Pátý rok konfliktu Ruska s Ukrajinou: Válka se přesouvá na moře, Kyjev chce podporu Západu
Incident mezi ruskými a ukrajinskými loděmi u Kerčského průlivu vyvolal ostrou reakci zahraničí. Státy G7 odsoudily ruskou agresi a prezident USA Donald Trump zrušil plánovanou schůzku se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. Kyjev ale požaduje od světa víc než jen „znepokojení“ – žádá přísnější sankce proti Moskvě a vojenskou podporu.
Názory a vysvětlení obou stran ohledně konfliktu v Azovském moři se samozřejmě liší. Ukrajinská strana tvrdí, že její plavidla měla namířeno z ukrajinského přístavu Oděsa do ukrajinského přístavu v Mariupolu. Kvůli tomu měla proplout skrz Kerčský průliv.
Kdo má pravdu?
Ruská strana namítá, že nevydala povolení k přesunu ukrajinských lodí, a Ukrajinci tak nelegálně vstoupili do ruských teritoriálních vod.
Ukrajina zdůrazňovala, že její plavidla měla právo na tento přesun a apelovala na dohodu z roku 2003, tedy na úmluvu podepsanou dlouho před anexí Krymu, ve které se Ukrajina a Rusko dohodly na volném pohybu plavidel obou států v Kerčském průlivu.
Podle později zveřejněných přesných souřadnic pohybu plavidel se ale ukrajinské lodě ani nedostaly do teritoriálních vod – incident se odehrál v mezinárodních vodách. Z právního hlediska tedy má pravdu ukrajinská strana.
Když k tomu připočteme nezákonnou anexi Krymu, který je v mezinárodním právu nyní definován jako „okupované území Ukrajiny“, právní argumenty Ruska vypadají naprosto nepřesvědčivě.
Válka před volbami
Bezprostředně po útoku Ukrajina na 30 dní vyhlásila válečný stav. Když se o něm hlasovalo, objevily se spekulace, že se tímto krokem prezident Porošenko snaží zasáhnout do prezidentských voleb, které mají proběhnout 31. března 2019, a posunout tak termín jejich konání. K této verzi se následně přiklonil i ruský prezident Putin.
V samotném Porošenkově výnosu o vyhlášení válečného stavu se o termínu prezidentských voleb hovoří, datum se stanovuje na 31. března 2019, tedy v souladu s ukrajinskou ústavou.
Odpověď na otázku, zda prezident může vyhlášením válečného stavu získat popularitu u voličů před nadcházejicími volbami, není zdaleka jednoznačná.
Argumentace ukrajinské vlády pro vyhlášení válečného stavu se opírá o dva stěžejní body.
Válka mezi Ruskem a Ukrajinou trvá již pátým rokem, ale útok v Azovském moři je v tomto konfliktu snad prvním případem, kdy Ruská federace oficiálně uznává účast příslušníků své vlastní armády v některém ze střetů a případ útoku je navíc oficiálně dokumentován.
Druhým argumentem je skutečnost, že podle informací ukrajinské rozvědky ruská strana shromáždila na hranicích velký počet ozbrojených složek a je připravena na další invazi.
Zákaz vstupu pro Rusy
Prezident Porošenko zdůraznil, že omezení ústavních práv občanů bude použito jedině v případě pozemní invaze ze strany Ruské federace.
Výnos o vyhlášení válečného stavu se zaměřuje primárně na zjednodušení procedury nasazení ukrajinských armádních ozbrojených složek, což poskytuje Porošenkovi možnost rychlé reakce v případě další hrozby.
Válečný stav oficiálně platí v pohraničních regionech Ukrajiny od 28. listopadu. V těchto oblastech probíhají intenzivní cvičení vojáků.
Kyjev podnikl také některá opatření ohledně státních hranic – cizincům byl omezen vstup na Krym a Ukrajina zakázala vstup na své území mužům – občanům Ruské federace – od 16 do 60 let.
Ministr zahraničních věcí Ukrajiny Pavlo Klimkin se nechal slyšet, že zvažuje zavedení biometrického vízového režimu pro občany Ruska.
Západ tradičně „znepokojen“
Kvůli útoku v Azovském moři Ukrajina požádala o svolání mimořádného jednání Rady bezpečnosti OSN. Zástupci Německa, Velké Británie, Francie, Itálie, Nizozemska, Belgie, Polska a Švédska vydali společné prohlášení na podporu Ukrajiny, vyzvali k deeskalaci napětí a potvrdili podporu územní celistvosti Ukrajiny
Facebook: Ukrajinské námořnictvo
Zastupitelka USA Nikki Haleyová vyzvala Rusko, aby „okamžitě zastavilo své nezákonné počínání v Azovském moři“. Slova podpory a vyjádření znepokojení v průběhu posledních několika dní sbírá Ukrajina po celém světě. Zklamání z ruského jednání vyslovil i prezident USA Donald Trump.
