Ondřej Šteffl: Sonda do duše českého kantora (a jeho žáka)

Každý to ví, lidé jsou prostě různí. Různě přemýšlejí, různě vnímají, mají různé zkušenosti, různě se učí, různě jednají. Každý to ví. Jsou ale místa, kde se s růzností lidí počítá méně, než by mělo, a někdy vůbec ne. Patří mezi ně často i škola a výchova dětí.

Jak se tedy fakt, že každý člověk je unikátní jedince, promítá, respektive bohužel většinou nepromítá, do vzdělávací politiky.

V čem jsme různí

Lidská rozmanitost je veliká a nepřehledná, a proto se lidstvo už od pradávna snaží do té rozmanitosti vnést nějaký systém. Rozdělení lidí podle temperamentu¹ je staré přes 2500 let, běžně dělíme lidi na optimisty a pesimisty, na líné a pracovité, podle inteligence atd. V personalistice se využívá např. teorie Big Five², Cattelův 16 faktorový model a další.

Dnes je populární typologie MBTI (Myers-Briggs Type Indicator). Používá se jak v personalistice, při výběru zaměstnanců, při sestavování týmů, v psychologickém poradenství i jinde. Zahrnuje dnes také inspiraci z neurověd (např. objev, že každý osobnostní typ prožívá stav „flow“ jinak), ze spirituality (každý osobnostní typ má svůj specifický vývoj a duchovní potřeby). Pro naše další úvahy není ale podstatné, jakou typologii použijeme a zda je dokonalá. S jinou typologií³ bychom došli k podobným závěrům.

MBTI se přidržíme proto, že jde za rámec běžného pozorování a můžeme se opřít o rozsáhlou literaturu, výzkumy, statistiky i popularizační texty, ba i online přístupné orientační testíky. MBTI využijeme také proto, že vznikla a v mnoha zemích se používá a osvědčuje právě ve vzdělávání. Velkou výhodu typologie MBTI také je, že podobně jako většina jiných podobných teorií osobnosti neříká, kdo je lepší a kdo horší, nehodnotí, nekritizuje.

Strážci, racionálové, idealisté a hráči

Typologie MBTI vychází z Junga, rozlišuje čtyři dimenze a v každé dimenzi dvě krajní polohy. Tak vzniká 16 kombinací⁴. Cílem toho textu ale není výklad metody MBTI, omezíme se na stručný popis čtyř hlavních nátur⁵. Stručně je popisuje Michal Čakrt⁶ v rozhovoru pro Hospodářské noviny:

„Strážcovský“. Je to strážce hodnot, páteř společnosti, dbá na pořádek, řád strukturu, hierarchii, věrnost… Takoví lidé pečují o stabilitu – nejen firmy, ale i třeba rodiny.

Druhým jsou „racionálové“. To jsou architekti nových myšlenek, lidé, kteří hrnou věci kupředu a samozřejmě se nemají moc navzájem rádi se „strážci“, protože chtějí realitu nějakým způsobem měnit.

Dále existují „idealisté“. Vystihnout jejich podstatu není lehké. Snoubí se v nich intuice a cítění, snaží se z lidí dostat to nejlepší. Patří mezi ně většinou umělci – spisovatelé, ale i třeba herci – a téměř všichni lídři. Zejména ti, co se zapsali do historie světa – ať už v dobrém, či špatném. Bývají to charismatičtí lidé schopní oslovit davy. Představují asi třináct procent z populace, ale mají neúměrně větší vliv. Jak ho využijí, je už jiná věc. To ukazuje, že typologie neřeší a ani nemůže řešit otázky dobra a zla.

Poslední jsou „hráči“. Jsou to řekněme určití dobrodruzi, trochu adrenalinoví lidé, kteří se rozhodují na poslední chvíli, vyřeší každou situaci, ale nesvědčí jim tolik normální, běžný chod života. Takoví Pepíčkové, co sedí v poslední lavici a když přijde pan inspektor, vždycky se hlásí s naprosto nevhodnou otázkou. Ale jsou to současně lidé, kteří vyřeší krize s bravurou, jsou odvážní a bez nich by svět také nikam nedospěl.

• Idealisté (NF, 12 %) — Snaží se pochopit sebe sama a druhé. Bývají výjimečně zdatní v práci s lidmi, jsou empatičtí a dovedou skvěle uchopit pocity. Snaží se zlepšovat své okolí a společnost. V lidech a jejich činech vidí ty dobré, ostatním často skryté, stránky a motivy, občas na úkor objektivity, proto se druhým mohou zdát příliš měkcí. Rádi se vyjadřují poeticky, metaforicky. Potřebují najít v činnosti osobní význam.
• Racionálové (NT, 12 %) — Racionálům je vlastní touha všechno poznat a pochopit. Pohybují se ve světě abstrakcí a možností. NT jsou objektivní, orientovaní na efektivitu a jednoduchost. Emoce nahlížejí jako irelevantní. Jsou slabší ve stanovování priorit a jednání s lidmi. Obdivují myšlenky, jednoduchost použití a vysokou funkcionalitu.
• Hráči/řemeslníci (SP, 38 %) — Hráči žijí především tím, co je právě teď, co bude, je teď nemusí zajímat. Rychle se přizpůsobují novým prostředím a situacím a stejně rychle se učí novým dovednostem. Na všechno si chtějí sáhnout a stává se, že jsou impulzivní a dělají věci dřív, než se nad nimi zamyslí. Nesnášejí rutinu, nudí je. Ostatním se někdy zdají nespolehliví. Bývají velmi zruční a mívají umělecké nadání.
• Strážci (SJ, 38 %) — Strážci dohlížejí na běh společnosti, udržují tradice a snaží se ve věcech udržet řád. Na rozdíl od idealistů a racionálů uvažují velmi konkrétně a pracují pouze s tím, co mají k dispozici. Mají silný smysl pro povinnost. Chtějí svou práci odvést perfektně. Nemají příliš rádi novinky a vývoj věcí, který nebyl v plánu. Nové a neznámé je neláká. Společensky bývají konzervativní a neradi vybočují z davu. Rádi vykonají to, oč jsou požádáni, dalo by se říci, že potřebují být potřebnými.

