KOMENTÁŘ. Jen s lehkou mírou nadsázky lze konstatovat, že Andrej Babiš lže všude, všem a dlouhodobě. A když ho někdo – a to i teď před soudem v kauze Čapí hnízdo – konfrontuje s fakty, obviní ho ze lži. A případě vlastního syna dokonce požaduje vyšetření na poruchu jménem bájivá lhavost. Podle mého by se lékařskému zkoumání měli podrobit oba Andrejové Babišové. Ten starší v souvislosti se svojí prezidentskou kandidaturou.

„Chci se zeptat, pane předsedo. Znáte kauzu mého syna? Mě to strašně mrzí, můj syn byl totálně zneužitý polistopadovým kartelem. Mafiánští novináři vnikli do jeho domu. Všichni mu říkali, jak je úžasný, že nemusí užívat léky,“ tvrdil v září obžalovaný Adrej Babiš soudci Janu Šottovi.

Snažil se mu tím vymluvit nápad, aby Andrej Babiš junior svědčil před soudem v kauze Čapí hnízdo. Později advokáti Babiše staršího předložili návrh na vyšetření Babiše mladšího. Prý je třeba ověřit, zda prvorozený syn expremiéra obžalovaného kvůli 50milionové dotaci netrpí bájivou lhavostí.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

„Ze spisu nevyplývá, že by svědek nebyl schopen vypovídat. Návrh proto před výslechem svědka nepovažujeme za důvodný,“ opáčil soudce Šott s tím, že obhajoba má právo požadovat znalecký posudek i po provedení výslechu. A tak se i stalo – soudce Šott po výslechu syna kandidáta na prezidenta České republiky vyhověl návrhu obhajoby a ke zkoumání duševního stavu Andreje Babiše mladšího přibral znalce z oboru psychologie a psychiatrie. Posudek by měli znalci zpracovat do 30. listopadu.

Nebezpečný syndrom Barona Prášila

Bájivá lhavost je podle expertů porucha jen na první pohled směšná a neškodná; ve svých důsledcích může být katastrofální jak pro toho, kdo jí trpí, tak pro jeho okolí. Je to dáno i tím, jak široké pole působnosti má dotyčný „Baron Prášil“ ve společnosti – v rodině, ve škole, v zaměstnání, nebo třeba v politice.

Alena Šubrtová ve svém článku pro časopis Psychosom (časopis pro psychosomatickou a psychoterapeutickou medicínu) na základě analýzy mnoha studií na téma bájivá lhavost definovala 14 znaků, na základě kterých lze rozpoznat patologického lháře.

