Novinář, který ukázal Trumpovy kontakty s Ruskem: „Dění v amerických médiích mě děsí.“
Na to, že je Adam Entous čerstvým držitelem prestižní Pullitzerovy ceny, působí skromně, až plaše. „V téhle době je strašně důležité mít investigativní novináře, ale je taky dost strašidelné jedním z nich být. Jste pořád krok od katastrofy,“ popisuje bez obalu podmínky pro práci seriózních médií v současných Spojených státech.
Po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem publikoval Adam Entous s kolegy z deníku The Washington Post, kde tehdy působil, sérii článků mapujících kontakty členů Trumpovy kampaně s Ruskem.
O rok a půl později řeší otázku jestli a jak přesně se Rusko pokusilo průběh voleb ovlivnit v Trumpův prospěch hned několik vyšetřovacích týmů a komisí v USA.
Foto: Bakala Foundation, Ondřej Besperát
Největší pravomoci z nich má zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller. Entous ho za dosavadní práci chválí, byť zatím podle něj jen potvrdil to, s čím už dříve přišli novináři jako on a přidal k tomu víc detailů:
„Myslím, že Mueller ještě do (listopadových kongresových) voleb přijde s něčím novým a nevidím žádné signály, že by jeho vyšetřování nějak zpomalovalo. A pokud v listopadu demokraté dokážou sebrat republikánům většinu aspoň v jedné z komor Kongresu, může ta hra o Trumpovu budoucnost nebo i pokus o jeho případné odvolání – impeachment – vypadat úplně jinak,“ odhaduje.
Adam Entous je teď členem redakce týdeníku The New Yorker. Do Prahy přijel jako lektor programu pro mladé novináře Journey: Journalism Bootcamp, který organizuje Bakala Foundation.
Podmínky pro investigativní žurnalistiku v USA v éře Donalda Trumpa jsou podle něj nesrovnatelně horší než dřív.
„Největší změna je, že na úplně každou schůzku jdu s obavou, že je to celé lež. Jako novinář píšu dlouho o tajných službách, takže vím, co to je být podezřívavý. Něco takového, v čem žijeme dnes, jsem ale ještě nezažil,“ říká.
Trump to bere osobně
Začátkem srpna několik vysoce postavených členů Trumpovy administrativy na tiskovce v Bílém domě nahlas varovalo před tím, že se ruské vměšování může opakovat i v kongresových volbách letos v listopadu. Vidíte to stejně?
Velký rozdíl mezi kongresovými a prezidentskými volbami je v tom, že v prezidentských máte řádově menší pole uchazečů o vrcholný úřad, ať už v primárkách, nebo pak v samotných volbách. Pokud by tedy letos Rusko chtělo být před volbami stejně agresivní jako v roce 2016, musí se rozhodnout, které okrsky přesně se bude snažit ovlivnit ve volbách do Senátu i do Sněmovny reprezentantů. A já zatím nemám informace o tom, že by se poohlíželi, kde zasáhnout co nejúčinněji.
HlídacíPes.org chystá další exkluzivní publikaci, po Babišovi a Zemanovi je na řadě
TOMIO OKAMURA – nekorunovaný král českých populistů. Podpořte nás!
Před volbami v roce 2016 totiž Rusko třeba Facebook vůbec nevyužívalo tak sofistikovaně, jak se možná zprvu zdálo. Co Rusové přečetli skvěle, byly rozpory a příkopy uvnitř americké společnosti. Ty se snažili ještě víc prohloubit a oba tábory poštvat proti sobě. To bylo pro nás překvapení, jak dobře dokázali pochopit naši nejednotu a využít ji. Ale nevypadalo to, že by se moc starali, komu přesně tu zprávu posílají a na koho cílí, třeba na konkrétní státy nebo okrsky.
Mezi těmi, kdo teď varoval před opakovaným ruským vměšováním, byl i poradce pro národní bezpečnost John Bolton, nebyla to tedy žádná „druhá liga“, ale skutečně lidé blízcí prezidentu Trumpovi. Kde se najednou vzal tenhle aktivní přístup, že Trumpova administrativa varuje před Ruskem, když sám prezident Trump celou dobu téma ruského vměšování shazuje?
