Petr Pithart: My a Izrael, vždy na jejich straně. Anomálie s hlubokými kořeny
ESEJ. Proč jsme my Češi tak „tvrdohlavě“ proizraelští? Nebo snad prožidovští? Zrovna my, kteří se specifiky v zahraniční politice zrovna nevyznačujeme? To je téma na celou knihu. Nabízím svoji stručnější verzi. Uvítám samozřejmě jiné, třeba i kontroverzní.
Patřili jsme kdysi k jedinému státnímu celku v Evropě, ze kterého nebyli Židé ve středověku vyhnáni. Ani když později císařovna Marie Terezie Židy z jednotlivých zemí Koruny české nechala vysídlit (v roce 1744) za to, že prý pomáhali Prusům; za tři roky si to rozmyslela, a Židé se mohli vrátit.
Pogromy na Židy byly ale i u nás, byly všude a netroufám si porovnávat, kde jich bylo víc nebo kde byly krutější; v různých dobách byly pogromy různě hrůzné v různých oblastech Evropy.
Pogromy často souvisely s fantastickými lidovými předsudky a s pověrami. Například o tom, že Židé potřebují do těsta svátečních macesů přilévat krev mladých panen…
Tím už jsme skokem u „hilsneriády“: i v nejstručnějším životopise TGM nemůže chybět jeho hrdinská pře s národem a s tehdejší justicí. Byl to patrně – vedle „založení státu“ – jeho největší, nejstatečnější životní výkon.
Masaryk se v Hovorech s Karlem Čapkem přitom přiznal, že s antisemitismem se sám i ve zralém věku dokázal vyrovnat „jen rozumem, citem však ne“. A to proto, že zážitky z dětství, kdy byl vychováván bigotně založenou katolickou matkou, byly příliš silné. Věřil, ještě i jako student, všem těm předsudkům, proti nimž pak v „hilsneriádě“ bojoval.
Vystřízlivění národa v této věci přicházelo jen postupně a trvalo dlouho, ale bylo to vystřízlivění: když i on (Masaryk) v to věřil, a teď se přiznává…
Soudím, že bylo spojeno s určitou implicitní katarzí: jako že jsme se za ty nesmysly začali posléze tiše stydět.
Masarykova vesnice i les
A v pamětech („Světová revoluce“) beze všech ohledů Masaryk přiznává, že „to se mně pak vyplatilo…“, rozuměj hilsneriáda: Židé (zejména v Americe) mu pak za ni pomáhali. Míněno nejen penězi na provoz exilu, ale i při náboru krajanů – dobrovolníků do amerického expedičního sboru, který vítězství států Dohody mohutně přispěl. Pomáhali i politickými přímluvami.
Také o deset let později v „Hovorech s TGM“ Karlu Čapkovi říká: Já pomohl Židům, a oni pak pomohli mně. Světový tisk byl zčásti řízen nebo financován od Židů, znali mě a psali o mně o mých politických cílech „alespoň slušně“.
Takže tady se rýsuje něco jako skoro přímá linka: „hilsneriáda nesla teď ovoce… “. Židé mu pomohli – založit náš stát! Tak to holt chodí – něco za něco. Masarykova upřímnost mně tady imponuje… Až šokuje.
Jeho osobní příběh je všeobecně znám a je zcela uvěřitelný. To, že se nepovyšoval nad těmi, kteří „lidový antisemitismus“ sdíleli, myslím sehrálo rozhodující roli v postupném oprošťování české společnosti od toho nejprimitivnějšího antisemitismu.
Mezi válkami se u nás vydělují dvě velké skupiny Židů: asimilanti, programově se počešťující a pracující pro československý stát, a sionisté, plánující vrátit se do krajiny pod horou Sion.
Masaryk se o obě hnutí aktivně zajímal, měl mezi jejich příslušníky řadu osobních přátel – i když on si sionismus představoval i bez odchodu do „země otců“, což bylo zvláštní. A asimilantům prý příliš nerozuměl. Vcelku se za první československé republiky žilo Židům dobře. Antisemitismus byl zanedbatelný.
Masaryk se před třetí prezidentskou volbou chtěl vyhnout rozdrážděné domácí politické scéně a vymyslel si velkou poznávací expedici: do Egypta a do britského mandátního území: tehdy to ještě byla spíše Palestina než Izrael.
Ale židovské osady už tam byly (od roku 1898) – mezi nimi i první kibucy. Masarykova zvídavost byla nepochybně nepředstíraná. Později byl na severu země v údolí Jezreel v kibucu Sarid založen „Masarykův les“ (v Izraeli jsou lesy veliká vzácnost a tenhle je rozprostřen na 25 hektarech) a jeden kibuc, vlastně opevněná stavba imigrantů z Čech a Litvy, opět na severu země.
Je po něm pojmenována i Masarykova ves – Kfar Masaryk. Jako uctění jeho boje proti antisemitismu.
Dánové, Bulhaři a Češi
Masaryk byl první státník na světě, který území budoucího státu Izrael navštívil. A to i když tam jel na oko inkognito, jen jako „profesor Marsden“ a i když o nějakém budoucím státu Izrael nemohl mít žádnou jistotu.
I tuto návštěvu Židé Masarykovi nikdy nezapomněli, a tak jsme se s ním, se sympatie k němu, svezli i my: Češi a Moravani a Slezané, zkrátka ti, co mají (měli) tak skvělého prezidenta.
V+W ještě stačí zazpívat o malém Davidovi, a už je tu Goliáš, Hitler. Tu píseň o tom, jak „byl jsi velkej, já měl kuráž. A jakej byl Goliáš?“ zná snad každý.
Tím kurážným Davidem jsme přece chtěli být my, protože nám přece Hitler plivnul do očí! Šutry jsme měli, i prak, ale nezatočili jsme s ním…
Nastalé zklamání z tohoto snu, zklamání ze zrady těch velkých mocností, i ze sebezrady, je pořád, myslím si, trvajícím leitmotivem našeho obdivu k lidem i ke státu Izrael. Vždyť my jsme chtěli být přece jako vy, my bychom takoví i byli, nebýt té zrady… Obdiv se tu mísí se závistí, zajisté přejícné, slyším tu však i notu ublíženeckou…
Pak ale rychle přicházejí krušné časy: nacismus, Hitler razí otevřený, rasový antisemitismus. A my Češi? Čím dál, tím víc jsme ve vládě a úřadech „slušně salutovali“.
Každé srovnávání je nějak vadné. Pravda ale je, že třeba takoví Dánové a Bulhaři si díky svým státníkům vedli mnohem lépe než my: „druhá republika“, těch hanebných 166 dní, kdy vláda jde vstříc Norimberským zákonům a stavovské organizace lékařů a právníků spěchají přibouchnout před židovskými kolegy dveře. Třikrát hanba, přizdisráči!