• Bájivé lhaní je koncentrováno vždy na osobu lháře, na jeho dramatický osud, na jeho neobyčejný život. Hrdinou příběhů je výlučně on. Pocit vlastní důležitosti, grandiozity a jedinečnosti je tedy přítomen stejně jako u osob narcistních.
• Stejně jako lidé postižení narcismem postrádají patologičtí lháři empatii, schopnost vcítit se do pocitů a potřeb druhých. I pro ně je výstižná definice, kterou přinesla česká učebnice psychiatrie z roku 2002. Jsou to lidé, „vyžadující neustálý obdiv, zmítaní chronickou intenzivní závistí. Mají zvýšené nároky na ostatní a cítí se oprávněni ke všemu. Špatně snášejí kritiku. Věří, že jsou výjimeční zrovna tak jako jejich problémy, kterým mohou rozumět jen oni a jiní výjimeční lidé. Opájejí se fantaziemi o vlastní slávě a úspěších. Jejich vztahy s ostatními jsou křehké, dokáží rozčílit okolí tím, že se odmítají podrobit pravidlům, o nichž se domnívají, že pro ně neplatí.“ (Höschl, C. aj. 2002, s. 541).
• Protože se patologický lhář nedokáže vžít do pocitů druhého člověka, je mu naprosto lhostejné, jestli svým jednáním a chováním někoho uráží nebo mu ubližuje. Vždy jsou to ti ostatní, kteří ubližují jemu, chtějí mu uškodit a zavinili jeho situaci. Potřeba vnějšího nepřítele je u něho silná.
• Minulost a příbuzenské vztahy bývají v jeho podání vždycky nejasné. Rodiče jsou většinou již mrtví, vyrůstali jako sirotci nebo adoptované děti. Když přijde řeč na detaily, vyhýbají se odpovědi slovy: „Bylo to příliš zlé, nechci o tom mluvit“.
• Nemají žádné dlouhodobější přátele, zato spoustu známostí, často vlivných nebo předstíraně vlivných. Jakmile totiž někdo pozná, že bude lépe lháři se vyhnout, hledají si novou oběť. Aby vyhovovala jejich očekávání přednostního zacházení, musí to být lidé důvěřiví, bezelstní, případně sami postižení nějakým životním nezdarem či nemocí. Přátele i známé dovedou využít k vlastnímu prospěchu. Jakmile přestanou sloužit svému účelu (obdiv a respekt neposkytují v dostatečné míře, ochota k různým službám, eventuálně k půjčkám slábne), jsou „odloženi“ jako nepotřební.
• Jsou obratnými manipulátory s lidmi a jsou na tuto manipulační schopnost hrdí.
• Natolik se vžívají do svých výmyslů a lží, že je prožívají znovu jako skutečnost, v ten okamžik jim sami věří, a o to přesvědčivěji působí na posluchače. Mívají výrazný herecký talent.
• Obvykle bájivý lhář předstírá vyšší sociální status, než odpovídá realitě. Neváhá požívat titulů, které mu nenáležejí. Okamžitě ale přeruší hovor i další kontakt s každým, kdo se projeví jako skutečný odborník v daném oboru.
• Ve většině případů má bájivý lhář příjemný zevnějšek, dbá o svůj vzhled, působí sympaticky. Tvrdě a autoritativně si dovolí zapůsobit jen tam, kde nenarazí hned od počátku na zjevnou nedůvěru a odpor.
• Konfrontaci s realitou nesnáší. Útěk nebo okamžité popření všeho, co řekl, jsou nejobvyklejší reakce, jsou-li důkazy o jeho lžích příliš pádné. Nemá-li před důkazy kam prchnout, na chvíli vypadne z role a může zareagovat zuřivě až agresivně.
• Často je to člověk s bohatou, až přebujelou fantazií, velmi kreativní.
• V osobním životě patologičtí lháři emoce zahrají, ale neprožívají. Bývají to lidé, kteří systémem sofistikovaných lží dokážou žít ve dvojím i trojím vztahu současně. Mají raději věci než lidi, ti jsou „použiti“ jen po dobu, kdy jim poskytují obdiv, respekt nebo soucit, pak jsou opuštěni bez sebemenší citové stopy.
• Ve věcech financí je patologický lhář většinou naprosto nezodpovědný. Rád předstírá velké bohatství a kontakty, při své imitační schopnosti budí dojem člověka z vysoké společenské vrstvy (high level, VIP osobnost). Porucha bývá tudíž nákladná záležitost a vyžaduje velký finanční zdroj. Pokud má odkud brát, hraje si na velmi majetnou osobu. Jakmile je separován od zdroje, okamžitě a bez rozmyslu se zadluží, eventuálně se utíká ke krádežím. Mezi bájivými lháři se vyskytují četní „majitelé zahraničních kont“, „vlastníci nemovitostí“, ,,ředitelé finančních ústavů“ atp.
• Se lhaním nemůže mýtoman přestat, není schopen ani ochoten připustit, že by o nějakou abnormalitu šlo, natož aby vyhledal pomoc. Bájivá lhavost je trvalá, obtížně léčitelná porucha.

Lži v kauze Čapí hnízdo

Shrňme si to: mýtomani jsou obratní manipulátoři a jsou na tuto svou schopnost patřičně hrdí. Zároveň svým výmyslům a lžím sami věří. O to přesvědčivěji pak působí na posluchače. Nadto mívají výrazný herecký talent. Že vám to někoho připomíná? Žádný div! A alarmujícím faktem je, že onen „někdo“ v současné době kandiduje na Pražský hrad a patří mezi žhavé favority. Proč alarmujícím?

Než odpovím, připomenu jen výsek lží a zcela protichůdných tvrzení, které expremiér a nynější prezidentský kandidát Andrej Babiš vyplodil v souvislosti s Čapím hnízdem.

• 2010: Farma byla otevřena v červnu, v tomtéž roce tvrdil Andrej Babiš týdeníku Ekonom: „Jsme jenom strategičtí partneři“.
• 12. dubna 2013, tweet AB: „Zkušenosti v podnikání i politice mě ujistily, že nejlepší místo k životu je moje farma. Zvířata nelžou, nekradou a nemají lidské problémy.“
• 22. dubna 2013, tweet AB: „Na naši farmu přiletěl čáp, takže už by se nemělo ochladit.“
• Říjen 2013, AB pro časopis Respekt: „S Čapím hnízdem nemám nic společného. Nevím, komu to patří. Farmu mají, myslím, nějací advokáti.“
• 2015, AB v dokumentu Víta Klusáka: „Je to můj nejlepší projekt. Napadlo mě to, když jsem s dětmi čekal ve frontě v pražské zoo na krmení koz. Byla tam obrovská fronta a já nesnáším čekání. Tak jsem si řekl, že udělám podobný projekt.“
• Březen 2016, AB pro Novinky: „Není to moje. Je to nějaké firmy, která patří do holdingu.“
• Březen 2016, AB na mimořádném jednání sněmovny: „Nechtěl jsem ohrozit své děti, to nejcennější, co mám. Moje dcery jezdí od dětství na koni. Rozhodl jsem se proto, že dám rodině prostředky, aby si firmu koupila a projekt zrealizovala. Farmu Čapí hnízdo vlastnily v rozhodné době mé dvě dospělé děti a bratr mojí partnerky, který držel podíl odpovídající podílu mých dvou nezletilých dětí a mé partnerky.“

K tomuto výčtu lze přičíst další stovky prokázaných lží jednoho z favoritů lednové prezidentské volby. Jen s lehkou mírou nadsázky tedy můžu konstatovat: lže všude, všem a dlouhodobě. A když ho někdo – a to i teď před soudem v kauze Čapí hnízdo – konfrontuje s fakty, obviní ho ze lži. A v případě vlastního syna dokonce požaduje vyšetření na poruchu jménem bájivá lhavost.

