Oko za oko: neliberální tendence a krajní pravice v zemích Visegrádu
Rozšíření neliberálních tendencí je typické pro celou EU, ale v uplynulých měsících byl tento jev zvlášť patrný v zemích Visegrádu, varuje v textu pro Aspen Review CEE Anton Šechovcov, vědecký spolupracovník Institutu pro euroatlantickou spolupráci na Ukrajině.
Dne 16. března 2016 oznámil slovenský premiér Robert Fico vznik nové vládnoucí koalice. Po volbách konaných začátkem března zůstala jeho strana Směr – sociální demokracie nejsilnější stranou v zemi, ale přišla o parlamentní většinu, a musela tudíž najít politické partnery, s nimiž vytvoří vládu. Těmito partnery se staly středová strana Most–Híd a Síť a také Slovenská národní strana (též známá pod zkratkou SNS).
Od Sloty…
Fico nespolupracuje s SNS poprvé. Už v roce 2006 vytvořil koalici s nimi a s národně-konzervativní stranou Vladimíra Mečiara, někdejšího premiéra, který nesl odpovědnost za většinu neúspěchů Slovenska při přechodu k demokracii v 90. letech 20. století.
Problémy v zahraničí však Ficovi nezpůsobilo spojení s kontroverzním přízrakem minulosti, ale právě s radikálně pravicovou stranou SNS. V roce 2006 pozastavila Směru – sociální demokracii členství Strana evropských socialistů (SES), jedna ze dvou největších stran v Evropském parlamentu, protože Směr nedodržel požadavek SES, aby její členové nevstupovali do politické aliance nebo spolupráce s jakoukoliv politickou stranou, která rozdmýchává nebo se pokouší podněcovat národnostní předsudky nebo rasovou nenávist.
I když pozastavení členství slovenské sociální demokracie v SES patrně posílilo její nacionalistické a izolacionistické křídlo, přece jen dosáhla tato poměrně mírná sankce jistého výsledku, alespoň pokud jde o prohlášení koalice určená zahraničnímu publiku. Fico a tehdejší předseda SNS Ján Slota napsali dopis vedení SES, v němž se zavazují dodržovat práva menšin. Tyto záruky napomohly ke zrušení sankcí, ale nikterak vládnoucí koalici nebránily v tom, používat nenávistnou a rasistickou rétoriku na domácí scéně a využít ultranacionalismu k mobilizaci voličů.
Tentokrát však na to, že součástí vládní koalice na Slovensku je radikálně pravicová strana, nezareagovala ani SES, ani žádný jiný subjekt EU. Je patrné, že EU zaměstnávají jiné, zdánlivě závažnější problémy: uveďme například uprchlickou krizi, pozvolný kolaps schengenského prostoru, teroristické útoky islamistů, referendum o odchodu Británie z EU a válku, kterou vede Rusko proti Ukrajině.
Vytvoření nové vlády na Slovensku i předcházející volební kampaň a samotné výsledky voleb jsou však příznakem děsivého vývoje, který se v důsledku může být pro EU stejně rozkladný, jako jsou ty takzvané větší problémy. Tímto vývojem mám na mysli šíření neliberálních tendencí v Evropě, které ohrožují EU zevnitř. I když je tento vývoj příznačný pro celou EU, v uplynulých měsících a letech se zvlášť patrně projevil v zemích Visegrádu.
… ke Kotlebovi
Ficovo Slovensko není neliberální demokracie, ale jeho předchozí vlády podkopaly slovenskou demokracii tím, že nedokázaly provést změny, a Ficův taktický odpor vůči nepohodlným domácím i zahraničním tlakům na reformy se stal typickým rysem provázejícím postupný odklon Slovenska od výslovného liberalismu z doby dřívějšího premiéra Mikuláše Dzurindy.
Kromě toho vytvořil Fico z uprchlické krize kouřovou clonu, která zakrývá neliberální tendence v zemi. Na podzim a v zimě 2015–2016 vedl Fico xenofobní kampaň, v níž zdůrazňoval, že odmítá, aby Slovensko přijímalo uprchlíky.
Na billboardech jeho strany Směr – sociální demokracie stojí „Chráníme Slovensko“, a Fico dokonce v souvislosti s kvótami na uprchlíky, jež navrhuje německá kancléřka Angela Merkelová, pohrozil, že vystoupí z EU.
Fico samozřejmě svou výhrůžku nemyslel vážně – Slovensko má ze členství v Unii značný prospěch a slovenské politické elity zažívají hospodářské úspěchy, které jsou důsledkem štědrých evropských strukturálních a investičních fondů – ale mobilizace voličů v duchu populismu a ultranacionalismu je často velice účinná a Fico zjevně nechtěl promarnit příležitost.
Z Ficovy xenofobní kampaně měly prospěch i další dvě strany: SNS a krajně pravicová Lidová strana – Naše Slovensko, v jejímž čele stojí Marian Kotleba, obdivovatel Jozefa Tisa, prezidenta loutkové slovenské vlády podporované nacisty v letech 1939–1945. SNS získala 8,6 % hlasů, zatímco Kotlebova strana, která je ještě radikálnější než SNS, obdržela 8 %.
Příklad Ukrajina…
Experti a novináři sice právem poukazují na nebezpečí spojená s nástupem krajní pravice, ale relativní úspěch obou těchto stran poukazuje na jiný významný aspekt vývoje na Slovensku. Fico už s SNS v minulosti spolupracoval a věděl, že se přizpůsobí pravidlům jeho vlastní politické hry.
Považoval tedy SNS za výhodného, ba dokonce poslušného partnera a média, která mají blízko ke Směru – sociální demokracii, během volební kampaně SNS podporovala, aby bylo zaručeno, že se dostane do parlamentu (to se SNS nepodařilo v roce 2012) a pomůže Ficovi, aby se udržel u moci.
Úspěch Kotlebovy krajně pravicové strany byl pro Fica také užitečný, protože šokující zvolení extremistů do parlamentů z velké části odvedlo pozornost od Ficova partnerství s méně radikální, ale stále krajně pravicovou SNS. Relativní úspěch slovenské krajní pravice má tedy i jiný význam než jen bezprostřední ohrožení, že dojde ke vzestupu ultranacionalismu. Tohoto úspěchu totiž mohou využít zjevně umírněné politické síly ke svým vlastním účelům.
V neposlední řadě často pomáhá vzestup krajní pravice vládnoucím politikům rozdrobit voličskou podporu opozice. Typický příklad instrumentalizace krajní pravice bylo možné pozorovat na Ukrajině v letech 2010–2012.
Tehdy Strana regionů bývalého prezidenta Viktora Janukovyče tajně podporovala krajně pravicovou stranu Svoboda, aby tak oslabila nacionálně-demokratickou opozici a „připravila“ čelného představitele Oleha Tjahnyboka v druhém kole příštích prezidentských voleb na úlohu bubáka, což mělo zajistit Janukovyčovi vítězství.
Vládní televizní kanály za tímto účelem dramaticky zvýšily mediální viditelnost strany Svoboda, a přispěly tak k jejímu úspěchu v parlamentních volbách v roce 2012 – vůbec poprvé v ukrajinských dějinách vytvořila radikální pravicová stran vlastní parlamentní klub.
