Obhájci jaderné energetiky získávají v EU na síle, změnu táhnou i Češi
Česko už s plány na stavbu nových jaderných bloků nepatří v EU mezi několik „rebelů“, na které se ostatní dívají přes prsty. Evropské instituce během posledních dvou let pomohly renesanci jaderné energie a letos na jaře ji prohlásily dokonce za strategickou technologii pro dekarbonizaci EU. Příznivci jádra jsou v novém europarlamentu aktivní: sešli se hned během první plenární schůze v červenci ve Štrasburku a řešili, co dál.
Právě ve Štrasburku se před necelými třemi lety zformovala skupina europoslanců napříč frakcemi, kteří fandí rozvoji jaderné energetiky. Právě tehdy se pohled do té doby převážně protijaderného europarlamentu začal měnit.
Spoluzakladatelem skupiny je Alexandr Vondra (ODS, ECR), který se dostal do Evropského parlamentu i letos. „Když jsem byl zvolen v roce 2019, přihlásil jsem se do Výboru pro životní prostředí, který tehdy začínal řešit Green Deal. Bylo mi jasné, že tento výbor bude největším „bojištěm“, protože tato politika bude ovlivňovat životy lidí,“ říká.
Vondra se tehdy stal koordinátorem Výboru pro životní prostředí (ENVI) za frakci konzervatistů (ECR) a také stínovým zpravodajem pro dokončování zelené taxonomie. Tedy seznamu technologií, které jsou doporučeny bankám a investorům jakožto udržitelné a tudíž i vhodné pro investice. „V taxonomii ale chyběla jaderná energie. A já jsem od začátku říkal, že bez jádra žádnou dekarbonizaci neuděláme,“ vysvětluje Vondra.
Začal proto organizovat založení meziparlamentní jaderné skupiny v Evropském parlamentu. Proces trochu zbrzdila pandemie, ale v listopadu 2021 skupina oznámila svůj vznik. Předsedou se stal francouzský europoslanec Christoph Grudler (Renew), místopředsedy jsou Alexander Vondra (ECR), François-Xavier Bellamy (EPP) z Francie, Tomas Tobé (EPP) a Karin Karlsbro (Renew) ze Švédska, a Cvetelina Penkova (S&D) z Bulharska.
Členy skupiny pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě jsou také europoslanci z Finska, Belgie, Holandska, Slovinska, Rumunska, Slovenska a další.
I Němci už vnímají, že je jádro zpět
„Našli jsme cestu, jak jádro dostat do zelené taxonomie EU, a sice přes delegované akty Evropské komise. Při schvalování reformy energetického trhu jsme pozměňovacími návrhy prosadili, že se i v jaderné energetice budou moci uzavírat tzv. contracts for difference (CFD), tedy smlouvy o vyrovnání rozdílů cen. To je základní předpoklad, aby vůbec mohl někdo postavit jadernou elektrárnu. Takto budou také postavené nové bloky elektrárny Dukovany,“ podotýká Vondra.
Mezi preferované technologie se podařilo prosadit i malé modulární reaktory; i ty tedy budou moci využít evropské peníze.
Evropská investiční banka dosud investice do jádra odmítala; v novém volebním období se chce skupina i proto zaměřit na možnosti financování projektů jaderné energetiky.
Klíčové bude, aby jádro získalo podporu především mezi Němci, kteří do společného evropského rozpočtu stále přispívají nejvíce. Alexandr Vondra si ale podle svých slov všímá, že v Německu už odpor proti jaderné energetice pomalu oslabuje.
„V Paříži se konal loni na konci listopadu opět po dvou letech tradiční Veletrh nukleární energetiky (World Nuclear Exhibition, WNE). A velký pavilon tam měla tentokrát i firma Siemens. V Evropském parlamentu navíc vidím, že mezi poslanci za CDU přibývají hlasy pro jádro. Takže myslím, že Němci už začínají přeci jen vnímat, že jádro je zpět, a pomalu se emancipují od rozhodnutí bývalé kancléřky Merkelové,“ řekl pro HlídacíPes.org Vondra. Ten rozhodnutí Angely Merkelové po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě vnímá jako velkou chybu, „která téměř zničila energetický trh ve střední Evropě“.