Které nátuře se sám/sama cítíte nejblíže?

Samozřejmě, že reálně se lidé projevují různě. Nátura je jen konstrukce, měla by ukazovat na to, co je každému přirozené, nejbližší, jde mu nejsnáze. Nátura ani typ nemohou zdaleka vysvětlit všechno – neodráží schopnosti jedince, jeho inteligenci, vzdělání, zájmy, vůli nebo „normálnost“, stejnou náturu může mít ďábel i anděl. Nátura je pouze jednou z mnoha složek komplexní lidské osobnosti. A samozřejmě, málokdo je vyhraněná jedna nátura, v různých situacích se každý může projevit různě atd.

Dobře děláme to, co je nám vlastní

Každý děláme i věci, které pro charakteristiku naší nátury nejsou typické, ale časem jsme se je naučili. Což může zcela překrýt skutečnou náturu. To ale nic nemění na tom, že nás pak taková aktivita tolik nebaví, je pro nás náročná, nejde nám tak dobře. A samozřejmě, že i procentní zastoupení jednotlivých nátur je jen přibližné, už proto že každý člověk má v sobě i esence ostatních nátur a nikdo není úplně čistým ideálním typem.

Každá nátura má nějaké dovednosti či postoje, které jsou pro život v společnosti důležitá a u kterých je prospěšné, když si je osvojí i ostatní nátury. Například bychom měli všichni usilovat o schopnost empatie (která je přirozená pro NF a slabá u NT), být schopni poradit si v nečekaných situacích (což nedělá problém SP), hledat možnosti zlepšení a pokroku (což umějí NT, ale není to silná stránka SJ) a mít v životě řád a být spolehliví a realističtí (tedy silné stránky SJ ale slabší u NT).

Varování: Typologie MBTI i rozdělení do čtyř nátur je pouhý velmi hrubý nástroj, který nám pomáhá vyznat se ve složité realitě. Jsou to jakési weberovské ideální typy, které nám jen ukazují jednu ze stránek toho, že lidé jsou různí, a pomáhají nám uvědomit si jak. Při jejich užití na konkrétní osoby je třeba být velmi opatrný, rozhodně je třeba se vyhnout tomu lidi ve svém okolí začít škatulkovat. Jak píše psycholožka Šárka Míková, která se typologií MBTI (na rozdíl ode mě) odborně zabývá: „Vždy bychom měli mít na mysli, že pouze člověk sám může být expertem na vlastní typ a jen on sám může rozhodnout o tom, který typ ho nejlépe vystihuje.  Zde, zde, a zde najdete i řadu dalších zajímavých příkladů

V dalším textu uvádíme příklady, které mají ilustrovat či vysvětlit typické situace a chování a soustředit pozornost na určité vztahy a zákonitosti. Je to ovšem vždy hrubé zjednodušení, protože z důvodů přehlednosti a stručnosti pracujeme jen s vyhraněným typickým případem, jaký se v realitě vyskytuje zřídka. Podobně, když dále rozdělujeme skupiny lidí, učitelů, dětí, rodičů, politiků atd. podle nátur, tak hodně zjednodušujeme a vlastně máme na mysli „typický průměr“ či „typický medián“ aniž to uvádíme.

Učitelé jsou různí

Každý, kdo se nad uvedenými čtyřmi náturami zamyslí, snadno odhadne, ke které nátuře patří většina učitelů. Zkuste si přečíst charakteristiky ještě jednou a sami hádat.

Ano, jsou to SJ – Strážci. V běžné populaci je strážců méně než 40 %. Čísla, kolik jich mezi učiteli přesně je, se trochu různí od 60 až do 80 %⁷. Zpravidla jsou vyšší odhady pro první stupeň či mateřské školy a nižší pro školy střední. U učitelů vysokých škol pak už odhady klesají pod 50 % a s vědou přirozeně rychle přibývají NT-racionálové. Výjimkou jsou také učitelé tělocviku, kteří jsou zpravidla SP-hráči.

Je snadné poznat, jací jsou učitelé, a je také snadné vysvětlit proč. Kdybychom měli do nátur MBTI rozdělit nikoliv lidi, či povolání, ale instituce, nepochybně by škola měla náturu strážce. Proto přirozeně přitahuje lidi s podobnou náturou.

Děti jsou různé – doma

Jakkoliv si (skoro!) každý uvědomujeme, že lidé jsou různí, v řadě situací máme tendenci předpokládat, že ostatní jsou podobní právě nám, že přemýšlejí podobně jako já. Očekáváme, že danou situaci budou ostatní podobně jako já vnímat a prožívat, že si odnášejí podobné zkušenosti a pocity jako já, že budou podobně reagovat. Jinými slovy, že jejich nátura je podobná té mé.