Příklad Maďarsko…
Experti Michal Šimečka a Benjamin Tallis mají patrně pravdu v tom, že „migrační krize odhalila jinou krizi – krizi liberální demokracie v postkomunistických společnostech“. Za slovenskými jižními hranicemi, v Maďarsku, buduje premiér Viktor Orbán takřka oficiální neliberální demokracii poté, co omezil Ústavní soud a média, a prosazuje politiku hospodářského nacionalismu.
A i zde vidíme, jak Orbán a jeho strana Fidesz, ideologicky pravý střed, používá ultranacionalistickou rétoriku, aby mobilizovala voliče. Na jaře 2015 se začal Orbán zasazovat o to, „aby se diskutovalo o otázce trestu smrti“, čímž přímo zpochybnil evropský konsenzus. Zároveň zahájila vláda „národní konzultaci“ o imigraci a kromě jiného rozeslala dotazník, který byl formulován tak, aby vytvářel negativní obraz o imigrantech v Maďarsku, rozdmýchával xenofobní nálady a podporoval přísná protiimigrantská opatření.
Během uprchlické krize se Orbán stavěl proti systému kvót, který navrhovalo Německo, a povolil použít slzný plyn, pepřový sprej a vodní děla proti uprchlíkům, kteří se snažili vstoupit na maďarské území. Ale Orbánovy ultranacionalistické politiky a rétorika rovněž vytvořily podmínky pro další vzestup radikální pravicové strany Jobbik.
Radikální pravice je nyní nejsilnějším oponentem Fideszu, z čehož má prospěch především Fidesz. Fidesz využívá Jobbik před zahraničním publikem jako strašáka, díky kterému se Fidesz jeví jako umírněnější strana, ačkoliv podle výzkumu budapešťského institutu Political Capital zavedl Fidesz nejméně deset opatření, která byla původně součástí programu Jobbiku. Kromě toho funguje Jobbik jako testovací balónek, jímž Fidesz posouvá hranice politicky únosné rétoriky a rozšiřuje prostor pro (krajně) pravicový segment politického spektra.
Příklad Polsko…
Za slovenskými severními hranicemi, v Polsku, se zdá, že národně-konzervativní strana Právo a spravedlnost (též známá pod polskou zkratkou PiS) následuje příkladu Fideszu a pokouší se omezit ústavní soud a média. Krátce před volbami v době vrcholící uprchlické krize prohlásil vůdce Práva a spravedlnosti Jarosław Kaczyński, že uprchlíci z Blízkého východu mohou do Polska zavléci nemoci a parazity.
Kromě Práva a spravedlnosti zaznamenala ve volbách značný zisk pravicově populistická strana Kukiz’15, která spolupracovala s Národním hnutím, které bylo původně vytvořeno jako aliance hnutí krajní pravice. Dva týdny po vítězství Práva a spravedlnosti uspořádaly krajně pravicové organizace největší protest v polských novodobých dějinách „proti invazi nebělochů do Evropy“.
V krátkodobém výhledu může PiS rovněž využít osvědčený trik a využít a usnadnit vzestup této strany, která je jako politická síla i v ulicích na krajní pravici, a tak se prezentovat jako umírněná stran a zastírat neliberální vývoj v zemi.
Česko zatím odolává…
Česká republika pokušení neliberalismu z velké části odolává, ale i tak jeví znepokojivé příznaky, které jsou patrné v ostatních visegrádských zemích. V době vrcholící uprchlické krize se prezident Miloš Zeman účastnil protimuslimské protestní akce, kterou uspořádalo krajně pravicové hnutí Blok proti islámu, a stál bok po boku čelného představitele tohoto hnutí Martina Konvičky.
V době, kdy píšu tento článek, čelí Konvička hrozbě až tříletého vězení za podněcování k nesnášenlivosti proti muslimům mimo jiné tím, že napsal na Facebook, že „by muslimové měli být deportováni do koncentračních táborů nebo by měli být namleti do masokostní moučky“.
Sám prezident Zeman pak proslul svými protimuslimskými a protiuprchlickými výroky. Jednou prohlásil, že uprchlíci budou kamenovat nevěrné ženy, utínat zlodějům ruce a připraví Čechy o ženskou krásu, protože ženy budou zahaleny burkou. Později pak Zeman tvrdil, že vlna uprchlíků a migrantů do Evropy byla naplánována egyptskou islamistickou organizací Muslimské bratrstvo jako součást spiknutí na ovládnutí Evropy.
V českém politickém systému má prezident, i když je volen přímo, jen velmi omezené pravomoci, proto Zeman nemůže změnit zemi tak, jako to dělá Fidesz v Maďarsku nebo PiS v Polsku.
Během Zemanova působení v úřadu prezidenta nedošlo koneckonců ani ke změně právního rámce demokracie: ústavy a právního systému. Zemanovy xenofobní výroky však zdaleka nejsou neškodné: neliberální rétorika se díky němu stává součástí mainstreamu a Zeman přispívá k vytvoření nového prostředí – „neobčanské společnosti“ – což může v budoucnu usnadnit pokusy otevřeně podkopat ústavu nebo rozvrátit demokratické instituce.
Kromě Zemanova ultranacionalismu, protizápadního postoje a proruských nálad je v České republice patrný ještě další znepokojivý vývoj, a sice berlusconizace českého politického prostoru spojená se soustředěním politické a mediální moci v rukou ministra financí Andreje Babiše, jehož vlastní politická strana ANO 2011 je v současnosti nejoblíbenější stranou v zemi.
A co Evropa…
Krajní pravice je na vzestupu v řadě evropských zemí, ale mezi jejími úspěchy v Evropě panují významné rozdíly. Například se zdá, že ve Francii jsou strany hlavního proudu stále schopné spojit se, aby zabránily Národní frontě Marine Le Penové, aby získala křesla v obecních radách.
Politické strany ve Skandinávii, které bylo možné považovat v 90. letech 20. století za radikální pravici, se značně změnily a umírnily, aby získaly hlasy občanů, a některé z nich, například Pokroková strana v Norsku, už za krajní pravici označit nelze.
Zároveň jsme však v zemích Visegrádu svědky pokusů vládních představitelů, jejichž loajalita k liberální demokracii je pochybná, využívat krajně pravicové strany a současně vnášet krajně pravicovou rétoriku do hlavního politického proudu.
Kombinace těchto dvou procesů může vést k situaci, kdy se dobře daří neliberální demokracii a kdy se zavádí politika krajní pravice, aniž by se tato politická síla chopila moci.
Anton Šechovcov
Autor je hostující vědecký pracovník v Legatum Institutu ve Spojeném království a vědecký spolupracovník Institutu pro euroatlantickou spolupráci na Ukrajině
Text zveřejnil HlídacíPes.org na základě spolupráce se čtvrtletníkem Aspen Review Central Europe, který přináší veřejnosti různé úhly pohledu na aktuální témata. V podání renomovaných autorů a myslitelů střední Evropy nabízí nezávislé komentáře, eseje, analýzy či rozhovory.
