Ekonomický poradní tým, který kvůli koronakrizi vznikl při Ústředním krizovém štábu, má s posledním červnovým dnem oficiálně ukončit svou činnost. Jeho cílem – alespoň podle počátečních deklarací – bylo „hledat řešení dlouhodobých ekonomických dopadů a přijít s návrhy, které by mohly mít podobu současného „Marshallova plánu“.

Členem pestré třináctičlenné skupiny expertů, v jejímž čele stál ekonom Jan Švejnar z Columbia university, byla například levicová ekonomka Ilona Švihlíková, odborářský ekonom Martin Fassmann, bývalý ministr průmyslu Jan Mládek, Daniel Münich z CERGE-EI, Tomáš Sedláček z ČSOB, sociolog Daniel Prokop či hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.

Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance

„Rozpočtový deficit kolem 500 miliard může být ještě překonán. Na jedné straně je to vlivem masivního výpadku daňových příjmů, to budou stovky miliard korun, na straně druhé jsou výdaje na podpůrné programy. Za daleko důležitější než tu sumu ale považuji to, zda ty peníze půjdou na opatření, která jsou smysluplná a která ekonomice pomohou“ říká Jan Bureš v rozhovoru pro HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus.

Máte pocit, že jste skutečně přišli s návrhy, které by mohly mít podobu současného „Marshallova plánu“?

To je skutečně příliš ambiciózní označení. Byli jsme zřízeni jako poradní skupina, která měla mít svou zásadní roli v té první fázi řešení krize spojené s pandemií Covid-19. Na nějaký pořádný dlouhodobý investiční plán se nedostalo. Dávali jsme většinou doporučení týkající se dočasné pomoci podnikům k překlenutí výpadků v tržbách, aby byly schopny dále splácet své úvěry a udržet si zaměstnance. Předpokládám ale, že vláda bude řešit i to, jak poté stimulovat poptávku, aby dlouhodobé následky pandemie byly co nejmenší.

Strategický podnik vypadá jinak

Co z vašich doporučení se realizovalo nebo ještě třeba realizovat bude?

Do značné míry jsme přispěli k finální podobě opatření na podporu zaměstnanosti, programu Antivirus, toho takzvaného kurzarbeitu. Pak jsme vydali celou řadu doporučení ve formě principů, kterých by se vláda měla držet – třeba toho za jakých podmínek rekapitalizovat strategické podniky. A naopak jsme se snažili i zabránit návrhům, u nichž nám přišlo, že smysl nedávají. Příkladem je nelimitované uplatnění daňové ztráty – tam jsme se shodli, že ten návrh není dobrý a v neregulované formě by byl hodně drahý a za hodně peněz bychom dostali málo muziky.

Ten návrh ale vláda schválila.

Vláda ho schválila, ale nakonec ty naše argumenty byly vyslyšeny v Poslanecké sněmovně, kde bylo to uplatnění daňové ztráty zastropované.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

A pokud jde o tu zmíněnou rekapitalizaci, tedy možnou záchranu krachujících strategických podniků – nejvíce se mluví o Smartwings, ale předpokládám, že doporučení na konkrétní podniky jste nedávali…

Konkrétní podniky jsme neřešili, protože jsme k tomu ani neměli dostatek informací. Ale naše základní doporučení zní – používat hlavně všeobecně dostupné nástroje na podporu likvidity. Tedy záruky za úvěry a programy na podporu zaměstnanosti, možnost odložit si splátky daní. Na to by měla dosáhnout širší paleta podnikové sféry. Pokud to nestačí a podnik potřebuje dodatečnou pomoc od vlády, mělo by jít o podnik skutečně strategicky významný. A vláda by pak měla definovat a ideálně i zákonně ošetřit, co to ten strategicky významný podnik je, a určitý dohled by nad tím měl mít parlament. Jinými slovy co nejvíce omezit nestandardní pomoc nad rámec všeobecně dostupných nástrojů. Když už by taková pomoc měla být poskytnuta, tak způsobem, aby stát nesl co nejmenší náklady a aby měl podíl i na možném pozitivním vývoji.