Nic z toho ovšem není pravda, dva různí lidé si ze stejné situace mohou odnést diametrálně odlišné zážitky a zkušenosti, mohou ji jinak prožívat, jinak reagovat. Různí lidé prostě uvažují různě. Ale většina z nás na to mnohdy zapomíná.

Typický je povzdech rodiče – „to dítě snad není ani moje“, ono (většinou) je, ale má jinou náturu než rodiče a samozřejmě rozdíly mohou být i v řadě jiných věcí než v nátuře. Rodič, který si není vědom možných velkých rozdílů mezi lidmi, od dítěte ovšem mj. očekává stejnou náturu, jako má sám. A když dítě jedná jinak – podle své nátury – pokládá to za chybu.

Například dítě s náturou racionála (NT) se více než jiné děti ptá: proč? Rodič, který nebude také NT, rychle ztratí trpělivost s odpovídáním, a navíc může neustále otázky chápat jako záměrnou neposlušnost. Později může dítě s náturou NT reagovat na pokyn „Vyndej nádobí z myčky!“ slovy: „Proč já?“. Většina rodičů takovou odpověď pochopí jako zlovolný odpor. Pro dítě nátury NT to však není nic než prostá otázka a odpověď „Maminka je unavená, já pracuji a sestra se musí učit“ je pro dítě zcela uspokojivá.

Naopak dítě s náturou SJ (strážce) může zažívat značný stres v rodině hráčů (SP). Takové dítě potřebuje rámec, systém, plán, zatímco rodiče jsou spíše impulsivní, žijí okamžikem. Rodiče na výletě se cítí zaskočeni otázkou dítěte „A co budeme dělat, když bude pršet?“, vždyť „Neprší.“ Oni nepotřebují plán, jejich dítě ano.

Děti jsou různé – ve škole

Ve škole se často učitel omezuje na to, že děti rozlišuje podle toho, jak dobře zvládají látku, zda umějí na jedničku či čtyřku či dokonce pětku.

To, jací jsme, se promítá do našich očekávání, která vzhledem k jiným lidem máme. Např. u učitele se to odrazí v jeho výukovém stylu. To, co vyhovuje učiteli, nabízí také dětem a očekává, že jim to bude vyhovovat. Podle toho je pak i hodnotí.

„Rád se držím toho, co se mi osvědčilo, a myslím si, že přesně tohle potřebují i děti. Proto od nich očekávám, že budou pracovat podle naučených postupů. Vadí mi ti žáci, kteří se nedrží zadání a polemizují se mnou o tom, že by to přece šlo udělat ještě jinak.“ Říká učitel strážce.

„Mně vyhovuje, když mě nikdo nesvazuje a mohu si věci dělat po svém. Ve výuce proto očekávám, že žáci budou rozvíjet svou tvořivost, a vadí mi, když nechápou, co po nich chci a v průběhu práce se pořád ptají, jestli to dělají dobře.“ Říká učitel racionál.

Učitel s náturou SJ např. pokládá za samozřejmé, že žák bude plnit jím zadané úkoly. To bez problémů udělá zase jen žák nátury SJ. Žák typu SP sice možná úkol plnit začne, ale nejspíš trochu jiný, než učitel zadal, a úkol nedokončí, když ho přestane bavit. Žák typu NT se do úkolu stěží pustí, pokud nebude znát jeho smysl (proč to mám dělat?) a žák NF úkol rád vykoná, hlavně tehdy, pokud má s učitelem dobré osobní vztahy. Když se tedy učitel bude opírat jen o formální autoritu, bude k plnění úkolu motivováno jen kolem jedné třetiny žáků nátury SJ⁸.

Učitelé s náturou SJ jsou zpravidla přesvědčeni, že věci musí být probírány popořádku, že je třeba mít plán a ten dodržovat, dávají přednost tradičnímu postupu a osvědčenému řešení, trvají na dodržování stanovených pravidel atd. Na tom všem není nic špatného ani divného. Potíž je, že většina dětí má jinou náturu a takový přístup jim mnohdy nevyhovuje, jde proti jejich přirozenosti, a proto je pro ně náročný a ztrácejí v něm motivaci k práci a k učení.

Mnohdy není nutné a ani žádoucí, aby učitel nějak významně měnil své požadavky. K dramatickému zlepšení přístupu dětí k výuce často stačí, když učitel dá najevo, že o rozdílné nátuře dětí ví a že jí pokládá za přirozenou, normální a správnou, že ji respektuje a pomůže dětem najít jejich cestu k plnění úkolů.

Cílem tohoto textu ale není vykládat učitelům, jak mají učit. To není můj obor. To mají dělat hlavně pedagogické fakulty, že. Pokud se tam učitelé o MBTI nic nedozvěděli, mohou si vzdělání doplnit, zdrojů je k dispozici dost⁹. Navíc ve výuce nejde zdaleka jen typologii osobnosti, do učebného stylu dítěte vstupuje řada dalších proměnných. Na stránkách http://www.uceninamiru.scio.cz/ najdete nejen podrobný výklad, elearnigový kurz, ale také nápadník, jak ve výuce s rozdílnými učebními styly žáků pracovat.

Pro všechny čtenáře bude ale jistě snazší se orientovat v dalším textu, když si o MBTI něco víc přečtou.

