Petr Pithart: Jsou ANO a SPD protiústavní? Politická hnutí jednoho „šéfa“ vs. politické strany
KOMENTÁŘ. Už jsme si, zejména díky existenci hnutí ANO a SPD zvykli, že se v našich parlamentních volbách střetávají politické strany a právě politická hnutí. Není to to samé, má to svoje důsledky, ale málokdo si toho všímá. Tak se na to podívejme.
Všimněme si: v Ústavě České republiky se ve článcích týkajících se voleb mluví toliko o politických stranách, nikoli o politických hnutích. Zákon o volbách však připouští účast i politických hnutí. Ústava je samozřejmě vyšší právní norma než zákony. Politická hnutí jsou tedy mimoústavní instituce. Nebo dokonce protiústavní?
Bez kritiků a nespokojenců
Hodí se začít výsledky nedávného průzkumu. Po prezidentu Petr Pavlovi jsou prý u nás nejdůvěryhodnějšími politiky pánové Babiš a Okamura. Je to nesporně jejich politický úspěch. Naopak nejnedůvěryhodnějšími politiky jsou pan Fiala, paní Pekarová Adamová a pan Jurečka.
Ti první dva dělají politiku populistickou, nacionalistickou, ti tři další politiku vládní. Dalo by se říct, že odpovědnou, nechme zatím stranou, jak ji dělají. Ale řekněme, že poněkud nepřesvědčivě.
Podstatné je, že Andrej Babiš stojí v čele hnutí, která založil, které financuje a de facto vlastní. Ve štábu hnutí mu říkají šéfe, vše působí jako podnik, firma, politická divize Agrofertu. Podle volebního zákona je to ale v pořádku; voleb se mohou účastnit politické strany a politická hnutí.
Proč je to zajímavé? Protože politická hnutí se na rozdíl od politických stran ustavují velmi snadno a velmi rychle: jako spolek podle občanského zákoníku. Je k tomu třeba pouhých tří osob, stanov a souhlasu soudu. Spolek, který se pojmenuje politické hnutí, lze zřídit dejme tomu za čtrnáct dní, když to drhne, tak za měsíc.
Ti nejméně důvěryhodní politici z průzkumu naopak stojí v čele politických stran. K založení politické strany je toho zapotřebí mnohem více: petice, kterou musí podepsal tisíc občanů, Ministerstvo vnitra pak musí posoudit pravost těchto podpisů, posuzuje i stanovy – a to velmi přísně.
K zakládání politické strany se také poslední dobou nikdo nemá: je to neobyčejně zdlouhavý proces, ke kterému je třeba dosti peněz, mnoho nadšených pomocníků, a především oněch tisíc podpisů.
A mezi těmi alespoň tisíci se musíte už předem dohodnout, kdo bude ve vedení strany, a tak se od počátku rýsují nestejné postoje, přirozené ambice jednotlivých členů budoucího vedení – jinak tisíc podpisů dneska už neseženete.
Ještě než začne taková nová strana působit, už se v ní rýsují radikálnější a umírněnější, dejme tomu pravicovější a levicovější křídla. A když už ta strana v politickém poli působí, tak se často vnitřní rozdíly spíše zvětšují než zmenšují a předseda, vedení, má pak co dělat, aby stranu udržel pohromadě.
Sestavování kandidátek do voleb je pak těžký boj, v němž předseda má sice silné slovo, ale nikdy ne poslední.
To předseda politického hnutí, nebo tedy „šéf“ jako pan Babiš, takové starosti nemá. Kritiků a nespokojenců se snadno zbaví – dříve či později z hnutí vystoupí nebo jsou vyloučeni. V ANO jsme to ostatně hojně viděli.
Nebo se to dělá tak, že se zruší a znovu ustaví „zlobivé“ oblastní uskupení. Při sestavování kandidátních listin do voleb má také předseda rozhodující slovo, ať je to veto, nebo přímo právo jmenovat.
Také Tomio Okamura, dle průzkumu třetí z nejvěrohodnějších politiků v zemi, stojí v čele a řídí jej tvrdou rukou, stejně jako své hnutí Babiš.
Své lidi má pod kontrolou, nemusí se starat o nějaká křídla a frakce, ani o vnitrostranickou demokracii, přestože bez ní nebude férová demokracie ani ve státě.
Zatím nikým nepojmenovaný rozpor mezi ústavou a zákonem o volbách bezdůvodně, a řekl bych, že i proti vědomé vůli zákonodárců, nadržuje těm politickým subjektům, které vůbec nemusejí být uvnitř demokratické – a přitom se mohou účastnit demokratických voleb.
