Petr Pithart: Havel a Klaus. Dva alfa samci, kteří rozdělili českou společnost
Václav Havel a Václav Klaus se měli doplňovat a ne soupeřit. Ale oni si asi nemohli pomoci, byly to silné osobnosti. Prostě dva alfa samci. Ti dva uhranuli českou společnost, která tak pukla na dvě části hned na počátku své nové existence. Byla to smůla, zatracená smůla, tvrdí další z výrazných aktérů polistopadové politiky Petr Pithart. A v textu pro HlídacíPes.org analyzuje, v čem bylo jablko sváru.
SMR mobil článek Mobile (207411)Prezident a předseda vlády, Václav Havel a Václav Klaus, byli v „devadesátkách“ daleko nejsilnější figury politické scény České republiky. Nebyli to spojenci; to bylo dáno Ústavou, která definovala jejich role, nic nenormálního. Oni ale představovali dva zcela odlišné světy snad ve všech parametrech.
Česká republika je parlamentní republikou ale s prvky poloprezidentské republiky, tedy se silnějším prezidentem, než by odpovídalo učebnicové definici ústavního práva. Havel, stejně jako před válkou prezident Masaryk, by si byl přál americký prezidentský systém, zatímco Klaus by nejradši britský systém Westminsterské demokracie, kde „vítěz bere vše“ (ten ovšem už Velké Británii v čisté podobě neexistuje, protože už neexistují jen dvě velké politické strany).
Nejen napětí, ale i nepřátelství
Oba pánové si přáli vlastně totéž, jenomže pro odlišné funkce: aby byl prezident, resp. premiér, obdařen většími pravomocemi. Na tom není nic divného, takové přetahované se dějí i leckde jinde a je to v pořádku, pokud oba politici zůstávají v mezích ústavnosti. To Havel i Klaus nakonec zůstávali, i když je k tomu musel někdy přidržet Ústavní soud. Tedy zejména Klause, když „opoziční smlouvou“ chtěl změnit beze změny Ústavy volební systém směrem k tomu britskému.
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)A tak Klausovou hrdinkou byla Margaret Thatcherová, zatímco Havlovým vzorem, měl-li jaké, byli tehdejší američtí prezidenti Bush senior a Clinton.
Petr Pithart odhaluje zákulisí událostí po listopadu 1989 též v nové knize HlídacíPes.org.
Získat ji můžete zde: České průšvihy 1989–2024.
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.
Oba státníci, Havel i Klaus, byli i povahově zcela odlišní. Byli to tedy političtí nepřátelé? Byli, ale k jejich chvále třeba říct, že oba kohouti se ovládali: snažili se své zcela odlišné koncepty politiky prosazovat klidně, bez zvýšeného hlasu.
Ale často právě za tím sebeovládáním bylo možné odtušit silné napětí. Kdo tedy viděl do zákulisí Hradu a „Strakovky“, totiž úřadu předsednictva vlády, ten byl svědkem něčeho většího než napětí: ano, bylo to občas i osobní nepřátelství. „Dva kohouti na jednom – dejme tomu – smetišti“. Moderní řečí: dva „alfa samci“.
To ale zakládalo něco fundamentálnějšího, než co by se dalo řešit ústavní cestou. Byl to spor o samu podstatu demokratické politiky. Pro Klause to byla svobodná soutěž politických stran, pro Havla co možná silná občanská společnost (civil society).
V prvním plánu tohoto sporu třeba dát za pravdu Klausovi. V druhém už ne: tato soutěž může být společnosti užitečná jedině za předpokladu, že Klausovy politické strany působí ve státě, ve kterém svobodně působí co možná rozvinutá občanská společnost. Pro jejich spor se ustálily pojmy „politická politika“ versus „nepolitická politika“.
Inspirace Havlíčkem a Masarykem
Spor obou Václavů se stal a zůstal poněkud nesrozumitelný pro toho, kdo neznal historickou tradici osobitého, paradoxního pojmu „nepolitická politika“. Poprvé tento pojem použil Karel Havlíček Borovský pár let před revolucí 1848: když nemůžeme být účastni mocenské politiky (v boji o počet mandátů), dělejme zatím politiku nepolitickou (ve smyslu ne-mocenskou) – zakládejme všemožné české spolky: kulturní, vzdělávací, čtenářské, svépomocné, různé ty matice školské, městské besedy…
Abychom byli připraveni, až to bude možné, účastnit se opravdové politiky, mocenské, totiž v bojích o hlasy voličů.
