentářů
Co je to dobro a co je to zlo ? Když se dnes podívám na to,co s Evropou udělalo to „dobro“ ,tak se mi nezdá ,že bych ho měl podporovat. Tím nechci říct ,že bych chtěl podporovat to „zlo“,ale mám plné právo žádat aby to „dobro“ přestalo lhát a řeklo jasně o co mu jde a jestli nám nabízí jen migranty a cizí náboženství, přeučování na angličtinu a odnárodnění a k tomu žádný důchod,tak je to „dobro“ horší než Hitler !
„Jak to, že „dobro“, které je jen málokdy úplně čisté, ale proti zlu je jistě dobrem, bývá skoro vždycky zaskočeno, nepřipraveno, nevyzbrojeno?“
Mám dojem, že vaše následné odpovědi jsou spíše racionalizací, v nichž zaměňujete dobro za slabost (strach, neschopnost použití zdravé obranné agrese) a uměle si zdůvodňujete, proč vlastně dobro musí být slabé a neschopné, resp. popíráte selhání Západu. Dle mého, aby bylo dobro dobrem, nemusí být slabé, naivní, bezzubé, bezmocné, resp. obětí. Putinovo Rusko je choré agresivitou, Západ zas jejím nedostatkem, vytěsněním, což z něj prostě potenciálně činí slabou oběť, nikoliv dobráka. Tím nijak nepopírám, že Západ svou podporou Ukrajiny stojí jednoznačně na straně práva.
Nějak mi ta neustále opakovaná podobenství o Mnichovu začínají být protivná a dovolil bych si připomenout, že to samé se říkalo, když odešli Američani z Vietnamu: že komunisté obsadí celou Indočínu, Asiii atd. Nestalo se tak.
Volání pana Pitharta po silném vůdci , za kterým by národ šel, chápu.Jenže takoví se nerodí v liberální demokracii dneška. Ta připouští pouze bezpohlavní, bezbarvé a hlavně hyperkorektní figurky typu Scholz , Fiala, Layenová ap. Lidé jako Orbán, Trump, Turek jsou ostrakizováni, jsou to nepřátelé.Tak to bohužel je.
Je to teologická otázka, na kterou dávají církevní otcové odpověď a to takovou, že i ve zlu dovede Prezretelnost těžit dobro. V politice je to horší v tom, že dělit politiky na dobré a zle je osidne. Každý politik má světle a stinné stranky své činnosti. W. Churchill je toho politologickým PRIKLADEM, zvítězil. Lid Jeho královské Vysosti jej nakopl ve volbách a na Postupimske konferenci, kdy se to vyhlásilo, mu batuska Stalin nabízel pomoc. Takový je svět a prukuratori ve vrcholných funkcích Starmer a Harrisova budou volit mezi dobrem a zlem, jako blahe paměti římský prokurátor Pilat Pontsky,ktery dal milost lotrovi Barabasovi a Ježíše z Nazaretu vydal exekuci, když dal na řev lidu.
Díky za historickou vzpomínku, jenomže tak daleko ani ještě ta situace na Ukrajině, z pohled Západu není.
Žádný dnešní západní politik by si nedovolil oznámit svým občanům to co tenkrát Churchill Angličanům, totiž že je čekají „Krev pot a slzy“ – a za tuto cenu pak udrží svou svobodu.
Notabene, když jde dneska „jenom “ o svobodu (pro Západ vzdálené) Ukrajiny.
Takže zatím podporuje Západ Ukrajinu finančně dodávkami zbraní. Což je ovšem způsob podpory, která se poskytovala i historicky poměrně běžně, ale žádné hrdinské eposy se o tom nepíší.
Takže, ta skutečná válečná podpora, začne, až/pokud začne Západ vojensky bojovat s Ruskem přímo. Napřed se to bude snažit vyřešit s posláním omezeného vojenského kontingentu „profíků“, leč to asi stačit nebude, takže nezbude než doma vyhlásit úplnou mobilizaci a hnát na ten ruský front i ty civily. Ale jak jsem psal, nahoře, k tomu se asi dnešní západní politici neodváží, dokud jejich státy nebudou sami přímo napadeny…
Na to, aby se dobro mohlo bránit preventivním útokem proti skrytě narůstajícímu agresivnímu zlu, jež se chystá dobro zahubit, musí být lidé dostatečně prozíraví a moudří. Bez schopnosti vidět rafinované projevy zla, které na sebe bere často podobu dobra, by tímto útokem v očích nerozumných lidí došlo k setření rozdílu mezi kvalitou dobra a zla. No a tady jsme u morálky jednotlivce. Ta je pro intelektuální zhodnocení těchto situací zásadní. Mě by zajímalo, proč se o demokracii, která je sama projevem vyšší morálky, neučí ve škole. Nám demokracie nějak spadla do klína, díky lidem jako je pan Pithart v luxusní podobě. Běžní lidé ale vyznávají pouze její konzumní část a jsou nespokojeni. Hlouběji myslet nedokážeme.
V článku padla myšlenka, že kdyby dobro dokázalo předvídat to, co chce zlo provést, muselo by zaútočit jako první. Přesně to se stalo v šedesátých letech minulého století v tzv. šestidenní válce Izraele. Izrael zaútočil na egyptské letectvo jenom pár hodin předtím, než Egypt vyslal svá letadla na Izrael. Rozsekali je na kusy a bylo po útoku. To samé Izraelci provedli s vojenskou technikou dalších okolních zemí, které se připravily k útoku. Za šest dní bylo po válce.
Pokud je mi známo, světové zpravodajské služby informovaly prezidenta Zelenského o chystaném útoku na Ukrajinu. Proč nevyhlásil nejvyšší stav pohotovosti a nepřesunul co nejvíce techniky na místa, o kterých byl informován, že právě tamtudy pojedou rusácké kolony? Vždyť by stačilo počkat, až první vozidlo překročí ukrajinskou hranici a rozsekat ho na kusy plus několik dalších vozidel či tanků a další už by neprojely. Musely by hledat náhradní trasy, což by byl problém. Myslím, že si všichni dosud pamatujeme záběry na ty nekonečné kolony okupačních vozidel na úzkých cestách. A určitě by nikdo za tenhle úder Ukrajince neodsoudil. Stejně, jako moderní válečná věda neodsuzuje Izrael za preventivní úder v šestidenní válce, ale označuje ho za aktivní obranu… Přeji hezký den všem.
Nevím, kdo určuje co je dobro nebo zlo!
Je zajímavé, že u některých vítězných mocností jejich vůdcové pokračovali v řízení států, ale proč Churchill prohrál příští volby a těsně před koncem války došlo v USA k výměně presidentů.
Jak by vypadal svět, kdyby nezemřel americký president?