Různé nátury se různě učí

Hlavní motivací k napsání toho poněkud neobvyklého textu bylo zjištění, že sice v běžném životě rozdíly mezi námi a ostatními lidmi vnímáme, chápeme a často i respektujeme, ale když dojde na vzdělávací politiku, konkrétní opatření ve školství, nějak předpokládáme, že ostatní lidé jsou stejní, že mají stejnou náturu. Tedy stejnou jako já. A tak stejnou náturu jako mám já, chybně přikládáme: 1) (všem!) dětem, kterým je vzdělávání určeno, 2) (všem!) těm, kteří mají vzdělávací politiku provádět, tedy zejména učitelům a 3) (všem!) lidem, na které se obracíme, se kterými máme rozdílené názory, se kterými diskutujeme a případně i hledáme nějaký konsensus či cesty k lepšímu vzdělávání. Samozřejmě že to ani v jednom případě nemůže být správně.

Různé nátury se různě učí, velmi různě reagují na různé podmínky učení¹⁰:

• SP-hráči: Sedět v lavici koukat se před sebe, stát v řadě nesmět se bavit se spolužáky, když je něco napadne, a muset komunikovat jenom s učitelkou a jenom na vyzvání, jim nedává smysl. Nebaví je učení pro učení, získávání vědomosti samo o sobě. Chtějí akci, činnost, dynamiku a pohyb. Pokyny jsou pro ně nezávazné, mnohdy i něco, co se má přechytračit nebo přelstít. Potřebují okamžité spojení mezi učením a aplikací.
• SJ-strážci: Chceme-li lidi nátury SJ něco naučit, uděláme nejlépe, když je provádíme krůček po krůčku předem osvědčeným metodickým postupem. Strážci potřebují určitou konkrétní a podrobnou zpětnou vazbu (což naopak hráče uvádí v šílenství). Nové se jim musí dávkovat, předkládat po kouskách. Mají rádi kázeň a respektují autoritu učitele. Dávají přednost věcným faktum a argumentům, číslům a standardním procedurám před spekulacemi, a vymýšlením nového.
• NT-racionálové: Nesnášejí výklad a přednášky, nesvědčí jim rutina, lpění na úpravě sešitů, přílišné podrobnosti bez kontextu, detailní pokyny a nepružné postupy. Chtějí jít rychle kupředu, v tom se neshodnou se SJ, kterým opakování látky ani pokynů nevadí, ani s SP, kteří pokyny stejně moc neposlouchají, ba ani s NF, pro které je nejdůležitější osobnost pedagoga. NT se pídí se po všem, co jim pomůže porozumět, vysvětlit, pochopit, předpovídat, zmocnit se a ovládat principy. Libují si v diskusích a výměně poznatků s těmi, koho uznávají jako kapacitu. Jsou slabší ve stanovování priorit.
• NF-idealisté: Potřebují, aby je učitelé měli rádi, a potřebují mít rádi své učitele, stejně potřebují dobře vycházet se spolužáky. Nejhůře ze všech nátur snášejí zkoušky a testy, které mají „jedinou správnou“ odpověď. NF svědčí, na rozdíl od SP, píše spolupráce než soutěžení. Svědčí jim neagresivní diskuse, hraní rolí, zážitkové metody, metafory i fikce. Potřebují demokratický přístup. Rádi připraví něco pro druhé.

Podle sebe soudím děti – CHYBA!

Například debata o povinné maturitě z matematiky či povinných přijímacích zkouškách: Většina učitelů (SJ) a jistě i mnoho dalších lidí včetně třeba mnohých politiků zastává názor, že nastavení laťky a povinnost ji překonat přiměje žáky k tomu, aby se více učili, a tedy že budou víc umět. A já sám (poté, co jsem se seznámil s MBTI ;-)) začínám být nakloněn věřit tomu, že to tak bude fungovat, a dokonce to nebude mít ani žádné podstatné negativní vedlejší efekty. Ovšem jen u žáků s náturou SJ, což je menšina. U zbylých nátur je otázkou, zda to fungovat vůbec bude a je jasné, že to bude mít řadu vedlejších negativních efektů.

Já osobně, s náturou nejblíže k NT, jsem dosud velmi pevně stál na pozici, že povinná maturita z matematiky či povinné přijímací zkoušky, jsou chyba¹¹. Pro náturu NT zcela jistě. Na nás vnější motivace platí málo, pokud vůbec, a učit se zpaměti dokola jednoduché algoritmy či se zabývat detaily nás nebaví. Hodiny matematiky by se pro nás (tady pro mě už ne, ale pro děti nátury NT) staly ztrátou času a z matematiky bychom se nakonec naučili méně a byli jí znechucováni. Rutinní činnosti nebudou dělat ani nátury SP, a NF jen někdy. Když lidé s jednou náturou hledají ideální řešení pro všechny bez toho, že by brali ohled na různost nátur, nemůže z toho vzejít nic dobrého.

Podobně nesmyslnou debatu vedeme už dlouho o řadě dalších otázek ve vzdělávání: o tom, jak moc je „škodlivý“ dril a kolik ho ve škole má být, zda je nutné, aby žáci chápali smysl toho, co se učí (SJ to nevyžadují, pro NT je to nezbytnost), o tom, do jaké míry děti potřebují pevný řád (SJ rozhodně, pro SP je zdrcující), o tom, jak moc se může výuka přizpůsobovat přáním a zájmům dětí, jaký je význam osobnosti učitele (velký pro NF) atd. atd.