Jedenáct zemí chce spolupracovat
Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny v EU v posledních letech klesal, především v důsledku odstavení německých jaderných elektráren, v budoucnu by se měl ale trend obrátit.
Na tom, že bude jaderná energie považována za strategickou technologii pro dekarbonizaci EU, se dohodly Rada EU a Evropský parlament letos v únoru během trialogu o návrhu Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi (Net-Zero Industry Act, NZIA).
Konkrétně to znamená například to, že továrny vyrábějící komponenty pro tyto technologie budou moci využívat zjednodušených povolovacích řízení. Rozvoj infrastruktury pro rozšíření jaderné energie v Evropě by mělo usnadnit také to, že tyto projekty budou upřednostňovány ve veřejných zakázkách.
Jednání o renesanci jádra probíhají i na úrovni jednotlivých zemí. Na užší spolupráci „v celém dodavatelském řetězci jaderné energetiky včetně nových technologií, jako jsou malé reaktory,“ se domluvilo loni na konci února jedenáct států na setkání ve Stockholmu.
Dohodu o spolupráci zde podepsaly Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Chorvatsko, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.
Jádro jako strategická technologie?
Jádro má ale v EU i nadále své odpůrce. Vedle Německa a Rakouska je to také Lucembursko, protestují stále i zelené politické strany, které požadují, aby byla jaderná energie vyřazena i z taxonomie, kam se dostala v roce 2022.
Kupříkladu německá nevládní organizace Deutsche Umwelthilfe označila únorovou dohodu v trialogu za pochybný kompromis „ve prospěch drahých a rizikových technologií“.
Označit jádro za strategickou technologii odmítala ještě loni v březnu i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Jaderné elektrárny provozuje nyní celkem 13 z 27 států EU. Největší podíl má jádro ve Francii: v roce 2022 pocházelo 48,4 % jaderné energie vyrobené v EU z Francie. Na druhém místě bylo Španělsko s podílem 9,6 %, následované Švédskem (8,5 %) a Belgií (7,2 %).
Německý spolkový sněm rozhodl o postupném vyřazení jaderné energie v Německu po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima I v březnu 2011. Jaderné elektrárny měly být odstaveny do konce roku 2022. Posledních tři nakonec ukončily provoz až loni v dubnu.
Od té doby je Německo čistým dovozcem elektřiny, celkově muselo loni dovézt téměř osm procent spotřebované elektřiny. V roce 2023 zajišťovaly výrobu elektřiny v Německu: hnědé uhlí 17 procent, černé uhlí 8,6 procent, jádro 1,4 procent, zemní plyn 15,5 procent, obnovitelné zdroje 52 procent (vítr 26,8, fotovoltaika 11,9, vodní energie 3,8, biomasa 8,5).
Německo je nadále největším producentem hnědého uhlí v EU. V roce 2023 se zde vytěžilo přibližně 46 % celkové produkce EU. Následují Polsko (18 %), Česká republika (13 %), Bulharsko (9 %), Rumunsko (7 %).
Nejvyšší emisní stopa výroby elektřiny byla v Polsku, kde se těží téměř všechno černé uhlí v EU.
Díky celkovému snížení výroby elektřiny z uhlí v EU ale klesla emisní stopa CO2 za posledních pět let o 29 %. EU chce být do roku 2050 klimaticky neutrální. Do roku 2030 plánuje snížení emisí skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
12 komentářů
No tak to vidíme brzy, když si česká vláda vybrala k výstavbě jaderných bloků místo francouzské firmy korejskou.
