Zatímco novinářská návštěva dostává z rukou exministra a bývalého předsedy Pirátské strany objednanou kávu, Ivan Bartoš si ve velkém hrnku přináší bylinný čaj. „Patnáct kafí denně už bylo přeci jen moc, v kombinaci s tím vším stresem to nebylo moc zdravé,“ podotýká. Připouští, že nyní má jako poslanec o něco víc času a v rozhovoru mluví jak o „tuzemské zoligarchizované politice“, tak o tom, co stálo za koncem Pirátů v koaliční vládě.

Co se v rozhovoru dočtete?

• Zda a jaké své chyby Ivan Bartoš připouští u příprav Digitálního stavebního řízení.
• Co se stane, když z trhu „seberete věc, která je víceméně připravená, má už jen správně zapadnout“ a měla stát skoro dvě miliardy korun.
• Jak přeložit tvrzení, že se Česko „dostalo do područí různých lobbistických skupin a že stát dělá servis oligarchům“.
• Proč si Ivan Bartoš myslí, že k sobě ODS a ANO mají a budou mít blízko.
• Jak mnohé úřady a ministerstva bojkotují digitalizaci.
• A jak to bylo, či mělo být, s windfall tax…

Jak jste si užil ten poslední čtvrtrok, kdy už jste neměl povinnosti ministra, ani předsedy strany?

Na nějakou faktickou rekonvalescenci jsem si vzal 14 dní, kdy nebylo jednání sněmovny. Ale politika je práce, takže jsem se vrátil do procesu a spoustu věcí, které jsme dohodli ještě ve vládě, mám teď ve sněmovně, takže boj nekončí. Určitě je to ale trochu volnější, i když ne nějak výrazně. Jsem zvyklý čas zaplnit prací a i když nejedná sněmovna, tak jsem stejně vždycky v osm tady v kanceláři. Lidsky je to ale zajímavé. Posledních patnáct let jsem byl předseda Pirátů, sedm let jsem poslancem, tři roky ministr a vicepremiér a volného času bylo málo. Teď jsem měl najednou po dlouhé době šanci vidět spoustu kamarádů nebo si zajít zase na zkoušku s kapelou, kde jsem nebyl tři roky.

A co vaše politická budoucnost? Za necelý rok budou parlamentní volby, budete na kandidátce Pirátů?

Na to je stále poměrně brzo, ještě nebyla volba ani celostátního lídra, ani kandidátů.

Ptám se spíš na to, jestli chcete v politice pokračovat.

Neskončil jsem v politice. Ohledně příštích voleb to bude na debatě s republikovým předsednictvem, popřípadě s krajem a pokud pro stranu bude užitečný, kandidaturu nevylučuji. Nechci být určitě celostátní lídr, což je logické, když už nejsem ve vedení strany. Jisté ale není ani to, že tím lídrem bude Zdeněk Hřib, byť by to bylo přirozené, když je předseda, i když Piráti jsou v řadě věcí stranou velmi nestandardní. Na to všechno je ale čas.

Je vidět, že od chvíle, co jsme byli z vlády odejiti, mnohé věci, které jsme prosazovali, jdou do kopru. Ať je to politika bydlení, závazky jednotlivých rezortů k digitalizaci, reforma antimonopolního úřadu.

Takže nějakou zahořklost ze svého konce ve vedení strany necítíte?

Spíš myslím, že to už bylo potřebné. Přeci jen jsem ve vedení strany pokračoval i po volbách v roce 2021, které pro Piráty byly neúspěšné a nebývá zvykem, že i po takovém výsledku člověk obhájí svou funkci jako předseda. I ty další dvoje volby, evropské a hlavně ty krajské, nám nevyšly; s výjimkou Plzně jsme zmizeli z mapy krajů. Nový předseda Zdeněk Hřib představil reformy strany, spojil s nimi svoji kandidaturu a myslím, že je to dobrý impuls. Určitě nejsem typ na žehrání, jací jsme byli před deseti patnácti lety. Kdybychom byli pořád stejní, nebylo by to dobře a vycentrování Pirátů, což je Zdeňkův cíl, je myslím dobrý vzkaz pro voliče.