Co kdyby k okupaci zbytku státu došlo později? Kam až by veřejný život u nás došel? Nebyl 15. březen 1939 vlastně svým způsobem „vysvobozením“ z hanby, které šla vláda i společnost vstříc? Jako posléze Tisova vláda na Slovensku.
Ale zase: my měli extra hrdinu, generála Eliáše, předsedu vlády a přitom člověka odboje. V Evropě na nacisty obsazených územích jediný popravený premiér!
Také mne napadá otázka, která našince možná naštve: proč děti z židovských rodin posílal od nás do Velké Británie Brit? Nicolas Winton. Proč to nebyl někdo z nás? Proč to byl nenápadný britský bankéř?
Ale beru to asi i trochu zpátky: bylo třeba těm dětem najít rodiny v Británii. Ale zase: našinec mu mohl pomáhat tady…
Ostuda s Památníkem ticha
A pak je tu světoznámý fenomén – Terezín. Ne vyhlazovací tábor, ani ne čistě koncentrační, ale „sběrný“ pro české a středoevropské Židy. Z Terezína vedla ve skutečnosti jen jedna jediná trať: do táborů s plynovými komorami a s krematorii, což se ovšem nesmělo vědět. A tak byl také tábor „ukazovací“.
„Parádní“ ghetto jako šidítko, výkladní skříň pro svět. Ovšem jen pro takový svět, který chce chlácholit své špatné svědomí, divadýlko pro naivní, či spíše pro pokrytce, kteří nechtěli vidět: Mezinárodní výbor Červeného kříže udělá v červnu 1944 návštěvu v táboře, který, ejhle, spravuje samospráva, kde děti chodí do školy, hraje se fotbal, provozuje divadlo…
Zpráva o návštěvě končí: „…životní podmínky uspokojivé“. Zase: hanba pro jinak bohulibý Červený kříž! Vždycky, všude se najdou snaživci.
Nezbytná odbočka: „Památník ticha“ na bývalém pražském nádraží Bubny, jako zamýšleném „místu paměti“, jako připomínka transportů, které odtud zdejší Židy odvážely do Terezína, zůstává už léta jen památníkem proponovaným: peníze na „obestavbu“ malé nádražní budovy zamrzají už léta na Ministerstvu kultury. Je to do nebe volající ostuda českého státu.
Po konci 2. světové války československá delegace hlasuje v OSN pro vznik židovského, ale také arabského státu na území britského mandátu.
A přichází naše slavná, všeobecně známá epizoda: přes existenci světově platného embarga na vývoz zbraní do této oblasti dodáme čerstvě zrozenému státu Izrael zbraně (stíhačky, střelné zbraně…), které mu fatálně chybí.
Protože s dnem vyhlášení nového státu začne první válka všech arabských sousedů proti státu Židů, které prý patří zahnat do moře. Tato válka prochází mnoha modifikacemi, ale v zásadě trvá dodnes.
Pro izraelské Židy je vzpomínka na českou pomoc součástí celonárodního mýtu: před šestašedesáti lety mně jeden starý dojatý Žid v Jeruzalémě vzrušeným hlasem řekl, co nikdy nezapomenu: „Vy to asi úplně nechápete, ani to nemůžete chápat, ale brněnská puška P 18, to byla vůbec první puška, kterou kdy ve svých dějinách držel Žid v ruce.“
A první izraelský premiér Ben Gurion pak prohlásil, že bez českých zbrojovek by se stát Izrael zachovat nedal. Vždyť když nad Tel Avivem kroužilo egyptské bombardovací letadlo, Izrael neměl jedinou stíhačku!
Vzpoura na sjezdu spisovatelů
Pozadí a motivy tohoto českého parádního majstrštyku jsou ale triviálnější a temnější. Především nebýt Stalinovy mýlky (domníval se příliš dlouho, že Izrael bude státem socialistickým, že bude patřit do jeho lágru…) a také bez těžkých prachů, které nám Izrael za dodávky stíhaček a střelných zbraní zaplatil, bez toho všeho by se československá jakoby drzá frajeřina (proti celému světu!) nekonala.
Ale šikovnost a odvaha našich techniků a odvaha letců tím nikterak zpochybněna není. Ta odvaha byla nepochybně spontánní. Jsme na ni právem hrdi. My jediní jsme jim pomohli!
A to je další stavební kámen do pevnosti české sympatie k Izraeli. Umožnil nám ukázat proti celému světu, že když máme příležitost, konáme chytře i statečně.
Teď už přichází i moje osobní zkušenost: v létě 1967 se konal slavný IV. sjezd československých spisovatelů. Vedly se na něm silně protikomunistické a protistátní řeči. Také o tom, že je ostudné, že jsme na rozkaz Moskvy po šestidenní válce (léto 1967) přerušili diplomatické vztahy s Izraelem. Proti tomu protestovali Arnošt Lustig a Jan Procházka.
To byl prvý přímý útok už ne na vládnoucí ideologii, ale na zahraniční politiku státu! Za trest spisovatelům sebralo Ministerstvo kultury jejich Literární noviny, už tehdy mimořádně vlivný týdeník. A já jako čerstvý redaktor na půl úvazku vyklízel s Vaculíkem, Liehmem a s dalšími redakci v Betlémské 1: Do tří dnů všecko pryč, nesmí tu zůstat ani květináč!
Byla to okázalá krádež za bílého dne, ale i jeden ze spouštěcích mechanismů, které za půl roku v úhrnu vedly k „Pražskému jaru“.
A v létě 1968 jsem se skupinou mladých publicistů, spisovatelů a studentských vůdců odletěli do Izraele vyřídit tam, že se servilním aktem státu mnoho našich lidí nesouhlasí. Zastihla nás tam v Kibucu Shomrat srpnová okupace, ale to už je zase jiný příběh.
Vyšinutci ve světové politice
Skok, a pak už je tu přednostní státní návštěva Izraele prezidenta Václava Havla v dubnu 1990. Náš čerstvě jmenovaný velvyslanec Miloš Pojar, můj spolužák od druhé třídy, vše organizoval z hotelu – ambasáda byla ještě zabedněná.
Na sklonku života napsal knihu Masaryk a židovství; vyšla v nakladatelství Academia až po jeho smrti – napsal jsem k ní rozsáhlou předmluvu: o Milošovi.
O od té doby, kdy si můžeme určovat zahraniční politiku sami, jsme na straně Izraele. Všechny vlády, dokonce i Miloš Zeman. Ne slepě a ne ve všem, ale když se v OSN hlasuje, jsme vždy na straně Izraele.