Když se podíváte, jak na celou tu věc Trump reaguje, je to často velmi osobní. On to vidí tak, že když někdo zmiňuje ruské vměšování do voleb v roce 2016, vlastně tím umenšuje historické Trumpovo vítězství, jak ho vidí on sám. To neznamená, že by nechápal, co se vlastně děje. Mluvil jsem třeba se zpravodajským důstojníkem, který se s ním soukromě potkal, a podle něj Trump při některých těch setkáních jasně ukázal, že moc dobře chápe celou věc. Jde mu ale o to, jak ho lidé vnímají, a proto to celé téma na veřejnosti shazuje kdykoli jen může.
Když dnes Trump nebo někdo z okruhu jeho blízkých tvrdí, že k žádnému ovlivňování voleb Ruskem v Trumpův prospěch v roce 2016 vůbec nedošlo, je to vůbec ještě obhajitelné? Nechávají ještě průběžné výsledky (hned několika různých) vyšetřování vůbec nějaký prostor pro pochybnosti?
Když jsme tu kauzu od začátku pokrývali jako reportéři, prošli jsme několika fázemi. Nejdřív nám naše zdroje tvrdily, že členové štábu Trumpovy kampaně byli v kontaktu s Rusy, a tohle zburcovalo tajné služby. Když jsme se ptali Trumpových lidí, první odpověď byla ne, žádné kontakty nebyly. Když jsme pak nasbírali dostatek důkazů a zveřejnili jsme materiály, které jejich tvrzení popíraly, najednou přišli s tím, že kontakty s Rusy sice měli, ale byly „neškodné“. A my jsme zase přitlačili a ověřovali to. Zjistili jsme, že měli pravdu tak napůl, a minimálně se snažili ta setkání s Rusy bagatelizovat a lhali o obsahu těch jednání.
Do listopadu se ještě něco stane
Vaše odhalení pak vedla i ke spuštění vyšetřování, které celou věc mělo vyjasnit. Jak si podle vás zatím vede zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller?
Mueller je neuvěřitelně efektivní v tom, jak dobře skrývá svůj postup – my vidíme jen to, s čím přijde k soudu.
A to je dobře?
Myslím, že ano. Tak by to mělo být, protože jen tak můžeme věřit v integritu celého vyšetřování. Chci tím jen říct, že Mueller zatím podle mě hlavně potvrdil to, co už víme. Tedy, že někteří lidé lhali, někteří lidé prováděli neprůhledné finanční transakce. A máme taky víc detailů o tom, jak Rusové celou tuhle operaci vlastně řídili, jak šířili propagandu přes sociální sítě a jak v tom figuroval „institut“ v Petrohradě. Takže do velké míry hlavně potvrdil už známé věci, ale dodal k nim fascinující podrobnosti.
Myslím, že Mueller ještě do voleb přijde s něčím novým a nevidím žádné signály, že by jeho vyšetřování nějak zpomalovalo. A pokud v listopadu demokraté dokážou sebrat republikánům většinu aspoň v jedné z komor Kongresu, může ta hra o Trumpovu budoucnost nebo i pokus o jeho případné odvolání – impeachment – vypadat úplně jinak.
Zmiňoval jste, že Rusové dobře odhadli společenská štěpení v USA. Poučili se z toho Američané? Dokážou dnes – po dvou letech – třeba lidé v Pensylvánii nebo Arizoně lépe poznat dezinformace a prokremelskou propagandu? A existuje v USA něco jako federální strategie na zvýšení informační gramotnosti?
Pokud jde o veřejnost, s ní se bohužel vůbec nepracuje. Žádná strategie tenkrát neexistovala a dodnes se prakticky nic nezměnilo, snad až na jednu věc. Společnosti jako Facebook nebo Twitter zjistily, že tohle všechno může uškodit jejich byznysu. Takže Twitter podnikl kampaň proti tzv. botům, tedy falešným účtům, jaké Rusové k ovlivňování voleb používali, a začal je mazat. Další kroky podnikla firma Facebook, protože pochopila, že taková publicita je pro ní škodlivá. Na rozdíl od našich politiků a vlády, ta nepodnikla skoro nic.
Uspěje „obchodník se strachem“ i v Evropě?
V Česku je šíření prokremelské propagandy tématem pro nezanedbatelnou část veřejnosti i pro novináře. Tématem, které polarizuje. Umíme ale celkem jasně pojmenovat internetové zdroje i konkrétní veřejné osoby, které prokremelské vidění světa šíří. Jak snadné nebo těžké je totéž v mnohonásobně větší zemi jako Spojené státy?