V jakém smyslu?

To se ukázalo třeba po finanční krizi, po pádu Lehman Brothers. Řada pomocí bankovnímu sektoru v USA i v západní Evropě byla nadesignovaná velmi dobře a stát z toho byl schopen vystoupit ne se ztrátou, ale naopak se ziskem. To byla druhá část našeho doporučení – když už do toho v nějaké mimořádné situaci jít, tak si velice dobře rozmyslet nástroje, a pojistit si to, aby na tom stát mohl v případě nějakého pozitivního vývoje i vydělat.

A vy sám byste Smartwings zachraňoval? Nebo obecněji – považujete aerolinky za strategické firmy?

Nemůžu říct nic konkrétního ke Smartwings, protože nemám dostatek informací o jejich skutečné situaci. Obecně řečeno mám ale za to, že strategické jsou spíše služby letišť, méně strategické jsou služby aerolinek jako takových, kde je konkurence poměrně ostrá a jedna aerolinka může poměrně jednoduše nahradit druhou.

V jedné ze svých ekonomických glos jste napsal, že jsme si v posledních týdnech zvykli pozorně sledovat mezinárodní srovnávání výše a rychlosti vládní pomoci. Ale, cituji: „Ve srovnávacích tabulkách zatím Česko hraje ‚první ligu‘ ve slibech, ale ‚okresní přebor‘ v reálném plnění.“

Asi bych už z té kritiky lehce ubral, protože řada věcí se už mění. S tím, jak byl uveden v život program Covid 3, řada podniků si skutečně může relativně jednoduše sáhnout na dodatečné prostředky. Nicméně obecně je pomalost pomoci problém. Ztráty v podnikovém sektoru vedou ke ztrátě likvidity. Odhadujeme, že ta likviditní mezera by někdy ke konci třetího kvartálu měla být kolem 500 miliard korun v podnikovém sektoru, zejména v odvětvích jako je doprava, real estate, pohostinství, hoteliérství a obchod. A to může bez dodatečné likviditní pomoci státu vést k bolestivým škrtům, propouštění zaměstnanců, až k ukončení činnosti. To si jistě nepřejeme.

Pokud bereme pandemii jako svého druhu živelní katastrofu, která má svůj začátek a konec, přejeme si těm životaschopným podnikům poskytnout dočasnou pomocnou ruku, aby se dokázaly s pandemií vypořádat a pak – byť s nějakými ztrátami – pokračovat dál.

Deficit? I víc než 500 miliard

Zmínil jste, že podnikům bude chybět odhadem 500 miliard korun. Což je suma, kterou schválila vláda jako schodek státního rozpočtu na letošní rok. To je ale asi jen souhra okolností…

To je náhoda. Jistě nikdo ani po vládě nechce, aby lepila všechny ztráty soukromému sektoru. Jde čistě o to, aby dokázala přechodně vykrýt likviditní problémy podniků, třeba skrze garantované úvěry. Což neznamená, že by se ty úvěry neměly státu vrátit. Rozpočtový deficit kolem 500 miliard myslím může být ještě překonán. Na jedné straně je to vlivem masivního výpadku daňových příjmů, to budou stovky miliard korun, na straně druhé jsou výdaje na podpůrné programy. Ten deficit 500 miliard, nebo i více, není nic, co bych kritizoval. I když to závisí na tom, jak tyto prostředky budou využity. Za daleko důležitější než tu sumu považuji to, zda ty peníze půjdou na opatření, která jsou smysluplná a která ekonomice pomohou.

Na co tedy by se to mělo ideálně použít?