Naše vláda mívala dvakrát za rok společná zasedání s vládou izraelskou (podobně jako je měla i s vládou Slovenské republiky, teď je česká strana vypověděla). Budou taková společná zasedání s vládou v Tel Avivu pokračovat? Doufám, že budou.
Jak se to tak všechno s námi a s Izraelci nepravděpodobně vyvrbilo, jsem se pokusil po svém vysvětlit. Myslím si, že i dnes, kdy v Gaze umírají tisíce palestinských civilistů, jsme většinou na straně Izraele.
Hýčkáme si tu ve světě českou skoro „anomálii“. Vždyť o moc víc toho ve světě osobitě českého nemáme.
Ale je možné, že se ty sympatie začínají drolit, protože premiér Netanjahu (jednal jsme s ním jako předseda Senátu: je to velmi arogantní chlapík i ve formálním rozhovoru) vede nejspíše válku tak bezohledně (a nevypadá to, že úspěšně), aby zachránil sám sebe.
Měl stát už dávno před soudem! A tak je možné, že kvůli jeho vcelku banální – zatím jen údajné – korupci, dělá politiku s ultrakonzervativními radikály, kterým je osud Palestinců šumafuk. A s kterými by si jinak možná nezadal. Příliš často dnes jednotlivci – vyšinutci určují i velkou světovou politiku.
Skončí tak ten sen o tom, že aspoň v něčem si my Češi stojíme za svým? Třeba i proti všem nebo proti většině? Skončí naše sympatie s Izraelem? Možná, že skončí. Věřím však, že neskončí, vždyť ani Netanjahu nemůže vládnout pořád.
S Židy, jsem o tom přesvědčen, naše neokázalé sympatie neskončí nikdy. Tomáš Garrigue Masaryk by se jinak na nás v lánském hrobě moc hněval. Až by květiny na jeho hrobě uvadly.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Když se český stát chová jako ochránce vyvolených a posluhujících
Hnutí ANO v Litoměřicích otáčí, změny kolem kontroverzní sochy vojáka nepodpořilo
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
63 komentářů
Mezi fanatismem Hamásu a Judaismu není žádného rozdílu, nechat je na pokoji oba dva
Takhle to vypadá, když se k PC, vynálezu f.IBM-USA, nebo mobilu vynálezu f. Motorola USA a internetu, dar US Army světu, posadí sebestředný neználek.
A přitom by stačilo tak málo… Zavířit pilinama a něco si přečíst, třeba, že stát Izrael, dal světu 12 nositelů Nobelových cen. Kolik jich dali světu Arabové z Palestiny?
Úmyslně nepíši „Palestinci“, protože nikdo takový neexistuje. Kmen Palestinců, Filištínů byl vyhlazen Peršany více jak 300 l.p.n.l.
Výraz Judaistický fanatismus poukazuje na vaši neznalost reálíí.
O téma se zajímám čtyřicet let a fanatismus jsem nazaznamenal. Silnou vůli po existenci, po přežití ano.
existuje skupina rabínů (Zalman byl jejich exponent) ,kteří chápou judaismus biologicky a ti hlásají ,že Žid je jiné kvality a ač je morfologicky podobný,není totožný s nežidy ,nýbrž je jim nadřazen a blabla.
Patrně se jim říká ultraortodoxní a mají samostatné vojenské jednotky které se v Palestině chovají brutálně.Takže fanatický judaismus existuje a je skutečným problémem .
Asi, Vašku, žijete v paralelním vesmíru: „V reakci na pravicové demonstrace proti mírovému procesu svolal Rabin s hnutím Mír nyní 4. listopadu 1995 na telavivském náměstí Izraelských králů velkou mírovou demonstraci pod názvem Ano míru, ne násilí. Demonstrace měla ukázat, že mezi Izraelci má mírový proces stále podporu. Během stotisícové demonstrace stál Rabin na vyvýšeném prostranství před telavivskou radnicí, kde spolu s Šimonem Peresem a zpěvačkou Miri Aloni zpívali píseň Šir la-Šalom (doslova „Píseň míru“) a kde pronesl svůj poslední projev na podporu mírového procesu. V okamžiku, kdy po projevu scházel z pódia a procházel davem ke svému autu, byl třikrát střelen radikálním pravicovým ortodoxním Židem Jig’alem Amirem, který chtěl zabitím Rabina zastavit mírový proces a dle svých slov tak „zachránit židovský národ“. Rabin byl okamžitě převezen do nemocnice Ischilov, kde však po padesáti minutách na operačním stole zemřel následkem velké krevní ztráty a průstřelu plíce. Bezprostředně po střelbě Amira zadrželi přítomní policisté.
Během soudního procesu s pětadvacetiletým Amirem vyšlo najevo, že Amir měl již dvakrát v plánu Rabina zabít, ale pokaždé byl jeho záměr zmařen nečekanou okolností. Vrah podle vlastních slov jednal v souladu s halachou (židovským náboženským právem). U soudu prohlásil: „Každý Žid, který ponechá svůj lid nebo území nepříteli podobně jako Rabin, musí být zabit. Studoval jsem halachu celý život a dobře vím, o čem mluvím.“ Zjistilo se rovněž, že někteří rabíni z rady Ješa označili Rabina nejtěžšími halachickými obviněními Žida: byl podle nich „rodef“ (vrah Žida) a „moser“ (udavač Nežidům a zloděj židovského majetku). Jak uvádí Čejka (2009), „Amir otevřeně přiznal, že se těmito religiózními (dez)intepretátory židovského práva z řad rabínských autorit náboženských osadníků inspiroval.“ Amir byl soudem shledán vinným a odsouzen k doživotnímu vězení.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jicchak_Rabin
Rozdílů je tam více, asi především to, že hlavním cílem Hamásu je zničit Izraelský stát, národ a náboženství, což obráceně u Izraelců ve vztahu k islámu neplatí.
Platí to i obráceně, nyní konečně i Izrael dostává přes prsty, aby se zklidnili.
Neplatí, Izreali jde především o zničení teroristů Hamásu, cesta jaká k tomu byla zvolena je dost rozporuplná, ale Izraelci nemají jako svůj hlavní politický cíl zničení arabského světa nebo jejich národů tak jako má Hamás cíl zničení Izraele
Výstižné . A poučné.
Honzo-mýlíš se. Tvúj názor je scestný, srovnáváš Hamás…s něčím,.co neexistuje
Vážený pane Pitharte,
děkuji za úvahu, kterou v zásadě sdílím. Nesouhlasím však se závěrem – opravdu se domníváte, že by se na nás TGM mračil z lánského hřbitůvku? Domnívám se spíše, že bychom se při vzpomínce na něj měli spíše obracet k nebesům, čímž ovšem nabourávám marxistickou dialektiku, v jíž byla Vaše generace vychována…
Srdečně Vás zdravím
Jan B. Uhlíř, historik
Dle mého soudu spíše jsou Češi protiarabští.