Když jsem ještě pracoval pro The Washington Post, psal jsem článek na základě audionahrávky ze schůzky šéfa Sněmovny reprezentantů Paula Ryana a dalších špiček Republikánské strany. Jeden z účastníků schůzky řekl na nahrávce něco ve smyslu: „Myslím, že Putin platí dva lidi. Trumpa a Danu Rohrabachera (republikánský člen Kongresu za stát Kalifornie, známý svými proruskými postoji, pozn. red.).“ Na to Ryan dotyčného na nahrávce vyzval, ať toho nechá. A celá konverzace končí takovým až mafiánským spřísaháním, že nic z toho se nesmí dostat ven a že „rodinné záležitosti“ si strana musí vyřešit sama.
Já nemám důkazy, že by Trumpa nebo Rohrabachera platil Kreml. Rohrabacher dřív do Ruska často jezdil a vypráví i historku, že někdy začátkem 90. let zápasil s Putinem v jednom washingtonském baru v páce. Prostě si buduje image člověka, který má k Putinovi blízko.
Bývalý poradce Donalda Trumpa Steve Bannon plánuje v Bruselu založit nadaci, která by šířila myšlenky „trumpismu“ v Evropě. Může podle vás uspět? Ptám se i proto, že po Trumpově vítězství v roce 2016 se čekala vlna volebních úspěchů populistů ve volbách, které bezprostředně následovaly v Rakousku, Nizozemsku a Francii. Nikde se ale populistům vyhrát nepovedlo…
Bannon tady určitě zkusí zopakovat tu strategii, která se osvědčila v USA, tedy hrát si s lidským strachem z migrace a třeba frustrací z toho, že z růstu ekonomiky neprofitují dělnické profese. Mluvil jsem s Bannonem, když byl v Itálii. On si právě od italských volebních výsledků slibuje takový čerstvý vítr pro nacionalisty. Ale jestli to bude fungovat, to teprve uvidíme.
Možná není cesty zpět
Jak se v Trumpově éře změnily podmínky pro práci novinářů? Trump označuje média za veřejného nepřítele. Je to pro elitní reportéry jako vy spíš hrozba nebo povzbuzení a apel k novinářské jednotě?
Upřímně, to, co se děje v amerických médiích, mě dost děsí. Na jedné straně se část lidí obrací k televizi Fox News jako zdroji informací, protože nikomu jinému už nevěří. Jenže Fox News si v ničem nezadá třeba s Russia Today, pokud jde o nekritické šíření názorů vlády. Naopak CNN nebo MSNBC jdou po Trumpovi bezhlavě 24 hodin denně.
Jako novinář se necítím úplně dobře, kvůli bezpečnosti. Nejde jen o to, že Trump svými útoky na média povzbuzuje lidi, aby novináře nenáviděli. To mi vlastně vadí méně. Ale řada Trumpových sympatizantů je ochotná jít po konkrétních reportérech a naprosto je zdiskreditovat.
Myslíte včetně fyzického napadení?
Třeba v rovině informační bezpečnosti, můžou se vám nabourat do mobilu, ukrást osobní data a zničit vás. To z novinařiny dělá mnohem víc stresové povolání než dřív.
A argument, že z téhle krize vyjdou média silnější kvůli silným příběhům a kauzám, které se jim povede v souvislosti s Trumpovou administrativou rozkrýt?
To prospěje krátkodobě zpravodajským médiím, bezesporu. Ale zvýšení počtu prodaných výtisků novin nebo vyšší sledovanost určitě nevyváží všechnu tu polarizaci a balkanizaci americké společnosti. Já totiž nevím, jestli vede ještě cesta zpět a co se stane, když všechny tyhle útoky a snižování kredibility tradičních médií potrvají ještě další dva roky nebo víc do příštích prezidentských voleb. Nemluvě o tom, že v nich možná Trump vyhraje podruhé.
Nemyslím, že většina Američanů dnes věří tomu, co Trump říká, ale je to stále větší a větší část společnosti. A po dvou letech to může dopadnout tak, že sice The New York Times nebo The New Yorker můžou mít víc předplatitelů, ale budeme tu mít ještě víc rozdělenou zemi. A já prostě nevím, jak ty lidi získat zpátky, když o ně jednou přijdeme.
