Ukrajinští uprchlíci v roce 2022 za hranicemi ve východním Polsku. Foto: Profimedia

Petr Pithart: Xenofobie zarostlá v duši českého národa a čím si Západ kope hrob

Napsal/a Petr Pithart 21. května 2024
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. V politice jde vlastně pořád o totéž: zodpovědní politici přesvědčují voliče, aby mysleli i na pozítřek, nejen na zítřek. Ti nezodpovědní, říkejme jim, dejme tomu, populisté, voličům sugerují, že žádný popozítřek neexistuje, že je jen zítřek. A teď už jde jen o to hlavní: jestli jsou voliči soudní, nebo nejsou.

Jde o to, na koho lid více dá. Přiznejme si, že že v posledních letech je to čím dál tím větší nervák: 51 % nebo 49 %? Či 49 % a 51 %? Vyhrává i prohrává se často o pár desítek tisíc hlasů.

Vysvětlit to lze jakousi zbytkovou moudrostí nemalé části voličů. Právě že jen zbytkovou. Velká část voličstva rozdílům mezi programy stran nerozumí, protože se o politiku nezajímá. Nebo politikům, všem, a priori nevěří.

Snědý mladý muž

Úvahy mnohdy vypadají asi takto: Ty volby jsou už zejtra, prý jsou důležitý, tak bysme tam měli jít. Tak já nevim: kdo že to v průzkumech vyhrává? Hodíme to teda těm druhejm, ať ti, co vyhrajou, nevyhrajou moc…

Moudrá úvaha to věru není. Důsledkem je, že je často jen náhoda, kam se hlasy těch nezajímajících se překulí…

Obávám se, že všechny volby, co jsou na dohled, budou „vo strachu“, řečeno nepěkným anglicismem. O zítřejším strachu, o strachu, co bude zítra.

Troufám si tvrdit, že všechny příští volby budou o imigraci. O tom, jak to udělat, abychom „jich“ k nám mohli pustit co nejméně? A o tom, kdo to prosadí a zajistí?

Hlásí se hlavně ti, kdo vsázejí na to, čeho se většinoví voliči nejvíce bojí: na pověstného snědého mladého muže, který se na kraji našeho sídliště pokouší znásilnit mladou ženu. A bojí se ho samozřejmě víc než party mladých ožralých našinců, kteří se na kraji našeho sídliště pokoušejí znásilnit mladou ženu.

Obávám se tedy, že všechny volby, co jsou na dohled, budou „vo strachu“, řečeno nepěkným anglicismem. O zítřejším strachu, o strachu, co bude zítra. On se koneckonců nějaký ten snědý mladý muž skutečně někde najde. Možná, že ne na kraji našeho sídliště, ale na kraji nějakého sídliště v Německu.

Jenže co náš strach pozítří? Za pět, deset let? Evropa v tvorbě bohatství už dnes notoricky zaostává, není o tom sporu. A v rámci Evropy zaostáváme my. Chybí pracovní síly. Nejen ty kvalifikované. To vše při vcelku malé nezaměstnanosti a trvale klesající porodnosti.

Obavy z cizího prvku

Evropa si nechala (podobně jako USA) spoustu citlivých výrobků (čipy, léky) vyrábět v zemích, kde jsou pracovní síly levnější. My Češi, Moravané a Slezané jsme si ale celý průmysl (to je tam, kde vzniká nějaký výrobek) ponechali, vždycky jsme ho měli víc než jiní; to jsou ty bez ironie zlaté české ručičky.

Když ne zlaté, tedy určitě šikovné. To může být do budoucnosti výhoda. Kde ale vzít do toho průmyslu kvalifikované dělníky? Teď, když ty země, do kterých Evropa i Amerika vyvezla práci, začínají svého postavení zneužívat? Když už teď zatím jinak zatím bohatší Západ vydírají?

Náš vcelku zachovalý průmysl, co já si pamatuji, volá už dlouho po uvolnění imigrace. Mělo by jít primárně o kvalifikované pracovní síly, ne o uvolnění azylových řízení, ale o funkční síta, která na vnějších hranicích EU propustí kvalifikované nebo potenciálně kvalifikované (minimálně ty, kteří se dorozumějí) imigranty.