Aspen Review vydává Aspen Instute Prague o. p. s. Jde o neideologickou platformu, na níž setkávají představitelé politiky, neziskového sektoru, byznysu a osobnosti z umění, sportu či vědy. Cílem Aspenu je rozvíjet mezioborovou spolupráci a podporovat středoevropské lídry z různých sektorů v jejich osobním a profesním rozvoji.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Brusel hlídá nedovolené státní subvence. Řeší se Čína, USA, PPF i Dukovany…
Brusel proti „kurvítkům“. Zákazníci získají větší práva na opravu vadných výrobků
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
Prostě a jednoduše se V4 poučila z chyb západu a nechce dopustit takový zmantek ve SVÝCH zemích.
Autor by si měl vyndat hlavu ze zádele a vyrazit mezi obyčejné lidi a ptát se na jejich názory. Vypadá to jako úlitba Merklové.
Bububu.. neoliberálové ve státech Visegradu bububu. Kovaní eurohujeři se přeci vůbec nemusí bát, Evropská unie je
jako neliberální ve smyslu autoritativní sama o sobě. Protože nic jiného nedělá než že chrlí kvanta předpisů omezující a regulující práva a svobody občanů a subjektů ve státech EU. Takže její zastánci by v podstatě ani nemuseli poznat, zda jim něco nakazují nebo zakazují z Bruselu, nebo z autoritativní vlády a parlamentu svého státu.
Ten jediný rozdíl, že místo blbostí typu poloměru okurek a regulování sekaček budou autoritativně řešit skutečné kritické problémy.. Bohužel , dnes není ta správná doba na liberální experimenty. Abych dal drastický příměr, od doby kdy Chamberlain sděloval Britům „přinesl jsem vám mír“ do doby kdy jeho nástupce Churchill týmž Britům mohl slíbit jen „krev pot a slzy“ pokud si chtějí zachovat svou svobodu a životy, uplynulo sotva 20 měsíců…A jestli právě dnes pochodují ulicemi Kolína nad Rýnem desítky tisíc muslimů a skandují Allahu akbar, tak ten čas ještě něco udělat se kriticky krátí..
Máte pravdu, ale i ony okurky a pomazánkové máslo měly jenom zakrýt fakt, že bruselští úředníci diktují zemím svoje často až zrůdné představy v daleko důležitějších oblastech už dávno, a jsou to podstatnější věci než tyhle pitomosti, o kterých se často mluví a píše. Až 70% tzv. unijní legislativy musí být zapracováno do legislativy národní a pokud tak parlamenty národních zemí neučiní, jsou žalovány před evropským soudem. Demokracie jako noha. Nakonec, pražské stavební předpisy „verifikované“ Evropskou unii už opravdu k onomu protektorátu mají bohužel velice blízko.
Přitom nejen v souvislosti s uprchlickou krizí Evropská unie, potažmo Německo s Francií (a pár lokaji z Beneluxu) prokázali fatální neschopnost, maskovanou siláckými slovy a klasicky arogantním chováním. Způsob, jakým byl řešen finanční kolaps Kypru a především Řecka, ukazuje, jak hlubokou pravdu hlásá jedno z předvolebních hesel té údajně „krajně pravicové“ AfD – Řekové trpí, Němci platí a banky kasírují…..a přesně o tom to je.
Všichni ti tvůrci evropského „superstátu“ asi netuší, jak daleko ke skutečné demokracii mají stávající polosamostatné státy v Evropě jako takové a jak třeba široce rozdílnou legislativu (zejména daně, bezpečnost, soudní a vězeňský systém, práva a povinnosti municipalit) a pravomoci skutečně jenom v určeném minimálním rámci mají třeba jednotlivé státy USA nebo kantony ve Švýcarsku. Fakt, že švýcarská federální vláda má šest ministerstev a v USA má prezident (předseda vlády…) pouze 16 státních tajemníků (z toho jeden má na starosti válečné veterány a tuším minimálně další jeden je bez portfeje)ukazuje, jak to s tou administrativou a „liberální“ demokracii v Evropě je. Naopak vládnoucí establishment v Unii a evropských zemích prostřednictvím umně ovládnutých médií (čest výjimkám)vládu, založenou na názorech většiny nazývá už déle populismem, fašismem a někteří ideologové již zcela nezakrytě tvrdí, že lidé jsou hloupí, manipulovatelní a že by neměli mít až zas tak rozhodovací pravomoci. Nakonec opakovaná referenda v EU (Irsko, Francie) toho jsou více než výmluvným důkazem.
Evropská prokáže svoji „sílu“ jenom tím, že nám sem za pomoci domácích kolaborantů (to kupodivu není až zas tak ona stávající vláda) ty emigranty začne vnucovat a ještě nás bude nutit, abychom jim platili stejně, jako v Německu.
Když nám zavedla Kanada kvůli cikánské azylové turistice víza a naše tehdejší vláda se dožadovala bruselské solidarity, nestalo se vůbec nic, prý jsme nezávislý stát a je to mezi námi a Kanadou….nečekejme odtamtud pomoc ani solidaritu, spíš nás použijí pod hrubým nátlakem a zasahováním do toho zbytku vnitřních věcí, aby na náš úkor řešili svoje problémy.
„Až 70% tzv. unijní legislativy musí být zapracováno do legislativy národní a pokud tak parlamenty národních zemí neučiní, jsou žalovány před evropským soudem.“
Není to úplně přesné: nařízení jsou přímo platná ve všech členských státech (případně jsou státy povinny v dané lhůtě odstranit svoje předpisy, které by s nimi byly v rozporu). Podobně rozhodnutí jsou závazná pro všechny. Ve vnitrostátním právu se pak provádějí (jen) směrnice.
Ano, státy, které tyto svoje povinnosti neplní, jsou žalovány u Soudního dvora v Lucemburku. Všechno toto předepisují Smlouvy, ke kterým jsme dobrovolně (na základě referenda) přistoupili.
Pokud má EU fungovat jako jeden celek, musí všechny státy dodržovat stejné předpisy. To dá tak trochu rozum…
Referendum je vnitřní věcí každého státu a ve Francii žádné opakované nebylo.
Pokud jde o kanadská víza, taky nemáte pravdu. Komise jménem EU vyjednávala o bezvízovém režimu pro všechny členské státy. Topolánek s Langerem ji ovšem podrazili, a aby si připsali „body“, vyjednali s Kanadou pro ČR velmi mizerné podmínky.
Jenže, ono to naštěstí není tak, že „..Pokud má EU fungovat jako jeden celek, musí všechny státy dodržovat stejné předpisy“. Dokonce i v USej (kde je hej) si členské státy uchovávají své vlastní právní předpisy, zatímco vrstva federace formuluje pouze malý okruh předpisů pro celé území, týkajících se obecně federálních zájmů (tedy USA jako celku). Dá – li bůh (a principy demokracie) tak i v EU tomu bude stejně, pokud se jednou stane federací. Jenže už současný stav, kdy instituce EU svými nařízeními zasahují svými nekoncepčními rozhodnutí do právních soustav členských (ale právně dosud samostatných států) toto překračuje.