A nezůstal jen u slov – byla zrušená i plánovaná schůzka Trumpa s ruským prezidentem Putinem, která měla proběhnout na summitu G20 v Argentině. Ruská strana dění kolem konfliktu v Azovském moři označuje za provokaci „řízenou ukrajinským režimem a zřejmě prezidentem Porošenkem“ a svoji vinu odmítá.
Ukrajina ale požaduje víc než „znepokojení“, chce od Západu zpřísnění protiruských sankcí a vojenskou podporu. Porošenko požádal NATO, aby poslalo své lodě do Černého moře. Kyjev také vyzval Turecko, aby uzavřelo pro ruské lodě Bosporský průliv.
Své požadavky vysvětluje narůstajícím napětím v regionu. Podle slov ministra infrastruktury Volodymyra Omeljana Ruská federace blokuje ukrajinské přístavy Mariupol a Berdjansk, kvůli čemuž je azovský region Ukrajiny vystaven ekonomickým ztrátám.
Rusko rovněž posiluje svoji vojenskou přítomnost na Krymu. Na poloostrov byli přesunuty rakety Bal a S-400 Tajfun. Rozvědka dokládá údaje o masivním nárůstu ruských vojenských jednotek ve směru na Mariupol. Ukrajinská jižní města se tímto ocitají pod hrozbou útoku a blokády jak na souši, tak i na moři.
Příběhy zajatců
Do dnešního dne zůstává nejasný osud zajatých ukrajinských námořníků. Během střetu v Azovském moři jich bylo zajato 24. Podle ukrajinských údajů bylo zraněno šest lidí, Rusko potvrzuje zranění jen tří Ukrajinců.
Během následujících dnů stáli ukrajinští vojáci před soudem v krymském Simferopolu. Na všechny bez výjimky byla uvalena dvouměsíční vazba. Soud nad zraněnými proběhl rovnou v nemocnici, advokáti nebyli přítomni. Později byli ukrajinští námořníci převezeni z Krymu do Moskvy.
Ruská FSB ještě před soudem zveřejnila záznam, na kterém se několik ukrajinských námořníků přiznává, že provokovalo a neuposlechlo požadavky ruské pobřežní hlídky. Ze záznamu je ale také patrné, že svoje vlastní přiznání čtou z předem připraveného textu, což by mohlo nasvědčovat o tom, že se doznávají pod tlakem.
Všichni tří velitelé ukrajinských plavidel odmítají vinu. Velitel Berdjansku Roman Mokriak a velitel Nikopolu Bohdan Nebylycja odmítli spolupracovat s vyšetřovateli. Velitel remorkéru Jany Kapu Oleh Melnyčuk se u soudu rozhodl využít svého zákonného práva na tlumočení z ruštiny do ukrajinštiny, prý ruštině nerozumí.
Ukrajinská strana zdůrazňuje, že ruské soudy na Krymu jsou nepravomocné, a požaduje, aby se v případě ukrajinských námořníků používala Ženevská konvence, jelikož se jedná o válečné zajatce.
Osudem zajatých Ukrajinců se nyní zabývá i Evropský soud pro lidská práva, který vydal usnesení žádající ruskou stranu, aby řádně zdůvodnila, proč drží námořníky ve vazbě, a zároveň jim poskytla potřebnou právní pomoc a zdravotní péči.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
15 komentářů
1) Jelcin se asi obraci v hrobe, co to stvoril za stvuru. Myslite, ze se Rusko dokaze nekdy zbavit Putina a vznikne tam nejaky normalni rezim? Nebo po Putinovi prijde dalsi diktator? Treba jeho syn (po Severokorejskem vzoru)? 2) Klasicky (po ruskem zpusobu) je to tvrzeni proti tvrzeni, takze by clovek pomalu nabyl dojmu, ze pravda je nekde uprostred. Stejny scenar jako po sestreleni letadla MH17.
Nefantazírujte, Putin má jen dvě dcery – Marii, narozenou roku 1985, a Jekatěrinu, narozenou roku 1986.
Ja si myslím,že táto ukrajinská provokácia má všetky rysy z čias studenej vojny,
Skúšali to so zavraždeným novinárom,prečo by mali pravdu teraz? Ich ekonomika ide dolu vodou,hľadajú nepriateľa. Je mi ľúto tých obyčajných ľudí ktorí zomierajú a trpia biedu.Ukrajina potrebuje mier pán Porošenko, Kiska.