Nejen tato vláda, ale i ty předcházející, se jakémukoli uvolnění brání. Bojí se dnešního hlasu vystrašeného lidu více než pozvolného upadání při tvorbě národního bohatství.

My Češi se vlastně odevždy obáváme každého cizího prvku. Tady v té naší kotlině uprostřed věnce hor sice nejsme národ rasistů, ale xenofobové jsme určitě. Takoví bezděční. On ten „věnec hor“ je už spíše jen – lavor. Psychologický lavor, přes který nevidíme; svět kolem nás příliš nezajímá.

A tak budeme patrně mezi posledními, kteří začnou uvolňovat migraci kvalifikovaných „mladých snědých mužů“.

Celý problém migrace se u nás zplošťuje na strach z násilníků. A z toho plyne i velice přísné posuzování politicky či jinak pronásledovaných.

Zarostlé v duši národa

Ani západní Evropa nemá ta vhodná síta (ale už ví, že je musí hledat), aby v masách ekonomických migrantů rozpoznala ty, které potřebovala už včera. Bylo by je třeba hledat a lákat je k imigraci už i tam, kde dnes žijí. Naučit se, jak je integrovat. My, naše vlády, o tom jen mluví.

Celý problém migrace se u nás zplošťuje na strach z násilníků. A z toho plyne i velice přísné posuzování politicky či jinak pronásledovaných. Prohlédněme si statistiky udělování azylů: jsme bezpečně na posledním či předposledním místě v Evropě. Za námi jsou už jen Orbánovi Maďaři.

Ne, že bych si myslel, že právě mezi pronásledovanými budou ti, které potřebuje náš průmysl. Vůbec ne! Ale ta přivřená vrátka pro pronásledované je jen další nepřímý důkaz naší programové uzavřenosti před jakýmkoli „cizím prvkem“. Když už skoro nepouštíme ani ty?

Čestnou výjimkou budiž přijetí ukrajinských válečných uprchlíků i snahy o jejich zapojení do společnosti a dětí do škol.

Přesto je tu ta naše xenofobie, ke které se málokdo chce přiznat. Máme ji mimořádně zarostlou v duši národa. Ostatně „cizím prvkem“ byli pro nás opakovaně i naši lidé, reemigranti! Vždycky.

Když se po 2. světové válce vraceli potomci Českých bratrů – protestantů, tkalců ze Slezska a severního Polska, byl zklamáni přivítáním: vždyť tady je už obsazeno… Leda by se něco našlo ve vybrakovaných Sudetech…

Totéž bylo s návratem volyňských Čechů. Ti se vraceli nadvakrát. První tvořili zprvu jádro našich vojenských jednotek v SSSR (oni a Židé). Jako naše osvoboditele jsme je taky rozstrkali do poloprázdného pohraniční. Pokud je komunistický režim rovnou nepozavíral.

A když se po převratu 1989 vraceli ti další z nich, kterým hrozilo ozáření z Černobylu, usadili jsme je mimo jiné do bizarní pustiny, do osmipatrových paneláků na vidrholci v západních Čechách, do jakéhosi experimentu „mizení rozdílu mezi městem a venkovem“; jmenuje se ta obec Rovná, jeďte se tam někdy podívat!

Museli si tam ti na Volyni úspěšní zemědělci pronajímat kolem těch paneláků záhonky, aby si mohli aspoň vypěstovat petržel.

Nezvyklý úkol, civilizační manévr

I s naší emigrací, exilem to po roce 1989 bylo chladné přivítání. Václav Havel je vítal, udělal si z předních z nich poradní sbor. Když ale přišlo na jejich bývalý a pak zabavený majetek, narazili všichni emigranti na tvrdý odpor. A to i když jejich byt obsadili normalizační konjunkturalisté, nejednou funkcionáři represivních složek státu. Spory se pak vlekly léta.

Vzpomeňme si, jak se Václav Klaus v čele ODS do poslední chvíle bránil, aby se restituce nevztahovaly na emigranty – exulanty, na naše lidi, kteří ilegálně, samozřejmě, jak jinak, „opustili republiku“.