Ostatně, obávám se že nemáte pravdu ani v závěru, totiž že „Komise jménem EU vyjednávala o bezvízovém režimu pro všechny členské státy.“, protože za prvé EU k tomu nemá žádné pravomoci, protože není stát, a toto se doposud dojednává bilaterálně mezi dvěma státy. Navíc za druhé (ryze teoreticky), pokud by k tomu došlo, znamenalo by takové dojednání pro celou EU nutně zhoršení stavu (z důvodu vyššího rizika nových členů) pro většinu západních (starých členů EU) na nižší kvalitu než měly dosud – jak si dokázaly dojednat bilaterálně sami. Což by nepřipustily..Kdoví o čem ta komis vlastně navrhovala a s kým projednávala..
Srovnávání s USA není namístě, skoro všechno, co může být mezi EU a USA jinak, je opravdu jinak. V každém případě u nás platí Smlouvy.
„Malým okruhem předpisů“ v USA bych si vůbec nebyl jistý. V každém případě, pokud máme mít v EU jednotný trh zboží, služeb, kapitálu i práce, potom všechny předpisy, které se toho jakkoli týkají, musí být bezpodmínečně jedny.
„Principy demokracie“ se týkají vztahu mezi občany a státem (případně nadstátním útvarem), nikoli mezi státy.
Nařízení a rozhodnutí jsou dva různé druhy aktů a podle toho, co tu píšete, myslím, že nejste ten, kdo by měl posuzovat, co je (ne)koncepční.
EU není nějaká pouhá mezivládní organizace. Členské státy jsou subjekty mezinárodního práva, ale EU (před Lisabonem ES) taky. To Vaše „zasahování“ se děje na základě Smluv – chcete je zpochybňovat?
Opomněl jsem zdůraznit, že pokud jde o ty instituce, rozhoduje především Rada, tedy ministři 28 vlád. Tedy vlády „diktují“ SAMY SOBĚ.
Komise je výkonný orgán, takže pokud máme jednotný trh, vyjednává z pověření Rady za EU v rámci WTO. Pokud máme Schengen, vyjednává přinejmenším za Schengen o vízech, protože víza k nám můžou být jen jedna (což fakt nejde vyjednat mezi dvěma státy). Pravomoci k tomu samozřejmě má. Co by se jí povedlo dohodnout nebýt podrazáka Topolánka, je těžko odhadovat; pro „staré členy“ to nemuselo být zhoršení, ale nějaké změny byly určitě nutné (lepší zabezpečení pasů atd.).
UF, ta osvěta dá fušku…
Slovíčkařením nijak nepopíráte fakt, že zjednodušeně řečeno – byrokrati v Bruselu vymyslí nesmysl, který není kompatibilní s celou Evropou, která je velice různorodá, ona parodie na parlament to schválí a národní parlamenty mají pravomoci jako krajská zastupitelstva.
Hluboce se ale mýlíte ve dvou základních věcech.
Ta první je, že má-li EU fungovat jako jeden celek, musí všichni dodržovat stejné předpisy. To pravda je, ale pouze za předpokladu, že tyto předpisy budou minimální a rozumné a nebudou se do nich promítat na jednu stranu ega a komplexy jejich tvůrců a na druhé straně nebudou sloužit mocenským zájmům zejména tzv. starých zemí EU na čele s Německem a Francií. A to tak vůbec není a shodou okolností to, co píšu před vaší reakcí to jenom dokládá. Jedná se totiž o především rozsah těch „společných“ předpisů. Zcela nesmyslně jsou regulovány věci, které jsou čistě lokální. Nejde o banány, nebo okurky. Příkladem budiž připravovaná regulace legálního držení zbraní. Situace je v tomto směru zcela odlišná v České republice, kde je získání zbrojního průkazu ne sice snadné, ale zase ne tak obtížné jako ve Francii nebo v Německu. Proč? V zemi, kde je 10% nespolehlivá menšina je těžké vydat zbraně na základě žádosti ve vazbě na rovnost občanů před zákonem. V Česku to až zas takový problém není a (přes událost v Břeclavi) je zřejmé, že není potřeba s ohledem na zcela odlišné výchozí lokální podmínky na celoevropské úrovni regulovat něco, co v každé zemi funguje jinak. V Německu například nesmíte mít v kapse vyskakovací nůž a nebo paralyzér. U nás ano a problém s tím nikdy nebyl a naopak odborníci na bezpečnost doporučují zejména ženám při pohybu v nočních hodinách a riskantním prostředí paralyzér nebo peřový sprej. A co je nejtrapnější, že teroristé nikdy, opakuji nikdy nepoužívají legálně držené zbraně. Proč tedy centrální regulace a de facto odebírání zbraní obyvatelstvu tam, kde s tím není problém?
EU není žádný lidumilný spolek, kde by vládlo právo a spravedlnost. Samotná Unie legalizovala korupci prostřednictvím tzv. dotací a kdo si to neuvědomuje a nechápe to, pak je to pouze jeho problém. Totéž platí i o třeba oné čtvrtmiliardě na propagaci evropské unie a jejich fondů, u které se pozastavil nedávno NKÚ. Jedná se ve skutečnosti o korupci médií a podporu tzv. nezávislých institucí, které provádějí propagandu přesně podle přání svých zadavatelů. Stačí se podívat na články třeba na iDNES, kde člověk sleduje tok manipulací a propagandy, která si s tou z doby socialismu vůbec nezadá. Jedinou výhodou dneška je, že přes onu snahu všelijak omezovat jedno ze základních lidských práv – právo svobody slova, stále ještě existují možnosti, jak si pravdu zjistit. Nicméně opět to bylo na půdě EU, v Německu a jen trochu méně ve Francii, kde se začaly ozývat hlasy po regulaci internetu pod záminkou „boje“ proti terorismu, ale také proti nenávisti.
Chci-li vědět, co se skutečně děje v Polsku, stačí projít jejich informační servery a obraz je zcela jiný, než ve článcích pana Palaty a jemu podobných.
Toto neustálé utahování šroubů pod záminkou, jak píšete – nutnosti dodržovat stejné předpisy pomalu a plíživě vede ke snaze ovládnout tandemem Německa a Francie (a jim oddanému Beneluxu) celou Evropu a žít na úkor těch okrajových zemí. Zejména z Francie je tlak na to, aby agenda financí a daní byla jednotná, dokonce se otevřeně mluví o evropském ministerstvu financí. Proč? Inu buď přímo jednotné daně a nebo zdaňování firem s účastí francouzského kapitálu do Francie – říká vám to něco? Kdepak jsme to slyšeli? Hysterický nápor na Švýcarskoa na druhou stranu možnost čtyxř unijních zemí (především Lucemburska, ale patří sem i Rakousko) dál pokračovat v tzv. anonymních vkladech.
Možná to pro vás bude překvapující, ale každý stát v USA má jinak řešenou daňovou soustavu. V každém státě se vybírají jiné daně a jiným způsobem.
