Souboj Donalda Trumpa a Kamaly Harrisové o Bílý dům se proměnil v bitvu jejich slavných podporovatelů: Elona Muska a Taylor Swiftové. Nejbohatší člověk světa a třetí nejbohatší umělkyně planety – kdo má dnes na americké voliče větší vliv?

Majetek Elona Muska, majitele ikonické Tesly a kosmické firmy Space X, odhadl časopis Forbes na 250 miliard dolarů. Zpěvačka Taylor Swiftová je u stejného periodika vedená jako třetí nejbohatší umělkyně na světě, hned za Rihannou a prvním v žebříčku, rapperem Jay-Z. Její jmění má však sílu pouhých 1,3 miliardy dolarů.

Kdyby šlo jen o peníze, převálcuje nejsilnější podporovatel Donalda Trumpa známou zpěvačku jako nic. Jenže symbolický a kulturní kapitál Taylor Swiftové nikdo nacenit nedokáže, a podle všeho bude mnohem silnější než Muskova gloriola excentrického vizionáře.

Text publikujeme na základě spolupráce s nezávislým týdeníkem Přítomnost

Autorem textu je Petr Fischer, šéfredaktor Přítomnosti. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Progresivisté celého světa, třeste se

Dokazuje to nejen vlna nových příznivců Kamaly Harrisové, kteří se valí jako lavina od chvíle, co Swiftová oznámila, že ve volbách podporuje současnou viceprezidentku. Potvrzují to i našlapané stadiony po celé Americe i celém světě, kam se valí miliony převážně mladých fanoušků, kteří svůj idol milují a touží být jednou (slavní) jako ona. Politiku nevyjímaje.

Je to zvláštní souboj. Musk přece ztělesňuje technologický optimismus pozdně moderní doby, toužící po dokonalé vědotechnice a po transformaci lidství v novém organickém propojení s neuronovými sítěmi, doufající v průlom do světa Singularity. To se samozřejmě neobejde bez proměny mysli, tedy bez nového myšlenkového a hodnotového nastavení „novolidí“.

Jsem neodolatelný, volte mě – to je jediná Trumpova strategie, zbytek je více či méně povedený konstrukt poradců. Podpora popkulturní ikony soupeřce je něco, co Trump vůbec nepotřeboval.

Jiný mindset, jiné mentální nastavení, jde ale přímo proti tomu, co razí ve své dlouholeté kampani Donald Trump. Jeho MAGA hnutí, Make America Great Again, bojuje naopak o zachování amerického způsoby života i tradičního myšlení „zdravého rozumu“ (míněno tak, že co děláme, jako se to dělalo vždycky, děláme dobře; vůbec platí, že cokoliv děláme my, staří Američané, je dobré). Trump jde tedy mentálně přesně opačným směrem, než kam od počátku kráčel Musk.

Vizionář Musk se proto také vždy chlubil, že i pro tuto bariéru vůči nutné změně pomáhal proti Trumpovi Hillary Clintonové, což jaksi nevyšlo.

Muskův obrat k Trumpovi má pragmatickou i emocionální rovinu. Musk hledá spojence na cestě ke snadnějšímu podnikání v oblasti elektrických aut, tedy v uklidnění napětí s Čínou, kde Trump částečně mění kurs, aby oslovil i domácí technologické lídry, jakým je i Musk.

Zároveň miliardář před rokem prohlásil, že progresivistická škola v Los Angeles udělala z jeho dcery komunistku, která proto nenávidí svého otce.

Muskova motivace postavit se Kamale, kterou Trump (možná inspirován Muskem) také označuje za „soudružku“ a „marxistku“, se zdá být poměrně jasná. Progresivisté celého světa, třeste se, zničím vás! Trumpovský obrat Muska tak dává smysl, i když hledat u Muska jakoukoliv hlubší racionalitu a logiku může být někdy dost obtížná práce.

Pan neodolatelný

Masový zásah Taylor Swiftové je naopak ryze emocionální. Její hudba a písničky vyjadřují kritické stavy ve vztahových a milostných situacích, ale i její příběh o cestě vzhůru je inspirativní pro všechny, kdo ji sledují a kdo na ni chodí.

Počty tu nakonec nejsou úplně rozhodující, podstatná je ona symbolická síla, která mění náladu v celém klání. Americké prezidentské volby jsou také jednou velkou mediální show, kde rozhodují dojmy, ne pojmy.

Je jí čtyřiatřicet let, není to tedy už žádná naivní mladá holka, o čemž ostatně svědčí i cílené rozhodnutí dělat hudbu ne úplně vyhraněnou od country po sladký pop. „Swift machine“ je dokonalý stroj na výrobu hudby a peněz a také aparát symbolické a kulturní moci, kterou kumuluje po celé planetě.

Jako globální idol ví, že cokoliv řekne, bude nejen slyšeno, ale do velké míry i vyslyšeno. Podpora Kamaly Harrisové, kterou hned po první debatě s Trumpem vyslovila Taylor Swiftová, je proto nejmocnější pozitivní šťouchanec, který mohla kandidátka Demokratů od někoho dostat.

Do amerických prezidentských voleb by tak po dlouhé době mohli výrazně zasáhnout mladí lidé, kteří Taylor Swiftovou zbožňují.

Početní síla ale nakonec rozhodovat nebude, těžko se dají předpokládat přesuny milionů voličů. Navíc velkou část publika Taylor Swiftové tvoří teenageři, kteří volit nebudou.

Počty tu nakonec nejsou úplně rozhodující, podstatná je ona symbolická síla, která mění náladu v celém klání. Americké prezidentské volby jsou také jednou velkou mediální show, kde rozhodují dojmy, ne pojmy.

Ostatně Donald Trump si v nich věří právě proto, že sám sebe považuje za největší televizní ikonu, mistra televizní zábavy, která svým TV charismatem neodolatelně přitahuje davy (podobně „magicky“ se vidí už i Elon Musk).

Jsem neodolatelný, volte mě – to je jediná Trumpova strategie, zbytek je více či méně povedený konstrukt poradců. Podpora popkulturní ikony soupeřce je něco, co Trump vůbec nepotřeboval. Musí si alespoň na chvíli připustit, že i v této mediální disciplíně boje o pozornost může mít jistou významnou konkurenci.

Boj o náladu společnosti

Pokud platí teze politických filozofů, že volby dnes vyhrávají silnější sdílené emoce, ne politické programy a sliby, je vstup Taylor Swiftové přesně tím, co Kamala Harrisová potřebovala.

Přechod k čisté racionalitě teď už není možný. Bojuje se na rovině popkultury o přepólování nálady od negativistické konzervativní kritiky k pozitivnímu očekávání budoucnosti, které nemůže naplnit TV herec ze staré doby.

Jedna zpěvačka, jakkoliv populární, nicméně nové naladění sama neudrží, udržet a rozvíjet ji musí především Kamala Harrisová, a to bude stát ještě hodně sil. V americké společnosti se ale něco pohnulo a hnutí MAGA bude mít teď zatraceně velkou práci, aby většinovou náladu zase zvrátilo na svou stranu.

O to víc, že v první vzájemné debatě kandidátů se potvrdilo, že Trump bude vždycky jen Trump, ať už nakonec jeho politika bude jakákoliv; a že – což je možná podstatnější – skutečně existuje něco takového jako samostatná bytost Kamala Harrisová, která není jen figurkou řízenou ze zákulisí poradci a marketéry.