Když chcete vrátit zabavený dům, tak se pěkně vraťte domů! A chceme po vás taky zkoušku z českého jazyka! Veřejné mínění stálo tehdy vesměs na Klausově straně. Panoval pocit, že oni si tam užívali a nás v tom nechali…

I naši už byli cizí, když „načichli“ cizinou. Jak rozdílně se ke své emigraci, „Polonii“, chovali Poláci! Mimochodem: restituce se pak ukázaly jako nejrychlejší o nejspravedlivější forma privatizace.

Blíží se čas, kdy místo obav z emigrantů, nás, v bohatém světe, ovládnou obavy, jestli jich nepřichází málo.

A co teprve když nepůjde o našince, ale o cizince! O ty z nich, kteří už něco umějí a chtějí tu jako kvalifikovaní profesionálové pracovat.

Nejsme vůbec připraveni je hledat v zemích jejich původu, usnadnit jim příchod do země, prověřit jejich kvalifikaci, umožnit jim ověřit ji a zdokonaloval ji. Nejde jen o zubaře, o kterých veřejnoprávní televize často natáčí reportáže – zubaře přece potřebují ledaskde.

Slovo „vítač“ je dnes v politice přinejlepším diskvalifikující. Dobrá, použijme třeba „hledač“. Ale tuto roli musí dnes pro průmyslové podniky, pro zdravotnická zařízení atd. atd. umožnit stát a zbavit se své dnes vysloveně „hlídačské“ role.

Půjde o těžký, dnes naprosto nezvyklý úkol. Řekl bych přímo o civilizační manévr. Jako když se v ústí řeky otáčí veliký tanker. Protože se blíží čas, kdy místo obav z emigrantů, nás, v bohatém světe, ovládnou obavy, jestli jich nepřichází málo.

Dnes si takové obavy ani neumíme a nechceme představovat, jenže ten čas už je tady, jen my si jej neuvědomujeme.

Velký čínský průšvih

Pokud to nezvládneme, náš svět přestane být bohatý a bezpečný a stane se závislý a politicky vydíratelný. Vydán na pospas těm částem světa, do kterého jsme postupně odstěhovali nejen těžkou práci jak odpadky z bytu, ale posléze i tu fajnovější práci, abychom co možná vůbec nepracovali, nebo jen v kancelářích, bavili se a užívali si – služeb.

Příjmy z nich tvoří dnes čím dál tím větší část HDP. Jak, kde si ale na ně vyděláme, když o naše zaostalé výrobky bude ve vyspělém světě čím dál tím menší zájem? No zřejmě asi ve službách…

Je to bludný kruh: mnoho potřebného k životu si nakonec budeme muset dovážet. A podle toho být na dodavatele hodní. Budeme muset přijmout jeho režim, ale zůstane nám snad ta zábava; když nám ji povolí.

Kdy to pochopí náš volič, který se o politiku nezajímá a když, tak jen trochu, a pak volí „menší zlo“ a ještě si myslí, že tím splnil svoji občanskou povinnost a má „odškrtnuto“. Netuší, že si říká o veliký průšvih, který mu až časem teprve otevře oči. Bude to veliký nejen „čínský“ průšvih.

Civilizace se ve vedení planety střídají. Mohou na tom vůbec ještě něco změnit nějaké volby? Dnes ještě mohou. Jedny takové máme u nás za tři týdny.