Jakou teď k tomu obdrží z EU podporu
JE je naší prioritou, ale přináší to mnoho problémů. Dva jaderné reaktory v podání KHNP v Dukovanech,pravděpodobně zhorší vodní situaci na jižní Morave, která je jiz na hraně kritické situace. Korejská společnost má vynikajici reaktory chlazené mořskou vodou, nemá reaktory chlazené sladkou vodou. Realizaci dvou bloku bude nastaven trend na proměnu kulturní krajiny jižní Moravy na savanu směřující k polopousti. JE lze budovat v krajině, kde je nadbytek vodních zdrojů. Může nastat situace po realizaci dvou jaderných bloku v Dukovanech, že se bude muset zajišťovat dostatek vodních zdrojů z Dunaje. Francie vypinala JE vloni pri nedostatku chladící vody. Je to problematický úspěch. Německo je vyspělá země a jejich rozhodnuti o JE nelze brat zjednodusene a nebrat v úvahu možné vývojové problémy.
Bohužel, pouze sbírka dojmů, žádná fakta, čísla z geologického průzkumu, ani náznak jiného řešení. Každý by rád svítil, topil, vařil, pekl a sledoval bednu, hlavně, aby se ta elektřina vyráběla u sousedů a nehyzdila „naši“ krajinu… Jak hloupé, sobecké a krátkozraké.
Německo je takový navoněný zloděj Evropy. Zruší jaderné elektrárny, ovšem elektřina z jaderných elektráren mu nesmrdí. Navíc si ji může dovolit nakupovat, když přeprodává nejen ČR ruský plyn s přirážkou 400% a tím si lepí díry v rozpočtu a hlupáci platí. Děkuji Babišovi a jeho ANOvoličům, že se vykašlali na stavbu plynovodu z Polska Stork II a tím pomáhají udržovat vysoké ceny plynu a sponzorování Německa českými domácnostmi a průmyslem.👎
Jih Moravy se stává savanou v důsledku likvidace lesů na Šumavě, která vyvolává termiky, blokující a tříštící dešťové mraky putující od západu, ve směru převládajících dešťů.
Spotřeba vody pro chlazení JE tu vodu nezničí. Naopak, okolo JE a po větru od ní je oblast dopadu kondenzované (na vodu) páry a zvýšených srážek.
U Dukovan se to např. projevilo katastrofálním nárůstem Borovice černé v Hadcové stepi (u Mohelna). Před zahájením chodu Dukovan bylo tamní mikroklima tak suché, že si tento strom ani neškrtl, od té doby musejí být tyto borovice pravidelně káceny, aby tam nevznikl na místě stepi se vcelku unikátními nanismy rostlin i živočichů fádní les z plevelné borovice.
Prosím vás, kde jste na tomhle byl?
Předně, JE krajinu nevysušuje, nemá jak.
JE potřebuje na chlazení velké množství vody, která se v případě Dukovan bere z řeky Jihlavy, z Dalešické přehrady. Mohelnská přehrada slouží jako vyrovnávací.
Čili to je voda, která už krajinou v okolí elektrárny prošla a ocitla se v řece, kterou by odtekla pryč, do jiné krajiny.
Elektrárna tu vodu nežere, voda se z chladících věží ve formě páry vrací zpět do krajiny.
Omezené množství chladící vody je problém známý už mnoho let, ale není to zdaleka tak tragické jak popisujete. Kvůli omezenému množství chladící vody nemohl být navržen blok o výkonu 1500MW, ale pouze 1000-1200MW. Větší výkon už by nebylo čím chladit.
Ona taky JE nemůže sebrat z řeky všechnu vodu ani vycucnout do sucha obě přehrady.
Druhý blok, který by se měl budovat s určitým zpožděním po prvním bloku už bude sloužit jako náhrada dvou stávajících VVER 440, které už jedou skoro 40 let a taky se nedají provozovat věčně. Výkonově to sice bude nárust, ale chladící technologie dneška jsou svojí efektivitou už někde jinde než sovětská technologie ze začátku 80. let minulého století.
Jádro zdraží elektřinu spotřebitelům, přinese nenulové riziko fatální havárie, zvýší problémy s odpadem. Stavba se podle evropských zkušeností prodraží a prodlouží. Obnovitelné zdroje budou tou dobou na třetině až pětině ceny, včetně akumulace. Politická chyba.