Bude to nová opoziční smlouva

Proti komu se teď chcete politicky vymezovat? Proti ANO, nebo víc proti ODS?

To vymezování je jedním z hlavních manévrů politiky, ale my na to moc nehrajeme. Ale v médiích jste jinak hlavně, když máte nějaký průšvih nebo když uděláte něco šokantního, případně někoho takzvaně načutnete. Je taková slovenská písnička Neviem, čo chcem, viem, čo nechcem. My víme oboje. Myslím, že politika, kterou přinášíme, je kontrastní i vůči stranám současné koalice, a byla taková, i když jsme byli v koaliční vládě. Tam ale hledáte konsenzus a nemůžete pálit naplno, protože tím by ta vláda byla nečitelná a lidi chtějí nějakou jistotu. Je vidět, že od chvíle, co jsme byli z vlády odejiti, mnohé věci, které jsme prosazovali, jdou do kopru. Ať je to politika bydlení, závazky jednotlivých rezortů k digitalizaci, reforma antimonopolního úřadu. Zákon o lobbingu si tady Marek Benda bačuje tak, aby se ve sněmovně nikdy neprojednal… Je prostě vidět, že už jim v té vládě nepřekážíme.

Když jste zmínil, že jste byli z vlády odejiti, on to byl vyhazov po telefonu. Zpětně vzato, myslíte, že v tu chvíli premiér Fiala potřeboval ukázat svaly, rozhodnost, možná jako součást jeho marketingové proměny?

Petr Fiala je dlouhodobě pod vnitřním tlakem, ale to je každý předseda, zejména když se nepodaří volby, když vám nejdou dobře procenta, když máte víc kauz, než je zdrávo… A zrovna léto a podzim 2024 byly na kauzy u ODS dosti plodné. ODS pak přišla o tři hejtmany a něco se muselo uvnitř té strany stát. První signál „Piráti, nejste tady vítáni“, byl návrh ministra Stanjury na snížení rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj na úroveň 87 % předchozího roku, reagoval jsem tak, že tedy rozpočet nepodpoříme. Problém ODS mimochodem je, že vládu fakticky přes peníze a ministerstvo financí řídí právě Zbyněk Stanjura… Když jsem po volbách ohlásil rezignaci na předsedu, shodli jsme se ale s Fialou, že máme koaliční smlouvu, že držíme dohody. Vypíchl jsem i priority, které jsem předtím mnohokrát zmiňoval na vládě, pro to, aby vládní koalice mohla mít šanci vládnout i v příštím volebním období, aby tu nevládl Andrej Babiš s SPD. Každopádně před schůzkou to v médiích, třeba na iDnesu, chytlo takový divný spin, že Bartoš jde klást podmínky Fialovi. Premiér byl pod tlakem, co že si to ten Bartoš dovoluje, ale po schůzce vůbec neexistovala varianta, že bychom z koalice odcházeli a ani Petr Fiala na schůzce nic nenaznačoval. Co se stalo potom, těžko říct. Kdo s kým a o čem mluvil, nevím, to bych spekuloval.

Rozhodně je to tak, že podle původních plánů, které přinesl na stůl Jakub Michálek, měla být windfall tax jen na rok, kdy ty vysoké tržby vznikly. Mimochodem, to, že z toho utekly banky jako je J&T Bank a podobné, taky nebylo náhodou.

Ještě k tomu vymezování proti ODS či ANO, všiml jsem si, že jste jako Piráti začali používat novotvar ODSÁNO…

Je tu významná část ODS, která by si přála vládu s Andrejem Babišem. Není to jenom hejtman Kuba, i když u něj nevím, jak moc se mu teď chce do celostátní politiky, když tak opanoval jižní Čechy. ANO a ODS je už teď ale mnohde jedna ruka, podívejme se třeba nedávno na změny na Praze 5. Hrází proti tomu může být jen úspěch demokratických stran v roce 2025.

Jinými slovy, myslíte si, že po volbách, pokud se ta konstelace naskytne, vznikne velká koalice ODS a ANO?