Co dnes jako novinář děláte jinak, než jste dělal před nástupem Donalda Trumpa?
Největší změna je, že na úplně každou schůzku jdu s obavou, že je to celé lež. Jsem mnohem podezřívavější. Jeden příklad – loni v létě jsme se dozvěděli, že Bílý dům testoval, kudy z něj unikají informace. A tak udělali to, co normálně dělají tajné služby – dali spolupracovníkům, které podezírali z vynášení, nějakou informaci, která mohla, ale nemusela být pravdivá.
Každému ale dali trochu jiný kousek skládačky a pak sledovali, kam ten příběh dojde a podle toho mohli vystopovat vynašeče zpátky. To by ale znamenalo, že vypouštěli řadu falešných informací proto, že chtěli zjistit, kudy to uniká z Bílého domu. A přitom zneužili novináře.
Co tím chci říct – dostávám řadu tipů a dostával jsem je i za Obamovy administrativy. Když mi tenkrát někdo „přihrál“ nějaký dokument, důkladně jsem si ho proklepl. Ale nežil jsem v neustálém strachu, že mě někdo záměrně vodí za nos.
Dnes dostávám řadu falešných informací, které mi lidé dávají v naději, že je otisknu a že tím zdiskredituji buď sám sebe nebo médium, pro které pracuji. Jako novinář píšu dlouho o tajných službách, takže vím, co to je být podezřívavý. Něco takového, v čem žijeme dnes, jsem ale ještě nezažil. Naposledy jsem třeba strávil celý měsíc – skutečně měsíc – tím, že jsem ověřoval, jestli osoba, která mi postoupila jistý dokument, je vůbec skutečná. V téhle době je strašně důležité mít investigativní novináře, ale je taky dost strašidelné jedním z nich být. Jste pořád krok od katastrofy.
Přitom ale – podle toho, co jste říkal před chvílí – vlastně nevěříte, že se to v dohledné době může zlepšit, i kdyby třeba místo Trumpa byl už prezidentem někdo jiný..
Ano, když už si jednou sundáte rukavice a začnete hrát tuhle špinavou hru, existuje ještě cesta zpět? Dokážete přesvědčit obrovské publikum Fox News, že jim zbytek mainstreamových médií nelže každý den? Nevím, jestli tu máte stejný problém, ale řekl bych že v Česku není ta stejná „kabelová kultura“ různých zpravodajských kanálů, které běží 24 hodin denně a říkají lidem jen to, co chtějí slyšet, a lidé si podle toho ten svůj kanál vybírají.
Problém je, že jen minimum těchto televizí skutečně vysílá zprávy. Když si je pustíte, většinou jsou tam jen panely odborníků, kteří si vyměňují názory, ale čím dál méně skutečného zpravodajství. Myslím, že to je strategie vedení těch televizí. Jsou přesvědčení, že jim to přinese nejvyšší sledovanost.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Takhle to dál nejde. Německý starosta kritizuje nečinnost Berlína v migrační politice
Věra Jourová o mediálním zákonu, potyčce s Muskem a možné orbánizaci Česka
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
15 komentářů
No a v tom je celý ten problém. Pan Entous sice popisuje pozici médií, jenomže současně píše o rozdělené zemi. Ovšem ta zem není rozdělená agenty Moskvy, leč řadou reálných sociálních i ekonomických faktorů, které dopadají na různé společenské skupiny různě a ty je pak hodnotí a vyžadují jejich řešení různě.
V tom je podstata politiky v demokracii, že si tito lidé mohou volit své politiky, aby v jejich zastoupení tato potřebná řešení prováděli.