Zřejmě si nějak geneticky pamatují onu osudnou bitvu u Vídně.
A pak … oni Židé v Českých zemích byli povětšinou více než asimilovaní, vzdělaní, kulturně obohacující své okolí. Tedy takoví nějací divní Češi.
Nemalou roli v tom možná hraje obdiv k malému národu co dokáže opakovaně pro své přežití převálcovat okolní arabské státy.
Zde možná komplex z 1939 vybalancovaný s obdivem k někomu kdo to dokáže.
Vídeň obléhali Turci, Osmanská říše a ne Arabové…
Na straně Osmanské říše dokonce myslím bojovaly i Horní Uhry…🙂
Arabové byli mezi tou muslimskou sběří zastoupeni také, jak u prvního, tak i druhého obléhání Vídně.
Navíc ti muslimové napadali jihovýchod Moravy a obyvatelé celých vesnic byli dílem povražděni, dílem odvlečeni do otroctví. Některé vesnice byly až třikrát dosídleny, protože předchozí obyvatelé takto skončili.
Jestli bych dovolil historickou poznámku, vyjasnit si tyhle pojmy je ještě složitější než mezi Ruskem (tím moderním ale i historickým) a Sovětským svazem. Resp. tedy záludnou otázku, kdo vlastně bojoval v Rudé armádě.
Takže, k tej historii. Nepochybně to byli Arabové, kteří prováděli první imperiální expanzi islámu, (od 6.století), okupovali si řadu zemí Středomoří.
Koncem 13.století přebírá vládu v této islámské říši dynastie založená Osmanem I, jak správně díte, žijící na uzemi -:>dnešního< Turecka. A pod jejím vedením ta islámská říše pokračovala v těch válečných výbojích až do střední Evropy – až k tej Vídni. Vojáky měla pochopitelně nahnané ze všech podřízených zemí, tedy včetně i těch původních Arabů.
A když půjdeme dál až k první světové, kdy Osmanská říše byla spojencem Německa, tak dojdeme ke jménu britského diplomata a agenta Edwarda Lawrence, kterému se podařilo vyvolat povstání Arabů proti Osmanské říši, za což jim sice sliboval že si pak budou moci na těch svých územích založit vlastní stát.. Což se sice podařilo až o 30 let později, po druhe světové. Jenomže /a kterýho myslitele to napadlo/. akorát hned vedle byl založenej taky stát Židů, Izrael. No a od tý doby se tam mezi sebou rubou dodnes.
Pěkná esej. Díky za Váš vhled do zajímavé české zahraničně-politické anomálie.
Slušní a vzdělaní Evropané, mezi které počítám i nás Čechy, se stydí za to, co dopustili vůči Židům trvajícími ústupky Hitlerovi, než se konečně s pomocí USA a SSSR zmohli na odpor. A obdivují tento národ, čelící 2 tisíc let ústrkům, nejen za kreativitu a inteligenci (jen těch Nobelových cen!), ale i za to heslo po II. světové válce a holokaustu „už nikdy jako ovce!“, za tu rvavost, s jakou vzdorují nepřátelskému okolí i trvajícímu antisemitismu ve světě, vč. OSN.
Pane inženýre Řího, díky za ta slova! Já jsem Izrael navštívila dvakrát – a mé srdce tam zůstalo navždy, v té krásné zemi, u toho statečného národa. A bohužel, i u nás se po 7. říjnu našli lidé, kteří jsou schopni se prosadit snad jen hanobením Izraele; aspoň nevím, že by kromě toho dokázali i něco jiného. Pořádají demonstrace, na nichž jsou zcela otevřeně skandována hesla, která znamenají zničení Izraele. Takže těm odpovídám – nahlas a veřejně – Israel, you are not alone! Izraeli, nejsi sám!
Dobrý den pane Pitharte.Opět jste mi dokázal že jste chytrý člověk a vnímavý politik.Děkuji za historické okénko.Cítím to stejně a jen doušek:Snad nás spojuje boj Davida proti Goliášům.Děkuji Komorous
Izrael“ je v právu tak jako Ukrajina Oba suverénní demokratické státy mají právo na svojí obranu a můžou zaútočit i z jadernými zbraněmi pokud mají k dispozici. S terorista mi se nevyjednává tečka.
souhlasim…ty nase koreny jsou propojene…
Už dlouho jsem nečetl tak perfektně zpracovanou esej od pana Pitharta. Měla by být povinnou četbou pro všechny propalestinské podporovatele Hamásu, kteří v Praze manifestují. Vždyť zlo, které začalo 7.října 2023 je přeci nutno vymýtit.
Děkuji za článek. Jakoby mi otevřel oči – netušil jsem, jak moc jsme s Izraelem historicky svázáni. Nelíbí se mi jen ten manipulativní závěr, že by se na nás Masaryk v hrobě zlobil, kdyby… Vůbec netuším, co Masaryk v hrobě prožívá a pochybuji, že to ví autor této eseje (ve vší úctě). Abych ukázal, jak tato nekorektní řečnická figura funguje a jak ji lze svévolně používat, zkusím si také podobně zamanipulovat: “ kdyby viděl Masaryk, že se zaštiťujeme jeho jménem, abychom tak prezentovali naše představy o něm, v hrobě by se obrátil.“
Pane Pitharte, děkuju za fundované, výstižné, stučné a přehledné shrnutí této, velmi složité problematiky! Velmi si Vás vážím.
Snad jedna malá poznámka. Nejspíš málokterý z tuzemců mohl mít za daných okolností takové styky a možnosti, aby dokázal zorganizovat to, co sir Winton, i kdyby ho napadla stejná věc.
Nicméně až neuvěřitelný počet židovských dětí zachránil přímo v koncentráku Antonín Kalina.
Taky se tím nechlubil, oceněn byl až po smrti díky vzpomínkám zachráněných.
Určitě nejsme jako národ bez hrdinů.
Být s Izraelem je jasné- Židé jsou národ a mají právo na svůj stát. Být se Židy ale není zcela totéž.Se Židy jako lidmi proč ne,ale s judaisty ,tedy se židy s malým ž neb se jedná o víru ,to možné není. Talmud uráží Ježíše a upírá nám nežidům naši lidskou podstatu.Toto autor článku vůbec nezmínil,tvrdí cosi o pověrách a předsudcích ,jenže to je zásadní nevědomost nebo vědomé zamlčování .