Taková nová opoziční smlouva. Nemalá část členů ANO jsou bývalí členové ODS. Není také náhoda, že Česká republika je druhá na světě v klientelistickém kapitalismu. Nedávno jsem slyšel jednoho politologa, který mluvil o tom, že rozdíl mezi ANO a ODS je, že by sice chtěli celý stát rozprodat do soukromých rukou, ale že Andrej Babiš si ho může na rozdíl od Petra Fialy koupit. Babiš se v mezičase vmanévroval do takové pozice, aby mohl vysát sociální demokracii. On je ale byznysmen, ne sociální demokrat, ne rozdavač, i když se teď ryze pragmaticky tváří, že je.

Váš nový předseda Zdeněk Hřib nedávno řekl, že „náš stát se postupem času dostal do područí různých lobbistických skupin a že stát dělá servis oligarchům“. Jaký servis, jakým oligarchům?

Stačí sledovat, že většina českých médií je vlastněna významnými hráči, kteří si je kupovali, ať už proto, aby ovlivňovali veřejné mínění, pro své selfpromo či jako pověstný atomový kufřík, kdy na sebe navzájem s jinými velkými kluky nemůžou. To propojení politiků na lobbing směrem ke konkrétním ekonomickým zájmům zažíváme dnes a denně. Když to vezmu od oka, tak v době energetické krize z kapes lidí odešlo navíc tak sto miliard korun. Což je zhruba tolik, o kolik se navýšil zisk Danielu Křetínskému, zbytek dokompenzoval stát v zastropování energií. Nebo nakládání s modernizačním fondem, který měl být pro lidi a končí ve velkých energetických transformacích u majitelů firem, kteří to tu dvacet let jenom dojili a najednou čekají, že tu transformaci, která je nezbytná, jim znovu zaplatí stát. Nebo se podívejme na windfall tax. Původně asi i ministr financí zvažoval, že tím získá nějakou páku na etičtější chování bankovních domů v České republice, což – přiznejme si – by nebylo od věci. Když ale odmítáte dělat potřebné reformy a zároveň máte ambice snižování schodku, tak prostě musíte danit, co se hýbe, což je největší paradox a největší výčitka voličů ODS, neboť ti faktické reformy nechtějí.

Pak je tu i výčitka minoritních akcionářů ČEZ, že ta windfall tax dopadá v podstatě jen na ně, respektive ČEZ.

Samozřejmě, že kdyby si stát peníze z ČEZ bral přes dividendu, musel by se dělit s minoritními akcionáři. Zatímco, když si to vytáhnete přes speciální daň, je to celé státu. Rozhodně je to tak, že podle původních plánů, které přinesl na stůl Jakub Michálek, měla být windfall tax jen na rok, kdy ty vysoké tržby vznikly. Mimochodem, to, že z toho utekly banky jako je J&T Bank a podobné, taky nebylo náhodou. My jsme byli proti tomu, aby se tyhle menší banky vynechaly, a ještě ve sněmovně drželi dohodu na rok 2022, ale ten tlak byl obrovský, provázený třeba i dost odpudivou kampaní proti Olze Richterové.

Právo na bydlení, právo na offline

Vy jste poslanec zvolený za Ústecký kraj. Předpokládám, že se tomu kraji nějakým způsobem věnujete, sledujete jej a jezdíte tam. Čím to, že ty hranice bývalých Sudet jsou pořád tak silně vidět – v životní úrovni, nezaměstnanosti, výši mezd, vzdělání a nedaří se s tím nic udělat?

Ono svou roli hraje i to, jak se ty problémy řeší lokálně. Já jsem velký příznivce subsidiarity, tedy řešit věci co nejblíže tomu, kde se dějí. Takže je to i o leadershipu, schopnostech zvolených zástupců Ústeckého kraje. Jenže tam si to bačují pořád ti samí lidé, kteří jsou napojeni na uhelné miliardy a jenom podle potřeby mění značky. Podívejte se na to, jak dopadl ROP Severozápad… Faktem je, že ten kraj zaostává v kvalitě vzdělávání, v kvalitě života, což pak bohužel dláždí cestu k politickým úspěchům populistů. V Ústeckém kraji třeba nemají problém s tím, že by tam nebyly nájemní byty, problém je jejich kvalita a obchod s chudobou. Města v Ústeckém kraji často nejsou schopna připravit a zaplatit projekty. Na MMR jsem koncipoval programy na přípravu bytových projektů a vyčlenil asi 1,5 miliardy korun z národního plánu obnovy. V Ústeckém kraji je ale vysoký deficit technické vybavenosti, který by spolkl klidně deset miliard jen na opravy, chybí infrastruktura a ty regiony se vylidňují, protože i atraktivita tamních typů práce není vysoká.

Některé rezorty za tři roky neudělaly v digitalizaci ani krok. Pokud jde o vystavení digitálních formulářů, tak místy je stav skutečně žalostný, vnitro má jedno procento, kultura a zdravotnictví to úplně odignorovalo.

Pokud jde o podporu bydlení, vládní plán zněl, že půjde osm miliard na investice z Národního plánu obnovy, že stát do toho vloží i své pozemky a pomůže obcím připravovat bytové projekty. Jsou nějaké příklady obcí nebo měst, kde už se to podařilo?

Těch měst je spousta. Každý ekonom, nejen z NERV a nejen Daniel Prokop, vám řekne, že developer nepostaví ani o jeden byt navíc, když ho nemůže prodat za tu cenu, která je pro něj výhodná. Není ale úplně pravda, že by bylo málo nově postavených bytů, potíž je, že se mnohdy kupují pouze na investici a nejsou určené k bydlení. Proto jsem chtěl řešit tu investiční část, přestože pak Zbyněk Stanjura na to peníze z rozpočtu nedal. Přesto doufám, že platí to, co jsem vyjednal na posledním jednání vlády, tedy garance proplácení investičních programů…

Tedy, aby si samy obce a města postavily obecní byty?

Ano, aby to byly obecní, ne sociální byty, protože problematika dostupnosti bydlení a jeho ceny se týká i střední třídy. Není to zdaleka problém nízkopříjmových lidí. Česko je čtvrtá země EU, která, a to hodnotím jako svůj největší úspěch, notifikovala to, že můžeme investovat veřejné, obecní a evropské prostředky do výstavby domů, jejichž finální pronájem bytů není tržní, tudíž je levnější. Umožňuje to výstavbu bytů s garantovaným nájmem. Je ale potřeba vyjednat ty peníze a nastavit programy dostupného bydlení, které nám už také schválili. Uvidíme, kdo se s tím teď bude chlubit… Asi pan ministr Kulhánek, ale nebudu mu to mít nijak za zlé, pokud se to podaří.

Pilotní programy jsme spustili už předloni. Založili jsme osm regionálních center, které pomáhají s realizací investic obcím, s finančním a úvěrovým poradenstvím. Pilot přinesl 500 bytů a některé domy už stojí. Od mého nástupu na MMR jsme podpořili na pět tisíc bytů, staví se třeba ve Zlíně, v Plzni, v Pardubicích… A takto postavené nové obecní byty pak nelze zprivatizovat následujících dvacet let. A je plán na dalších pět tisíc bytů. Komerčně se staví asi třicet tisíc bytů ročně, nedávno to měl premiér na Twitteru v té své sekci „dobré zprávy“.

Tam také nedávno napsal, že digitalizace je splněná z 80 %. Jak se vám to čte?

Myslím, že ODS v tom trošku mlží. 80 % je explicitně u digitalizace stavebního řízení. Takže k sobě nějak nesedí, že Bartošův systém vůbec nefunguje a přesto se dál používá. Spoustu projektů jsme dodali i my. Jestli někdo v digitalizaci také pokročil, tak rezort Mariana Jurečky a Martina Kupky, ale celkově, i když digitalizace postupuje historicky nejrychleji, pořád je to bohužel setsakramentsky pomalé.

Takže to, že by běhaly dokumenty a ne lidé, jak se říká, to pořád nehrozí.

Někde za to ale může i ten člověk. Každý může zažít, že když někde vyplňujete údaje, tak se vás systém zeptá, jestli ta data chcete nechat státu. A dost lidí zaklikne ne, že jen pro ten jeden úkon, tím pádem je příště budou muset vyplňovat znovu. Jinak za digitální transformaci jsem byl odpovědný já. Zásadní byla jednak příprava dobré legislativy a táhli jsme i významný projekt, který tehdy vypadal, že o něm nová vláda ani neví – převedení všech úřadů na jednotnou státní doménu gov.cz, celé nastavení a design systému. Ta migrace se fyzicky děje a je prakticky hotova a začne to generovat úspory. Když jsem přišel, Portál občana měl 50 tisíc uživatelů a asi tři desítky služeb, teď má přes sto služeb uvnitř, šest set referenčně na jiné portály a 1,5 milionu uživatelů. Vznikla Digitální informační agentura nebo aplikace do mobilu, kde datové schránky konečně fungují jako normální mail, spustily se e-doklady a tak dále.

Od února 2025 měl ale začít platit zákon o právu na digitální služby. Podle něj by úřady už na jaře nesměly po nikom požadovat data, jimiž jiný úřad již disponuje. Na naplnění tohoto zákona byly tři roky. Slovy Petra Fialy ale „některé resorty nevyvinuly dostatečné úsilí k jeho naplnění“.

To je velmi smutný příběh. Nedávno jsem na to téma interpeloval premiéra. Dokázal bych akceptovat, že vláda přijetí zákona trošku odloží, ale ne, že to odsune o dva roky. Samozřejmě existuje i tvrzení, že to je ve skutečnosti moje vina. Některé rezorty ale za tři roky neudělaly ani krok. Pokud jde o vystavení digitálních formulářů, tak místy je stav skutečně žalostný, vnitro má jedno procento, kultura a zdravotnictví to úplně odignorovalo. Nemůžu vyloučit, že někdo na poslední chvíli rozjede portál a najednou to skočí třeba na 70  %, ale je prostě pravda, jak eufemisticky říká Petr Fiala, že některé rezorty skutečně nevyvinuly dostatečné úsilí.

Je to ukázka rezistence státní správy, neochoty k novotám, nebo čeho?

Já jsem příklad toho, co se stane, když něco uděláte trochu jinak. Vzpomeňme si i na bývalého ředitele Cermatu a na to, na jak tvrdý odpor narazil. V oblasti veřejných zakázek je to totiž často tak, že když něco nemá stát půl miliardy a nevyhraje konkrétní firma, tak se to prostě dělat nebudete. On si přesto najal tým a ukázal, že ten systém nemusí stát půl miliardy, ale desetkrát míň a bude fungovat.

A do toho vám zájmové skupiny, často reprezentované i lidmi napojenými na vládu, mydlí schody. Já jsem kvůli tomu udělal i strategii, kterou schválila vláda, pro veřejné zadávání, což je v řadě oblastí alfa a omega toho, zda budeme mít rychlejší a inovativnější státní správu.

V jakém smyslu?

Třeba Dánové mají čtyři agentury. Jedna dělá IT licence a počítače, druhá personalistiku, třetí je něco jako naše Digitální informační agentura a čtvrtá má na starosti veřejný zakázky. Vy pak přijdete jako ministr s konkrétním požadavkem, co potřebujete, co to má umět, jaký zákon to splňuje, předložíte věcné požadavky na řešení systému a praktické požadavky. A oni vám vygenerují dodavatele. Díky tomu se ministerstvo může věnovat třeba tomu, aby dobře organizovalo pomoc po povodních, aby vznikala dobrá legislativa. Ne, že každé ministerstvo má svůj tým zakázkářů, kteří se bojí pořádně něco rozhodnout a nějaký IT tým, který většinou ani neví, jak ty systémy fungují.

Není ale ta vzývaná digitalizace, která sice dává smysl uživatelsky, z hlediska občana, zároveň i velkým potenciálním bezpečnostním rizikem?

Je. Proto je smutné, že historicky byly investice do bezpečnosti až to poslední, což platilo i v komerční sféře. Samozřejmě tedy musí existovat nějaké záložní plány. Nakonec i semafor někde v Praze Na Bulharu je ve své podstatě součástí kritické infrastruktury. Všichni si jako řidiči ještě pamatujeme, jak fungují značky a že je přednost z zprava, ale křižovatka řízená policistou, to už je problém. Takže ten plně digitální svět má svá rizika a společnost je samozřejmě zranitelná. Často se jako pozitivní příklad zmiňuje Estonsko, ale on to není úplně dobrý příklad. Určitě jsou nejdál, protože začali na zelené louce a nemuseli řešit desítky let staré systémy. Problém ale je, že ten estonský zázrak z velké části stavěli také ruští programátoři. A když začala válka na Ukrajině, tak měli několik zásahů do e-governmentu. Žádný div, že největší požadavek je teď v Estonsku právě na bezpečnost a prověrky lidí, kteří s těmi systémy operují. A je tam i zajímavý paradox. Oni trochu s nadsázkou říkají, že kromě sňatků už můžou online všechno, ale přestává to být politicky atraktivní téma, protože dokud se služby digitalizovaly, tak to velmi šetřilo zdroje. Jenže v nějaký moment plné digitalizace už to ten úsporný efekt nemá a s rostoucími nároky na bezpečnost to má negativní efekt rostoucích provozních výdajů a nákladů.

Mělo by zůstat zachováno právo na offline?

Myslím si, že ano. Vím, že se bavíme hlavně o státu, ale je dobré připomenout, že korporace o nás ta data měly už před dvaceti lety, ta bitva o internet fakticky už proběhla. Dnes už je ta digitální manipulace o tři úrovně výš, než jsme si dokázali představit. A zatímco my, Piráti, tu byli označováni za heretiky, postupně to i v EU dospělo k tomu, že centrem má být občan, že jeho data a jeho digitální integrita jsou zásadní a občan může kdykoliv odebrat právo k použití. Takže právo na offline by mělo zůstat. Proto je taky důležité mít otevřené kódy.

Určitě jsem špatně odhadl, jak těžké je zavádění nových věcí a čekal jsem, že dodávka bude výrazně blíže komfortnímu užívání, než byla.

Kde se stala chyba

Pojďme se na závěr podívat na stavební řízení. Už jste si s odstupem času zanalyzoval, co byste zpětně a se znalostí toho, co se stalo, udělal třeba úplně jinak?

Já jsem vždycky transparentně informoval o tom, co se děje. Když jsem přišel na ministerstvo, rozjela se kauza Dozimetr a zjistil jsem, že objednávky na MMR podepisoval obviněný Luděk Šteffel. Šel jsem s tím do sněmovny, že v tom, jak je Digitální stavební řízení (DSŘ) připravené, nelze pokračovat. Tady mi za to myli hlavu na plénu, pak začaly i problémy u antimonopolního úřadu. V září 2023 jsem předložil na vládu a do mezirezortního řízení materiál, kde jsem popisoval časovou tíseň a nutnost splnit DSŘ k danému datu – s ohledem na Národní plán obnovy a naplnění milníků, což je ten důvod, proč se to nedalo odložit a muselo se to spustit; ten důvod pořád platí. Ty systémy mimochodem dál běží a používají se, byť v nějaké omezené míře. V tom zmíněném materiálu jsem měl i doporučenou variantu od svých lidí z rezortu. Bylo tam zapojení státních podniků a tří ministerstev do realizace části systému pro úředníky. Vláda to neschválila. Zakázka pak ale byla zablokovaná nastrčenou firmou.

Ale ptal jsem se na to, jestli zpětně u sebe vidíte chyby.

