Petr Fischer: Vznik republiky a ztracená Masarykova utopie
Sto šest let od vzniku republiky se zdá být české politické společenství v mohutném odklonu od idejí svých zakladatelů. A to jak ve smyslu národní existence, tak státu jako nástroje k jejímu rozumnému uskutečňování.
Malý národ měl být v Masarykově představě veden univerzálními ideály humanity. „Humanita je náš poslední cíl národní a historický, humanita je program český,“ volal tehdy první prezident, což dnes zní nejen přehnaně pateticky, ale dokonce i směšně. Ve veřejném prostoru, v politickém provozu i na sociálních sítích se masivně dehumanizuje kdeco a kdekdo.
Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost
Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Dehumanizace druhých se dokonce často, ba většinově ukazuje jako podmínka budoucí existence státu, přičemž si mnoho lidí ani nevšimne, že by tak porušovali vlastní humanistické principy, které byly základem demokratického společenství. Natožpak aby si toho všímaly celé státy.
Dehumanizace veřejného prostoru a egoizace politiky se zaštiťují minulostí, která nabízí utopii jiného typu. Utopii, která tu už byla, která tu má být, protože je obsažena v tradičním způsobu života.
Když se člověk ztrácí
Na prvním místě má být naše české (americké, ruské, německé, maďarské…) MY, a co ho spojuje? Nic. Snad starost o každé jedno JÁ, které je logicky také první mezi všemi ostatními. Moje JÁ!
Logika upřednostňování sebe vede k všeobecnému egoismu, jenž je pravým opakem humanitních ideálů zakladatelů států, kteří ho nechtějí držet na tekutých píscích valícího se času běžného obstarávání, nýbrž na silnějších dějinných hodnotách, na vidění z pohledu „věčnosti“, třeba právě ideálů humanitních.
Z dnešního pohledu je to Masarykova utopie, jak samo slovo říká, něco, co není nikde, co nemá své vlastní místo, jenže právě jedině na takovém základě lze udržet něco, co se nerozkýve pod prvním otřesem světových a domácích nálad a co má namířeno za tím, co přichází, co se na nás valí z budoucnosti. Hledáme-li v sobě to lepší, existuje naděje, že toto nikde, mimo místo je a bude nějak tu.
Masarykovské cílení od sebe k druhým se mění v opačném směru: nehledáme možné společné hodnoty pro všechny, nýbrž své vlastní pro sebe.
„Když se ale člověk redukuje na sebe sama,“ tvrdil filosof Jean Hyppolite, „ztrácí se.“ Není vyloučeno, že to platí i pro národní seskupení a že právě dnes sledujeme toto ztrácení v každodenním přímém přenosu.
Dehumanizace veřejného prostoru a egoizace politiky se zaštiťují minulostí, která nabízí utopii jiného typu. Utopii, která tu už byla, která tu má být, protože je obsažena v tradičním způsobu života. Našeho, mého života. Chceme se mít dobře i v budoucnu, ale tak, jak jsme se poměli již v minulosti, takovým způsobem, jakým jsme to dělali, i kdyby se kolem dělo cokoliv.
Nemůžeme být už lepší, když jsme od jakživa báječní a skvělí. A za tímto cílem lze vylučovat a jinak dehumanizovat všechny, kdo to nechápou, tedy nepřijímají jako přírodní zákon. Masarykovské cílení od sebe k druhým se mění v opačném směru: nehledáme možné společné hodnoty pro všechny, nýbrž své vlastní pro sebe.
Chybí rámec demokracie
Jak kdysi parodoval Masarykovu jistě dobře míněnou maximu národního cíle tehdejší šéfredaktor Přítomnosti Ferdinand Peroutka – posláním existence českého národa je nakonec mít se dobře. Jak na to, je už vedlejší…
Po 106 letech existence samostatného státu nemáme nic, co by dávalo srozumitelnější rámec tomu, čemu ještě pořád říkáme demokracie.
Masaryk by se Peroutkově formulaci jistě zasmál, protože dobrý sarkasmus v sobě nese i kus reálné pravdy a odkazuje na širší souvislosti. Žádná ego překračující humanita nemůže v rámci demokratického systému uzrát, pokud systém nepracuje na sociální spravedlnosti.
Mít se nejprve dobře, a pak myslet na jiné? U TGM musí jít obojí zároveň, protože „mít se dobře“, musíme myslet, a hlavně vykonávat v konceptu univerzálně humanitním. Jedno bez druhého ztrácí smysl, rozkládá se pojivo demokratického společenství.
Po 106 letech existence samostatného státu nemáme nic, co by dávalo srozumitelnější rámec tomu, čemu ještě pořád říkáme demokracie. Různé jiné zkratky k blahobytu nevedly, zkoušet ještě další nové je riskantní luxus. Stejně se po těch všech siláckých egoistických gestech znovu ukáže, že nic z toho, co se dnes nabízí jako spása, řešením není.
Revoluce, i ty konzervativní, probíhají v emocích slovy, pak ale přijde uklidnění a potřeba něco dělat. „A práce,“ jak věděl Masaryk, „je to, co nechce nikdo dělat.“ Ze všech nejméně lidé, kteří tolik mluví o práci a nasazení pro lidi, kterým se chtějí rozdat…
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
11 komentářů
Mimochodem, napadlo mne takové jednoduché vysvětlení, že sice pan profesor Masaryk hovořil o té humanizaci (resp. dehumanizaci) ve smyslu duchovním, ovšem tu v závěru zmíněnou poctivou „sakra práci“ uvažoval automaticky jako nutnou podmínku i té humanistické společnosti.