Nicméně islamismus je horší,proto i já ,katolík, podporuju Izrael.
Moji česko-židovští předkové uvěřili, že Stalin byl lepší než Hitler. Moje matka tomu věří dodnes a podporuje Putina. Tak Bůh s námi.
Sir Winton zdaleka nebyl jediný. Doporučuji knížku Jana Martince a Karla Friedricha „Útěk před žlutou hvězdou“, která vyšla v roce 1964 v edici Karavana (tehdy to ještě byly „špalíky“ cca A5), jak se židovská rodina dostávala z protektorátu.
Jakkoliv je úžasné, co na té poušti židi vybudovali, můj názor na tohle je zcela jasný. Celý ten židovský stát je teorie na bázi bájí o rozestoupení se Rudého moře a cestě suchou nohou do země zaslíbené… Na území Palestiny, kolonie Britská palestina, či dříve území Osmanské říše žili primárně arabové, muslimští arabové. Potom si židi doslova a do písmene koupili vytvoření státu, který tam nemá co dělat. A už 70 let provádějí přesídlování, vysídlování, pogromy na původním arabském obyvatelstvu.
Někde sem četl historické údaje z kolonie Britská Palestina. Před vznikem státu Izrael na tom území bylo cca 4/5 populace muslimských arabů(zbytek pak byli židé, křesťané atd.). Teď je jich tam kolik, 1/10? Tipněte si, určitě sami, rádi, s nadšením, odešli ze svého rodiště, domova, atd. Rozhodně…
A někdo se Palestincům, potažmo dříve státům Arabské ligy diví, že na Izrael útočí? Tuhle jsem četl, že Hamás neměl zaútočit na Izrael a ten by pak nevraždil civilisty v Gaze. Tohle se dá velmi snadno upravit na OSN nikdy neměla dovolit vznik státu Izrael na Palestinském území a nikdo by pak na něj neútočil… Nezapomínejme, že je to stát Izrael, kdo stvořil Hamás, ne naopak.
Mimochodem, jsem bytostně přesvědčen o tom, že jednou nastane doba, kdy okolním muslimským státům dojde definitivně trpělivost, překousnou rozdíly ve výkladech své víry a potom Izrael nebude mít dost těch atomovek, co nemá, i když má… Doteď měli štěstí, patrně i svým přičiněním a manipulacemi, že do žádné z válek se nezapojily-myslím skutečně zapojily, všechny arabské země.
Jenže Židé byli v Palestině dříve. Arabové tam nalezli v podstatě až za Mohameda, tedy tisíce let po Židech. A blábol, že palestinští Arabové mají něco společného s Filištíny, je opravdu jen blábol. Akorát v Libanonu žijí lidé, kteří říkají (byť arabsky) „my nejsme líní a špinaví Arabové, my jsme potomci starých Féničanů“. Dva takoví se mnou studovali, takže to mám z první ruky. A když Židé do Mandátního území Palestina imigrovali, tak veškerou půdu legálně nakupovali. K nějakým záborům došlo až po první arabsko – izraelské válce, kdy část Arabů z Izraele odešla (jakási obdoba našeho záboru půdy po Němcích po 2. světové válce).
Temný vlků….ó, jak se mýlíte…Izrael je Bohem vyvolený národ. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův vyvedl izraelský lid z egyptského otroctví. Starý i Nový Zákon je Bohem inspirované Boží Slovo a nejsou to žádné pohádky. Je tam mnoho proroctví, která se naplnila, a ještě jich pár zbývá. Izrael nikdy nikdo nezničí, i když se proti němu postaví celý svět, protože „nedříme a nespí ten, jenž chrání Izrael. (Žalm 121) Dalším vyplněným proroctvím, které se stane během naší generace… již brzy…bude vytržení věřících, kteří přijali Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele a vydali mu celý svůj život. Vytržení znamená, že si Ježíš přijde pro svoji Nevěstu…Církev…. znovuzrozené křesťany, kteří znají Jeho jméno a činí Jeho vůli. Hned poté bude následovat sedmileté nepředstavitelné soužení, sám satan… vládce tohoto světa se ujme vlády a lidem nastane peklo na zemi….(viz kniha Zjevení) Na konci tohoto soužení bude Izrael úpět ke svému Bohu a poznají toho, „kterého odmítli a kterého před dvěma tisíci lety ukřižovali…. až zvolají „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu“ (Matouš 23:39) Pak přijde Ježíš, jako Vítez a Král….
Smiřte se s Bohem, přijměte to, co Ježíš pro vás vykonal na kříži… čiňte pokání a následujte Ho…. jedině tak vás nestihne Boží hněv a to co za pár let nastane na zemi a co zakusí všichni ti, kteří nepřijali Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Kéž k nim nepatříte. Bůh je láska a nikomu nestraní.
Treba mate pravdu, ze Izrael vznikl podfukem. Stejne jako ono Ceskoslovensko. Ovsem verzi je spousta, stejne jako tvrzeni, kdo byl ve svate zemi prvni a kdo je tam vlastne doma a kdo ne.
To, ze se nekdo nekam nasackoval a jiny se pakoval, to se stalo v historii lidstva ikskrat a nikdo se tim nezabyva. Zajimave je, ze u Arabu to takove spouste lidi vadi az hystericky. Mne to vubec nevadi. Naopak.
Vy trpite nejakou slabosti pro Araby? Ja tedy ne. Ja totiz tu urvanou pakaz v sandalech, s uterkama na hlavach a vyrvavajici “ allahu akbar “ nemuzu vystat.
Text se mi velmi libiL. Spolecna zasedani vlad by bylo dobre znovu zkusit. Jen bylo by Petre dobre zminit, ze vysneny domov Sionistu od pocatku nepocital se sdilenim s puvodnimi zemedelci, osidlenci, Araby. Vyhnat a vykoupit bylo metodou (neslo tedy o kolonialism pragmaticky jako u Indianů v Indii ci USA, ale idealisticky) a k tomu jim pak UK dala mandat.
Článek se mi líbil a mnohé mi osvětlil, přesto je v něm bod se kterým bych polemizoval:
Autor se podivuje proč Kindertransporty neorganizoval čech, ale brit Nicholas Winton. Ale !!!
Projekt samotné emigrace židovských děti spustila Marie Schmolková, česká židovka. Nicholas Winton se přidal k započaté akci a sám ve vzpomínkách klade větší zásluhy i ohrožení svým kolegům. Tím nijak nechci zpochybnit jeho zásluhy, byl však jedním z týmu a díky pozdějším akcím tím nejviditelnějším.
