KOMENTÁŘ. Část takzvané konzervativní scény nejen v Česku dokola opakuje mantru o „politických neziskovkách“ a „Sorosových penězích“, které vidí za vším. Jestli je však někdo přeborníkem ve skrytém ovlivňování agendy a neprůhledném financování vlivových aktivit v zahraničí, je to právě idol konzervativců, maďarský premiér Viktor Orbán. Je příznačné, že v jeho případě už jim „politické neziskovky“ – štědře dotované Orbánovou vládou – najednou nevadí.

Na konci října se v Praze už potřetí sešla dosti nesourodá společnost na takzvané „svatovojtěšské“ konferenci. Na pódiu seděl třeba poslanec hnutí ANO Patrik Nacher nebo kardinál Dominik Duka poskytující celé akci záštitu, v publiku pak pestrá směs hostů sahající od Balkánu po Polsko. Seznam partnerských organizací obsahoval minimálně dvě spolufinancované maďarskou vládou.

Konferenci pořádá spolek Patrimonium Sancti Adalberti s dobrými kontakty na katolickou církev, který se podobně laděné spolky snaží propojovat napříč středoevropským regionem i za jeho hranicemi.

Jak to dělá Fidesz

„Byl jsem teď v Budapešti, měl jsem tam nějaká jednání s lidmi z vysokých pater Fideszu,“ nechal se v lednu slyšet jeden ze spoluzakladatelů spolku a jedna z tváří zmíněné konference Michal Semín. O měsíc dříve, v prosinci 2023, se schůzkou se zástupci Patrimonium Sancti Adalberti pochlubila sama vládní maďarská strana Fidesz. Přesněji řečeno jí blízký think-tank Alapjogokért Központ (Centrum pro základní práva).

🇭🇺🤝🇨🇿 #Czech-ing out our headquarters! We had the pleasure to host a delegation of the #PatrimoniumSanctiAdalberti think tank based in #Prague. We discussed bilateral relations between #Hungary and #Czechia, the future of the #V4, and cooperation via our #CentralEuropeProject. pic.twitter.com/tEo9IiAPrX

— The Center (@alapjogokert) December 7, 2023

Ten je přes grantový systém příjemcem mnohamilionových částek od maďarské vlády. Jak popsal maďarský investigativní portál Átlátszó, jen na pořádání letošní opulentní konzervativní konference CPAC Hungary v Budapešti dostalo Centrum pro základní práva z peněz maďarských daňových poplatníků sumu v přepočtu kolem 76 milionů korun.

Maďarská konference CPAC (Conservative Political Action Conference) navazuje na svůj americký republikánský předobraz a v posledních dvou letech je networkingovou akcí evropských i amerických ultrakonzervativců či jejich ideologicky pružnějších spojenců typu Andreje Babiše.

Podpora ZVVZ miliardáře Zacha

Zmíněná pražská obdoba konference CPAC na „středoevropském“ půdorysu má s maďarskou verzí leccos společného. Například mediální pokrytí jen přes spřízněná média.

Z veřejně dostupných fotografií je zřejmé, že letošní ročník konference podpořil i anglicky psaný magazín vycházející v Maďarsku The European Conservative. Ten je podle zmíněné rešerše maďarských investigativců z Átlátszó rovněž příjemcem velkorysých maďarských státních grantů.

Zatímco organizátoři CPAC v Budapešti letos odmítli některé zahraniční novinářské akreditace s odůvodněním, že jsou příliš „woke“ (takzvaně progresivistické, příliš „nalevo“ apod.), pražskou konferenci pravidelně pokrývá jen server Parlamentní listy a televize CNN Prima News – ta však včetně živých vstupů a reportáží v hlavním večerním zpravodajství.

Za zmínku stojí, že jednu z publikací spolku Patrimonium Sancti Adalberti podpořila i strojírenská skupina ZVVZ miliardáře Ivana Zacha, kterému patří právě i zmíněná televize Prima.

Když se HlídacíPes.org ve společnosti ZVVZ Group loni ptal, o jakou formu podpory šlo a zda se podpora vztahuje i na zmíněnou středoevropskou konferenci, žádná odpověď ani přes urgence nedorazila.

Maďarské miliony pro světový konzervatismus

Sám spolek Patrimonium Sancti Adalberti v obchodním rejstříku ani na webu nezveřejňuje žádné informace o svém financování. O to zajímavější jsou jména některých organizací, které se na pořádání jeho klíčové akce podílí.

Z veřejně dostupných fotografií je zřejmé, že letošní ročník konference podpořil i anglicky psaný magazín vycházející v Maďarsku The European Conservative. Ten je podle zmíněné rešerše maďarských investigativců z Átlátszó rovněž příjemcem velkorysých maďarských státních grantů.

Jen pro letošek to mělo být 1,8 milionu eur (46 milionů korun), mimo jiné i na „propagaci magazínu“ účastí jeho redakce na zahraničních konferencích.

Například šéfredaktor The European Conservative Alvino-Mario Fantini se letos v březnu zúčastnil neveřejného „semináře“ spolku Patrimonium Sancti Adalberti v českém Senátu pod záštitou senátora Tomáše Jirsy. Z dostupných fotografií se zdá, že šlo o akci pro několik málo osob. Kancelář Senátu navíc na dotaz HlídacíPes.org upřesnila, že seminář „nebyl součástí oficiálního senátního programu, protože se jednalo o individuální setkání“.

Snahu o celoevropský networking The European Conservative za maďarské veřejné peníze popsal podrobně loni také web maďarské redakce Rádia Svobodná Evropa.

Když „politické neziskovky“ nevadí

Dalším partnerem říjnové pražské „středoevropské“ konference byl maďarský Institut 21. století (XXI. Század Intézet). Také v jeho případě nezávislá maďarská média v posledních letech psala o „státem financované“ instituci. Ředitelka institutu, Orbánovi blízká historička Mária Schmidtová, dostala navíc na letošní konferenci v Praze výroční cenu.

Maďarské redakce Átlátszó a Telex už dříve zmapovaly, jak maďarská vláda přes zmíněnou síť zdánlivě nezávislých neziskových organizací a think-tanků platí tisícové dolarové honoráře konzervativním publicistům a influencerům, kteří ve svých textech či veřejných vystoupeních zejména pro americké publikum vylepšují image maďarské vlády.

Paradoxně je to právě maďarský premiér Orbán a jeho političtí spojenci v okolních zemích, kdo dlouhodobě hlasitě brojí proti „zahraničnímu vlivu“, „neprůhledným neziskovkám“ a jejich „cizím penězům“ – lhostejno, či od Orbánova arcinepřítele, miliardáře George Sorose, či z jiných zahraničních zdrojů.

Když ale přijde na prosazování vlastních cílů – v tomto případě budování mezinárodní konzervativní aliance, jsou Orbánovi fanoušci vůči neprůhlednému financování vlivových aktivit ze zahraničí najednou nebývale tolerantní.