No a k té vaší zdánlivě neprůstřelné poznámce, že všechno to předepisují smlouvy, ke kterým jsme dobrovolně (na základě referenda) přistoupili je hluboce mylná. Stali jsme se totiž na základě onoho referenda někdy před rokem 2004 členy trochu jiné Evropské unie. Až poté byla přijata Lisabonská smlouva (2007) a ta už žádným referendem v České republice neprošla. Naopak jsme byli svědky brutálního nátlaku na tehdejší Topolánkova vládu (kterého tady kritizujete v souladu s oněmi vízy pro Kanadu) a především hysterického náporu na prezidenta Václava Klause, který až s jasnozřivou předvídavostí odhadl, k čemu aplikace této údajné „reformy“ EU povede.
Když tvrdíte, že nemám pravdu stran víz pro Kanadu, tak mám na mysli onu situaci, kdy už žádný Topolánek a Langer ve vládě nebyli (poněkud jste se nám odkopal…)a kdy, cituji z iDNES dne 17. září 2010: „Český premiér Petr Nečas požádal prezidenta EU Hermana Van Rompuye, aby sedmadvacítka vyvíjela větší tlak na Kanadu kvůli vízům pro Česko a další země Unie. Van Rompuy mu slíbil, že Brusel úsilí zintenzivní. Prezident Van Rompuy jednoznačně řekl, že s tímto názorem souhlasí, že není správné, aby bylo toto dělení na dvě strany. Je připraven znovu v této věci pokračovat v tlaku na kanadskou stranu a že skutečně instituce EU by v tomto tlaku měly pokračovat a případně ho i zintenzívnit,“ řekl český premiér.
Navíc víza byla zavedena v červnu 2009, v době, kdy i ČR (bohužel) přijala onu Lisabonskou smlouvu (či spíše byla donucena ji přijmout)a tohle byla parádní ukázka té evropské jednoty a solidarity. Nakonec, víza milostivě Kanada zrušila až po čtyřech letech v roce 2013. Takže zase poněkud vedle…..
Mám temné podezření, že čerpáte informace výlučně z českých médií a asociálních sítí – a podle toho to vypadá…
Není pravda, že v Bruselu rozhodují byrokrati, ve skutečnosti rozhodují ministři 28 vlád.
Napsal jsem kolegovi, že jednotný trh zboží, služeb, kapitálu a práce nutně vyžaduje jednotné předpisy. Zbraně jsou nepochybně zboží. Zbrojních průkazů se evropské předpisy netýkají, ale týkají se například znehodnocování (deactivation) zbraní. Jistě dobře víte, že několik útoků bylo spácháno s pomocí původně znehodnocených zbraně, které byly zpětně upraveny k ostré střelbě.
Dotace v rámci společné zemědělské politiky nebo strukturálních fondů fungují odedávna na základě Smluv, korupci z toho udělali až čeští politici. Tři stupně kontroly jsou na vnitrostátní úrovni – až čtvrtý je Komise. Pokud všechny tři selžou, asi nebude chyba na straně EU.
Věřit polským médiím je ještě větší hloupost než věřit českým. Potom jak tam zestátnili veřejnoprávní média.
V EU rozhodují členové všech 28 vlád. Ze zakládajících členských států máte zjevně nějaký mindrák. Já bych byl naopak raději, kdyby tady opravdu rozhodovalo Německo. Za loňský rok měli přebytkový rozpočet – srovnejte si to s Topolánkem, Nečasem nebo Rusnokem.
Podle Vašeho popisu Lisabonské smlouvy soudím, že jste ji nečetl. Pokud chcete dokázat opak, ocitujte, co v ní je tak strašného. Dále máte špatnou paměť: na Topolánkovu vládu žádný nátlak nebyl. On se vrátil z Lisabonu a bušil se v prsa, jak to skvěle vyjednal. LS schválily obě komory parlamentu ústavní většinou a dvakrát ji posuzoval Ústavní soud. Zbabělec Klaus tvrdil, že je problém s předností Listiny základních práv – což se posléze nepotvrdilo ani trochu.
Pokud jde o „kanadská víza“ byla opakovaně zrušena a znovu zavedena, takže vedle jste Vy.
Všechny kvazi strany se dostávají k moci jen kritikou současných demokratických stran ale problémy nejsou schopné řešit. Pokud se dostanou k moci ve Franci a Německu, tak z toho vznikne občanská válka a pokud Turecko začne chránit své občany co vykřikuji Bůh je veliký v Německu, začne i válka Evropská. Jsme schopni jít do války za Německo ? Uvědomují si naši politici, že už nehrozí jen migranti ale přímo válka, o které tak rádi dnes mluví ? Jsou naši mladí připravení na válku, když jen čumí do mobilů a počítačů zatímco si politici zvyšují platy a podplácejí úředníky aby je volili. Dnes už nejde o liberalismus ale o život.
Hlídací Pes, tvářící se jako „objektivní“, „nezávislý“ provádí ve skutečnosti klasickou propagandu a ne nezávislou a objektivní žurnalistikou, jak se nám snaží namlouvat.
Tvrzení, že to, v čem žijeme je liberální stát, je k smíchu, protože ve skutečnosti se už dávno dostali k moci marxističtí neoliberálové a kryptolevičáci, kteří maskují svoje sociálně inženýrské snahy (dříve provozované zejména pod hlavičkami vládnoucích a vedoucích komunistických stran v středovýchodní Evropě)v kombinaci s morálním relativismem. Cenzura zvaná politická korektnost, potlačování lidských práv formou rozhodování o tom, která jsou ta „hlavní“ a na která se nemusí brát zřetel, vydírání lidí formou přehnaných daňových zátěží a jiné způsoby připravování je o majetek (poplatky třeba na veřejnoprávní televizi a rozhlas, hlásající pouze jeden určený názor…) i třeba zcela otevřená diskriminace, označovaná ovšem jako pozitivní. Totéž platí i o dalším pilíři onoho „liberálního“ státu, tzv. environmentální agendě, kde je možné, aby nikým nezvolení jedinci nebo skupinky pod záminkou naprosto nesmyslných konstrukcí omezovaly a šikanovaly ostatní lidi a působily jim často až fatální příkoří.
Jenže tyhle skutečnosti hlasatelé „liberalismu“ a údajně liberálního státu a ještě víc liberální evropské unie neberou v úvahu. Jejich liberalismus je ve skutečnosti daleko horší skrytá totalita a s liberalismem má společné asi to samé, jako měl socialismus s demokracií a snahou o mír. Doufejme, že Orbán, který nás loni zachránil před nekontrolovatelným náborem tzv. uprchlíků ze Sýrie a Iráku má situaci v Maďarsku pevně v rukou a že i přes soustředěný a nenávistný útok z Bruselu se udrží PiS v Polsku a to přes klasickou a v polské historii dost častou „snahu“ kolaborantů typu Tuska a spol., kteří ve chvíli, kdy ztratí moc, jsou schopni svoji zemi zaprodat cizím mocnostem. Nakonec bolševik Marchlewski (vynechám-li polské komunisty od konce 2. světové války), nebo nejrůznější magnátské rody z doby ještě dřívější jsou toho bohužel hmatatelným důkazem.