Mají už předem před skutečnými politickými stranami náskok v tom, že jejich vůdcové se nemusejí zabývat nějakými vnitřními spory. Jsou prostě vůdci a de facto vlastníky svých volebních subjektů.
Naše volební zákonodárství je k tomu přímo či nepřímo vybízí. Chcete-li být politickými oligarchy, zakládejte hnutí! Pak budete moci pěstovat politiku jako firemní záležitost, v níž daleko víc než voliči rozhodují prachy. Velké prachy.
Informovaný a prozíravý volič
Pánové Babiš a Okamura neudělali nic jiného, než že využili obecné, trvalé nálady v československém dnes českém politickém prostoru: být proti politickým stranám; a všimli si vstřícného volebního zákonodárství, kterému nevadí rozpor s ústavou. Asi není náhoda, že ty opravdové politické strany mají stále méně a měně členů.
Výše zmíněnou náladu vyjádřilo hned po převratu v roce 1989 jako první Občanské fórum, které šlo do prvních svobodných voleb v červnu 1990 s hlavním heslem: „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“.
A byl to sukces: volební účast k devadesáti procentům, výsledek nadpoloviční většina. Jistě, byli jsme u toho mnozí, také já jsem tam byl. Chtěli jsme pochopitelně vyhrát nad „bolševikem“, jak se to tenkrát říkalo, tak jsme jako heslo vyhmátli něco, co se bude lidu líbit… Nedokázali jsme si představit, co – i z tohoto hesla – vzejde.
Už koncem první Československé republiky se politické strany nelíbily; v době předmnichovské strpěly, že se Národní shromáždění vůbec nescházelo a všechna odpovědnost se navalila na bedra prezidenta (který to tak ovšem chtěl), po válce tu pak byly strany („národně frontovní“), které nemravně souhlasily s tím, že mezi válkami nejsilnější strana (Agrárníci) nebyla k existenci vůbec připuštěna.
A tak politické strany zůstávají v neoblibě. Naopak nemálo lidí velebí společky, které jsou baštou oligarchy či politického podnikatele hrabajícího pod sebe.
Popsaným rozporem mezi zákonem o volbách a ústavou by se měli zabývat zákonodárci, kteří se konečně začali dohadovat na podobě komplexního zákona, ve kterém má být zahrnuto všechno, co se týká voleb.
Umožní tedy i nadále existenci politických uskupení, na jehož založení stačí jeden hospodský stůl anebo hnutí, které je vlastně jen firemním bratrstvem?
Měli bychom vědět, že výsledky voleb ovlivňuje nejen (nyní přinejmenším nepřesvědčivý) výkon vlády, ale také pravidla volební hry, která bezděčně nadržují autokratům, oligarchům. Jenže to ve své většině nevíme.
Zvedne to někdo ze zákonodárců? Mohlo by – ať už při tvorbě velkého zákona o volbách nebo u Ústavního soudu. Nemyslím však, že to ale nakonec někdo skutečně udělá. Koneckonců, mocenské poměry v zemi nelze změnit jedním paragrafem, jedním nálezem. Může je změnit jen informovaný a prozíravý volič.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
22 komentářů
Pokud se zabýváte rozdíly mezi stranou a hnutím v případě voleb, prozkoumejte z hlediska ústavy a volebního zákona i účast koalice politických stran. Podle ústavy se účastnit nemohou, je tedy současný parlament a vláda neústavni a tudíž neplatná?
To se panu Pithartovi nebude hodit, to bude mrzení…
Dočkáme se odpovědi od autora výše otisklého článku, nebo už na odpověď nemá odvahu?
Proč nepíše o sobě v kterých stranách byl, i před listopadem 1989.
Proč nepíše třeba o Kalouskovi, v kolika stranách byl a i založil.
Taky budu čekat na odpověď.
Tak daleko se pisatel ještě nedostal a mám zato ,že mu to dá zabrat-protože se to neslučuje s jeho přesvědčením a k tomuto tématu dostal úplně jiné noty.Asi tak😊
Zrovna Pithart by měl držet … na uzdě. I on je příčinou morálního úpadku politiky po převrfatu89. Holt vyznavač vatikánské sekty
Můžete říct čím konkrétně je p..Pithart příčinou morálního úpadku politiky? Pokud usuzujete, že politika před rokem 89 měla nějakou úroveň a pak došlo k vámi zmiňovanému úpadku, tak si spíš myslím, že za úpadkem společnosti mohou tací lidé jako vy honzo.
Na věci je nejpodstatnější významová definice pol. strany a pol. hnutí což se mi (nepochopitelně) nepodařilo „vyinternetit“.
Na tom totiž článek stojí.
Není li známa jasně ukotvená definice na níž by šlo prokázat rozdíl zákon obě skupiny řadí na stejnou úroveň a pak ústavu nepřekračuje.