Největší stvůry jaké svět nosil vždy pocházely ze západu,obzvlášť z USA.Pokud máte pocit,žr Ukrajina je mírumilovná země,plná dobrodinců,tak se tam odstěhujte a hajlujte na Majdanu s příznivci Stěpana Bandery,Porošenko Vám bude fandit !!!
Víte, jak pořád opakuji, to co je nyní v Rusku už není komunistický režim, leč imperiální režim, ve kterém se Rusko vrací ke své slávě a roli velmoci. Což spoustě Rusů imponuje i kdyby sami žili v chudobě ale i na straně druhé to víceméně vyžadují když dělají velký byznys.
Tudíž bych odhadl že tento trend bude pokračovat i když po Putinovi příjde někdo úplně jinej -leč s podobnou politikou. Nebo přesněji – vzhledem k tomu že i v Rusku mají (jakž takž) svobodné volby tak si ho Rusové zvolí – i mezi více kandidáty.
Na to že by Putina nahradil někdo z jeho rodiny bych nesázel vůbec, takhle to prakticky nikdy nefunguje .
Aby tohle Západ dokázal zlomit by musel do Ruska poslat nějakého nového Lenina – jako Němci v roce 1917
Já bych v tomhle případě to „komunistický“ a „imperiální“ vzájemně rozhodně nevylučoval. Vždyť co byl komunistický SSSR? Vlastně staré carské impérium, transformované do federace (původně na tzv. leninském principu sebeurčení národů). Tak to carské Rusko před rokem 1917 také bylo pořádnou velmocí – ale přece jen, nikdy nedosáhlo takové pozice jako právě za SSSR, tedy konkrétně po druhé světové válce…
Tak jistě, že by byl nesmysl asociovat dnešní Rusko s komunismem… Ale když píšete, že se „Rusko vrací ke své slávě a roli velmoci“… No tak v první řadě je to sovětská, a tedy vlastně ideologicky komunistická (stalinská nebo poststalinská) minulost… Ale zcela pochopitelně ta carská taky… Je to taková kombinace obojího dědictví. O komunismus nejde, ale SSSR (a opakuji, to bylo hlavně Rusko nebo zfederalizovaná ruská říše), to byla přece od roku 1945 jedna ze dvou hlavních světových supervelmocí. Troufl bych si říct, že žádnému z carů se nepodařilo v tomhle ohledu to, co Stalinovi (pravda, možná by se o tom dalo taky polemizovat, ale to si, myslím, není ani podstatné)…
Tak ono srovnání ruského carského režimu s tím komunistickým (po 2.světové válce) je zajímavé – v některých dobách byl ten carský i mnohem větší.
Jednako, v 18.-19.století patřila k Rusku i Aljaška (než jí prodali USA)
A za druhé, i za carů se rozpínalo území Ruska až hluboko do střední Evropy. Stačí se podívat jenom co ztratili na konci první světové války po podpisu Brestlitevského míru v březnu 1918
významné územní ztráty zhruba 1 milionu kilometrů čtverečních: Rusko přišlo o Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii, tedy území, na kterém se nacházela přibližně čtvrtina jeho obyvatelstva i průmyslu
Tak já jsem to nemyslel jen z hlediska rozlohy. Ono by se třeba taky dalo říct, že třeba ještě poměrně dlouho po napoleonských válkách carské Rusko mělo aspoň takovou uznávanou prestiž „strážce pořádku“ v celé Evropě, tedy i v západní Evropě (spolu tedy s jinými), kdežto brzy po druhé světové válce se SSSR, v důsledku studené války, stal spolu se svými spojenci potenciálním nepřítelem izolovaným za „železnou oponou“…
Ano, můžete mít pravdu s tou rozlohou… Jenže stejně, v Evropě jediná území, která dříve patřila carskému Rusku a pak už nikdy přímo SSSR, to byly vlastně jen Finsko a ta velká část dnešního Polska. Jenže víme, jaký stejně fakticky dost silný vliv měl SSSR nad Polskem po roce 1945.
