Počet českých firem, které mají vlastníka se sídlem v daňovém ráji, ke konci roku 2015 dosáhl 13 419 a meziročně mírně vzrostl. Nejvíce si české společnosti oblíbily Nizozemsko, své sídlo tam má zhruba 4500 českých firem.

Mezi nimi například i Linet podnikatele Zbyňka Frolíka. „Potřebujeme klid a stabilitu, ne permanentní změnu zákonů. Chtěli bychom, aby se nám politici do byznysu co nejméně pletli, aby byly zákony jednodušší, aby byly průhledné a aby nebyly tak časté změny,“ vysvětlil Frolík Českému rozhlasu, co jej k změně sídla vedlo.

Podle analytika Michala Řičaře ze společnosti Bisnode je Nizozemsko typickým daňovým rájem.„Zejména právě proto, že poskytuje stabilní legislativní základnu, tam firmy často zakládají své mateřské společnosti, z nich pak vznikají v dalších členských státech dceřiné společnosti. Díky zamezení dvojímu zdanění je to i perfektní země, která poskytuje prakticky minimální daňovou zátěž,“ řekl v rozhovoru pro HlídacíPes.org a pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Právě Bisnode pravidelně sestavuje přehled toho, kolik českých firem má své sídlo v daňových rájích:

I když ve vnímání veřejnosti jsou typickým daňovým rájem exotické země typu Seychely, Belize nebo Panama, u českých firem to tolik neplatí.

Daňový ráj  může být i Česko

„Daňovým rájem může být podle okolností i Velká Británie, Lichtenštejnsko, Nizozemí. Právě tím, že mají vyspělejší prostředí, větší stabilitu, dohody o ochraně investic. Nebo nabízejí třeba úlevy – jako Nizozemsko – pro start-upy z oblasti informačních technologií,“ říká expert na daně a korporátní daňové poradenství Petr Frisch ze společnosti ProFactum Consulting.

Za jistých okolností může být podle něj daňovým rájem i Česká republika. „Třeba z pohledu občana německé republiky, je Česko daňovým rájem pokud jde o jeho vlastní zdanění. Může se rozhodnout, zda 45 % v Německu, nebo 15 % v České republice. Je spousta německých občanů, kteří sem přesídlili, do Německa to nemají daleko a platí tu mnohem menší daně než v Německu,“ říká Frisch.

To, že Česká republika může být při vhodné konstelaci pro některé firmy aspoň dočasně daňovým rájem, potvrzuje i Michal Řičař: „Za daňový ráj v podstatě může být označena jakákoli země, která určitým způsobem zvýhodňuje určitou skupinu. Třeba za premiéra Paroubka tu byl tlak na velké investice a lákání zahraničního kapitálku a v tu chvíli byla Česká republika pro velké investory daňovým rájem.“

Celkový počet českých firem v daňových rájích – přibližně 13,5 tisíce – není v poměru k celkovému počtu firem nijak významný, představuje zhruba tři procenta. Jejich základní kapitál v součtu činí 417 miliard korun.

„Mnoho nových firem v daňových rájích nevzniká, spíše se tam už etablovaly a našly si cestu, jak významně optimalizovat daně. Mnohé z nich volí daňové ráje ne vždy kvůli nižším daním, ale také kvůli anonymitě,“ upozorňuje ekonom Michal Řičař.

Dá se však předpokládat, že počet firem, které v zahraničních jurisdikcích hledají hlavně anonymitu bude klesat. Je za tím i mezinárodní tlak a snaha s ohledem na zisky z korupce, zločinu či praní špinavých peněz odkrývat skutečné vlastníky firem.

„Omezování anonymity souvisí to i se zdaněním. Pokud finanční úřady v domovské zemi budou vědět, kdo je skutečným vlastníkem, budou si moct ověřit, zda je celá struktura takříkajíc jenom na papíře, nebo zda má opodstatnění,“ podotýká daňový expert Petr Frisch.