Havlíčkova výzva nebyla oslyšena. Spolkaření se stalo velmi populární a mluvilo se o české až posedlosti spolkařením. Ale už se nedočkal časů, kdy bylo možné účastnit se voleb do české Zemské rady a do Říšské rady (voleb ovšem nikoli všeobecných, nýbrž jen pro bohatší vrstvy), a kdy postupně vznikaly zárodky politických stran a pak, v osmdesátých letech, plnohodnotné politické strany.
Tehdy jakoby přebírá štafetu Masaryk a opět mluví o nepolitické politice jako o „práci drobné“. Politické strany nestačí, nebudeme-li dostatečně vzdělaní, organizačně zdatní… Jeho jistý distanc, nedůvěra k politickému stranictví plynula i z jeho nešikovnosti: hledal, kde by se cítil politicky doma, ale stále to nenacházel, a tak se nakonec nechal zvolit do Říšské rady za sociální demokraty na Valašsku. Do exilu pak odejel jako poslanec za stranu, která měla jediného poslance, a to jeho.
Dalo by se říct, že jeho nedůvěra k politickým stranám plynula z nedůvěry tehdejších poltických stran k němu. Masaryk byl totiž velice silná osobnost, ale politicky i nábožensky osobnost, jak to říct, neskladná. Havel musel mít Masaryka politicky za svého příbuzného.
Klausův nástup
Havel neměl důvěru v tradiční parlamentarismus, speciálně v politické strany. Zcela otevřeně to vyslovil v eseji Moc bezmocných z roku 1978, který se stal záhy ikonickým.
Po převratu setrval na svých postojích. Na prvním sněmu OF v půli prosince 1989 řekl, že Občanské fórum by se nemělo stát politickou stranou, ale zůstat hnutím. Zároveň mne navrhl do funkce představitele tohoto hnutí. Zřejmě nevěděl, že já mám odevždy jinou představu.
Psal jsem o tom už v létě 1968 v Literárních novinách. Že demokratické poměry ve státě zaručuje jedině svobodná soutěž politických stran. Tehdy Havel psal o potřebě opoziční strany, ale jen jedné, jako korigující vládnoucí stranu komunistickou. To ovšem nebyla soutěž politických stran.
Teď jsem se svou představou narazil. Už na druhém sněmu OF na začátku ledna 1990 se ukázalo, že většina delegátů sdílí myšlenku hnutí; když jsem řekl, že se blíží volby a my se musíme stát řádnou stranou, sál začal bučet. Ve funkci představitele jsem zůstal jen do začátku února 1990.
V prvních svodných volbách v červnu 1990 OF drtivě zvítězilo, získalo přes 50 %. Ale už na podzim téhož roku na prvním sněmu byl zvolen předsedou Václav Klaus. A na jaře 1991 prosadil rozdělení hnutí a založil Občanskou demokratickou stranu. Menší část OF, řekněme ta havlovská, se pojmenovala jako Občanské hnutí.
Spor graduje
Spor mezi Havlem a Klausem začal gradovat. Klaus prosazoval demokracii jako soutěž standardních politických stran. Havel plédoval pro silnou občanskou společnost. Malér byl v tom, že oba prosazovali svůj koncept demokracie na úkor konceptu druhého.
Nikoli ale symetricky. Klaus, který měl pravdu, pokud šlo o nezastupitelnost standardních politických stran, potíral potřebnost občanské společnosti: neustále opakoval, že když chce někdo něco prosadit, ať si založí politickou stranu. Jinak ale všechny ty „nevládky“, „neziskovky“ žijící navíc také ze státních prostředků, nemají žádný mandát k tomu něco prosazovat. Vlastně tady nemají co dělat.
Mohutně přeháněl; žily a žijí především z obětavosti občanů, kteří nechtěli vstupovat do politiky, ale chtěli se angažovat v konkrétních věcech obecného zájmu. V „nepolitické politice“.
Havel se v prvních letech po převratu domácí politikou zabýval méně, než by měl; snad nejenom podle mého mínění. Věnoval se politice zahraniční, kde byl velmi úspěšný. Například Visegrád, v prvních letech, do vstupu do NATO a EU, velmi užitečný projekt, byl jeho dílem; Klaus ho sabotoval od počátku.
Také ve zprvu obolavělých, přecitlivělých vztazích s Německem Havel významně přispěl k jejich normalizaci; Klaus naopak ze strachu ze sudetských Němců, postaru z „revanšismu“, těžil do konce své politické kariéry.