Je nepohybné, že všichni v takových debatách vycházíme především ze své nátury a vůbec nebo málo, rozhodně však téměř všichni nedostatečně reflektujeme, že děti jsou různé, mají různou náturu a budou reagovat různě a pro jejich učení jsou optimální různé podmínky. Zopakuji přibližné rozložení nátur: SP 38 %, SJ 38 %, NT 12 %, NF 12 %.

Velmi názornou ukázkou nedorozumění z nepoučenosti je diskuse, která před třemi lety proběhla pod blogem kolegy Münicha: O biflování (http://blog.aktualne.cz/blogy/daniel-munich.php?itemid=15239).

„Jak se chcete učit cizí jazyk, pokud se nenabiflujete slovíčka? Jak se chcete učit matematiku, fyziku a chemii, když si nezapamatujete (tedy se nenabiflujete) pravidla, definice, názvosloví a vzorce? Bez základů nikdy žák nepochopí souvislosti a podstatu. Jak chcete chápat souvislosti mezi fakty, když žádná neznáte?“ říkají první.

„Slovní zásobu by se žák především neměl biflovat, ale učit aktivním používáním. V matematice ani ve fyzice ale přece vůbec nejde o nějaké tupě nabiflované informace. Jde o schopnost přemýšlet, vzorečky si chytrý člověk odvodí a nemusí se je nazpaměť učit.“ Říkají druzí.

Hádka je nekonečná. V řeči MBTI je to ovšem jednoduché¹²: První mají náturu SJ. A nátura SJ skutečně potřebuje nejprve ovládnout fakta a pak teprve z nich zobecňovat, pracovat s nimi, hledat souvislosti. Druzí jsou náturou NT nebo NF, ti přijímají informace komplexně, v souvislostech, detaily, pokud je potřebují, doplňují za pochodu. A náturu SP podobné debaty nezajímají, jsou příliš svázání s realitou teď a tady. Ale právě oni jsou nejméně ochotni se učit (biflovat) něco, co ihned nemohou použít. Co je ale diskutujícím společné? Naprostá většina diskutujících (mě nevyjímaje) zcela nepřiměřeně zobecňovala svoji náturu, svůj způsob učení na všechny žáky.

Výuka jako objevování, které nelze naplánovat

Nebo Hejného metoda. Ze samé podstaty jde vždy o výuku s otevřeným koncem, s nejasným průběhem, s objevováním, výuku, jejíž průběh je nemožné naplánovat. Skvěle se v ní budou cítit děti s náturou NT (ideálně pak NTP), o něco hůře s náturou SP či NF a bude náročnější pro děti s náturou SJ, protože ty mají raději přesný plán a postup po předem daných krocích! Je zajímavé, že o tomhle nikdo nemluví.

I profesor Hejný spíše řeší otázku, jak zaujmout děti s různými předpoklady v matematice, v rozhovoru při Idnes říká: „Ve třídě má vždy slabé, průměrné i špičkové děti. Jeho cílem je, aby každé z nich bylo zaměstnáno přiměřenou úlohou.“ Ale, jak jsme zmiňovali vyše, škola nemá za úkol přizpůsobovat se náturám dětí. Právě proto, že ve škole převažují formy výuky vyhovující nátuře SJ, je Hejného metoda cenná – pro děti všech nátur, a možná že právě pro náturu SJ nejcennější.

Obráceně ovšem platí, že klasická tradiční výuka zase nejlépe vyhovuje žákům i učitelům nátury SJ a pro žáky jiných nátur je náročnější, někdy i nepříjemná a jinými postupy by se často naučili více, lépe a také rozhodně příjemněji.

Poznávejme náturu druhých

Zdálo by se tedy, že by bylo nejlepší, kdybychom děti rozdělili podle nátur a učili je různě. To by snad dávno smysl jedině tehdy, kdybychom za cíl vzdělávání měli jen pouhé akademické cíle, složení maturity či nějakých, z principu nutně omezených, znalostních testů. Pro reálný život by ovšem takto rozděleně vyučované děti byly připraveny špatně. Děti se v životě budou setkávat s lidmi různých nátur, a proto se musí učit s nimi vyjít a žít. Hlavně však každá nátura má v životě své výhody a nevýhody a je třeba, aby se každé dítě učilo výhody své nátury využívat a nevýhody kompenzovat.

Není jistě na závadu, když se děti SP nebo NTP naučí chovat tak, aby na ně bylo spolehnutí, plánovat, dodržovat termíny a chodit včas. Je to pro ně obtížné, mnohem obtížnější, než si lidé nátury SJ obvykle myslí, ale v životě to budou potřebovat. Podobně je jistě dobré, když se děti typu SJ učí objevovat a zvládat změny a neodmítat novinky, i když je to pro jejich náturu mnohem obtížnější než pro děti nátury NT.

Důležité ovšem je si vyjasnit, že školská politika, všechna opatření a plošné zásahy ve školství dopadnou zpravidla na všechny děti, tedy děti všech různých nátur, na děti různé i řadě jiných ohledů. Školství a vzdělávání se liší od ostatních resortů tím, že objektem jeho působení jsou lidé, jejich psychika, a ty, jak jsme vysvětlili, jsou různé¹³. Problém školství a tvorby školské a vzdělávací politiky ovšem není jen v tom, že jejím předmětem jsou velmi různí lidé, žáci, studenti rozdílných nátur.