Přece jen, soc dávky se tenkrát nevyplácely, poltických sinekur bylo pomálu a a dotace neziskovkám se taky nedávaly.
Takže kdo chtěl aspoň trochu vypadat jako slušný člověk, tak nějak pracovat musel, fyzicky nebo duševně. Nakonec i pan prezident Masaryk byl profesorem na UK, a nikoliv celoživotní politický kádr, jako řada těch politiků co přišlo po něm, až dodnes.
Utopie byl i vznik České republiky. Stálý agresor USA dostal strach ze světové mocnosti Rakousko -Uhersko. Tak vyslal poslušného TGM do české kotliny udělat převrat. Něco jako tkz. západ s Uljanovem jenže ten se utrhl z řetězu a už jako Lenin zatočil s těmi, kteří ho napřed velmi dobře platili pro likvidaci Ruska … Aby se nic takového nestalo s levobočkem TGM, tak s ním z USA poslali dva bráchy jako poradce, hlavně to byli hlídači nad rozkazy staříčka dle USA … manželka TGM byla ještě preciznější hlídací pes nad …
Tak jako utopie je to hezký.
Ono to bylo spíš naopak. V USA by byly rádi za zachování rakouské říše, že by souhlasily s její federalizací.
Jenomže „říšští němečtí poslanci si ještě před jejím koncem stačili odhlasovat nový umělý stát Německé Rakousko a to pak chtěli připojit přímo k Německu. Což už zase ani v USA nechtěli. Takže radši připustili jeho rozpad
Informace jsou z dokumentu o TGM na placených zahr. tv kanálech
Hlavu máte asi jenom na to, aby vám nepršelo krku. Už ten začátek. Česká republika vznikla 1. ledna 1993. A potom ty fantasmagorie bez jediného důkazu. Co s tím mělo například společného Rakousko-Uhersko? Za socialismu jste zřejmě s takovými znalostmi u komunistických soukmenovců exceloval, ale v roce 2024 jste jenom k smíchu. 🙂
Bože ty to tam nahoře vidíš! Tohleto má volební právo v ČR! 🙄
Československo už neexistuje. Rozbili ho novodobi politici. Slavit to, co neexistuje je pitomost. Mrtvoly neslaví narozeniny.
👍 Ferdinand Peroutka byl génius a vystihl „český národ“ přesně.👍 TGM by zíral s otevřenou „ústy“, jak intelektuálně netrefil ani pomyslná vrata.😂
Stejně jako loupeživí husité vyplenili a okradli svůj „národ“ Království české, vyplenila a okradla zdivočelá lůza „svůj národ“ po květnu 1945. 😂
Vše nakradené bylo bez „národního“ užitku protaženo zažívacím traktem a prolito hrdlem, zatím co Rakousko vybudovalo stát lahodící oku a s 2x vyšším HDP na 1 obyvatele. Stačilo jenom pracovat.😂
Dnes v roce 2024 se lůza v ČR opět rozhlíží, koho ještě okrást, kdo nebyl dostatečně okraden a zdaněn ve prospěch „českého národa“ – líných, hloupých a neužitečných.😂
Konec se už blíží. Už nějakou dobu není koho okrást a dluhy raketově rostou. 😂
„Kéž by nám Pán Bůh všeliké to vlastenčení z huby do rukou vraziti ráčil!“ K.H.Borovský👍🙂
stydíte se že jste Čech nebo jste něco lepšího ?
Pan Doucha je typický komunista i dnešní demokrati jsou stejnými. Kdo s jejich scestným náboženstvím nesouhlasí přijde na pranýř
Vznik republiky a ztracená Masarykova utopie, 106 let, tak vzdálené je to datum. Masaryk rozbil R-U, mužům jako Kramar a další se do tohoto historického činu moc nechtělo, přesto vzniklo z vůle vítěznych mocnosti Československo. Oslavujeme vznik Československa, které se stalo minulosti. Lidové národní masy věděly o revoluci v Rusku o tom co se tam událo s tím bylo manipulovano. Stejným způsobem později komunisti manipulovali a předkládali neuvěřitelné narativy, kterým se muselo věřit. Trajektorie těchto narativu o vzniku Československa je celá rada, přesto jsou minulosti. V I. čtvrtině XXI. století jsme opět na dějinne křižovatce a nemáme jasný kurs ČR, to co se předkládá jsou opět utopie a nevíme zda naše pokračování jde správným kursem a vůbec nevíme co je realita, nebo utopie.Errare humanum est.
Pamatuji rozpad Československa velmi dobře. Pamatuji ty ubohé a velmi hloupé argumenty, které se tehdy začátkem devadesátých let do Čech ze Slovenska valily a které tehdy hlásala Slovenská národní strana s Víťazoslavem Moricem v čele. Kdyby se tehdy nejednalo o tak závažnou věc, byly by ony ubohosti valící se k nám ze Slovenska k smíchu a mohly by nám sloužit k pobavení. Jenže ty komiky ze SNS tehdy volilo asi 25 % slovenských voličů a ten zbytek pak volil Vladka Mečiara, s největší pravděpodobností ruského agenta. S takovýmito myšlenkově vybavenými slovenskými voliči se Československo udržet prostě nedalo. V současnosti je sice na Slovensku těch myslících voličů více než tehdy začátkem devadesátých let, ale těch nemyslících je stále většina. Bohužel onu nákazu nemyšlení k nám stále silněji zanáší ze Slovenska Andrej Babiš.