Obětí ruské agrese na Donbasu přibývá, válka ale přestává být pro média „sexy“
Český historik David Svoboda ve svém nedávném článku podotkl, že ukrajinské válečné oběti mají v evropských médiích stejnou váhu jako přejetí psa na okresní silnici. Není daleko od pravdy – stoupající počet obětí války na východě Evropy už dávno není pro média nijak zvlášť atraktivním tématem.
Ani čeští novináři nejsou výjimkou. V polovině února si světová média na Ukrajinu vzpomněla díky čtvrtému výročí hromadných vražd v centru Kyjeva, kdy na Majdanu vrcholila revoluce.
Novináři, stejně jako i celá ukrajinská společnost, se zajímají o vyšetřování tehdejších vražd, které zatím vyvolává více otázek, než nabízí odpovědí. Aktuální válka na Donbasu už ale zůstává pro Evropu jaksi skrytá ve stínu; ale rozhodně není skrytá pro Ukrajinu.
Patová situace na Donbasu
Jednání o ukončení konfliktu na východě Ukrajiny trvají od samotného počátku války na jaře 2014.
Podepsání takzvaných „Minských dohod“ jistě eskalaci pozastavilo, ale v žádném případě neukončilo konflikt. Obětí na životech, jejichž počet již dávno přesáhl deset tisíc, stále přibývá.
Ukrajinská otázka je stěžejním tématem mnoha mezinárodních diplomatických jednání. Zvláštní americký emisar pro Ukrajinu Kurt Volker po dalších rozhovorech s Vladislavem Surkovem – „šedou eminencí“ Kremlu – prohlásil, že vylučuje vojenské vyřešení situace.
Kromě toho ale označil za nepřípustné i zmražení konfliktu. Prý je nutno dosáhnout „řešení, se kterým budou spokojení všechny strany“. Jak by ale mohlo takové řešení vypadat, Volker neupřesnil.
USA nijak nezakrývají svoji pomoc, která má zvýšit obranyschopnost Ukrajiny. „Ukrajina jako nezávislý stát má právo na ochranu a můžeme podpořit jeho schopnost bránit se,“ prohlásil Volker. K této podpoře patří i předání protitankových raketových systému Javelin ukrajinské straně.
Rusko i přes četné důkazy jeho vojenské přítomnosti na Ukrajině své zapojení do konfliktu popírá. Slovy ministra zahraničí Lavrova ale zdůraznilo, že z amerických dodávek zbraní „vyvodí závěry“.
Západ víceméně dodržuje i dohodnutý ekonomický tlak na Rusko – sankce jsou dnes spojovány nejenom s událostmi na Ukrajině a anexí Krymu, ale i s válkou v Sýrii a s ruským vměšováním do amerických prezidentských voleb.
Ani diplomatická jednání, ani ekonomické sankce ale stále nedokážou zastavit boje na východě Ukrajiny.
Krvavý ukrajinský únor
Druhý měsíc v roce se stal v soudobých dějinách Ukrajiny obdobím smutných výročí. V roce 2014 ve dnech 18. – 20. února skončila revoluce na Majdanu hromadným zabíjením demonstrantů v centru Kyjeva.
Další rok probíhal ve znamení tvrdých bojů na Donbasu. Přesně rok po vraždách v Kyjevě, v únoru 2015, se odehrála jedna z největších ukrajinských tragédií současné války, tzv. „Kotel u Debalceva“. Ztráty Ozbrojených sil Ukrajiny z tehdejších bojů u města Debalceve čítají podle různých odhadů 150 až 200 osob.
Výjimkou se nestal ani letošní únor. Ukrajina si již „zvykla“ (pokud se dá na něco podobného zvyknout) na denní hlášení z fronty a neustálé doplňování seznamu padlých vojáků.
Jen od začátku roku 2018 na frontě zahynulo 36 příslušníků ukrajinské armády a jiných bezpečnostních složek.
Občas se ale vyskytne případ, který i v tomto tragickém řetězci vyčnívá. Takový případem se stala smrt 23leté seržantky Sabiny Halycké.
Noví, ale mrtví hrdinové
Mladá žena vystudovala medicínu v Žitomirské oblasti v centrální Ukrajině a v dubnu 2016 podepsala smlouvu s ukrajinskými ozbrojenými silami. Na frontě působila jako zdravotní sestra.
Zachraňovala životy ukrajinským vojákům na Donbasu. Poté, co odsloužila necelých pět měsíců na frontové linii, se na Donbas po rotaci opět vrátila.
Automobil, označený červeným křížem, ve kterém Halycká společně s dalšími zdravotníky jela poskytnout zdravotní pomoc civilistům do města Katerynivka v Luhanské oblasti, se 20. února dostal pod palbu okupačních vojsk. Tři zdravotníci byli zranění, Sabina Halycká tento útok nepřežila.
Pohřeb Sabiny Halycké proběhl 23. února v rodné vesnici u Žitomiru. Za cenu obětí na lidských životech Ukrajina získává své nové hrdiny a symboly války proti okupačním armádám. Mezi ně se teď zařadila i mladá zdravotní sestra.
Na její smrt již reagovalo i ministerstvo zahraničí USA, přičemž mluvčí ministerstva Heather Nauertová dala jasně na srozuměnou, že USA považují právě Rusko za stranu zodpovědnou za pokračování konfliktu.
Nic ale nenasvědčuje tomu, že by diplomatická jednání, tvrdá slova politiků nebo ekonomické sankce dokázaly tento smutný řetězec obětí v dohledné době přetrhnout.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
3 komentáře
Bohužel.. Připomeňme že už v tom roce 2014 použil prezident Zeman pro řešení ukrajinské krize termín finlandizace. Čímž tedy naznačil, že to nebude lehké ani krátké, ale že si Ukrajina bude muset svou stabilitu a postupnou (postupnou)nezávislost na Rusku vyřešit sama, v obtížných kompromisních a dlouhodobých jednáních s Ruskem. (a taky skončením občanské války..
Stejně jako si to muselo dlouhodobě řešit Finsko po druhé světové válce.
Sice byl pan Zeman ihned ukřičen salónními rusobijci, pode kterých přece Západ to Ukrajině zařídí a bude to ajn zwei.. Ale jak ukazuje dosavadní vyvoj, tak se moc nevyřešilo. A Západ rozhodně Ukrajině vojenské jednotky do její občanské války na pomoc nepošle.
Buďte konkrétní a hlavně PŘESNÝ! Kteří „rusobijci“ kdy, kde, při jaké příležitosti a co přesně křičeli, abychom si to mohli ověřit pane petrph. Vaše příspěvky nepřesnými formulacemi, které se nedají ověřit, bohužel vynikají.
JJ. Nezájem. Včera se opět porvali odpůrci Poroše v Kyjevě s „orgány“. Protestanti mají v centru postavené i stanové městečko a žádájí, aby se presidentem pro změnu stal Miška Šakašvili. Vůbec teď nevím, kdo je darebák a kdo hrdina. I Plavec-Štětina nějak mlčí, ani Petra Svatoústá neřekne.