Naše zkušenosti nejsou univerzální

Snad ještě větším problém je, že všichni dospělí lidé mají se školou svojí vlastní mnohaletou zkušenost, většinou minimálně osmnáctiletou (!) a u učitelů dokonce celoživotní. Tato zkušenost je dlouhá a hluboká a mnozí věří, že je i obecná. Není! Stejně jako každá jiná zkušenost je to zkušenost jen jejich osobní, a to, co z celé dlouhé osmnáctileté reality zůstalo, je transformováno právě jejich osobností, jejich náturou. A tak i kdyby škola byla pro všechny úplně stejná, zkušenosti, postoje, závěry každého budou velmi, velmi různé.

Bohužel zobecňování své osobní zkušenosti na všechny dnešní děti, žáky či studenty na každou školu ba i na celé školství je zcela běžné. Dopouštějí se ho nejen rodiče, učitelé, úředníci pracující ve školství, redaktoři, ředitelé škol, zaměstnavatelé ale praktiky všichni, kdo se k otázkám vzdělávání vyjadřují či o něm dokonce rozhodují, poslance, ministry či prezidenty nevyjímaje. Ale jak už jsme řekli, děti jsou různé.

A tak pokud se bavíme o cílech, smyslu, provedení, účinnosti, rizicích, přínosech jakéhokoliv opatření, měli bychom brát tuto různost v úvahu. A ne, jak to mnozí činíme, vycházet z toho, že všechny děti jsou stejné (jako já!), že stejně vnímají, stejně přemýšlejí a hlavně, stejně se učí. Vydělení pouhých čtyř nátur je velké zjednodušení, ale bylo by velkým pokrokem, kdybychom do svých úvah brali alespoň to.

Pro zajímavost jsem si prošel pár svých tweetů i blogů a musím sebekriticky přiznat, že jakkoliv se snažím sledovat, sbírat a studovat dostupné informace ze všech možných zdrojů, statistiky obecné i ze Scia, nezávislé informace české i zahraniční, vyjádření a popisy zkušeností jiných atd., mnohdy se dopouštím dost podobných zobecnění. Nad tím, jak se mé úvahy vztahují k dětem, žákům, studentům, učitelů, rodičům různých nátur, jsem se dřív nezamýšlel, a tudíž jsou má závěry někdy příliš a neoprávněně obecné. Pro stručnost na ukázku jen tři tweety:

Tweet: „Místo přednášení koučování, na Harvardu. Ale proč by to nešlo na vaší základce.“ Z pohledu MBTI: Asi nešlo, na Harvardu tvoří většinu vyučujících a nejspíš i studentů nátura NT, s těmi to jde. S náturami SJ to bude problém.

Tweet: „Jasné a jednoduché: proč chodit do školy opisovat z tabule?“ (Student Tomáš Zahradník popisuje, jak studoval podle individuálního studijního plánu). Z pohledu MBTI: Ano, ale opět se to hodí jen pro některé studenty.

Tweet: „Děti by se místo rozborů jistě raději učily psát správné tweety nebo posty na Facebooku“ Z pohledu MBTI: Některé děti jistě ano, některé nejspíš ne.

Když šéfka podvýboru pro střední školství Ivana Dobešová (ANO) řekne, že by ve školách ráda viděla „méně hraní“ a „spoléhání na techniku“ – a více „mechanického drilu“, neznamená to nic jiného, než že je nátury SJ. A také, což je horší, že jí zatím na mysl nepřišlo, že by někdo mohl mít jinou náturu než ona.

Nebo přímo ministr Chládek, když např. jako jeden z cílů zavedení jednotných pro všechny povinných přijímaček říká: „Očekáváme zvýšení motivace žáků ke studiu, a to již v základních školách.“. Jednak se očekávání pana ministra naplní jen z části. Typicky u žáků nátury SJ, u ostatních to motivaci může i snížit a výsledky zhoršit. Ale hlavně tento výrok, ale i řada dalších jeho výroků a kroků, např. přehnané reakce na epizodické jevy, nepodporování domácího vzdělávání, a jeho zcela osobní argumentace v té věci, vypovídá o panu ministrovi.

Zaprvé se soustavně prezentuje jako nátura SJ, což by nakonec mohlo být pro stabilní vládu i přínosem. Ale zadruhé, bohužel, pan ministr neví a nevnímá, že většina lidí a zejména tedy žáků jsou jiných nátur než on. A tak od něj můžeme očekávat další kroky, které budou do škol vnášet více řádu a pravidel ale také více omezení a více kontroly, a to zcela bez ohledu na to, jaká rizika mohou představovat pro žáky jiných nátur než SJ.

Které nátuře je nejblíže vaše nejstarší dítě?

Na kolik učitelů jiné nátury než SJ si vzpomínáte (učitele telocviku nepočítejte)?

Podle sebe soudím učitele – CHYBA!

Bílou knihu napsali lidé, kteří jsou v naprosté většině nátury NT, napsali ji svým jazykem a svojí „logikou“. To je jeden z hlavních důvodů, proč ji většina učitelů (SJ) nečetla, a pokud už ji četla, těžko si z ní mohli odnést to, co autoři zamýšleli. V celém průběhu kurikulární reformy se nenašel nikdo, kdo by se zajímal o to, jak pro její myšlenky získat učitele nátury SJ, jakých je většina, resp. jak efektivně řešit rozpor mezi náturou většiny učitelů (SJ) a záměrem kurikulární reformy. Připomínám: SJ pracují nejlépe tam, kde jsou jasně vymezená pravidla, hranice a role; mají silný smysl pro povinnost; chtějí svou práci odvést perfektně; dávají přednost tradici před změnami.

