Petr Holub: Penzijní tažení Sobotkovy vlády. Chudí zůstaneme, jde jen o to, zda nevymřeme
Pokus o penzijní reformu jsme mysleli dobře, bohužel to skončilo jako vždycky, mohla by si říct ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová i další ministři Sobotkovi vlády podle známého bonmotu bývalého ruského premiéra Viktora Černomyrdina. Takové hodnocení zní ovšemještě příznivé, zásah do penzijního systému dopadl ještě hůře než obvykle.
Jediné, co vláda hodlá udělat, jsou úpravy pojistného. Odvod pro ty, kdo nevychovávají žádné děti, se zvýší z 28 procent hrubé mzdy na 29 %. Těm, kdo má dvě děti, se pojistné naopak o jeden a půl procenta sníží. Změna má platit od příštího roku.
Logika takového kroku působí srozumitelně. Důchody přece platí lidé v aktivním věku, a ti z občanů Česka, kteří budoucí daňové poplatníky vychovávají, mají právo na slevu. Jinak nebude dost peněz, jak neproduktivní důchodce platit. Vládní záměr by se ovšem mohl hodnotit i z jiného pohledu.
Proč vůbec platit státu pojistné
Penze jsou deklarovány jako pojistný systém. Pokud do něho přispívám, mám nárok na pojistné plnění. Stát sice peníze, které jsem si u něho uložil, mezitím používá, až ale zestárnu, tak mi je musí vyplatit.
Tento ideální stav možná v některých zemích platí, třeba v Rakousku, kde se důchody opravdu blíží předcházející mzdě. V Česku je ovšem více než pojistný princip do systému zabudováno přerozdělování. Kdo bere průměrnou mzdu, ten musí počítat s tím, že dostane zhruba polovinu své původní čisté mzdy. Kdo vydělával víc, ten na tom v důchodu bude ještě hůře.
Každý tedy ví, že se na důchodové pojištění úplně spoléhat nemůže. Teď se pojistný princip ještě oslabí, protože se začne víc přerozdělovat ještě jiným směrem, tedy k rodinám s dětmi. Vláda chystanou úpravou oslabuje důvěryhodnost penzijního systému a ochotu do něho platit. Pokud lidé budou moct, budou se snažit peníze použít nějak rozumněji.
Model, který nefunguje
Vládní politici mají i další argument: díky přerozdělení se bude aspoň rodit víc dětí. To je však tvrzení, které nejde prokázat. Zdejší daňový a sociální systém už nyní zvýhodňuje rodiny s dětmi víc než je zvykem ve většině zemí Evropy s výjimkou Irska, Lucemburska a Slovinska.
Bezdětný zaměstnanec s průměrnou mzdou odvádí státu na daních z příjmu a pojistném 43,6 procent svých mzdových nákladů, což je osmá nejvyšší sazba z jednadvaceti zemí Evropské unie, které jsou členy OECD. Pokud má ovšem ženu v domácnosti a dvě děti, platí už jen 26,8 procent, pátou nejnižší taxu. Úprava pojistného změní poměry jen mírně.
Tento rozdíl ve zdanění rodin nemá prokazatelný efekt. Nejmenší rozdíly v neprospěch bezdětných – okolo pěti procent – jsou ve Francii, Švédsku, Finsku, Velké Británii a Nizozemsku, pěti ze sedmi zemí s nejvyšší porodností v Evropě.
Pokud může státní politika porodnosti nějak pomoci, pak tím po, že se pokud možno vůbec nezvýší zdanění rodiny poté, co (obvykle) žena začne po rodičovské dovolené znovu pracovat. Je to osvědčený model – takto jsou daně a sociální podpora nastaveny ve všech pěti výše zmíněných zemích. Nefunguje to ale v případě, kdy pracovní trh ženám nenabízí dostatek vhodné práce na zkrácenou pracovní dobu.
Pokud se do práce vrací česká žena, míra zdanění pro rodinu vyroste skoro o deset procent, tedy jako v Německu, které má s porodností také velký problém. V Evropě nemá obdobu ani česká praxe, kdy matky díky relativně štědrým dávkám i kvůli vysoce zdaněným mzdám zůstávají s dětmi doma až čtyři a více let. Tím se obvykle definitivně vyřadí z pracovního trhu, a proto založení rodiny důkladně zvažují.
Na nic lepšího nemáme
Vypadá to, jako by Česko bylo příliš chudá země na to, aby nabídla ženám dobře placené místo s kratší nebo volnější pracovní dobou. Musíme je tedy dotovat dávkami a daňovými slevami, abychom je donutili k mateřství; na účet těch, kdo právě děti nemají. Takový je hlubší „smysl“ tuzemské dlouhodobé vládní politiky, k níž se hlásí i Sobotkův kabinet. Chudí zůstaneme, teď jde jen o to, abychom nevymřeli.