Zatracená smůla
„Nepolitická politika “ a „politická politika“ by se ideálně měly doplňovat. Strany a straníci usilují o moc, resp. o podíl na moci, občanští aktivisté o vliv. Ale v podání Václava Havla a Václava Klause se tak nedělo. Havlova seberozvinutější občanská společnost by neobstála v politických krizích.
Představoval si ideální společnost jako hustou síť všelijakých spolků, samosprávy a nadací a hnutí: takže když se vyskytne nějaký problém, lidé se ad hoc sejdou, zvolí si svého představitele, sepíší petici, obrátí se na příslušná místa a problém se vyřeší. Nebo také nevyřeší… A tak pořád a pořad, znovu a znovu. Kritici tohoto pojetí správy věcí veřejných ji nazývali posměšně „adhokracií“. Ale ta neměla na to plnit roli kontroly moci.
Tu dokáže plnit ničím neomezená pluralita politických stran. Jejich opět ničím neomezená soutěž ve volbách. Ano, to je pak ten ošklivý boj o moc, který se Havlovi příčil. Komu ne, ale jinak to nejde.
Česká společnost v devadesátých letech byla tak napínána svárem dvou koncepcí politiky, který Klaus a Havel ke škodě všech dramaticky zosobňovali. Ti dva se měli doplňovat a ne rivalizovat. Ale oni si asi nemohli pomoci, byly to silné osobnosti.
Prostě dva alfa samci.
Byl to „český průšvih“? Ti dva uhranuli českou společnost, která tak pukla hned na počátku své nové existence. Byla to smůla, zatracená smůla.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
25 komentářů
„žily a žijí především z obětavosti občanů, kteří nechtěli vstupovat do politiky, ale chtěli se angažovat v konkrétních věcech obecného zájmu“
To už bohužel dávno není pravda. Opravdu vlivné organizace občanské společnosti žijí především z politických peněz – od státu, od obcí, ale taky ze zahraničí. Ty spolky a neziskovky, které si na politické peníze nesáhnou, nemají dlouhodobě šanci, protože ekonomicky silné organizace jim lidi, mediální prostor, i samu agendu, atd. snadno přetáhnou.
A tady je důležitá věc: pokud chcete politické peníze, musíte politicky vyhovět. Státu, obci nebo zahraničnímu sponzorovi. Že by tedy z nepolitické „práce drobné“ plynula obroda politiky, to už dávno nehrozí, protože si ji politika zkorumpovala.
smůla byla,že celá společnost byla nezralá a nezralá byla i opozice.S chartisty jsem měl osobní zkušenost a připadali mi jako hoschštapléři obrácení naruby.Usilovali o publicitu v zahraničí a kriminál jim nevadil,leda by byl moc dlouhý.Protože potom mohli očekávat udílení různých cen a s tím spojené peníze.Havel byl z nich asi jediný kdo věděl co ta demokracie vůbec je.Klaus si hleděl jen sám sebe a to se mu i podařilo-zbohatnul a o víc mu nešlo.A Češi ? Ti tu byli navíc.A jak vidím,tak dodnes navíc jsou.
Pan. P. Pithart titulkem o dvou alfa samcich, kdy je řeč o V. Havlovi a V, Klausovi, kteří rozdělili českou společnost. Je to tak půl na půl. V. Klaus má obavy z možného kancléře Německa Merze, kterého zadupavala kanclerka Merkelova do spodních pater politiky. Taková RFE má pozastavene financovani. Vzpomínám na jednu zpravu na RFE, byl zvolen nový papež K, Wojtyla.