Lze tak poukázat na „neúplnost“ ústavy, ale nikoliv na její porušení.
(Lidu žel 😟)
((Názor pro Ivana: koalice POLITICKÝCH stran je uskupení STRAN politických (čl.5 ústavy ČR) a tedy ústavních skupin nepopírajících ani nijak porušujících znění ústavy ČR.))
Jestli bych si dovolil, nikoliv významová definice . Už třeba proto – že a jak se dá dočíst, existují i takové politické strany které fungují na podobném principu jako ta hnutí. Jsou tam jistě určité rozdíly
a) přímo v názvu – hnutí není strana
b) a pak tedy určité formální rozdíly, které sice pan Pithart v minulém článku snaživě vyjmenoval, leč v dnešní době – a kdyby to bylo nezbytně nutné, s pár právníky a specialisty na medializaci je lze snadno překonat..
Takže ten rozdíl je právě jen to co píšete dále „Lze tak poukázat na „neúplnost“ ústavy,
Žel a o to jde. Ono „poukázání“ znamená vlastně udání, s tím požadavkem aby ÚS těm politickým hnutím zamezil vstup do voleb.
Ovšem a že se žaloby na protiústavnost jednání používají v poltickém boji dost často, a záleží spíše na aktuálním složeni ÚS, na kterou stranu se přidá..
Jenomže, a jak už jsem k tomu napsal minule,
a) i politické strany a jejich zástupci takového typu řízení existují, u nás i v zahraničí (třeba Berlusconi)
b) Ty rozdíly mezi stranou a hnutím nejsou (při dnešních schopnostech medializace) tak velké , a i tito jejich zakladatelé, si mohou vybírat z obého.
Co je spíše podstatnější je v textu zmíněné heslo „Strany jsou pro straníky, politické sdružení je pro všechny“.
Takže by měl pan Pithart, spíše popřemýšlet, proč je toto heslo pro občany tak přitažlivé.
Než tedy – a jak se v závěru dočítám navrhovat vynucenou změnu Ústavy a vstup těchto politických hnutí do voleb ZAKÁZAT. Už jen to je hrozná reminiscence na doby dávno minulé.
Ovšem, co je horší, že už pan Pithart nedomyslel, jaký by to mělo reálný výsledek. Ony jsou totiž dvě cesty.
a) – že by se i taková ústavní změna sice provedla – ovšem dostatečně včas před příštími parlamentními volbami, takže by ta současná politická hnutí měla dostatek času se transformovat do politických stran. Ten výsledek by byl naprosto nulový – jak už jsem napsal minule i výše, i takové politické strany existují a i tak jsou v politice velice úspěšné.
Btw – škoda že pan Pithart nedomyslel jiné heslo
„Ve volbách rozhodují voliči, nikoliv straníci“.
Ovšem pak je tu daleko horší varianta b)
Totiž, takovou ústavní změnu provést, ale relativně krátce před parlamentními volbami, ta hnutí už by včas zareagovat nemohla a byla by tím (i ta dnešní) z voleb a politické soutěže vyřazena..
Jenom moje vrozená slušnosti mi zabraňuje, abych tu variantu b) , pokud by použita byla, názorně pojmenoval…
Pan Pithart by si měl vzpomenout, že máme demokracii a o té se říká, že v ní vládne lid, ne třeba pan Pithart. A občan volí tu stranu, která je mu názorově nejblíž. A je mu dost jedno, zda jde o partaj nebo hnutí. Politické partaje se zprofanovaly tím, že o sobě tvrdí, že slouží lidu, když lid postupně poznal, že naopak, že po volbách slouží lid politickým stranám. Proto vznikla politická hnutí, v nichž je méně byrokracie a jsou průhlednější. Panu Pithartovi nejvíc vadí, jak říká, „šéf“ takového hnutí a když slyší, že by měl být stát řízen jako podnik – snad ho potom i omývají.
Už jsem mu na tomto místě přece psal, aby si prostudoval volební a vládní systém USA, který velmi připomíná řízení podniku. Když obrovské pravomoci dává „šéfovi“ státu, tedy americkému prezidentovi, který si svůj tým vybírá a politpartaje, které ostatně jsou v USA vlastně jen dvě, se mu do vlády nepletou. Politpartajní demokracii je zhoubná nejasná odpovědnost. To v USA je to jiné.
Pan Pithart už by si měl přestat hrát na mudrce a tu americkou Ústavu si prostudovat.
Myslíte to demokratické hnutí pana Okamury, které má ve svých stanovách uvedeno, že v podstatných záležitostech (např. při stanovení kandidátů do čela strany) je potřeba vždy souhlas předsedy strany? To je taková malá vedoucí úloha .. Tudíž to demokratické hnutí má uvnitř autoritativní prvky, jak by to asi bylo kdyby se takový člověk dostal k moci.