Vládní penzijní plány přinesou jen kosmetickou úpravu, která způsobí značné byrokratické těžkosti. Tím se její efekt vyčerpá, pokud nezabere jako předvolební tahák. Nespravedlivý důchodový systém se nezmění ani trochu.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
9 komentářů
Zajímalo by mě, kolik ze 200 českých poslanců bralo do úvahy alespoň polovinu zmíněného v článku. Já jsem přesvědčen, že možná 5 z nich. Ostatní si vzali jen směrnici svého partajního vedení a zvedli ruku. A to partajní vedení bralo snad v úvahu alespoň polovinu aspektů zmíněných v článku? Jsem přesvědčen že partajní vedení zohlednilo jediné – aby mohlo v příštím volebním programu uvádět jak hodní jsou a jak pomáhají rodinám.
Český stát de facto funguje hůř než ten komunistický, jen svobodná ekonomika nám zaručuje, že se nemáme hůř než za komunistů.
Ovšem svobodná ekonomika jen zatím.
Označit průběžný důchodový systém za nespravedlivý je projevem čisté ideologie. Jedinou (a nijak zásadní) nespravedlnost odstranil nedávno Ústavní soud.
Ani nářky „…Kdo vydělával víc, ten na tom v důchodu bude ještě hůře.“ nejsou namístě. Kdo vydělává víc, může svoje peníze investovat nebo ukládat do penzijního připojištění. Bez jakéhokoli omezení.
Puntičkář, to teda jste! Kdo vydělává víc, investuje.
Ale ten příklad je hypotetický, aby bylo možno srovnávat s těmi, kdo vydělávají průměrně a taky neinvestují.
Pak taky máme poměrně velkou skupinu těch, kdo vydělávají velmi slušně a hodně, neinvestují a chtějí, aby jim stát místo toho zajistil výnosy zvyšující důchod dalším nařízením, kterému říkají „uznání zásluhovosti“…..
Mimochodem v nedělní Partii řekl k tomu vymírání velmi vtipnou poznámku pan Laudát –
Že totiž nejvyšší porodnost je v zemích, kde lidi žijou „z ruky do huby“. Takže „podpora mladých manželství“ je de-facto obezlička a berlička používaná ve vyspělých státech. A zakrývá skutečnost, že jsme daleko sobečtější a mnohem míň se chceme dělit a uskrovňovat.
Víte, on problém je v tom že v těch chudých zemích se už dávno nežije “z ruky do huby”. Tyhle chudé země už dávno žijí výhradně z humanitární pomoci Západu. Bez ní by už dávno touhle prorůstovou politikou pomřeli hlady.
Takže nikoliv „jsme daleko sobečtější a mnohem míň se chceme dělit a uskrovňovat.“,ale právě naopak, hloupostí a naivitou našich elit se dělíme a uskrovňujeme ve prospěch jiného na náš úkor.Jiné národy za naše peníze posilují zatímco my pomalu vymíráme. Zajímavá „politika“,asi tak zrovna na velezradu
Nelze dělat penzijní reformu a přitom nabírat tisíce nových úředníků. Základ státu je rodina a ne podplaceni úředníci levicovou vládou. Ministr financí se hlavně stará o své firmy a jako Slovák má porodnost Čechů na háku. Budeme mít tisíce vysoce placených úředníků a policejních hlídačů daní. Ale kdo na ně za pár let bude pracovat? Babiš bude na Bahamách a Sobotka s rodinou v Kanadě.
Tady je nutné říct to podstatné, to hlavní co destabilizuje důchody systém je náš politický systém sám. Za situace kdy co jedna vláda uzákoní to druhá zruší nemá smysl přesvědčovat lidi o smyslu důchodového systému, prostě si musí počkat a nechat se překvapit jak to bude platit a kolik dostanou až se oni přiblíží důchodovému věku.
Ale zrovna tak není moc smysl si něco přispořovat desítky let na důchod, když podobným způsobem vlády neustále mění výše a parametry daňového systému, zvýhodňují či naopak znevýhodňují různé způsoby spoření či investování…
Žijí tu lidé s vysokými příjmy, kteří stále pláčí nad špatným principem přerozdělování peněz na důchody. Přitom většina pracujících v Česku nemá ani průměrný příjem. Na druhou stranu je zde menšina „plačících“ s vysokými příjmy, kteří nemusí nutně žít na hodně „vysoké noze,“ aby jim zbyly prostředky k šetření na stáří. V tomto má výhodu přece tato skupina lidí. Co mají říkat lidé, kteří chodí do práce a vydělají za měsíc 10 000 Kč a nikdy nic neušetří a ještě mají dluhy, když se jim v domácnosti najednou něco pokazí? Boháči, nefňukejte!