A právě média by si měla uvědomit jaká je v tomto jejich role. Informovat o všem podstatném, padni komu padni, ano. Pořádat jednostrannou mediální štvanici na Trumpa, protože je Trump, už je samoúčelné, a média se tím v delším měřítku skutečně diskreditují. Jak ostatně pan Entous sám říká „… A po dvou letech to může dopadnout tak, že sice The New York Times nebo The New Yorker můžou mít víc předplatitelů, ale budeme tu mít ještě víc rozdělenou zemi. A já prostě nevím, jak ty lidi získat zpátky, když o ně jednou přijdeme.“…
Odpověď samozřejmě zní nijak, protože v současném internetovém světě může informace publikovat každý a každý je taky může různým způsobem (a dle svého názoru) vykládat..A je věcí čtenáře, diváka, voliče které si zvolí za pro sebe relevantní
1) Tak co, Putinovsti trollove, je to pravda? 2) Neni cesty zpet. Dialog je mozny jen mezi lidmi, kteri si naslouchaji. 3) U nas mame jen jednu takovou televizi – TV Barrandov. Rozdeleni spolecnosti do bublin se deje na internetu. 4) Celkove se Putinova strategie da shrnout – kdyz nemuzu byt nejlepsi, at neni nejlepsi nikdo jiny. Skoro jako v tom vtipu o sousedove koze.
1. Co myslíte sám, myslíte si že třeba náklady Ruska na „trolly“ u nás dosahují výše rozpočtu České televize ze státem nařízených poplatků? Nebo v USA v nějaké signifikantní relaci k nákladům které na volby dávají místní politické strany? To by snad muselo Ruko, při vší své ekonomické bídě jak je nyní líčena, brzo zkrachovat..
2. Samozřejmě, ale to platí v téhle společnosti i jejích institucích celkově. O dialog (pokud to není účelová dohoda) nikdo nestojí
3. Pokud se nepletu (třeba ano), tak nejvíc různých diskuzí odborníků? kteří si vyměňují názory, dávají na veřejnoprávní ČT24. Problém je, že tyhle zdlouhavě diskuze a složité diskuze zase málokoho zajímají, pokud nevedou k řešení, ale jen se pořád točí stejné argumenty…
4. Obávám se že zmíněná strategie „když nemůzu byt nejlepsi, at neni nejlepsi nikdo jiny“ je vetknuta přímo do podstaty současné demokracie, kde se vlády střídají po pár letech. Uvažovat v delší perspektivě „můžu/můžeme být nejlepší “ se týkalo spíše imperiálních dynastií, které vládly (či chtěly vládnout) svému státu v řádech staletí…
K vašemu bodu 1: To by snad muselo Ruko, při vší své ekonomické bídě jak je nyní líčena, brzo zkrachovat.. Konec citátu. Nemuselo by Rusko vůbec zkrachovat pane petrph. Rusko na tom bývalo v minulosti mnohem hůře a přesto vyrábělo atomové bomby, vypouštělo do kosmu rakety a satelity, vyrábělo drahá letadla a zbraňové systémy. V jejich zemi bývaly tehdy hladomory, poslední tuším někdy v roce 1960, ale na toto všechno Rusové peníze měli. Tudíž lze z toho vyvodit, že i kdyby bylo Rusko v sebevětších ekonomických potížích, na trolly bude mít vždy. Nevolnická mentalita většiny Rusů, která v Rusech přetrvává od doby cara, byla udržována i za vlády bolševiků, jde v tomto ohledu Putinovi na ruku.
Ti, kdoz si nepamatuji skutecnou Ameriku sedesatych sedmdesatych let, nepochopi, ze Americanum je Putin u zadele. Cim vyhral Donald Trump? Build the wall na Mexickych hranicich, z 2 % US populace „Hispanic“ Je dnes v USA 20% ba i vice „Hispanic“ jedine co je u techto lidi spolecne je jazyk a nedostatek vzdelani. Donald Trump byl jediny, ktery si platil svou kampan ze svych penez, byl jediny, ktery se nebal slibit, to co vsichni chteli, ale bali se rict na verejnosti. Ne Rusove ale „kobilky“ z jihu bylo nejvetsi nebezpeci pro Ameriku ktere videli jak vzdelani demokrate, republikani tak independents. Donald Trump opet zvitezi, duvod nebude Rusko a Putin, ale Trumpa presvedceni, ze dohodnout se da s kazdym, kazdy neco chce a kazdy neco potrebuje….Doporucuji novinarum si uvedomit, ze dnes si kazdy najde na webu co chce a ne co mu jaky novinar polozi na talir. Novinar (coz nevidim v tomto pripade) ma stat na care a pozorovat co sudi piska a ne se stat sam sudim a piskat si sve presvedceni, to pak dopadne jako tento clanek, osobne jsem nikdy netusil, ze budu poslouchat Fox News, je to jako v davnych dobach poslouchat Svobodnou Evropu ….
