IN MEDIAS RES. Poprvé na tomto místě prozradím, že redakce HlídacíPes.org chystá knihu o českých polistopadových médiích. Vyjít by měla symbolicky těsně před 30. výročím „sametu“. Práce na kapitole věnované Andreji Babišovi ukazuje, jak moc médiím nerozumí.

Andrej Babiš pro svoji vládu získal důvěru sněmovny před rokem – přesněji krátce po půlnoci na 12. července 2018. Stranou nechme, že se čím dál víc ukazuje, že spíše než premiérem je pouhým vykonavatelem vůle Miloše Zemana a jeho „kohorty panošů“.

Předmětem našeho zkoumání je v tomto textu jeho vztah k médiím, především těm veřejné služby. Ta soukromá si totiž z části koupil, mnohá pacifikoval dohodami s jejich majiteli – dalšími oligarchy. Jiná se naopak nedala, pár jich pak vzniklo jako reakce na jeho válcování tuzemského byznysu, politiky i novinářů.

Provalená schůzka

Jak jsem zmínil v úvodu, redakce HlídacíPes.org chystá knihu o českých polistopadových médiích; a v čem že se ukazuje, jak moc Andrej Babiš médiím nerozumí?

Jedna „letní“ historka za všechny. V létě roku 2008 Česká televize natočila reportáž o Babišových schůzkách s tehdejším předsedou antimonopolního úřadu Martinem Pecinou. Shodou historických náhod byl autorem reportáže jeden z autorů knížky – Robert Malecký.

Schůzka Babiše, kterému u antimonopolního úřadu běžela celá řada žádostí o schválení fúzí jeho podniků, s šéfem úřadu samozřejmě vyvolala pochybnosti o Pecinově nestrannoti. Tím spíš, že se neodehrála v kancelářích úřadu v Brně, ale v Praze, v kavárně autocentra poblíž dálnice, na dohled od sídla Agrofertu. Prostě to vypadalo, že si Babiš Pecinu volal, aby mu poreferoval o běhu věcí.

Mimochodem – Babiš tehdy nabídku televize se k věci vyjádřit odmítl, vysvětloval pouze Pecina. Televize pochopitelně zdroj svých informací utajila, dál se tato okolnost veřejně nijak neřešila.

Řešil ji ale Andrej Babiš. Zhruba o dva roky později autor reportáže ověřoval informaci z pražského novinářsko-politického podsvětí. Bylo třeba ji ověřit přímo u Babiše. Odešla tedy SMS s žádostí o schůzku. Odpověď přišla vzápětí: Přijeďte hned do Agrofertu na Chodov, přijmu vás.

Sako a sněhule

Tak se jelo. Babiš novináře přijal ve své slavné zasedačce, kde úřadoval. V zšeřelé místnosti se nesvítilo, redaktora hned napadlo, že nejspíš bude něco na „mikromanažerských“ historkách, podle kterých majitel chemicko-zemědělského impéria šetří, kde může. Halíře dělaj talíře.

Schůzka nebyla dlouhá. Babiš dal hned zpočátku najevo, co ho k ní motivovalo. „Vy jste ten, co na mě vytáhl toho Pecinu,“ připomněl. A dal jasně najevo, že žádá prozradit zdroj informací výměnou za odpověď na novinářovu aktuální otázku. Deal se však nekonal, schůzka skončila.

Kromě toho, že se v kanceláři nesvítilo, byla v ní i příslušná zima. Konečně při loučení Babiš vstal od stolu. Obešel ho. Návštěvu zaujal padnoucí oblek, zjevně vysoké kvality.

Až když magnát došel ke dveřím, ukázalo se, že má kalhoty od drahého obleku ležérně zastrčeny v gumových sněhulích, jaké pamatujeme z lyžařského výcviku. Kdo tam v té ratejně má taky celý den sedět, když je v ní tma a zima?

Jen historka, říkáte si? Možná. Ale o českém ministerském předsedovi vypovídá mnohé. I o tom, jak chápe média. Svá, cizí i ta veřejnoprávní.