Jako perličku na závěr bych dodal vzpomínku na Václava Havla, spolutvůrce onoho úžasného liberalismu, který se dneska již naštěstí kymácí v základech (bohužel nelze vyloučit, že to, co přijde po něm bude až zas tak taková sláva). Ještě v době jeho prezidentování se vyjádřil, jaká je škoda, že na tom nejsme jako ti Maďaři, když ti mladí odešli na západ na univerzity a teď se vzdělaní a prozápadní vrací a jmenoval v prvé řadě jistého mladého politika – Viktora Orbána a zmiňoval i stranu Fidesz. Měl pravdu, jedna z mála věcí, ve kterých pravdu měl. Já tady bohužel žádného Orbána nevidím, něco jako PiS taky ne, nicméně ona neomarxistická „výchova a „propaganda“, kterou nám zde soudruzi na čele s Havlem prováděli od prvních dnů po té tzv. sametové revoluci je balvan, který půjde odvalit asi dost těžko. Bohužel.
A jen tak mimochodem, prohlédněte si, kdo sponzoruje Hlídacího psa a kdo onen článek, který nám zde Hlídací Pes prezentuje…bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo smutné a trapné.
Viktor Orbán, podobně jako Václav Klaus, původně skutečně vystupoval jako velmi liberální ekonom. Oba dva ovšem – když jim hrozilo, že půjdou od válu – se dali na nacionalistický populismus. Ano, Orbán to má pevně v rukou – úplně stejně jako Erdogan a Putin. To už je opravdu lepší Sobotka s Babišem…
Jenom na doplnění. Orbánovi hrozilo, že půjde od válu? V máte velice špatnou paměť nebo nejste schopen fakta hledat. Viktor Orbán vyhrál drtivě volby po skandálu typicky proevropské socialistické strany vedené Ferencem Gyurcsanym v roce 2006, kdy se na neveřejném jednání v rámci strany přiznal k podvodům a lhaní, avšak v roce 2010 vyhrál Viktor Orbán drtivě volby, ale ne díky příklonu k nacionalismu, jak se zde snažíte tvrdit, ale díky marasmu, ve kterém se Maďarsko po desetileté vládě MSS v kombinaci se světovou hospodářskou krizí ocitlo. Byla to hospodářská politika a ekonomický stav Maďarska ve vazbě na až lokajský vztah k EU, která dala Orbánovi onu dvoutřertinovou ústavní většinu. To, že zakročil proti naprosto nestydatému počínaní především rakouských bank, vedlo k jeho halasnému obviňování z nacionalismu a všech možných „pravicových“ úchylek, nicméně byla to ekonomika, či spíše její stav a ne nacionalismus, který ho nahoru (zpět – předtím byl premiérem pouhé dva roky) vynesl.
No, a co se týká Václava Klause, ten byl skutečným liberálem vždycky (někdy – v politice až naivním, nakonec v ekonomice taky…) a od „válu“ jak píšete odešel poté, co se bez problémů podřídil ústavnímu pořádku ČR a nesnažil se přes svoji (přes onu nešťastnou amnestii) celkem neotřesitelnou popularitu za každou cenu kandidovat potřetí. To, že se k lecčemu vyjadřuje, má svůj názor nemohou strávit lidé, kteří dévotně nazývali Václava Havla prezidentem v době, kdy jím dávno nebyl a doufali, že by po skončení mandátu mohl kandidovat znova…..
Orbánovi hrozilo, že půjde od válu, podstatně dřív, když ho porazili socialisti a ukončili tak jeho první vládu – už tehdy se dal na nacionalismus.
Hospodářsky se Maďarsko jakž takž konsoliduje poslední rok – předtím to byl, jak správně píšete, marasmus. Například ve srovnání se Slovenskem šli těžce do kytek.
Klause už chválí jen ti, kterým opravdu není pomoci.
Je zajímavé, že na propagandisticky vzornou reakci z předchozího vlákna nelze už reagovat.
Tady to ještě jde, takže – ptáte se, co je tak strašného na Lisabonské smlouvě a jestli jsem ji četl? Vy asi ano, oblíbený argument lidí vašeho typu s nulovou důvěryhodností. Já samozřejmě ne. Ale základní principy byly vysvětlovány a objasňovány mnohokrát a dost podrobně. A byly i dost diskutovány. Nakonec celá ta Lisabonská smlouva připomíná obchodní podmínky při nevýhodných půjčkách a podobných podezřelých transakcích. Rozsah a množství slov má odradit a maximálně znejasnit význam a hlavně skrýt podstatné věci.
Stačí si připomenout, že původně nám byla vnucována jakási ústava EU, která definovala evropské zákony a dokonce i symboly. Přicházela s evropským prezidentem a dokonce i ministrem zahraničí. To narazilo na odpor (a nejen ve Velké Británii) a tak následovala Lisabonská smlouva. Lisabonská smlouva – sám název měl mírnit odpor ke slovu ústava a tak, (jednalo se o kosmetické úpravy oné původní „ústavy“ a už samo o sobě to byl de facto podvod) měla vést k zpřehlednění a větší akceschopnosti Evropské Unie (tak to bylo s obvyklou bombastičností deklarováno). Toho mělo být dosaženo opuštěním sytému trojí většiny při hlasování v Radě (definované počtem států, jejich váženými hlasy a podílem obyvatelstva, který na EU představují) a zaváděním systému dvojí většiny, konkrétně opouštěním kritéria vážených hlasů. Jinými slovy oněch 55% států a 65 % obyvatel. Už méně se hovořilo o tom, že Lisabonská smlouva přišla s principy, které daly EU možnost získávat nové (a zcela zbytečné) pravomoce a rušit právo veta v dalších oblastech bez další ratifikace. Příkladem je zjednodušený postup pro přijímání změn primárního práva, kdy přechodová klauzule umožňuje Evropské radě, aby dále zvyšovala počet oblastí, kde se v Radě rozhoduje kvalifikovanou většinou.
No a nejhorší věcí Lisabonské smlouvy (kterou jsem nečetl) je, že doložka flexibility Radě na návrh Komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu jednomyslně přijmout vhodná opatření k dosažení cílů Unie i v případě, že Smlouva k tomu nedává Unii nezbytnou pravomoc.
Kompromisem je přejmenování ministra zahraničních věcí EU a zavedení nové funkce „Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“.
Když si to shrneme, jedná se (na rozdíl od stručné a jasně každému průměrnému jedinci zcela srozumitelné ústavy USA i s dodatky – kterou jsem četl) o rozsáhlý paskvil, který má zakrýt fakt, že čtyři největší státy Unie (dneska už jen tři) mohou se svými lokaji z Beneluxu přehlasovat tu jihoevropskou a především východoevropskou chátru s tím, že vybrané země z ní případ od případu využijí s pomocí jak politické tak přímo finanční korupce.
Co tedy Lisabon přinesl? Označení „zákon“ EU a „rámcový zákon“ EU byla vypuštěna, zůstala dosavadní označení „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o ústavních symbolech, jako vlajka nebo hymna. Vynechán byl rovněž pojem „Ústava“.
Takže, ústava se to nejmenuje, ale vlastně to „jako“ ústava je a vnucuje všem „právní subjektivitu Evropské unie“, ale nebudeme o tom mluvit. Nebudeme tomu říkat zákony, ale i nadále to budou nařízení, směrnice atd. Hlasování zašmodrcháme tak, aby z toho nebylo až zas tak zřejmé, o co jde, ale aby bylo možné dosáhnout toho, co je cílem těch největších „evropanů“ a to rozhodně není prospěch dvou třetin Evropy a jejich obyvatel není, natož pak nějaká rovnost v právech, ale i povinnostech. Tohle pochopí každý soudný člověk, který si dokáže dát věci do souvislostí a slouží mu trochu paměť.