Takže největším problémem pro USA není Rusko, ale Mexiko… Tak jistě, ona je to také velká země a zase tak zaostalá také není, takže nějakou perspektivu před sebou ještě může mít, a teď ještě kdyby se ta síla znásobila dalšími hispánskými zeměmi Střední a Jižní Ameriky… Já plně chápu, že dnes už se Američané nemusí cítit vůči té Latinské Americe tak „silní v kranflecích“ jako třeba ještě před 50-ti lety. Ano, navíc i čistě z demografického hlediska (stupeň porodnosti v posledních generacích) ten problém „Severoameričané versus Latinoameričané“ může připomínat problém „obecně Evropané versus obecně muslimové“. Také, což je tady hodně důležité, pokud se nemýlím, tak ani Mexiko jako stát, které nad tou migrací do USA tradičně „přivírá oči“, se s Trumpem dosud úplně nesmířilo (nevím, možná mi také něco uniklo)…
Hlavně že tady nějací sluníčkáři mají občas tendenci srovnávat (Bůhví proč) Trumpa s Hitlerem… Protože každý, kdo zná aspoň elementárně dějiny na jedné straně střední Evropy a na druhé straně Severní Ameriky (americko-mexické vztahy), tak mi musí dát za pravdu, že spíš nějaký „Hitler“ hrozí vzejít z Mexika než z USA (už třeba i kvůli otázce skutečně demokratické tradice apod.). Takže aby jednou v Mexiku nevzešel nějaký vůdce, který by třeba na bázi hispánsko-aztéckého nacionalismu nezačal burcovat ty latinos v USA (nedostatek vzdělání, o kterém píšete, nemusí být překážkou), a třeba by ještě získal podporu (stačilo by většiny) ostatních latinskoamerických států… A chtěl by si vzít zpátky to, co v 19.století ztratil generál Santa Anna a další.
A jaké reálné podklady mě k takovým myšlenkám vedou…? Tak například, tady se před časem profesor Lukeš, Čech z bostonské univerzity, sice čílil, jak v USA opět ožívá Ku-klux-klan, tedy takový krajní projev angloamerického nacionalismu a rasismu… Ale nevím, jestli mu ušlo, že například hispánští migranti (ale třeba to nemuseli být jen migranti, protože na tom Jihozápadě USA ti Hispánci žili skutečně historicky dříve než Angloameričané) v USA demonstrovali s transparentem, zahrnujícím mapu Velkého Mexika, zahrnujícího Texas, Kalifornii, Arizonu, Nové Mexiko… Nepřipomíná to trochu něco v českých zemích před cca 80-ti lety?
Anebo jiný varovný signál pro USA… Tady přes časem vyšla i v češtině kniha již zesnulého mexického spisovatele Carlose Fuentese pod názvem „Pohřbené zrcadlo“, kde se zabývá celkově historií a takovou kulturní identitou Španělska a Latinské (tedy z velké části indiánské či hlavně mestické) Ameriky. A mj. tam píše zhruba, parafrázuji, „když mexický migrant ilegálně překročí hranice do USA, rozhlédne se kolem sebe a zeptá se: Nebyla ta země vždycky moje?“
Pro nás ve střední Evropě je tohle asi poměrně vzdálené téma, ale taky si říkám, jestli na západní polokouli (kde ta celková převaha USA, těch „gringos“, nad těmi Hispánci není taková jako bývala někdy v 19. a 20.století) nemůže být kvůli tomu někdy ještě „pořádně horko“… Zvlášť kdyby třeba v tom ještě zesíleném Mexiku převzal moc nějaký skutečně nacionalistický režim…
Takže podtrženo a sečteno, plně Vám rozumím…
Mimochodem presumpce „..Takže největším problémem pro USA není Rusko, ale Mexiko“ je klamná, protože samotné Mexiko by takovým problémem nebylo, leč jako vstupní brána z ostatních oblastí Jižní Ameriky. Ostatně je to vidět i na dnešních informacích o masových skupinách migrantů, které Mexikem pouze procházejí a míří směrem k vysněnému ráji, USA.