Otevřu okno a slysim zvony sv. Kunhuty, děkan p. Zeichmeister byl již informován jinými pojitky. Ano takové to bylo ten listopadový podvecer, mlha, sychravo a jasně zvoneneni.Trvalo to ještě hodně roku, než došlo ke zmene. Nějaka paní vzpomínala v rozhlase , jaké byly krupave tehdy rohliky, někdy rohliky z Lidla jsou pěkné houzve a stoji 3 koruny. Jako ta babicka s tou vetvickou v KOSTNICI na hranici s Husem. Svatá prostoto, cesky a tak je to se vším od 11/1989.UK vojáci plní bojové úkoly u Kurska a prez. Trump se za ně primlouva při jednání o primeri, které má vyustit v mír, který prezident Putin upravuje pro Rusko. To jsou jen zablesky reality a lidského jednání dnešních dnů
Za „vynoření“ a vzestup Václava Klause může ale jedině Václav Havel, který si ho „nechal dobrovolně navézt“ do své počáteční revoluční suity a pak už to (a Václava Klause) nezvládl.. I u těch disidentů byli ekonomové, ale Václav Havel si tam přes Ritu Klímovou toho Václava Klause vnesl, protože on zřejmě nechtěl ty ekonomy kolem r. 1968 typu Věnka Šilhána, Zdislava Šulce, aj. Pak ho Václav Klaus víceméně zapozadil, ale naopak i Václav Havel by Václavu Klausovi měl děkovat, že mu zajistil jeho opětovnou volbu už prezidenta samostatné ČR, protože v té době nového státu měl Václav Klaus jiné starosti s ustanovením nového státu.. Za případné doby trvání Československa by se Václav Havel už nikdy prezidentem nestal…
Neumím zhodnotit, na jaké výši je naše současná občanská společnost. Vždy je menšina lidí aktivní a většina si žije jen své životy. Naopak politické strany se nacházejí dlouhodoběji v krizi. Být politikem je velice náročná profese s nejistou kariérní budoucností. Slábnoucí politické strany jsou postupně nahrazovány různými hnutími, jež vznikají kolem silných a velice bohatých jedinců. Skoro vždy jde o silně vyhraněné a podnikatelské zájmy. Politická diskuse se zcela vyprázdnila a je nahrazena monology a marketingem. Kvalita demokracie se stává stále více jen formální…
Jistě – dá se to tak popsat, ale i jinak, totiž že takto (příslušnými experty) špatně byla navržena a sepsána naše nová Ústava. Sice ty experty !omlouvá“ že jí museli splácat narychlo, když se dělila republika, ovšem výsledek je právě tento kočkopes. Který nikoliv jen že dává oběma stranám poměrně silné pravomoci, ale řadu dalších důležitých opatření nedefinuje vůbec a nechává je (asi) na politické dohodě, nebo co.
tyhle spory o tom „kdo co může“ se neděly jenom za Klause a Havla, ale taky třeba mnohem později za prezidenta Zemana – ani jeho kritici nechtěli přijmout, že tak koná podle jeho vlastního výkladu nejednotného obsahu Ústavy.
S tím že pochopitelně do vysoké politiky jdou silné osobnosti, které se tam snaží prosazovat své názory a požadavky. Pokud se tam dostane někdo slabý – už historicky lze zdokladovat, že to pak mělo často špatné následky nejen pro něj, ale pro celý stát
Pohádky o tom že chce nějaký politik dělat něco „pro lidi“, at si laskavě nechají na předvolební hesla..
Alfa samci? Snad poskokové ne? Rozvrátili česko, Klaus vydatně pomohl nejrůznějším podvodníkům aby vytunelovali ČR. Jediné co by se mu dalo připsat k dobru je amnestie kterou udělil na konci prezidentského mandátu, ale ani to nezvládl protože jí udělil i těm nejšílenějším zlomyslnejm zmetkům který by světlo světa spatřit raději ani neměly. Aktuální situace kdy se opět vracíme k diktatuře je i jejich vina, zanechali za sebou repubbliku zanedbanou, zadlluženou, rozkradenou a slabou, Alfasamci:D:D:D To jste mne vzkutku pobavil.
nene .Tohle nebyli žádní alfasamci . Pravé české Alfasamce komunisti důkladně zlikvidovali. Jenom proto se tu roztahovali tihle psanci..
Degraduje vše co nemá silnou opozici a přísná pravidla aby se nekradlo.Nikdo neposlouchal Kryla a nakonec se ukázalo že měl pravdu.
Když nedojde k potrestání viníku rozkrádání, důvěra občanů se zhroutí.Autority nebudou uznávány a dojde k společenskému zmatku a pádu demokracie.Promiňte ale pokazily jste to hned ze začátku.
Rozdělení společnosti je morální zločin.Měl by být přísně trestán, protože v jeho důsledku se zobrazuje zánik svobody a nastolení totalitních systémů.Lidé za to nemůžou.Dokud stát potřebuje mafie a kmotry k tomu aby fungoval ,vždy to dopadne na stejnou …Blbě.
Klaus byl Kikina, ne alfasamec
Chyba nebyli to 2 alfa samci. Jeden alfa samec a jedna teplá Kikina.