Kde se to posr***? Chyby Václava Havla
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Od chvíle, kdy Havel přijal kandidaturu na prezidenta, se domácí politice věnoval jen okrajově a udělal v ní řadu chyb nebo opomenutí, o kterých se nevědělo, nechtělo vědět, nemluvilo nebo jen málo.“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Tragédie „české cesty“
Petr Pithart
Petr Pithart / předseda české vlády 1990–1992
„Klausova kuponovka byla ,česká cesta‘, bez cizáků, tedy hlavně Germánů, kterým prý Pithartova vláda jde za pár marek na ruku. A kde dnes nacházíme ty, co nás ostouzeli? Na krajní evropské nacionalistické pravici. Klausovi aplaudují sjezdy nahnědlé Alternativy pro Německo...“Petr Pithart
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi agenti
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Na klíčová místa ministrů vnitra a obrany v první Čalfově vládě se v prosinci 1989 dostali agenti vojenské kontrarozvědky Richard Sacher (krycí jméno Filip) a Miroslav Vacek (krycí jméno Srub). Se souhlasem prezidenta Havla, ale za zády Občanského fóra...“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Havlovi hvězdopravci
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Havel prezident byl někdo úplně jiný. Nový Havel měl názor dřív, než kohokoliv vyslechl. Dokonce vydal příkaz: ,Nepouštějte ke mně nikoho se špatnými zprávami.‘ Obklopil se přitakávači a podivnými existencemi, mezi nimiž nechyběli agenti StB nebo hvězdopravci.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Nová smlouva s KGB
Jan Urban
Jan Urban / lídr Občanského fóra pro volby 1990
„Koncem února 1990 se na cestě na první státní návštěvu SSSR ministru vnitra Sacherovi v uličce mezi sedadly vysypaly z desek papíry. Když jsem je začal sbírat, najednou jsem měl v ruce připravený text nové tajné dohody s KGB. Hájil se tím, že prezident o tom ví. Havel se odmítl o věci bavit.“Jan Urban
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Soudcokracie
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Snaha ,zachraňovat státu peníze‘ je buď projevem servility moci soudní k moci výkonné, nebo zřejmě nevědomou známkou jevu, který označujeme jako,soudcokracie‘. Tato tendence je o to nebezpečnější, že soudní moc je státní mocí nejmocnější a nejdůležitější.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Policejně gangsterský stát
Aleš Rozehnal
Aleš Rozehnal / právník
„Četnost případů a úroveň krytí nezákonností ze strany vysokých státních orgánů naznačuje, že se Česko posunulo do úrovně, kterou bychom mohli označit jako policejně gangsterský stát. V něm stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou.“Aleš Rozehnal
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Rozkradené restituce
Jan Kalvoda
Jan Kalvoda / expolitik a právník
„Lex Schwarzenberg není zdaleka jediným příkladem, kdy český stát za dlouhodobé pomoci tuzemské justice systematicky obíral vlastní občany o jejich majetek. Odpudivou kapitolu polistopadových dějin představují i zemědělské restituce.“Jan Kalvoda
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Republika oligarchů
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„35 let od listopadu 1989 máme zoligarchizovanou, podinvestovanou ekonomiku, plnou neschopných politiků ve vládě i opozici, kteří nejsou schopni pochopit, jak vypadá ekonomika 21. století. Ti, kteří zde zbohatli, už většinou investují mimo Českou republiku.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Privatizace pro vyvolené
Ondřej Neumann
Ondřej Neumann / zakladatel HlídacíPes.org
„Při privatizaci nakonec převážila vize známá z hasičského bálu ve filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Tedy zhasnout, určitý čas počkat a po rozsvícení sálu nechat každému, co si stihl ,zprivatizovat‘. Bohužel, o tom, že se zhasne a nastane ten správný čas, byli informováni jen vyvolení.“Ondřej Neumann
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Zombie českého práva
Tereza Engelová
Tereza Engelová / reportérka HlídacíPes.org
„Lex Schwarzenberg je zombie českého práva. Kauza v sobě spojuje vršící se bezpráví obou totalit minulého století a navazující bezpráví doby polistopadové...“Tereza Engelová
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Dotační feťáci
Robert Břešťan
Robert Břešťan / šéfredaktor HlídacíPes.org
„Peníze od evropských daňových poplatníků byly v mnohém promarněnou příležitostí. Lidé, firmy a vlastně celá tuzemská ekonomika si na ně navíc vytvořili velmi nezdravý návyk. Česko plíživě přešlo z tržní ekonomiky do ekonomiky silně závislé na dotacích.“Robert Břešťan
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Užiteční idioti Kremlu
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Kauza ,radar v Brdech‘ ukázala Rusku, jak v bývalých středoevropských satelitech může znovu získat vliv. Nasvítila společenské rozložení i ,užitečné idioty‘, kteří se Kremlu můžou hodit v pozdější hybridní válce.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Kde se to posr***? Stavitelé „mostů“
Vojtěch Berger
Vojtěch Berger / reportér HlídacíPes.org
„Rusko přitahovalo české prezidenty Klause i Zemana. Sen o Česku jako o mostu mezi Východem a Západem se ale zbortil nejpozději s odhalením ruské účasti v kauze Vrbětice.“Vojtěch Berger
Ukázka z nové knihy HlídacíPes.org„České průšvihy 1989–2024“

Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.

Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Kniha České průšvihy 1989–2024
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)