Bohužel pouze dojmy, žádná konkrétní čísla.
Docela zajímavé by bylo, znát vaši profesi, zda vaše kvalifikace má něco společného s oborem JE, strojírenství, elektronika, ekonom průmyslových staveb, výroba baterií a pod. Zda jsou vaše vize postaveny na nějakých skutečných základech.
Zatím naprosto jednoznačně zdražují elektřinu Občasné Zdroje. Jednak tím, že se musí dotovat jejich provoz, jednak tím, že se musí za drahé peníze řešit to, jak rozkolísávají síť. Právě tyto zdroje je třeba zlikvidovat, protože nejsou absolutně k ničemu.
OZE pořád nebude schopné zajistit oblast základní spotřeby, ať už v rámci dne nebo roku.
Nejdříve je potřeba mít zajištěnu základní spotřebu stabilním zdrojem a pak je možné postupně zvyšovat podíl OZE, tak jak se bude zlepšovat technologie.
Jenže pokud pokryjete potřebu stabilními zdroji, OZE budou natolik zjevně k ničemu, že se jich bude dožadovat pouze pár zelených mozků. Případně lidé napojení na jejich dotování.
Že nemůžeme dále devastovat přírodu je jasná věc.
Jedna věc je jistá, totální politicko-úřednické nasazení OZE povede pouze k jediné věci, zchudnutí obyvatel a snížení životní úrovně – drahotě, nic jiného nás nečeká.
Že se velká část populace přesunula do státem placených zaměstnání nic neřeší. Pokud budou tito zbyteční lidé dál žít pansky na dluh zbytku společnosti, skončí to minimálně hyperinflací a možná i občanskou válkou.
JE je při současném vědění a technické vyspělosti světa jedním z mála dobrých řešení.
Na občanech zůstává ten těžší úkol. Přinutít politiky a ČEZ, aby nám přestali vnucovat předraženou elektřinu z burzy, když naše zdroje, které dotují občané ze svých daní produkují elektřinu mnohem levněji.
V ČR neexistuje zákon, který by nařizoval firmám, aby prodávaly elektřinu v ČR za ceny z lipské burzy. Toto nám vnutil státní ČEZ a všichni politici od roku 1990 ho v tomo dojení obyvatel podporovali.
Jenže OZE devastují přírodu daleko víc než třeba jaderné elektrárny, ale existují studie, že ani srovnání s klasickými uhelnými nevychází pro ně jednoznačně.
Zatímco JE jsme s to po skončení jejich činnosti uklidit „na zelenou louku“ (byť se spíš počítá s využitím části budov na sklady, archivy, depozitáře apod.), s FV elektrárnou toto udělat neumíme a s větrnou taky ne.
Schválně, najděte si, kolik vyprodukuje jeden blok v Dukovanech nebo Temelíně, najděte si (a alespoň přibližně spočítejte) plochu, kterou zabírá (třeba podle map Googla nebo mapy.cz).
A pak spočtěte, jakou plochu musejí mít FV panely stejného výkonu (na uvedených zdrojích můžete pozorovat, že FV elektrárny zaujímají plochu o nějakých 15 – 20 procent větší, než je čistá plocha panelů). A pak tu potřebnou plochu FV elektrárny vynásobte koeficientem cca 0.8/0.12 (poměr procenta fungování z doby své existence u jaderného bloku a FV elektrárny).
Už tohle vyjde jako katastrofa.
Když se pokusíte zohlednit, že část své provozní doby FVE produkuje elektřinu záporné hodnoty, která se musí draze likvidovat, katastrofa dál naroste. Pokud byste chtěl elektřinu z FVE cpát do nějakých baterií, abyste pokryl ten rozdíl mezi 0.8 a 0.12, nebude to katastrofa, ale námět pro technologický horor.
A to raději nebudu zmiňovat rozdíl v dopadu na ekologii mezi těžbou uranu a lithia, to už by slabší povahy mohly zaplatit zdravím.