Největší neštěstí po listopadu bylo vpuštění komunistů z Prognostického ústavu do vedení OF a do vlády
…ale to jde opět za Václavem Havlem…. On se tlačil do čela republiky, ale neměl k tomu spolupracovníky a pak když „narostli“ nové osobnosti, tak už byl „odsunut“ na prezidenta s omezenými pravomocemi (byť on tu a tam něco do medií „vyštěkl“)…
Své četné výhrady omezím na dvě, které mi připadají významnější než všechny ostatní.
Za prvé: „svobodná soutěž politických stran“ jako „podstata demokratické politiky“ v pojetí V. Klause. Nenecháme-li se mást slovy a zaměříme-li se na činy, snadno uvidíme, že celá slavná „soutěž stran“ byla pouhou Klausovou proklamací (samozřejmě nikoli jedinou). Jestliže se vedle ODS začala vzmáhat jiná významná síla, mělo by to hlasatele „politické soutěže“ naplnit vděčností, že se jeho idea stává tělem: konečně je s kým soutěžit. Jenže vůbec ne. Jakmile se objevila ČSSD coby potenciálně vlivná strana, ing. Klaus z Prognosťáku jí upřel právo na Lidový dům; nezačal s ní politicky soutěžit, ale zkusil jí vyhladovět, ekonomicky zničit, či alespoň výrazně poškodit. (ČSSD se z toho dodnes nevzpamatovala – a už asi nevzpamatuje.) Na řeči se nesmí dát.
Za druhé: Petr Pithart jakoby mlčky přejímal Havlovo pojetí „občanské společnosti“ coby jakési permanentní opozice k politickým stranám, jakoby politické strany neměly s občanstvím nic společného. Toto pojmové zmatení je třeba odmítnout, dnes jako před třiceti lety. Kdo se bude v politice angažovat, pokud budeme stále a stále opakovat, že politická strana stojí mimo občanskou společnost? A že tedy každý z nás své občanství nejlépe osvědčí tím, že si s žádnou stranou nezadá. (Naše „strany“ působí dojmem, že k nim „občané“ přesně takto přistupují.) Politické strany jsou nezastupitelnou součástí občanské společnosti – u nás tedy spíše dokladem její politováníhodné slabosti.
A nakonec k té „zatracené smůle“: díky židovské knize Genesis bychom měli vědět, že všechno na tomto světě se pokazí nikoli „časem“ či „v průběhu“, ale vždy hned na počátku. Že to patří k našemu lidství. Za ta staletí bychom se s tím už měli smířit.
Společnost nikdo rozdělovat nemusel.Nikdy žádnou homogenní entitou není a nebyla.Hlavní problém dneška je snaha bránit lidská práva,ale na občanská kálet.Občane jen plať a nech se opkrádat.Z toho pramení okrádání majitelů pozemků nelegálními stavbami měst a neplacením nájmů,vykrádáním státní kasy různými šíbry a nekonečné politické lži o jakési demokracii,kterou ale neustále oklešťujeme údajně potřebnými zákony,které ovšem dělají akademici s 5 tituly a řídit se tím má Pepa z hospody.Fakt demokracie na přání.
Dobrý den, podle mého názoru nastalo podstatné rozdělení přijetím „Opoziční smlouvy“, po němž zmizel původní občanský étos, že přes doprovodné obtíže máme společný cíl, a to svobodnou, slušnou, spravedlivou a prosperující společnost. Po OPO smlouvě nastoupila opět resignace a nezájem o veřejné dění (především volby) v duchu tvrzení „Oni si to tam nahoře stejně udělají, jak chtějí!“
Své četné výhrady omezím na dvě, které mi připadají významnější než všechny ostatní.
Za prvé: „svobodná soutěž politických stran“ jako „podstata demokratické politiky“ v pojetí V. Klause. Nenecháme-li se mást slovy a zaměříme-li se na činy, snadno uvidíme, že celá slavná „soutěž stran“ byla pouhou Klausovou proklamací (samozřejmě nikoli jedinou). Jestliže se vedle ODS začala vzmáhat jiná významná síla, mělo by to hlasatele „politické soutěže“ naplnit vděčností, že se jeho idea stává tělem: konečně je s kým soutěžit. Ale kdež. Jakmile se objevila ČSSD coby potenciálně vlivná strana, ing. Klaus z Prognosťáku jí upřel právo na Lidový dům; nezačal s ní politicky soutěžit, ale zkusil jí vyhladovět, ekonomicky zničit, či alespoň výrazně poškodit. (ČSSD se z toho dodnes nevzpamatovala – a už asi nevzpamatuje.)