Tady je nutné připomenout prastarou Monroeovu doktrínu z počátku USA která dávala USA oprávnění zasahovat (i vojensky) do záležitostí celé Ameriky (včetně Jižní),. a to tedy směrem k dosažení její stabilizace (i demokratizace, dle příkladů samotných USA), a současně dávala evropským velmocem na vědomí, aby se do záležitostí Ameriky (zase celé ) vůbec nepletly. Čemuž zase na oplátku dávaly USA slib, že se nebudou plést do záležitostí Evropy.
K tomu prvnímu, tak máte pravdu, že zdaleka (a hlavně asi dnes už zdaleka) nejde jen o Mexičany… Třeba jak tam nedávno byl ten skandál s těmi dětmi odebranými migrantům, tak ti migranti, co jsem tak nějak zaregistroval, pocházeli ze středoamerických států jižně od Mexika (Guatemala, Honduras)… Takhle, úplně přesně nevím, jaký je úplně nejaktuálnější vývoj v téhle otázce, ale předpokládám, že ta ilegální (a třeba jen dočasná) migrace přímo z Mexika do USA, která už má dlouhou tradici, pořád taky přetrvává. Jistě, taky je pravda, že spousta Mexičanů pracuje v USA zcela legálně atd.
A k tomu druhému… Tak jistě, Monroeova doktrína, to byl jeden ze základů politiky USA v 19. a 20.století. Ale třeba už vznik NATO v roce 1949 tyhle zásady dost porušil (spojenecké závazky USA v Evropě). Za Obamy se prohlásilo, že Monroeova doktrína je už mrtvá, ale nebyl bych si jist, jak to bude dál… Trump, podle toho, co prohlašoval, tak mě napadlo, jestli ji zase nebude chtít nějak „oprašovat“… Uvidíme.
Ale to, co je víceméně na téhle bázi postaveno, je Organizace amerických států, která plní i roli vojensko-politického paktu (a předcházel jí tzv. Riodejaneirský pakt z roku 1947, ale třeba i ještě mnohem starší tzv. Panamerická unie). Tahle OAS sdružuje USA s celou Latinskou Amerikou (resp. v 60.letech byla vyloučena Castrova Kuba) a v posledních cca 25-ti letech i Kanadou (ta je zase takovým specifikem, kvůli vazbám na britskou Korunu). Ale právě taky, tak jakkoliv USA je v té OAS pořád samozřejmě vůdčím státem, tak prostě jejich celková dominance, převaha z hlediska demografického (počtu obyvatel), ale ani ne třeba ekonomického prostě už zdaleka není taková, jako bývala třeba někdy v letech 1950, 1960… Vždyť státy jako Brazílie, Mexiko, Argentina, Kolumbie, Peru, Chile, dnes tak problematická Venezuela (a nebo, mimo Latinskou Ameriku, ta Kanada), atd. atd. – to už je dohromady pořádná protiváha.
Investigativní novinář si zaslouží uznání za svoji odvahu . Jsou to novodobí hrdinové , kteří bojují klávesnicí bez neprůstřelné vesty proti přesile dnešních mocipánů. Rozdíl mezi Ruskem a USA je v tom, že v Rusku nepohodlné novináře povraždili. Rozdíl mezi Putinem a Trumpem je ten, že Rus dělá pochopitelnou politiku pro Rusko a Američan nepochopitelnou politiku pro USA . Dnes už chápu, proč byl zavražděn JFK. To byl pravý Američan.
V čem prosím dělá Putin pochopitelnou politiku pro Rusko? Opravdu je pro Rusy tak pochopitelné, že mají nejvyšší nemocnost na AIDS v Evropě a jednu z nejvyšších na světě? Že mají nejnižší průměrný věk dožití v Evropě, zvláště u mužů, nejvyšší sebevražednost, nejvyšší potratovost, nejvyšší rozvodovost, široce rozšířený alkoholizmus a kriminalitu srovnatelnou s kriminalitou v rozvojových zemích Afriky, střední a jižní Ameriky? Je snad pochopitelnou politikou pro Rusko, jestliže na 100000 obyvatel připadá v Rusku 19,5 vražd, zatím co například v České republice na 100000 obyvatel těch vražd připadá 0,9? Je pochopitelnou politikou pro Rusko fakt, že 25% mužů v Rusku prošlo někdy v životě vězením, přičemž na vesnicích to procento je ještě daleko vyšší a někde dosahuje i 100%? Jestli Rusko takovou Putinovu politiku chápe, pak ale já vůbec nemám důvod chápat Rusko.