Jak ale mohli učitelé spontánně přijmout reformu, která boří dosavadní tradice, rozvolňuje pravidla a hranice staví jen rámcově, jak mohli uplatnit svůj smysl pro povinnost, když cíle (klíčové kompetence) byly stanoveny jen velmi vágně, jak mohli svou práci odvést perfektně, když nikdo přesně neurčil, co se po nich chce a naopak je vedl do nového a neznámého. Není divu, že z takové práce neměli a nemají dobrý pocit a že jen málo učitelů reformu skutečně přijalo za svou.

Jistěže i učitelé nátury SJ mohou přijmout za své celou kurikulární reformu, ale jen jsou-li jim odpovídajícím způsobem vyloženy její cíle, přiblíženy postupy a je-li jim poskytnuta dostatečná a kvalitní podpora pro změnu jejich práce. Hlavně bylo důležité jim říct toto a toto děláte dobře a v tom budete pokračovat. Naopak toto se změní a bude se dělat takto. A to se nestalo, ani na začátku, ale nestalo se to dosud. Místo toho ministři Dobeš a Chládek kurikulární reformu zpochybnili, což učitele nátury SJ, kteří dávají přednost jasné situaci, jistě nepotěšilo.

Nechte nás konečně v klidu učit

Bílá kniha ovšem není zdaleka jediný takový případ, naopak. Pokynů či opatření, které svým pojetím a jazykem vůbec nerespektují náturu většiny učitelů, je mnoho, ne-li většina. Jen namátkou – výzvy a administrace operačních programů EU, stále se měnící pravidla maturit či přijímacích zkoušek, nejasné a rychle proměnlivé postoje MŠMT k řadě otázek (inkluze, standardy učiva, standardy práce resp., kariérní řád pro učitele). Změny a nejasné cíle je přesně to, co lidé s náturou SJ nemají rádi. Ve výsledku pak učitelé žádají „Nechte nás konečně v klidu učit.“

Jiný příklad jsem už zmiňoval, Hejného metoda. Snadno si ji osvojí učitelé s náturou NT (ideálně pak NTP), o něco hůře s náturou SP či NF a ale pro učitele s náturou SJ takto učit nebude snadné. Rozšířit Hejného metodu na větší počet škol proto nebude snadné. Je jasné, že pro mnoho učitelů její zvládnutí bude vyžadovat značné úsilí a budou potřebovat rozsáhlou podporu; a mimochodem také dobrou znalost typologie MBTI.

Jistě se bude lišit i pohled na zákon o pedagogických pracovnících: „Podmínky kvalifikace, nastavení výchozích parametrů pro vykonávání praxe jsou formulovány a garantovány státem.“ Tedy přesvědčení typické pro SJ, že je třeba mít pravidla a ty dodržovat. Naopak odpůrci požadavku formální kvalifikace (NT, NF) zastávají liberální postoj, na jednotná pro všechny shodná pravidla nevěří.

Ke střetu nátur dochází také mezi rodiči a učiteli. A pochopitelně nejčastěji mezi učiteli strážci (SJ) a rodiči jiných nátur. Rodič nátury SJ si do školy stěžovat moc často nechodí, zato jiné nátury ano, a často si stěžují, aniž to tuší, právě proto, že škola neodpovídá jejich nátuře a oni to nereflektují, nevědí, že nátura jiných lidí může být zcela jiná než jejich. Ano, s takovými lidmi je těžké vyjít. Naopak rodiče, kteří rozdílnost nátur reflektují ať už vědomě či jen podvědomě, jsou pro jednání mnohem příjemnějšími partnery. Nepochybně by seminář o MBTI klasifikaci prospěl i rodičům.

Problém je samozřejmě i v tom, že se stále více se různí představy rodičů o tom, jak má vypadat škola vhodná pro jejich dítě. Stále více se liší i jejich představy o cílech vzdělávání i o tom, co to je spokojený a šťastný život. Různé požadavky rodičů lze ovšem naplňovat jen v různých školách s různými učiteli, kteří se vzdělávali různými cestami. To ovšem nejde zařídit podle jasných a jednotných pravidel, jakým dává přednost nátura SJ.

S čím se potýkají školy

Před nedávnem jsem publikoval seriál blogů Sedm ran pro školství. Snad by se předchozí úvahy daly zakončit osmou ranou.

Svět se mění: „i v tak nejisté disciplíně, jakou je prognostika, se experti v mnoha věcech shodnou. Především v tom, že tempo lidského vývoje se neustále zrychluje. Obdobné změny, jaké dřív trvaly staletí nebo dekády, dnes lidstvo stíhá během let a v budoucnu se možná odehrají v řádu měsíců či dnů.“ (Editorial časopisu RESPEKT č. 1/2015).

Škola jako instituce je ale sama nátury SJ, svým nastavením je strážce stability, tradice a platných pravidel, a tak to také v relativně stabilním světě a trvalých pravidel předminulého i většiny minulého století, bylo žádoucí a správné. Naprostá většina učitelů je také nátury SJ. Škola tak nejlépe slouží zase žákům nátury SJ a u žáků ostatních někdy výhody jejich nátur příliš nerozvíjí a někdy i potlačuje.

V rychle se měnícím světě dvacátého prvního století ovšem po kvalitách nátury SJ „klesá poptávka“. Stačí se podívat do požadavků zaměstnavatelů, ať už jde o jejich průzkumy či třeba jen o inzeráty. A nejde jen o poptávku trhu práce, ale i „poptávku“ do běžného života. Od konce minulého století začíná být nátura SJ čím dál víc považována za nemoderní a „out“.