Za druhé: Petr Pithart jakoby mlčky přejímal Havlovo pojetí „občanské společnosti“ coby jakési permanentní opozice k politickým stranám, jakoby politické strany neměly s občanstvím nic společného. Toto pojmové zmatení je třeba odmítnout, dnes jako před třiceti lety. Kdo se bude v politice angažovat, pokud budeme stále a stále opakovat, že politická strana stojí mimo občanskou společnost? A že tedy každý z nás své občanství nejlépe osvědčí tím, že si s žádnou stranou nezadá. (Naše „politické strany“ působí dojmem, že k nim „občané“ přesně takto přistupují.)
A nakonec k té „zatracené smůle“: díky židovské knize Genesis bychom měli vědět, že všechno na tomto světě se pokazí nikoli „časem“ či „v průběhu“, ale vždy hned na počátku. Že to patří k našemu lidství. Za ta staletí bychom se s tím už měli smířit.
Václav Havel na rozdíl od Václava Klause žádnou ostudu Czechii neudělal.
V.H udělal daleko větší … svou všeho schopností i ohebnou páteří
Mimochodem otázka stojí zda by Havel vůbec stál o ten americký model. Protože tam je to sice prezident kdo řídí i se svojí vlastní najmenovanou vládou celý stát-ale tim pádem skutečně řídí a rozhoduje o všem a zodpovídá za všechno. Čili právě ta real politika o kterou Havel zjevně nestal.
A jestli právě pro něj nebylo bližší nechat tuhle real politiku(někdy u nevdecnou) řídit premiérem, zatímco sám zasahovat jen občas a v případe ch kdy sám chtěl.
Tomuto špatnému kulisákovi bylo vše jedno, jemu stačily světla ramp, zdarma přísun bourbonu, cíg s velbloudem, koksu .. a pak nechal za sebe šéfovat své kamarády= důstojníky StB …
Narcis a alkoholik. Nic víc, nic míň.
Problém není s neziskovkami, ale s politickými neziskovkami. Jistěže dobrovolní hasiči, rybáři, zahrádkáři atd . jsou pro společnost spíše přínosem. Nicméně neziskovky, protlačující nějakou agendu, která neprošla řádnými volbami (lidé ji prostě odmítli), ty jsou těmi škůdci, kteří se snaží eliminovat demokracii a nahradit ji jakousi vládou pochybných aktivistů.
IMHO je tohle obrovský problém a jediné, co mě v té souvislosti napadlo, že by neměly být povoleny (případně by měly být zrušeny) neziskovky s agendou, kterou už má některá z politických stran. Čili pokud máme stranu zelených, neměly by se povolovat neziskovky s ekologickou tématikou, například.
Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží. Příběhy z české historie očima novináře, vydal spolek Free Czech Media s podporou deníku Forum 24 v roce 2022, vydání 2., strana 274:
Oproti stavu, kdy v čele státu stojí Miloš Zeman, byl Václav Havel solidním a civilizovaným protějškem s ohromným rozhledem, doslova světovou celebritou, za níž také do Prahy světové celebrity putovaly. A kromě nich k nám směřovali díky Havlovi i skuteční státníci. Tím výrazně přispěl k návratu našeho národa ze sovětského barbarství do civilizace a vtiskl ranému období obnovené svobody neopakovatelný ráz a hluboký smysl.
Pavel Šafr, Češi mezi pravdou a lží. Příběhy z české historie očima novináře, vydal spolek Free Czech Media s podporou deníku Forum 24 v roce 2022, vydání 2., strana 280:
Klaus byl na počátku své cesty zajímavým a vůči světu otevřeným liberálním intelektuálem. Přesto po padesáti letech dospěl až do pozice konzervativce východního stylu, který nemá co by jiného konzervoval než vypjatý nacionalismus, typicky postsovětskou hrůzu z odlišnosti a autokratické pojetí moci. Prostě všechno to, co známe u extremistických skupin v bývalých komunistických zemích.
Oba dva si hráli jako malí kluci, stejně nezodpovědně vůči občanům, s odstupem času jsou vidět ty velké chyby ,které oba v zájmu svých pomýlených přesvědčení nadělali a jak lehkovážně naložili s majetkem i znalostmi a vědomostmi obyvatel České republiky. Škoda slov.