Mimochodem právě zabití JFK muselo být pro Ameriku naprostou tragedií, právě proto že se prakticky nic nevyšetřilo a nepodařilo se ani označit a potrestat organizátory toho atentátu. A ani nějak „vyčistit“ režim, aby se v odkazu JFK dlouhodobě pokračovalo. Jak je známo, poměrně brzo potom byl podobně „odstřelen jeho bratr Robert kandidující na funkci prezidenta USA – a rovněž se nic nevyšetřilo a nezměnilo.. A po nevýrazné vládě prezidenta Johnsona byl přímo komerčními metodami (proti tomu Trump hadr) zvolen prezidentem USA „tricky Dick“ Nixon.
Je otázka jaký toto mělo vliv na „neohroženost novinářů“, spíše že už za vlády prezidenta Johnsona se dařilo převádět mediální pozornost na problematiku menšin a tam se i novinářským brkem bojovalo mnohem bezpečněji i s vyšší předpokladem novinářské slávy
Jak to tak čtu, petrph, tak už jste to všechno vyšetřil a odhalil vy. Kam se na vás američtí vyšetřovatelé hrabou. Jistě se nyní cítíte jako naprostá jednička.
Samozřejmě, že Trumpa řídí Putin. Kdo jiný také. Je jenom záhadou, proč si toho Trumpa Američané zvolili za prezidenta. Mohli se přece rozhodnout přímo pro Putina, jistě by jejich poníženou žádost, aby jim také vládl, vyslyšel.
Třeba na to jednou ti ivestigativní novináři, co je : „Dění v amerických médiích mě děsí“, také jednou příjdou.
Americká paranoia z Ruska pramení z jejich vlastní ubohosti. Národ s nejsilnější armádou, největším loďstvem, nevětším počtem základen, největším počtem jaderných zbraní a letadel má strach z Rusů:):)
Jsou silní, nejsilnější jak vojensky, tak ekonomicky, ale mentálně jsou to jako národ ustrašených ubožáků, kde se každý třese strachy, aby někomu nešlápl na bebíčko, nebo se nedej bože nedotkl jeho náboženského, sociálního, etnického či sexuálního původu.
USA, Rusko a Čína jsou jediné tři země na světě, které nemůže už nikdy nikdo porazit ani dobýt a je tedy naprosto nepravděpodobné, aby na sebe vzájemně zaútočili. A že se Rusové snaží ovlivňovat veřejné mínění???? Nejspíš ano, ale nedělají snad to samé i USA a daleko brutálnějším způsobem po celém světě????
Problém je pouze v tom, že USA věří, že ovlivňuje svět v zájmu vyššího dobra, s čímž si dovolím hrubě nesouhlasit. Nevidím v tom co dělají Rusové a v tom co Američané žádný rozdíl!!! Jde pouze o šíření jejich ideologií, kdy si obě strany myslí, že ta jejich je ta „od boha“, zatímco protistranu řídí ďábel.
Z mého pohledu je jeden za 18 a druhý bez dvou za 20….
Trump sice není bůhvíjaký génius, ale někdy je potřeba hodit kámen do rybníka, aby se udělaly vlny… Do jeho nástupu už to vypadalo, že se prezidentem nemůže stát nikdo, kdo není superkorektní a u herců, zpěváků, homosexuálů, černochů, muslimů, leseb a novinářů oblíbený…
Dívám se na Trumpa ne jako na vzor politika – vidím v něm člověka, hodil kámen do rybníka a nebál se, že ho to postříká…
Lze jen souhlasit. Má zkušenost z pobytu v USA jen potvrzuje Váš komentář. Jde o národ, míním tím většinu populace, velmi málo sebevědomý co se týká vlastního postavení, ale i schopností. Kupodivu u nich, čím nižší sebevědomí tím úsilovlněji zdůrazňují jak jsou dobří, co všechno mají, co všechno pro to museli udělat a jak jsou na to (sebevědomě) hrdí. Možná je to normální reakce, tak jako třeba některé ryby se pohybují synchronně v hejnech, nebo se nafouknou, aby působily dojmem že jsou velké.
A každý občan USA chce vzbudit dojem, že je velká ryba. Totéž mně potvrdil můj vnuk, který tam nějaký čas studova a také pobýval a pracoval (byl tam i po studiích legálně – služebně).