Velká část budou ty zmíněné výpadky daňových příjmů. Pak už tu máme poměrně nákladné programy jako je Antivirus, dále došlo k navýšení kapitálu Českomoravské záruční a rozvojové banky. Takže řada těch prostředků je takzvaně na cestě. Z těch dalších výdajů by to měla být chytrá podpora poptávky tak, aby to přineslo co největší benefity ekonomice jako celku. Stálo by za to se zamyslet nad nějakým přenastavením systému investičních podmínek. Novela v roce 2019 je dala tak trochu k ledu. Měli jsme velice nízkou nezaměstnanost, vládě se nechtělo už podporovat tvorbu levných pracovních míst. Teď je myslím na místě revize investičních podmínek ke tvorbě nových pracovních míst a podpoře poptávky. Investice by měly mířit primárně do menších a středních podniků, které jsou největšími zaměstnavateli a je tam i největší investiční potenciál.

Dosud nejvyšší deficit měl rozpočet za rok 2009 – kvůli dopadům světové hospodářské krize, a to přes 192 miliard korun. To naši ekonomiku ty tři měsíce koronakrize opravdu tak zdecimovaly, že je na místě mít dvaapůlkrát větší deficit než tehdy?

Myslím, že ano. Souhlasím s tím, že je důležité dbát na zdraví veřejných financí, ale v tuto chvíli by jakýkoli jiný postup vlády vedl k nárůstu nezaměstnanosti, k výraznějšímu osekávání investic ve veřejném sektoru a následně i v sektoru soukromém, a to by celkové náklady pandemie z pohledu celé ekonomiky zvýšilo. Myslím, že deficit bude větší než 500 miliard, ale je to v tuto chvíli na místě.

Nicméně touto dobou mohla mít vláda sportovní hantýrkou řečeno „nahráno“. Zažívali jsme opravdu dlouhou dobu růstu, na Německu vidíme pět let za sebou přebytkové rozpočty, jen za loňský rok přebytek v přepočtu 287 miliard korun. U nás se ale i v čase hojnosti pracovalo s desítkami miliard deficitu. Ukazuje se teď o to silněji, že to byla chyba?

Určitě se ukazuje, že se dalo hospodařit lépe. Nejen já, i řada dalších ekonomů, kritizovala vládu za to, že v časech dobrých ekonomiku dodatečně stimulovala sociálními výdaji, které přiživovaly poptávku na vrcholu hospodářského cyklu. To určitě správné nebylo. Mohli jsme být na lepší startovní linii. I tak jsme na tom v celoevropském srovnání s veřejným dluhem pod 40 % HDP relativně dobře. Tím neříkám, že je to zásluha této vlády, je to prostě fakt a pozitivní dědictví vlád minulých. Můžeme si tedy nyní v takovéto situaci dovolit deficit přesahující 500 miliard korun. Co bych vládě vyčítal, je pomalost startu té pomoci a to, že ne vždy jsou vybírané nástroje pomoci ty nejlepší možné.

Podle odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) bude česká ekonomika mezi těmi nejvíce zasaženými… Letošní propad HDP má být pátý největší na světě, odhad je skoro mínus 10 %. Hůře na tom budou už jenom Velká Británie, Itálie, Španělsko a Francie. Proč jsme v top 5 nejzasaženějších zemí?

Je to proto, že jsme hodně otevřenou ekonomikou. Nevím, zda budeme opravdu zrovna v té pětce nejzasaženějších, ale je zjevné, že v trámci EU patříme v pandemickém srovnání k těm zasaženějším ekonomikám. Jsou za tím do značné míry druhotné dopady na straně poptávky a dopadů přicházejících ze zahraničí, protože jsme ekonomikou malou a otevřenou.

Zároveň ale čekáme, že pokud nepřijde nějaká druhá vlna pandemie, Česko by mělo patřit k těm ekonomikám, které se rychle postaví na nohy. Dokážeme rychle růst v časech dobrých a rychle padat v časech špatných. Takže pokud půjdeme letos dolů o 10 %, v roce 2021 by to mohl být naopak růst až o 7 % – pokud nebude druhá vlna pandemie a pokud vláda v tomto roce zvládne svůj záchranný úkol.

Rozhlasovou verzi rozhovoru si můžete poslechnout zde: