ROZHOVOR. V polovině prosince uplynulo 69 let od takzvaného Číhošťského zázraku. Během něj se měl podle výpovědi dvou desítek svědků v kostele v Číhošti několikrát pohnout kříž za kazatelnou.

V rámci komunistického pronásledování katolické církve poté Státní bezpečnost místního kněze Josefa Toufara nařkla z manipulace s křížkem a v lednu 1950 ho násilně odvlekla do vězení ve Valdicích.

Tam byl příslušníky StB mučen a donucen k doznání. Páter Toufar na následky zranění zemřel za mřížemi 25. února 1950. Jeho ostatky byly do Číhošti převezeny až v červenci roku 2015. Církev v roce 2013 zahájila proces Toufarova blahořečení. Mimochodem – někdejší příslušník StB a vyšetřovatel Číhošťského zázraku a mučitel pátera Toufara Ladislav Mácha zemřel letos v září, v nedožitých 96 letech.

,,Byl jsem tu teprve druhý den a už se mne lidé ptali na detaily k Toufarovu příběhu,‘‘ říká v rozhovoru současný farář v Číhošti Pavel Jäger.

Jak vy vnímáte takzvaný Číhošťský zázrak?

Ve vsi jsem teprve tři měsíce. Nebojím se ale říct, že v současnosti si lidé Číhošťský zázrak vybavují spíše ve spojení s životním příběhem pátera Josefa Toufara, než se samotným pohybem kříže při jeho prosincové mši v roce 1949. Jestli se kříž hýbal, či nehýbal, je otázka, na kterou nikdy nedostaneme odpověď. Ale jisté je, že mystická událost, která se v Číhošti měla stát, láká stále více lidí.

Kostel v Číhošti láká návštěvníky a věřící, který chodí uctít hrob pátera Josefa Toufara. Zdroj: Veronika Mašková, VOŠP

Stalo se ze vsi po roce 1989 poutní místo?

Jezdí sem hodně zájezdů a výjimkou nejsou ani základní či střední školy. Ukáží se zde i velmi zbožní katolíci, kteří sem jezdí uctít hrob mučedníka. Většina příchozích ale vidí Toufara jako symbol protitotalitního vzdoru, který se nenechal zlomit. Velký rozdíl je v návštěvnosti také podle ročních období. V teplých dnech není o návštěvníky nouze. Denně mne jich žádá o soukromý výklad několik, ale v zimě se jich zde tolik neukáže.

Myslíte si, že se zájem o příběh pátera Josefa Toufara zvyšuje?

Zvyšuje se, a to i díky spisovateli Miloši Doležalovi, který napsal v roce 2012 knihu Jako bychom dnes zemřít měli. Jsou v ní veškeré informace o Toufarově životě, jeho případu a obsahuje i výpovědi lidí, kteří byli na tehdejší prosincové mši. Tento titul se stal v roce 2012 knihou roku v anketě Lidových novin. V té době se v České republice hojně řešily církevní restituce a i to byl podle mého moment, ve kterém se Toufarův příběh dostal do většího povědomí veřejnosti.

Je pro vás působení v Číhošti něčím specifické?

Jsem farář ve Světlé nad Sázavou, ale pod mé působení spadá právě i farnost v Číhošti. Samozřejmě jsem něco o historii obce věděl, ale musel jsem si nastudovat mnohem více informací. Stalo se mi hned druhý den, že se mne jedna dáma po bohoslužbě ptala na velmi detailní popis Toufarova příběhu a já byl najednou bezradný. Nečekal jsem to. Naše farnost ale pořádá na toto téma přednášky, na které mohou přijít i turisté. Máme také program pro studenty základních nebo středních škol.

Plánuje vaše farnost připomenutí výročí Toufarova umučení – nějakou speciální bohoslužbu či akci?

Josef Toufar není ještě oficiálně uznán za blahoslaveného, proto se dá těžko uspořádat akce s větší pompézností a slávou. Na druhou stranu, projevuje se zde v kraji lidová zbožnost a úcta k Toufarovi. Proto jsme jako farnost po třetí adventní bohoslužbě zorganizovali, aby se zde s lidmi pobavil zmíněný spisovatel Miloš Doležal a Tomáš Petráček, který je protestorem (člověk, který je v církvi ustanoven pro shromáždění důkazů a podkladů pro to, aby někdo mohl být blahořečen, pozn. red.).

Autorka je studentkou Vyšší odborné školy publicistiky, rozhovor byl publikován na studentském webu Generace20