Určitě jsem špatně odhadl, jak těžké je zavádění nových věcí a čekal jsem, že dodávka bude výrazně blíže komfortnímu užívání, než byla. My jsme věděli, že ten systém bude plnit pouze zákonné povinnosti, protože se realizovala jen minimalistická zakázka vysoutěžená přes JŘBU (jednací řízení bez uveřejnění, pozn. red.) v hodnotě zhruba 30 milionů. I na tom je ale jasně vidět, že se ten systém dá za takové peníze pořídit. To, že tam byly chyby, jsem nepopíral, snažili jsme se je opravit a i vládě jsem představil poměrně racionální postup, jak dosáhnout cíle, ale faktická pomoc nebyla žádná. Ministr není projekťák. Já hodně věřím lidem, máte pod sebou oddělení, máte právní služby. Nesoutěžíte tak, že by si ministr diktoval, jak to bude fungovat, ale všechny kroky validujete s právníky, ideálně s několika právními kancelářemi, máte pravidelné mítinky, kde je reportován progres. A když jsem se setkal s řešiteli z vysoutěžené firmy InQool i s dodavateli Národního geoportálu územního plánování, tak dva měsíce před zlomovým termínem to podle prezentace všechno fungovalo a ve spuštění systému k danému datu nebyl žádný problém.

Stát má fungovat tak, že dodáváte za peníze nějakou hodnotu, nemůže to být tak, že někde jsou k dispozici peníze a lidi jdou vymýšlet, co udělat, aby si na ty peníze sáhli.

Četl jsem ale výrok předsedy představenstva společnosti InQool Tibora Szabó, že verze dva systému, která byla připravena ve chvíli, kdy vstoupil v platnost nový stavební zákon, měla „jen polovinu, možná dokonce jen třetinu“ funkcionalit, jimiž disponoval původní úřednický systém typu VITA.

Ano. Protože to bylo ta původní zakázka, kdy vyhrála firma InQool za asi 170 milionů – oproti původnímu odhadu ceny, která byla úplně nesmyslná. Ale protože jsme nemohli z této zakázky plnit, tak jsme na doporučení šli cestou zakázky malého rozsahu, za cca 30 milionů, kde došlo k osekání jen na zákonem požadované funkcionality. To znamená téměř nulová automatizace, propojení jen na nejnutnější registry potřebné k činnosti úředníka a samozřejmě v tu chvíli tam nemohly být všechny ty vychytávky, které měly být nad rámec toho, co požadoval zákon. Ale nakonec i ÚOHS řekl, že je nezbytné tento systém mít a umožnil firmě InQool plnit z té zakázky až do konce měsíce září. Plán dalšího rozvoje tam byl, bylo vysoutěženo pokračování rozvoje modulárního systému. Ale od té doby už nejsem pánem tohoto řešení a bůh ví, jak to teď na to ministerstvu chodí.

Skutečně to nasazení digitalizace nešlo odložit, posunout?

Ne. Už i u toho odůvodnění pro jednání bez uveřejnění i v materiálu, který jsem předkládal na vládu v říjnu roku 2023, k tomu byla analýza. MMR je dozorujícím národním kontrolním orgánem pro evropské dotace. Když k nim něco chcete vědět, jdete se zeptat odborníků na MMR. A platí, že do třetího kvartálu roku 2024 musel být spuštěn systém, díky němuž se má měřit, zda se zrychlilo stavební řízení. Ze všech informací, které jsem měl k dispozici, nekompromisně plynulo, že posunout to nejde. Chápu, že jsem třeba nenaplnil to očekávání, ale když jsem byl nedávno dotazován, jestli to byl teda takový průšvih, nebo je těch 80 % splněno, tak když se podívám na celkové statistiky povolování v České republice, tak je otázka, zda byl ten systém tak dysfunkční.

Když jsem teď sledoval jednání Senátu, kde se schválil ten takzvaný bypass, tak z toho plyne, že portál stavebníka pro podávání žádostí zůstává. Z interpelace na ministra Kulhánka máme černé na bílém, že ke ztrátě dokumentů nedošlo a nedocházelo. Informace, kterou mám k dispozici, je, že v systému se odbavují desetitisíce dokumentů. Národní geoportál ministerstvo akceptovalo s výhradami a také zůstává. Řada úřadů ministerstvem dodaný systém využívá, ať už měli softaware Vera či Vita, nebo ne. ISSŘ je navržené v otevřeném módu, je to modulární systém, každá jedna část jde s programátory, kteří dané technologii rozumějí, rozvíjet. Co bych určitě udělal jinak, že by na každou dodávka části softwaru byl tým a produktový manažer. Ale to se dělá špatně, když máte ve vládním programu, že nesmíte přijmout člověka navíc. Když jsem přišel na ministerstvo, tak tam čtyři různé zakázky celkem téměř za dvě miliardy řídila jediná referentka, která to pak vzdala.