Rád bych ještě vzpomenul mou účast na besedě s Izraelským velvyslancem v mém rodném městě. Po prvotním zklamání, že velvyslanec právě oficiálně otevírá v Brně nějakou instituci, mě přes původní zklamání velice potěšil jeho zástupce, který svůj prvotní projev, kupodivu slušnou češtinou, dlouze zaměřil na vědomí Izraele o české pomoci, která pomohla zachovat existenci právě vzniklého státu. Je tak příjemné slyšet slova vděku od zástupce národa a státu, který je technicky a kulturně na takové výšce, jak Izrael nesporně je.
Tenkrát když Masaryk území navštívil, nebyla to „spíše Palestina než Izrael“, byla to pouze Palestina. Židé teprve začínali toto území kolonizovat a každý Žid, který se chtěl na území Palestiny teprve přistěhovat, musel mít povolení od Palestinských úřadů (například Golda Meier toto razítko obdržela).
Kolonizovat? Skutečně? Žili tam po tisíciletí dámo, dokonce dříve než ti vaši Palestinci…
David Ben Gurion: „Proč by měli Arabové uzavírat mír? Kdybych byl arabským vůdcem, nikdy bych smlouvu s Izraelem nepodepsal. To je normální; vzali jsme jim jejich zemi. Je pravda, že nám ji Bůh slíbil, ale jak by je to mohlo zajímat? Náš Bůh není jejich. Pocházíme z Izraele, to je pravda, ale to bylo před dvěma tisíci lety, jak se jich to týká? Byl tu antisemitismus, nacisté, Hitler, Osvětim, ale byla to jejich vina? Nevidí než jednu věc: přišli jsme a ukradli jim jejich zemi. Jak by to mohli přijmout?“ https://cs.wikipedia.org/wiki/David_Ben_Gurion
Je to takový pel-mel myšlenek, konstatování, komentářů a faktů všelijak nahlížených, zkrátka dílo hodné jeho autora, Podivena Pitharta, který se dopracoval od totality rudé k totalitě černé. Vskutku úžasná evoluce, jen co je pravda. „Dvojdomek“ je u mě osobou korkovou, vždy plavat nahoře. A přitom nejužitečnější pro naši republiku byl, když čerpal vodu. Lidovci si mohou gratulovat, když získali do svých řad osobu jeho charakteru.
Zajímavý souhrn historických souvislostí. 👍
Nevím, jak v minulosti, ale podle mě, nejvíce imponovalo v Československu a imponuje dnes obyvatelům ČR na státě Izrael to neuvěřitelné odhodlání bránit svoji zemi, pracovitost a vůle, pozvednout svoji zemi mezi elitní státy světa. Přesně takové vlastnosti obyvatelům Československa od začátku chyběly a obyvatelům ČR stále chybí. Československo dostali obyvatelé od USA na zlatém podnose s majetkem Rakouska-Uherska, kdežto Židé si museli svůj Izrael vybudovat od základů…
Izrael žije obklopen nepřáteli a nikdy na nikoho nezaútočil, pokud nebyl ohrožen, vyprovokován, nebo napaden. Obyvatelé Československa se preventivně hned vzdali bez boje (1938, 1939, 1968). Nakonec, ani v té „slavné“ bitvě na Bílé hoře mnoho vojáků asi česky nemluvilo…
Také hádám, že se v Izraeli tolik nelže a nekrade a funguje vláda zákonů a práva…, což je celkem slušný základ pro dobrý, obdivu hodný stát.
Po tom Rakousko – Uhersku nám zůstala akorát část toho, co jsme sami vytvořili (a co nebylo vyvezeno v rámci válečného úsilí monarchie).
V roce 1938 národ příkladně mobilizoval a nastoupil do pohraničních opevnění, na jejichž dobytí Němci v té době neměli (Polsko mělo kousek takového opevnění, jaké je u hranic s Rakouskem a Němci na něm zhasli se strašnými ztrátami, nezvládli to ani elitní bojovníci SS a museli ten úsek obejít.)
Když nás degeneráti z Velké Británie a Francie prodali Hitlerovi, tak se nedalo nic dělat. Pak se divili, že Francii převálcovaly přemalované československé tanky (bez nich by byl „blitzkrieg“ nemožný) a britská města coventrizovaly bomby mj. z československých zbrojovek. Takže sklidili to, co v Mnichově zaseli (a škoda, že toho nebylo víc).
Na druhé straně tato vítězství vedla k tomu, že Hitler zastavil vývoj jaderné zbraně (zdá se, že Hahn a spol. spustili řízenou jadernou reakci (moderovanou těžkou vodou) dřív než Fermi), a potom tu ztrátu už, naštěstí, nedohnali.
V roce 1968 se přes naše hranice převalilo víc tanků, než kolik jich měla ČSLA, včetně těch zakonzervovaných v NZ. A když byly události v Polsku a Varšavská smlouva chystala zásah tam (ke kterému pak nedošlo), šlo se do NZ a cca čtvrtina pojízdných prostředků z nich nebyla schopná jízdy a většina toho, co vyjelo, se rozsypala po cestě k polským hranicím.
Mate ve vsem pravdu, jen v jedne veci Vam budu oponovat. Jedinym “ spojencem “ byla Francie. Jen vul mohl po Velke valce vsadit na Francii a Benes to udelal. Spojene kralovstvi vuci CSR zadne zavazky nemelo, takze nikoho nezradilo.
Pokud jde o cs. armadu, tu prvorepublikovou, nemyslite, ze bylo povinnosti se o existenci republiky tak trochu poprat? At uz se spojenci nebo bez nich?
Nikdo Československo neprodal. Nechápu, proč se stále vrací ta hloupá komunistická lež. Vše bylo předjednáno. Edvard Beneš 15.září 1938 sám tajně (mise Jaromír Nečas do Paříže) nabídl odstoupení Sudet, protože dobře věděl na jakých lžích vznikl umělý stát Československo.
Zbabělci se vzdali bez boje, jako jediní v Evropě. Na historických faktech se nedá nic změnit ani okecat.
Jenom zbabělci a lháři se nedokáží podívat pravdě do očí.
Opět to slovansko-české lhaní, to věčné chlubení se cizím peřím a svalování viny „na ty druhé“.👎
Po Rakousku-Uhersku zůstal Československu (byl ukraden) průmysl, vybudovaný většinou Němci, Židy a Rakušáky (Ringhofferovi, David a Bedřich Fanto, rodina Kolbenů, … Stačí si projít historii firem. 1.republika ještě zachovala normální soukromé vlastnictví, ale zdivočelá lůza-„lid československý“ v čele s Edvardem Benešem je po květnu 1945 stejně všechny okradl, včetně nejschopnějších Čechů (Baťovi apod.)👎
Ano, 23.září čs.armáda vzorně mobilizovala,😅 ale nevěděla, že jejich velitel Edvard Beneš vyslal již 15.září 1938 tajného emisara, ministra Jaromíra Nečase do Paříže, kde nabídl Hitlerovi podstoupení Sudet, všech území, kde mají Němci většinu… Ještě ten den se sešel Chamberlain s Hitlerem… Edvard Beneš se nemohl pochopitelně zúčastnit schůzky a podpisu v Mnichově, protože by byl společně s ministrem Nečasem v Československu podle platných zákonů souzen jako velezrádce….