A k tomu, že se v 18. a 19.století to ruské impérium rozpínalo až k pobřeží Aljašky… Tak je známo, že tam působili hlavně ruští kupci, kteří obchodovali s místními Indiány nebo Eskymáky hlavně snad s kožešinami (to velké nerostné bohatství tehdy ještě nebylo známo, tzv. „zlatá horečka“ tam byla až za Američanů, a pokud by mělo jít třeba o ropu, tak je asi jasné, že ta někdy ještě v polovině 19.století neměla ani zdaleka takový význam jako ve 20.století a má samozřejmě doposud)… Ale co je důležité, ono to bylo z hlediska evropského Ruska (třeba Petěrburgu nebo Moskvy) strašně vzdálené a izolované místo – v době. kdy třeba ani neexistovala železnice, a natož, aby proťala celou Sibiř až po Čukotku… Tam byl strašný problém nějakého spojení přes ty obrovské plochy sibiřské tajgy nebo tundry v podstatě nebo skoro bez nějaké civilizace, ty sibiřské veletoky apod. A je třeba taky známo, že Rusové často, než takovouhle cestu, radši při spojení třeba mezi pobaltským pobřežím Ruska a Aljaškou zvolili mnohaměsíční plavbu okolo celé Evropy, celé Afriky (ještě nebyl Suezský průplav) a celé Asie – a tedy cestou, podél které nebyly ani žádné ruské kolonie jako nějaké opěrné body. A zase aby to brali zkratkou přes Severní ledový oceán, to bylo vzhledem k tehdejším technickým možnostem (dřevěné plachetnice) hodně riskantní. Takže takovéhle komplikace…
Takže ta Aljaška byla pro ně tak strašně vzdálená a zároveň ne až tak výnosná. A dokonce se uvádí, že k tomu, proč jí prodali za cara Alexandra II. USA (v roce 1867), byly obavy, které dosud plynuly z porážky Ruska v krymské válce let 1853/6, a to, že by se jí mohla zmocnit Velká Británie, která měla jistě silnější a efektivnější námořnictvo než Rusko… Tak ji prostě jako dost odlehlé, ne až tak důležité a zároveň dost zranitelné místo radši prodali Američanům…
Ale k tomu hlavnímu, tak že SSSR byl spolu s USA v době studené války bezkonkurenční světová supervelmoc, tak to je známo (tak zase celková situace ve druhé polovině 20.století byla úplně jiná než třeba ještě v 19.století, a vlastně stačí právě třeba i ty technické možnosti, dneska nebo už před mnoha desetiletími, s letadly apod., by to např. s tou dostupností Aljašky samozřejmě ani zdaleka takový problém nebyl, ale…)… Jistě, polemiky tu můžou být…
Tu stvůru vytvořil Brežněv. Jelcin mu pouze přenechal úřad výměnou za bezpečí svých dětí. Kupodivu stvůra je nenechala oddělat.
Jelcin zatáhl Rusko marasmu,kdy ho nechal rozkrást. Pak Putin vytáhl Rusko z anarchie a tím mu byla umožněna tak silná moc.Prvotním problémem je Jelcin, který byl typický aparátničník a nechal vládnout svitu kolem sebe,aby mohl chlastat jak byl zvyklý. Z naší strany snaha ponížit Rusko v 90 letech se vrací jako když jsme se snažili ponížit Německo po Velké válce. Západ bude více ztrácet morální tvář,když nebude měřit stejným metrem viz Kosovo odtržení od Srbska…Jinak přístup k vraždě novináře SA a reakce no oni jsou kámoši tak uděláme bubu. Najednou nic se nepíše,ale Skripal hned akce.
Jen bych tedy asi doplnil, že Jelcin ten marasmus Ruska zdědil po Gorbačovovi a jeho politice perestrojky glásnosti a otevřenosti Západu. Už za něj spousta západních expertů upozorňovala, že Rusko touto cestou ekonomickou transformaci nezvládne, většina (dosud státem řízených) podniků se zhroutí, a že hlavně ta kvanta peněz, které si Rusko za Gorbačova napůjčilo /nebo tam Západ nainvestoval, nedokáže splácet.
Jestli tohle myslíte vážně , tak je mi vás docela líto !
Btw, je nutné si uvědomit takové drobné dvě maličkosti, které už ze zpráv i analýz zmizely. Za prvé, že to byly ukrajinské válečné lodě, a za druhé, že „Incident u Kerčského průlivu “ nebylo až zajmutí jejich posádek – leč něco co se událo několik hodin předtím . A což by zasloužilo velice hlubokou objektivní analýzu, doslova minutu po minutě.. Abych dal takové srovnání, jako byl třeba incident v Tonkinském zálivu Léta Páně 1964, který vehnal USA do skoro desetileté války ve Vietnamu. A obávám se, že právě toto by se ale některým militantním kruhům – na obou stranách dnešní „studené hranice“ hodilo nejvíc..
Co kdyby si vševědoucí redakce našla nějaké materiální důkazy. Nic nemá a jen žvaní. Kde jsou družicové snímky? Kde jsou záznamy o radiovém provozu obou stran? Kam se ztratila informace Ukrajiny, že její válečné loďstvo pluje tam kam oznámilo? Je to pravda že Ukrajinci měli na palubě miny ( údajně i jaderné)? Redakce pracuje po vzoru Goebelse bez jakýchkoliv důkazů.
Už po několikráte nebyl můj příspěvek zveřejněn. Mám jiné názory než redakce a to se nepromíjí.