Pak byla u nás přijata (vnucena) onou dvoutřetinovou většinou, kterou se ale moc neohánějte, nakonec i komunisti se chlubili, že v roce 1948 se dostali k moci zcela legální parlamentní cestou, pro jistotu už od té doby žádné další svobodné volby nepřipustili. Paralela je v tom, že i tady o Lisabonské smlouvě nebylo žádné referendum a Francouzi a Holanďané si museli referendum zopakovat, aby hlasovali na druhý pokus „správně“. A jen tak na okraj – onoho referenda o vstupu do EU v roce 2003 před Lisabonem se zúčastnilo 55,2 % oprávněných voličů a pro schválení smlouvy se vyslovilo 77,3 % hlasujících. A drobná poznámka – je pozoruhodné, že to, že se pro vstup výslovně vyslovilo 42,7% všech oprávněných voličů (tedy ne většina) bylo při zmínění později hystericky nejrůznějšími eurofily a eurohujery odsuzováno jako nedemokratické tvrzení.
Vaše reakce na Petrph o něco výše končí typicky arogantním povzdechem, co dá fušku osvěta. Vy to máte za úkol? Patříte k tomu mozkovému trustu, co má za úkol prosazovat tzv. evropské hodnoty?
Vaše lhaní o dotacích je taky osvětou? Nebo primitivní propagandou? Nejedná se zdaleka o zemědělské dotace, ale když je EU tak rovná, tak proč má polský zemědělec mnohem menší dotaci např. na výměru než zemědělec ve Francii? Jste schopen vysvětlit, co myslíte tvrzením, že z dotací udělali korupci až čeští politici? Myslíte, že oněch 250 mil. CZK na propagaci Evropských fondů, které šetřil NKÚ, slouží svému účelu a nebo je to legální prostředek korupce médií za účelem manipulace lidí? A čím je podpora různých těch občanských hnutí a neziskovek, podporujících s naprostou nekritičností cokoliv, co z EU přijde?
Mohl byste mi napsat, které zestátnění polských médií a kdy myslíte? Jen tak, mezi námi – zatímco my jsme vstoupili do EU na základě referenda, ve kterém se „většina“ vylovila pro vstup, zatímco ani ne čtvrtina byla proti, jak to, že v souvislosti s posledními volbami v Polsku, kde proevropští kolaboranti skončili drtivou porážkou EU šikanuje Polsko a vyslovuje obavy o jeho demokracii a dokonce se ho chystá soudit, přičemž jeden z prvních argumentů těch horlivých zastánců „proevropských“ stran je, že voleb v Polsku se zúčastnilo 50,9% voličů a že PiS nemá právo pomalu ani vládnout, natož pak na ústavní většinu, protože ho volilo „pouze“ 37,58% z oněch 50,9%. Zajímavé. A že to nevadilo, když vyhrál Tusk a spol. A účast ve volbách byla nižší, než nyní. Totéž jsme slyšeli hned po oznámení výsledků Brexitu, že prý oněch 52% nepředstavuje většinu. A že by se hlasování o Brexitu mělo opakovat. Tvrdíte, že polská média jsou zcela nedůvěryhodná. A europropaganda na všech stranách, ve veřejnoprávních médiích nebo například články pánů Palaty (speciálně o Polsku) či pana Mánerta na iDNES jsou vzorem objektivní a vyvážené žurnalistiky s hlubokou znalostí věci?
Napíšete-li, že byste byl naopak raději, kdyby tady opravdu rozhodovalo Německo, vypovídá to nejen o vaší malosti, ale i o tom, proč se tady tak snažíte. Fráze typu – za loňský rok měli přebytkový rozpočet – srovnejte si to s Topolánkem, Nečasem nebo Rusnokem. A víte proč? Co třeba ty půjčky německých (nejen) bank, co se vrací z oné unijní „pomoci“ Řecku? A co že jste tak zapomněl na Zemana, Špidlu, Grosse, Paroubka a především nynějšího Bohuslava Sobotku, prostě všechny ty sociálně demokratické premiéry, kteří dluhovou spirálu odstartovali a rozjeli na plné pecky (což trvá dodnes). A co že se vám tam vytratil Václav Klaus jako předseda vlády? Za toho byly taky dluhy, jako dneska?
Asi vám vezmu iluzi, ale zrovna Německo už dávno není vzor pro nikoho, hlavně ale štve čím dál tím víc vlastních obyvatel, soudě alespoň z dost bohatých osobních zkušeností (ne propagandistická školení jako podle všeho u vás, ale dlouhodobé pracovní vztahy a možnost třeba srovnávat Švýcary, Němce, Holanďany a třeba Rakušany…..), ale máte to asi napsané v těch vašich notičkách, takže to tady budete asi i nadále opakovat.
Naštěstí, čím více rozvášněné propagandy a frází, které už jsme slyšeli a slýcháváme ze všech stran, tím méně argumentů a každý soudný člověk to pozná. Je komické, jak ta vaše propaganda typově odpovídá té proruské. Stejná absence argumentů, stejné opakování polopravd a lží a stejné absurdní konstrukce, nemáte si s těmi putinomily opravdu co vyčítat. Vaše osvěta tady je úplně, ale úplně, ale úplně zbytečná.
Je tam jedna chyba v překladu (případně má autor nedokonalou angličtinu): místo „současný předseda SNS Ján Slota“ má být „tehdejší předseda SNS Ján Slota“.
Pak jsou tam ovšem věci, které nejsou pravda „Fico dokonce v souvislosti s kvótami na uprchlíky, jež navrhuje německá kancléřka Angela Merkelová, pohrozil, že vystoupí z EU“ nebo „se Orbán stavěl proti systému kvót, který navrhovalo Německo“ – FICO o žádném vystoupení z EU nemluvil a kvóty nenavrhuje Merkelová ani Německo.
Na druhou stranu má autor pravdu v tom, že až díky Orbánovu vypjatému nacionalismu výrazně posílil Jobbik a Ficova nacionalistická rétorika umožnila SNS vstát z mrtvých a posílila Kotlebu.
Slota opraven. Děkujeme za upozornění.
Zemanovy výroky o muslimech připomínají výroky nacistů o Židech – stejná míra primitivního zjednodušení a zevšeobecnění – nechtějí pracovat, nýbrž parazitovat, podporují terorismus a všichni musíme být připraveni a jeho žena Ivanka prý už umí i střílet.