Zdraví (i to duševní) prezidenta = věc veřejná

Podle mého by se vyšetření měli podrobit oba Andrejové Babišové. Ten mladší už je „zkoumán“ kvůli svědectví v kauze Čapí hnízdo, jeho otec by měl být podroben lékařskému zkoumání v souvislosti s prezidentskou kandidaturou.

Proč? Ještě jednou, pro připomenutí: bájivá lhavost je porucha jen na první pohled směšná a neškodná, jak si ji můžeme představovat třeba díky příběhu o Baronu Prášilovi. Naopak, ve svých důsledcích může být katastrofální jak pro toho, kdo jí trpí, tak pro jeho okolí. Rozsah katastrofy pak záleží na tom, jak důležitým hráčem je dotyčný ve společnosti – ve škole, v ekonomice, nebo třeba v politice…

A prezident republiky je setsakra důležitým politickým hráčem. A jeho zdravotní stav je (má být) – ať dotyčný chce či nechce – věcí veřejnou. Obšírná debata na toto téma se ostatně vedla v souvislosti se zdravotním stavem Miloše Zemana.

„Zdraví člověka je delikátní záležitostí a existuje celá řada etických i právních norem, které ho činí pro ostatní nepřístupným. Informace o zdraví prezidentského kandidáta mohou zcela jistě ovlivnit voliče, a tudíž zvýšit nebo snížit jeho naděje na úspěch ve volbě,“ napsal již v roce 2017 právník Aleš Rozehnal.

Aleš Rozehnal: Proč by měl Miloš Zeman zveřejnit pravdivé údaje o svém zdraví

Absolutně souhlasím. A souhlasím i s dalším Rozehnalovým konstatováním: „Informace o zdraví prezidenta, respektive kandidáta na prezidenta, by měly být rozděleny do dvou kategorií. První z nich jsou nemoci, které nemohou ovlivnit výkon jeho veřejné funkce. Jedná se o širokou paletu nemocí, jako je například vysoká hladina cholesterolu nebo diabetické onemocnění. Tento okruh nemocí by měl zůstat vrcholně soukromou věcí každého člověka.“

„Další skupinu tvoří nemoci natolik závažné, že ovlivňují schopnost kandidáta vykonávat prezidentskou funkci, zejména pokud omezují jeho úsudek a snižují jeho mentální schopnosti. V takových případech totiž nemoc prezidenta může ovlivnit veřejný pořádek a může mít vliv na veřejné záležitosti.“

Fér hra s voliči

A bájivá lhavost bezpochyby patří do druhé zmiňované skupiny. „Z podstaty poruchy plyne, že nutkání ke lži je setrvalé; z reakce okolí jsou, jak se zdá, schopni se poučit, čemu se při bájení vyhnout, aby nebyli tak snadno odhaleni. Stejně jako všichni recidivisté přičítají vinu za své ‚selhání‘ jen tomu, že předešle lhali málo věrohodně, příště si dají větší pozor. Ti nejzkušenější z nich jsou patologičtí lháři, soustředění jen na vlastní grandiozitu a nedotknutelnost, nezpochybnitelnost jejich tvrzení. Snaží se ‚prosadit svou‘ za každou cenu, jakýmikoliv prostředky. Jsou si jisti sami sebou, tím, že nikdo proti jejich vůli a přání nic nezmůže,“ shrnuje Alena Šubrtová.

„Žádná dohoda s nimi není možná, pokud sami nemohou nadiktovat své vlastní podmínky. Mohou se uchylovat i k výhrůžkám, k vydírání za pomoci smyšlených obvinění, podávat stížnosti a trestní oznámení. Jsou-li důkazy příliš ‚přitlačeni ke zdi‘, volí i drsnější formy odplaty. Integritu své osobnosti chrání tím, že vše, co způsobí, si ostatní ‚zaslouží‘ a oni sami jednají správně. Realitu okamžitě přebudují tak, aby ostatní byli viníky a oni jejich obětí. Žijí ve svém virtuálním světě bez jakýchkoli výčitek svědomí,“ dodává.

Netvrdím, že Andrej Babiš je postižen bájivou lhavostí. V každém případě však jeho působení ve veřejném životě naplňuje drtivou většinu že 14 symptomů sepsaných Alenou Šubrtovou. A pokud se Andrej Babiš uchází o přízeň veřejnosti v prezidentské volbě, měli by voliči mít jasno i tomto ohledu.