Poslušní čecháčkovští otroci, nezklamali ani po srpnu 1968. Většina komunistů podepsala svůj kladný vztah k okupační armádě a okupační mocnosti, stejně jako nově vstupující členové KSČ. 1/3 dospělé populace oddaně sloužila jako členové KSČ dalších 21 let komunistické hlouposti a sovětským otrokářům. Již o rok později v srpnu 1969, potlačily protiokupační demonstranty čistě československé jednotky armády, „Veřejné bezpečnosti“ a Lidových milicí.🤮
V roce 1989 měla Komunistická strana Československa asi 1 550 000 členů a Svaz československo-sovětského přátelství asi 2 500 000 členů.
To nejsou čísla o normální inteligenci obyvatelstva, ale o chronické tuposti a oddanosti k sovětským okupantům.👎🤮
Zase je to trochu problematické. SČSP pořádal zájezdy do SSSR a někdy i do lokalit, nepokrytých Čedokem a Rekreou. A lidé se tam na vlastní oči seznámili s infernální realitou sovětského režimu. A s tím souvisí i to, že poměrně kvalitní výuka ruštiny na školách (třeba v NDR se učily jen naprosté základy a výuka stála na ruské či rusky psané sovětské literatuře, ovšem v němčině) vedla k tomu, že jsme mohli poslouchat u nás nerušené ruskojazyčné vysílání Svobodné Evropy, z naší třídy na gymplu to poslouchalo víc lidí.
A já byl v SČSP, abych mohl chodit do jejich knihovny, kde byly i překlady světové SF, která u nás vyšla až po roce 1989, a mnohdy krácená a hůř přeložená. Čili knihy jako „Konec Věčnosti“, „já, robot“, „Ani sami bohové“ a mnohé další jsem primárně četl v ruštině. A byla tam k dispozici i díla sovětských spisovatelů, u nás tehdy nevydávaná (třeba „Pohádka o trojce“ Strugackých) nebo dodnes nevydaná (např. „Pozor, cizinci“ od Mejerova, asi nejlepší knížka tohoto autora, který strávil přes deset let v gulagu).
A to raději ani nebudu zmiňovat v češtině nedostupné klasické rytířské romány, Mahabharátu a podobné zajímavé čtení.
Škoda, že jste vynechal pana Škodu. Ale víte, pane Doucho, oni ti nejschopnější bývají často všehoschopní:
Tatínek nedávno zesnulého Jana Kačera Vilém (1882-1938) studoval v Darmstadtu elektroinženýrskou fakultu, pak žil ve Vídni, kde se dokonce i oženil, ale protože dědeček byl asi spíš bonviván, byl tatínek povolán, aby zachránil jeho obuvnickou firmu. Což se mu stejně nemohlo povést. Jan Kačer o tom v knize ,Zadními vrátky‘ píše (a dost tím nabourává vidění dnes uctívaného zlínského podnikatele):
Velký Baťa jednou za čas potřeboval zničit konkurenty, proto snížil ceny a malí kšeftaři padli. Takže táta byl dvakrát angažovanej ve Zlíně u Bati, kterej byl tak chytrej, že když tátovi zničil fabriku, zaměstnal ho u sebe.
Maminka Jana Kačera, Vlasta Marie Vohralíková (1900-1980), byla sekretářka Viléma Kačera. Nebyla Židovka a pocházela z rodu obchodníků s látkami, původně po generace ale řezníků a hostinských, což tehdy byla živnost, na které se dalo tak zbohatnout, že si rodiny této živnosti mohly dovolit poslat děti na jakoukoli dráhu, i uměleckou, jak tomu bylo třeba u Antonína Dvořáka.
Když byl Jan Kačer dospělý, tahle tradice se projevila v tom, že mu matka v jeho umělecké dráze nebránila. Tatínek v té době už nežil. Na konci 30. let už definitivně došlo ke krachu továrny a tatínkovi obchodní kvazi přátelé se mezi sebou domluvili, nedražili, ale získali veškeré vybavení továrny za dumpingovou cenu. Byla doba Mnichova a soudržnost šla stranou. Židé, kteří měli peníze, mohli uplatit novou státní správu a odjet od zahraničí. Tatínek na to ale už neměl. Měl zprávy z Německa a Rakouska, věděl, jak jsou na tom rodiny Židů. O sebevraždu se pokusil dvakrát, podruhé mu to vyšlo.
Je zajímavé, že rodinu tím fakticky zachránil. Německá správa totiž fungovala systematicky. Když člověk důvodně soudně napadl rozhodnutí, že je Žid, táhl se proces dlouho a soudící se mohli zachránit, jako předkové kardiologa Jana Pirka nebo dramatika Milana Uhdeho. Příbuzní živých lidí židovského původu, spadající do kategorie židovští míšenci, byli v uvozovkách řešeni ve druhém sledu, a u těch, jejichž židovští příbuzní už nežili, to trvalo ještě déle. Tak se stalo, že umělcův o deset let starší bratr Pavel Kačer (sportovní komentátor a zakladatel plochodrážního závodu Zlatá přilba, 1926-1984), a Jan Kačer se před mašinérií holocaustu zachránili. Janu Kačerovi bylo tehdy (na konci války) devět let…“
https://www.krajskelisty.cz/kralovehradecky-kraj/31202-proc-chtel-jan-kacer-odejit-svet-tomase-koloce.htm
Pěkné historky.👍
Víte, čím jsem starší, tím více chápu, že mnohem lepší pro stát i obyvatele je vláda pracovitých a chytrých i když občas všehoschopných, než vláda všehoschopné, líné, hloupé lůzy 1945-dodnes.
Základ je ve vládě zákonů a práva, bez ohledu na aktuální politické barvy. Což je nejlépe vidět na vyspělém „Západě“.
Hospodářské výsledky Československa a ČR hovoří jasně. Přirozená elita, skončila s rokem 1939 a už se nikdy nevrátila ani neobnoví. Lůza po roce 1945 zničila vládu práva a už se k ní nelze zpět dopracovat. „Česká“ společnost je dědičně nasáklá lidmi, kteří si myslí, že lhát a krást je přirozené a normální. Hodně tomu napomohlo, že komunistické zlo nebylo po roce 1989 vůbec potrestáno na rozdíl od nacismu a fašismu po roce 1945. Přirozeně slušní lidé budou i nadále odcházet z ČR za lepším do zahraničí a do českého bahna se většinou už nebudou vracet.
