Česko už s plány na stavbu nových jaderných bloků nepatří v EU mezi několik „rebelů“, na které se ostatní dívají přes prsty. Evropské instituce během posledních dvou let pomohly renesanci jaderné energie a letos na jaře ji prohlásily dokonce za strategickou technologii pro dekarbonizaci EU. Příznivci jádra jsou v novém europarlamentu aktivní: sešli se hned během první plenární schůze v červenci ve Štrasburku a řešili, co dál.

Právě ve Štrasburku se před necelými třemi lety zformovala skupina europoslanců napříč frakcemi, kteří fandí rozvoji jaderné energetiky. Právě tehdy se pohled do té doby převážně protijaderného europarlamentu začal měnit.

Spoluzakladatelem skupiny je Alexandr Vondra (ODS, ECR), který se dostal do Evropského parlamentu i letos. „Když jsem byl zvolen v roce 2019, přihlásil jsem se do Výboru pro životní prostředí, který tehdy začínal řešit Green Deal. Bylo mi jasné, že tento výbor bude největším „bojištěm“, protože tato politika bude ovlivňovat životy lidí,“ říká.

Vondra se tehdy stal koordinátorem Výboru pro životní prostředí (ENVI) za frakci konzervatistů (ECR) a také stínovým zpravodajem pro dokončování zelené taxonomie. Tedy seznamu technologií, které jsou doporučeny bankám a investorům jakožto udržitelné a tudíž i vhodné pro investice. „V taxonomii ale chyběla jaderná energie. A já jsem od začátku říkal, že bez jádra žádnou dekarbonizaci neuděláme,“ vysvětluje Vondra.

Začal proto organizovat založení meziparlamentní jaderné skupiny v Evropském parlamentu. Proces trochu zbrzdila pandemie, ale v listopadu 2021 skupina oznámila svůj vznik. Předsedou se stal francouzský europoslanec Christoph Grudler (Renew), místopředsedy jsou Alexander Vondra (ECR), François-Xavier Bellamy (EPP) z Francie, Tomas Tobé (EPP) a Karin Karlsbro (Renew) ze Švédska, a Cvetelina Penkova (S&D) z Bulharska.

Členy skupiny pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě jsou také europoslanci z Finska, Belgie, Holandska, Slovinska, Rumunska, Slovenska a další.

I Němci už vnímají, že je jádro zpět

„Našli jsme cestu, jak jádro dostat do zelené taxonomie EU, a sice přes delegované akty Evropské komise. Při schvalování reformy energetického trhu jsme pozměňovacími návrhy prosadili, že se i v jaderné energetice budou moci uzavírat tzv. contracts for difference (CFD), tedy smlouvy o vyrovnání rozdílů cen. To je základní předpoklad, aby vůbec mohl někdo postavit jadernou elektrárnu. Takto budou také postavené nové bloky elektrárny Dukovany,“ podotýká Vondra.

Mezi preferované technologie se podařilo prosadit i malé modulární reaktory; i ty tedy budou moci využít evropské peníze.

Evropská investiční banka dosud investice do jádra odmítala; v novém volebním období se chce skupina i proto zaměřit na možnosti financování projektů jaderné energetiky.

Klíčové bude, aby jádro získalo podporu především mezi Němci, kteří do společného evropského rozpočtu stále přispívají nejvíce. Alexandr Vondra si ale podle svých slov všímá, že v Německu už odpor proti jaderné energetice pomalu oslabuje.

„V Paříži se konal loni na konci listopadu opět po dvou letech tradiční Veletrh nukleární energetiky (World Nuclear Exhibition, WNE). A velký pavilon tam měla tentokrát i firma Siemens. V Evropském parlamentu navíc vidím, že mezi poslanci za CDU přibývají hlasy pro jádro. Takže myslím, že Němci už začínají přeci jen vnímat, že jádro je zpět, a pomalu se emancipují od rozhodnutí bývalé kancléřky Merkelové,“ řekl pro HlídacíPes.org Vondra. Ten rozhodnutí Angely Merkelové po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě vnímá jako velkou chybu, „která téměř zničila energetický trh ve střední Evropě“.

Jedenáct zemí chce spolupracovat

Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny v EU v posledních letech klesal, především v důsledku odstavení německých jaderných elektráren, v budoucnu by se měl ale trend obrátit.

Na tom, že bude jaderná energie považována za strategickou technologii pro dekarbonizaci EU, se dohodly Rada EU a Evropský parlament letos v únoru během trialogu o návrhu Aktu o průmyslu s nulovými čistými emisemi (Net-Zero Industry Act, NZIA).

Konkrétně to znamená například to, že továrny vyrábějící komponenty pro tyto technologie budou moci využívat zjednodušených povolovacích řízení. Rozvoj infrastruktury pro rozšíření jaderné energie v Evropě by mělo usnadnit také to, že tyto projekty budou upřednostňovány ve veřejných zakázkách.

Jednání o renesanci jádra probíhají i na úrovni jednotlivých zemí. Na užší spolupráci „v celém dodavatelském řetězci jaderné energetiky včetně nových technologií, jako jsou malé reaktory,“ se domluvilo loni na konci února jedenáct států na setkání ve Stockholmu.

Dohodu o spolupráci zde podepsaly Bulharsko, Česká republika, Finsko, Francie, Chorvatsko, Maďarsko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko.

Jádro jako strategická technologie?

Jádro má ale v EU i nadále své odpůrce. Vedle Německa a Rakouska je to také Lucembursko, protestují stále i zelené politické strany, které požadují, aby byla jaderná energie vyřazena i z taxonomie, kam se dostala v roce 2022.

Kupříkladu německá nevládní organizace Deutsche Umwelthilfe označila únorovou dohodu v trialogu za pochybný kompromis „ve prospěch drahých a rizikových technologií“.

Označit jádro za strategickou technologii odmítala ještě loni v březnu i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Jaderné elektrárny provozuje nyní celkem 13 z 27 států EU. Největší podíl má jádro ve Francii: v roce 2022 pocházelo 48,4 % jaderné energie vyrobené v EU z Francie. Na druhém místě bylo Španělsko s podílem 9,6 %, následované Švédskem (8,5 %) a Belgií (7,2 %).

Německý spolkový sněm rozhodl o postupném vyřazení jaderné energie v Německu po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima I v březnu 2011. Jaderné elektrárny měly být odstaveny do konce roku 2022. Posledních tři nakonec ukončily provoz až loni v dubnu.

Od té doby je Německo čistým dovozcem elektřiny, celkově muselo loni dovézt téměř osm procent spotřebované elektřiny. V roce 2023 zajišťovaly výrobu elektřiny v Německu: hnědé uhlí 17 procent, černé uhlí 8,6 procent, jádro 1,4 procent, zemní plyn 15,5 procent, obnovitelné zdroje 52 procent (vítr 26,8, fotovoltaika 11,9, vodní energie 3,8, biomasa 8,5).

Německo je nadále největším producentem hnědého uhlí v EU. V roce 2023 se zde vytěžilo přibližně 46 % celkové produkce EU. Následují Polsko (18 %), Česká republika (13 %), Bulharsko (9 %), Rumunsko (7 %).

Nejvyšší emisní stopa výroby elektřiny byla v Polsku, kde se těží téměř všechno černé uhlí v EU.

Díky celkovému snížení výroby elektřiny z uhlí v EU ale klesla emisní stopa CO2 za posledních pět let o 29 %. EU chce být do roku 2050 klimaticky neutrální. Do roku 2030 plánuje snížení emisí skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990.