A co Občanské fórum? To bylo také hnutí. Takže protiústavní. A co přímo Občanské hnutí, jehož členem byl i pan Pithart. Ale to se nehodí. Tak proč o tom psát. Bylo období, kdy u mě pan Pithart byl 1***. Teď ani omylem. Samé za 5.
Politické strany jsou přežitek. Fungují podobně, jako JZD. Dáme to dohromady a pak si zisky rozdělíme. O nic jiného nejde, jen o prachy ze státního rozpočtu. Politici nemají žádné ideje, jenlžou a kradou do vlastní kapsy Ať jsou politické strany placeny pouze z členských příspěvků. A máte po politice.
Jak už jsem psal pan Pithart si nepřečetl zákon o politických stranách , kde by snadno zjistil , že z pohledu zákona není rozdíl mezi stranou a hnutím . Rozdíl je jen a jen v názvu . Takže celá úvaha a její závěry jsou nesmyslné
Ivan má pravdu.
Krucinál, jestli toto není bordel!
Petr Pithart spekuluje zcela neprávnicky. K čímu prospěchu? S cílem omezit svobodnou soutěž politických stran? Je jedno, jak politickou stranu nazveme, jestli jí budeme říkat „strana“ nebo „hnutí“, ale třeba i „parta“ a aby tomu i pan Pithart rozuměl, například „fórum“ nebo „občanské hnutí“. Splňuje-li pro účely voleb podmínky politické strany, má právo se svobodné soutěže stran o hlasy voličů účastnit.
Když se nám nějaká strana nebo hnutí nelíbí, tak ji prohlásíme za dezolátní, populistickou, proruskou, protiústavní atp.
A pak musíme doufat, že ji ve volbách lidi nebudou volit. To je styl pokřivené demokracie.
Ivane, ty asi znáš Ústavu ČR lépe než Ústavní soud ČR. Nejsi náhodou Alena Schillerová, protože ta pořád tvrdí, že vládní koalice je protiústavní, přestože u ÚS neuspěla se svou stížností a bylo jí to řečeno polopaticky, přesto tvrdí, že má jiný právní názor. Ten její právní názor jí nikdo nebere- problém je v tom, že je hloupá pokud není schopná pochopit, že Ústavní soud drtivou většinou zamítl její stížnost. Schillerová má sice právnické vzdělání, ale nikdy se jím neživila, protože dělala účetní a o výkladu Ústavy ČR nemá ani páru.
Řada politických stran se tak zprofanovala, že silně klesají jejich voličské preference.
Text Čl. 5 byl nově vytvořen 1992 (Ústava 1920 toto neobsahovala), navrhovatelem byl patrně František Zoulík.
zdroj : Vojtěch Cepl Život právníka ve 20. století Tomáš Němeček str. 101
—
Poslanec Kozák v přípravném procesu : „Zde je formulace pouze o politických stranách. A nejen že bych byl proti tomu, aby byla zakázána politická hnutí, ale prakticky touto formou jsou vyloučena automaticky z ústavy.“
zdroj : Ústava České republiky 1992 Dokumenty a ohlasy Jindřiška Syllová Miroslav Sylla str. 334
—
Poslanci tímto byli zpraveni, o čem hlasují :
—
Čl. 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
————————————————————————
Několik let poté – při schvalování zákona o volbách byla pozornost poslanců zaměřena pochopitelně více na techniku volební a uniklo, že politická hnutí byla do zákona (❗️velmi skrytě) zapsána.
K odst. 1 písm. j): Ústavnost a zákonnost rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiného rozhodnutí o její činnosti přezkoumává Ústavní soud na základě ústavní stížnosti politické strany. Návrh k Ústavnímu soudu je třeba podat do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku ochrany práva. Pro řízení o tomto návrhu platí ustanovení o řízení o ústavních stížnostech. Ve svém nálezu, kterým vyhovuje návrhu, uvede Ústavní soud, v čem spočívá rozpor napadeného rozhodnutí s ústavními nebo jinými zákony, a napadené rozhodnutí zruší.
Tuto část zpracoval doc. JUDr. František Zoulík, CSc. (str. 146)
zdroj: Ústava České republiky Komentář 1. vydání 1997 Hendrych/Svoboda a kolektiv
———————————
Otázka – jak o rozpuštění politického hnutí?
Každý jiný postup by byl totiž diskriminační ať v kladu či záporu.
Ústavní soud by návrh z principu protiústavnosti existence politického hnutí odmítl, nebo by rozhodovalo jen senátní složení ÚS jako např. o spolku?