Zeman při své inteligenci si neuvědomuje, že tihle muslimští teroristé zabíjejí z 99% zase muslimy? Že je to prostě náboženská válka jakou Evropa zažila v daleko ničivější formě ještě ze 17.století? Tehdy v ní zahynula 1/3 všech Evropanů. Dnes hynou sice jen stovky Evropanů a z Čechů ještě ani jeden, přesto se zdá možné, že tato zemanovská hysterie a jakási národní předposranost zničí českou zatím stále liberální demokracii, nebo co z ní ještě zbývá. Už jsme na svých 10 migrantů přijali 4000 policistů a lidi řvou o tom, že nebudou živit migranty a místo toho živí 1000x dražší policii zbytečně a ani nemuknou. Co se vůbec dnes děje v Chovancově policii je cirkus. Jsou-li lidi stejně zmasírovaní a zmanipulovaní jako dnes v Rusku, neliberální demokracie může nakonec být stejně hnusná a nesnesitelná jako diktatura.
To Taoiseach : Pár poznámek k oné osvětě „co dá fušku“
Za prvé, jistě jsem chtěl srovnávat EU s USA, protože pořád předpokládám že jestli má mít EU nějakou budoucnost, musí se přetvořit v podobnou federaci jakou jsou USA. Proboha, vždyť ten bruselskej bordel na kolečkách není nic. Nemá dokonce ani vládu, nemá společnou armádu ani federální policii,nemá ani společnou ochranu hranic, nemá jednotnou zahraniční politiku, nemá vlastní velvyslance v cizích státech, dokonce nemá ani jednotnou měnu platnou po celém území.
A za druhé, to jste nějak popletl, náš problém s Kanadou vůbec nemohlo řešit jednání Komise o vízech k nám. To je skutečně náš problém a naše chyba, koho si necháme vpustit na naše území díky rozhodnutí bruselské komise. Ale šlo o bezvízový styk směrem ven do jiných států. A tam se obávám že jednání té komise muselo mít nulový výsledek. Protože právě ty cizí státy vůbec nemohly mít diplomatický zájem na tom aby to co povolily bilaterálně občanům Velké Británie, Německa, Francie automaticky a bez dalších kontrol rozšířily na další (všechny) státy EU. Nejen třeba ČR, Slovenska ale i třeba Rumunska. Nebo nedejbože (kdyby později vstoupilo do EU), tak třeba i Turecka. Ostatně sám vedle kolegovi píšete že “ šlo o požadavek aby sedmadvacítka vyvíjela větší tlak na Kanadu kvůli vízům pro Česko a další země Unie“, což je právě něco jiného než dohoda o společném bezvízovém styku pro celou EU najednou. A vlastně ten větší tlak neměl žádný význam, i proto že jak jsem psal, EU vlastně žádné společné zahraniční diplomatické zastoupení nemá a vše skutečně důležité si diplomaticky dojednávají členské státy EU sami a primárně ve vlastním zájmu
K těm vízům s Kanadou jsem dohledal toto:
Spor s Kanadou o víza má dlouhou historii a stojí za to si jí krátce připomenout. Na jaře roku 1990 Československo jednostranně zrušilo vízovou povinnost pro občany Kanady a o podobném kroku se snažilo přesvědčit i své partnery na druhém břehu Atlantiku. Když se to nepodařilo, byla víza pro kanadské občany znovu zavedena (od srpna 1991).
Na jaře 1996 došlo ke vzájemnému zrušení vízových povinností, idylka však netrvala dlouho. Už během roku 1997 se řada českých občanů – v drtivé většině Romů – rozhodla požádat v Kanadě, s odkazem na rasovou diskriminaci, o azyl. Imigrantskou vlnu ještě podpořila reportáž TV Nova o „ráji na zemi“, který na Romy v Kanadě čeká.
Od října roku 1997 tedy Kanada znovu zavádí víza (Česko ji následuje v roce 2001, po vstupu do Unie v roce 2004 je ovšem musí zrušit), která po všech našich občanech požaduje až do podzimu 2007.
Uvádí se zde tedy, že po vstupu do Unie jsme pro Kanaďany viza k nám museli zrušit….navíc Kanaďané přesunuli vízovou agendu do Vidně, ačkoliv tady mají velvyslanectví, předpokládám, že „přesunuli“ pouze konzulární odbor.
V tom druhém odstavci máte pravdu, nakonec i to tvrzení (vydávané za ukázku evropské soudržnosti a solidarity) o tom, že pokud v některé zemi nemá jedna země EU diplomatické zastoupení, mohou se obrátit na zastoupení jiné země EU, pokud tam zastoupení má je zcela v praxi iluzorní a případů, kdy se třeba našim občanům vysmáli nebo se tvářili se, že neví, o co jde, bylo popsáno dost.
Bordel na kolečkách nemá sice nic z toho, co popisujete, ale tváří se, jako by to měl. Merkelová s Hollandem jednají během EU a přitom k tomu absolutně nemají žádné oprávnění a když jde o důsledky (uprchlická krize, Turecko) vnucují svoji vůli (svoje zájmy, které jsou logicky v rozporu se zájmy ostatních zemí) přes svoje loutky v EU a je jedno, jestli jsou to ti Junckerové nebo Schulzové, jejichž často nevybíravá a arogantní vyhlášení mají za úkol testovat, co kdo snese.
Integrace nepochybně bude dál postupovat. Jenže členské státy se nechtějí vzdávat pravomocí. S armádou je to dost problematické kvůli smluvně zakotvené neutralitě některých států. Ale v každém případě bude Evropa vždycky vypadat jinak než USA. A ostatně, když si vezmeme uskupení NAFTA – z atributů, které uvádíte, nemá nic.
Samozřejmě vím, že k nám Kanaďani mohli jezdit bez víz už před vstupem do Schengenu. Jen jsem zdůrazňoval že o vízech k ním opravdu nemůžou jednat jednotlivé státy.
„To je skutečně náš problém a naše chyba, koho si necháme vpustit na naše území díky rozhodnutí bruselské komise.“ – Té větě ani trochu nerozumím. Schengenská víza platná pro celé jeho území může vydávat každý členský stát Schengenu. Ti, kdo nepotřebují vízum, se taky můžou po celém území volně pohybovat. Je to dáno dohodou Schengen II, a není to žádný náš problém ani žádné rozhodnutí Komise.
Zájmy různých států jsou vždycky různé – a o tom se vede jednání. Většinou to je něco za něco, a ne nulový výsledek.
Větu, kterou citujete, napsal kolega.
Tak já nevím, zda třeba vyjednávání o clech v rámci WTO není „skutečně důležité“. Ve skutečnosti je to tak, že když se najde politická shoda (Evropská rada nebo Rada), že chceme něco dojednat (třeba TTIP), je Komise pověřena vedením (detailních technických) jednání. Aparát na to má dostatečný, žádné „diplomatické zastoupení“ není třeba.
Ale no jistě že „.Jenže členské státy se nechtějí vzdávat pravomocí. „.. V tom je právě jádro pudla a v tom je právě ten rozdíl mezi federací a konfederací.
Ergo, pokud je tedy budoucnost EU v konfederaci, tak je nutné z toho vycházet. A potom tedy není důvod k jakékoliv hlubší „integraci“ a jakémukoliv dalšímu se vzdávání se pravomocí jednotlivých států vůči EU. Potom se dokonce může zrušit europarlament a eurokomisaři a zrušit celý bruselský úřednický aparát. Pak skutečně stačí aby se na společných summitech EU scházeli premiéři či ministři jednotlivých členských států a projednávali společné a sporné body..