Ještě k té nemožnosti náběh systému odložit. Prý za vámi přišel šéf Vita Software s tím, že lze bez problémů dál používat jejich software, který uzpůsobili novým požadavkům, a budete mít klid.

Ne. Šéf Vity, nevím, co to je za člověka, ale vypisuje různým lidem různé věci, i velmi osobní, dává různá vyjádření do novin a říkal i to, že data, které Vita má, převede za 360 milionů. Přitom jsou to data stavebních úřadů…

On to pak vysvětloval, že žádný takový požadavek nevznesl, že jen v rámci nějaké prezentace mluvili o tom, že je na to někde tolik peněz vyčleněno.

Ale to, že někde existují peníze, ještě neznamená, že mu na ně vzniká nárok. Na tom je vidět ten přístup ke státní správě, jak si všichni brousí zuby na to, až toho medvěda rozporcují. Stát má fungovat tak, že dodáváte za peníze nějakou hodnotu, nemůže to být tak, že někde jsou k dispozici peníze a lidi jdou vymýšlet, co udělat, aby si na ty peníze sáhli. Předpokládaný celkový objem zakázky na DSŘ byl 200 milionů, vysoutěženo to bylo za 170 milionů, ale utraceno bylo jen 30 milionů na ten sytém pro úředníky, a ten slouží jako evidenční pro jednotlivé úkony. Řešení, které teď je navržené, je propojit to softwarově na systém Vita. Takže Vita to má nejméně na další tři roky, protože vláda oznámila, že nové stavební řízení bude někdy v roce 2027. Rozhodně také není pravda, že by stavební úřady nemohly rozhodovat. Povolování staveb v České republice je sezónně konstantní. A to pomíjím, že nemalá část úřadů ten systém ani neotevřela. Nevím, jakým způsobem může vzniknout, že úřad bojkotuje takovouto věc, ale evidentně se to děje.

Vy jste mluvil o tom, že jste podcenil, co se stane, když ohrozíte peníze velkých kluků kolem ODS. Na tom trváte?

Já jsem tím reagoval na vystoupení ministra Kupky, který řekl, že se vracíme k papíru a k Vitě. Jisté je, že k papíru se nevracíme a jsem rád, že po mně zůstává portál a elektronický oběh dokumentů, což je významná obrana proti korupci, že se tam nešmelí někde se spisy a s žádostmi, ale že se eviduje, kam co přišlo, kdo to dostal, kdo si vyžádal změnu. To je myslím významný posun. Každopádně ta zakázka byla původně nakreslená na téměř dvě miliardy podivnými lidmi, nikdo o tom na MMR nic nevěděl, nedokázal vysvětlit, proč to má být takto. A když z trhu seberete takovouhle věc, která je víceméně připravená, má už jen správně zapadnout, tak je pak humbuk. Děje se to běžně i v jiných sektorech. Primární cíl politika není saturace soukromého sektoru, ale dodání řešení tak, aby nebylo nepřiměřeně drahé. Mít tu hodnotu za peníze. Celé to vymyslel Zdeněk Zajíček, v tom se naše názory lišily, a on velmi intenzivně své původní řešení hájil i ve veřejným prostoru. Co se dělo kolem, si můžeme domýšlet, nic černé na bílém k tomu nemám.

Teď to tedy vypadá, že Digitální stavební řízení se bude stavět celé znova. Myslíte, že to tedy skončí u těch původních 1,9 miliardy?

Říká se, že je to nejostřejší sledovaná zakázka, i když to není úplně pravda, když jen roční objem financí v digitalizaci České republiky je asi 32 miliard korun. Rozhodně to budeme hlídat.