Naopak „in“ je chovat se uvolněně (SP), roste poptávka po inovátorech (NT) i schopnosti spolupráce (NF). Postupné oslabování řádu, společenských norem a morálních hodnot má ovšem i řadu velmi negativních účinků jako např. rozpad rodin, rozmach individualismu, nezodpovědnosti, mravní relativismus atd. O náturu SJ sice teď možná klesá zájem, ale o její důležitosti není pochyb.

Evoluce ovšem nikdy nevrátí své dinosaury. A stejně tak se svět nebude už nikdy vypadat jako dřív. Vývoj světa a společnosti je nevyhnutelný, nelze ho zastavit, i když často nevede k lepšímu. Škola jako tradiční instituce se ovšem vyvíjí příliš pomalu. Je stále jako dřív nastavena zejména na rozvoj nátury SJ. Na rostoucí potřebu rozvoje kvalit jiných nátur reaguje pomalu. To ovšem zase snižuje její autoritu. A tak škola nedělá to nové, co po ní vývoj žádá, ale bohužel tak rychle ztrácí i schopnost dělat dobře to, co dělala dřív, učit pravidlům, řádu a zodpovědnosti. Škola by potřebovala se změnit. Jenže škola je nátury SJ, a tahle nátura změny nemá ráda, je strážce tradice a stability. A to je ta potíž.

¹ Cholerik, flegmatik, sangvinik, melancholik.
² Tato teorie má počátek ve 40. letech minulého století, využívá pět stálých faktorů, pomocí kterých vysvětluje většinu rozdílů mezi jedinci: Otevřenost vůči zkušenosti (Openness to experience), Svědomitost (Constiousness), Extraverze (Extraversion), Přívětivost (Agreeableness) a Neuroticismus (Neuroticism).
³ Třeba s archetypy, jak jsou popsány v knize Margaret Mark a Carol S. Pearson: Hrdina nebo psanec.
⁴ 16 typům jsou přiřazeny symbolické role: Správce, Řemeslník, Ochránce, Skladatel, Umělec, Snílek, Analytik, Vědec, Dobyvatel, Kontrolor, Bavič, Pečovatel, Reportér, Učitel, Strůjce, Vizionář. Symbolické role – „nadpisy“ ovšem vystihující jen některé z typických vlastností jednotlivých typů a rozhodně neplatí, že třeba všichni vědci jsou typu Vědec a ani naopak. Například učitelé jsou v naprosté většině typu SJ, jimž přísluší symbolické role Ochránce nebo Pečovatel a naopak v typu Učitel mnoho učitelů nenajdeme. Více.
⁵ V odborné literatuře se zpravidla mluví o čtyřech temperamentech, což je ovšem matoucí termín, viz klasické Hippokratovy temperamenty (pozn. 1), jakož i obecné vnímání slova temperament. Termín nátura naopak dobře vystihuje obsah pojmu.
⁶ Autor knihy, která se MBTI podrobně zabývá: Typologie osobnosti: přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti.
⁷ Kersey, D., Bates, M.: Jaký jste typ osobnosti? Grada, Praha 2006. Kise, J. A: G. Differentiated Coaching: A Framework for Helping Teachers Chase. Corving press, CA 2006. (citováno podle http://obchod.portal.cz/typologie-osobnosti-u-deti/)
⁸ V dospělé populaci tvoří jiné nátury než SJ asi 62%. Kolik je jich mezi dětmi, není zcela jasné, jejich nátura nemusí být ještě upevněná a zřetelná. Je však známo, že tlak na změnu nátury může vést k různým problémům až k psychickým poruchám dětí, podobně jako např. přecvičování leváků na pravou ruku. Pro některé děti už jen očekávání, že se mají nějak chovat (jinak než odpovídá jejich nátuře), znamená silný tlak. A není ani nutné dítě napomínat, stačí jen podiv či překvapení, které i malé dítě dobře vnímá.
⁹ Přímo pro učitele a rodiče: autorky této knihy kromě toho pořádají semináře pro učitele.
Obsáhlejší, která se zabývá i pracovní a partnerskou problematikou http://www.mgmtpress.cz/personalistika-psychologie-vedeni-lidi-kariera/michal-cakrt-typologie-osobnosti-pratele-milenci-manzele-dospeli-a-deti/
Stovky internetových stánek v češtině i v angličtině, stačí napsat do vyhledávače „MBTI“. Za pozornost jistě stojí i kritika MBTI.
¹⁰ Upraveno podle http://www.mgmtpress.cz/personalistika-psychologie-vedeni-lidi-kariera/michal-cakrt-typologie-osobnosti-pratele-milenci-manzele-dospeli-a-deti/.
¹¹ Z důvodů mimo rámec tohoto článku jsem si  obecnou škodlivostí povinných přijímacích zkoušek i nadále jist, viz .
¹² Samozřejmě že tak jednouché to zas není. Nezávisle na náturách MBTI platí určité zásady učení, které by se měly respektovat – viz.
¹³ Stojí za poznámku, že zdravotnictví se také zabývá lidmi, ale zpravidla po tělesné, nikoli duševní stránce, a u pacienta není nátura zas tak důležitá. Zajímavé ale je, že právě ve zdravotnictví se v poslední době prosazuje trend léčení, který přihlíží ke genotypu každého člověka, tedy k různosti podstatné z hlediska léčení.