Jakou uroveň vztah k Israeli udržoval syn TGM – Jan Masaryk a jak jej vyhodnotila Velká Britanie?
Mezi svými známými,jsem se s až na výjimky s otevřeným antisionismem nesetkal.Pro mne je to hrdinný národ,který si zaslouží naši podporu.Sloužil jsem v armádě ,s dvěma Židy,jeden z Brna a druhý z Bratislavy.Oba potřili mezi mé nejlepší přátele.
Výstižné . A poučné.
Ať si to Židé s Araby vyřeší SAMI!! Co nás je potom? Rozbili nám Československo tak se snažme ho obnovit!!
Jak Židé z Izraele rozbili Československo?
Československo vzniklo jako umělý nesmysl, postavený na lži o konfederaci a jakémsi národě „československém“, který nikdy neexistoval. Přineslo útisk a pohrdání národnostním menšinám.
Československo nikdy nebylo dobrým státem pro své obyvatele, které průběžně vraždilo, vyhánělo a okrádalo. Díky Bohu, že už je na smetišti dějin.
Doporucuju precist od Mary Heimann, “ Ceskoslovensko, stat, ktery zklamal „. V originale se ten titul ovsem jmenuje “ stat, ktery selhal „. To si holt prekladazel trochu upravil, aby to nevyznelo tak tvrde. Ano. Selhal. To je ten spravny vyraz, protoze Cechove, kteri Republice Ceskoslovenske samozvane dominovali, z.urvili na co sahli.
Děkuji Vám za tip. Bohužel nemám ještě moc času na čtení, snad až v důchodu.🙂 Druhým rokem mám rozečtenou knihu od Karla Pacnera „Osudové okamžiky Československa“. Prostě ostuda.
Mí předkové by tak příkří určitě nebyli, ale oni to poměřovali Rakouskem-Uherskem a Protektorátem Třetí říše.
Pragmaticky řečeno, nějak se nám ta podpora Židů nikdy nevyplatila.
Už před válkou, když západní velmoci věděly co je nacismus v Německu zač a stejně nás v Mnichově podrazily.
A (kupodivu) si to odskákali i naši státní činitelé za pomoc židovskému státu po válce – jak známo, na počátku 50.let byli obviněni ze sionistického spiknutí a někteří z nich i popraveni.
Bude docela zajímavé sledovat, jak se nám ta současná podpora Izraele (ne)vyplatí v rámci naší drahé a jediné správné Evropské unie..
Kdo nas podrazil? Jediny, kdo mel zavazky vuci CSR, byla Francie. To byl jediny “ spojenec „. Krome statu male dohody. Ovsem vsadit po Velke valce na Francii mohl jen skutecny vul. A Benes to udelal. Na Francii, ktera se za Velke valky krvave presvedcila o tom, jak tezke je bojovat s podcenovanymi Nemci. Na Francii, kde prave ty nejvetsi valecne masakry probehly. Myslite, ze se Framcouzum chtelo do dalsi valky kvuli nejakemu Ceskoslovensku?
Silny stat se nevykecava na to, ze ho nekdo zradil nebo nedodrzel smlouvu, nybrz se jde rvat o vlastni byti i nebyti. Tak, jako to udelaly vojensky mnohem slabsi zeme jako Norsko, Polsko, Belgie, Nizozemi, ci Recko. Nebo male Finsko proti ruskemu medvedovi. To, ze to tehdejsi CSR odpiskala i s jednou z nejsilnejsich armad sveta ( v te dobe jasne silnejsi nez Wehrmacht ) prakticky bez jakehokoli odporu, je asi dukazem, ze o tu republiku jeji pohlavari asi prilis nestali.
Píšete to naprosto správně.
Já se taky nedovolám té zrady z důvodu naší smlouvy s Francií (sic), ale z důvodu Versaillské smlouvy velmoci z roku 1919.
Už v té bylo jasně stanoveno, že Německo nejen že už nemá zbrojit, ale dokonce že dokonce nesmí podporovat a klást si požadavky na podporu německých menšin v cizích zemích. Čili, už za porusovani těcho bodů měly Francie a GB zasáhnout. (Nejen) na naší podporu.
Nestalo se..
Tohle už kritizoval Churchill, ovšem zvláštní je že tohle napsal Doyle v jednom z posledních Holmesových případů, když se připravovala první světová. Že rozhodně se bude Anglii hůř bojovat bez spojenců (když je podrazí) než s nimi..
Moudře to pan Pithart shrnul….
To mi pripomnelo otcovu anabazi do Ankary s dokumenty
na prevedeni platby z Izraele do CNB za nakup ceskych Messerschmidtu, potom mel strach (v dobe politickych procesu) ze bude obvinen jako Zionista, coz se nestalo.
Dlouho schovaval a potom mi predal knihu o Izraelskych letcich kteri s temi letadly bojovali proti arabum.
Současnost je velmi turbulentni mění se mnohé axiomy.Nasi současnost drží pod krkem naše minulost. A ta není zrovna excelentní, proto by měla nastat změna kursu. Na to musí být odvaha, měl ji Masaryk, ale vydržela jen po dobu jeho života. Jeho kariéra se vyrovnavala s židovstvím, byl i v Palestine. Může se stát i to o raccim pochodu o kterém mluvil i Hus a Palacký to řekl lapidarne, „Byli jsme před Rakouskem budeme i po něm. Nebo si Rakousko uděláme.“ EU jako ekonomické uskupeni, NATO velmi obezřetně, V4 překonáne a vakuum ve str. Evropě. K tomu je třeba, se nebát a nesra-t v síni, jak říkají karbanici při fleku.
Izraelský režim podporuje Pithart a spol., asi jim nevadí okupace cizích území.
Pane Pitharte,
děkuji za Váš článek, kterým opět prokazujete svou erudici a poctivou intelektuální snahu. Nicméně s některými Vašimi vývody nemohu, jakožto potomek českých asimilacionistických Židů, souhlasit. Mohl bych psát dlouze, ale omezím se na jeden bod: jestliže měl Masaryk pravdu v tom, že státy se udržují idejemi, na nichž byly založeny, pak se obávám, že ideje, na nichž byl založen moderní Izrael, tj. zejména ideje jistého Theodora Herzla, jsou dosti pochybné. Více např. zde: https://web.archive.org/web/20090416192330/http://www.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2004/08/herzl