Zatím jen 50 miliónů

Snahu dobývat z dříve nedobytných míst informace o tuzemských firmách potvrzuje i česká finanční správa. „V rámci celorepublikové kontrolní akce provedly loni finanční úřady u českých firem desítky šetření, zaměřených na vazby a transakce se subjekty v daňových rájích,“ říká mluvčí Generálního finančního ředitelství Petra Petlachová.

Výsledkem akce bylo dodatečné doměření daně z příjmů v částce 50 milionů korun. I když v poměru k množství peněz, jež v daňových rájích celosvětově končí, jde o bezvýznamnou částku, ukazuje to na jasný trend.

„V souvislosti s rozšiřující se mezinárodní spoluprací má aktuálně Česká republika uzavřené mezinárodní smlouvy i se státy, které jsou považovány za daňové ráje,“ potvrzuje Petlachová.
Možnost ověřit si potřebné informace má tak česká finanční správa díky mezinárodním smlouvám dohodám na Kypru, v Panamě, Lichtenštejnsku, Britských Panenských ostrovech, Bahamách, na ostrovech Man, Jersey či Normanské ostrovy.

Další možností získání informací je mnohostranná Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech, k níž přistoupilo již přibližně 90 států světa, mezi nimi i Mauricius a Seychely.
„Kontrolní činnost finančních úřadů v této oblasti bude pokračovat i v letošním roce, a to i s ohledem na skutečnost, že počet českých společností, které mají své vlastníky v daňových rájích, neklesá,“ upozorňuje Petlachová.

Podle mezinárodní protikorupční organizace Transparency International (TI) by daňové ráje měly ze světové ekonomiky v ideálním případě zcela zmizet. „Hlavní problém je, že je to nástroj, jak odvádět velkou část zisků a utíkat z daňových povinností v zemích, kde se ty zisky generují,“ říká ředitel české TI David Ondráčka s tím, že v daňových rájích končí z celého světa sumy odpovídající trilionům korun.

„Podstatné je, aby se na zániku daňových rájů shodli lídři hlavních světových ekonomik. Je zapotřebí vytvářet tlak, třeba tím, že když daná země nebude spolupracovat, nebude poskytovat informace, tak veškeré platby či dividendy z této země budou automaticky daněny,“ navrhuje Ondráčka. Tlak má podle něj směřovat i na samotné firmy: „Ten, kdo bude své peníze odvádět do daňových rájů a vlastně je nedanit, musí být postupně omezován na možnostech získávat veřejné peníze, zakázkami počínaje a nejrůznějšími dalšími podporami konče.“

Ráje jsou i v EU

Podle Petra Frische je však pravděpodobné, že daňové ráje nezmizí. Už proto, že mezi těmi často využívanými jsou Spojené státy i země Evropské unie – Nizozemí či Lucembursko
Problematická je prý i námitka, že danit by se mělo tam, kde zisk vzniká. „Jestliže máte nadnárodní společnost s pobočkami po celé Evropě, tak kde vzniká ten zisk? Podle tohoto názoru by se musela tato firma rozdělit a nemohla by mít mateřskou společnost v jedné zemi,“ říká Frisch.

Podnikatelská veřejnost bude podle něj vždy posuzovat jednotlivé daňové režimy a využívat výhody, které se jí legálně nabízejí. „Na optimalizaci daní není ekonomicky nic špatného, něco jiného je anonymita a veřejné peníze. Pokud veřejné peníze končí někde u anonymních firem, je to špatně. I Česká republika už zavedla, že firma, která žádá o veřejné peníze nesmí být anonymní. To je správný směr i signál do tržního prostředí,“ říká Michal Řičař z Bisnode.

I když Česká republika kvůli daňovým rájům o část daňového výnosu nepochybně přichází, otázkou je, zda si za to nemůže i sama. „Tím, že zde není lepší prostředí pro podnikání, tím, že máme problémy se zadáváním veřejných zakázek. Pokud se odstraní tyto problémy a odstraní se kompletně anonymita, myslím, že problémy s daňovými ráji se nás týkat nebudou,“ odhaduje Petr Frisch.

Tématem daňových rájů sed zabýval pořad Českého rozhlasu Plus Řečí peněz v sobotu 20. února.