Dlouholetý mediální manažer společnosti Lagardere Michel Fleischmann se tím, že se má stát velvyslancem ve Francii, netajil v podstatě v posledním roce a půl. Až počátkem tohoto roku se skutečně dočká. Střídání velvyslanců v roce 2020 proběhne hned v několika zemích, které jsou klíčové jak pro český byznys, tak politiku.

Do poloviny letošního roku by měl post velvyslance v Berlíně převzít zkušený diplomat Tomáš Kafka. V nejbližší době má také vláda schvalovat „balík“ asi deseti změn na velvyslaneckých postech – mimo jiné v Itálii, Chorvatsku, Rumunsku, Švédsku či v miliardové Indii.

Schválený agrément má například již bývalý náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl – míří do Lucemburska.

Jak Německo ovlivňuje českou politiku

Naopak Tomáš Kafka zatím agrément, tedy souhlas přijímající země, nemá. „Na tento rozhovor je ještě příliš brzy,“ omluvil se Kafka před koncem roku z žádosti HlídacíPes.org, aby z hlediska nastupujícího velvyslance popsal priority v česko-německých vztazích.

Velvyslancem v Berlíně zůstává prozatím Tomáš Podivínský, bývalý ministr životního prostředí v Rusnokově vládě a poslanec za KDU-ČSL. V Německu začal už svůj šestý rok.

„Ještě se na odjezd nijak nechystám a pilně pracuji, i když už termín střídání je plus mínus dohodnutý,” odepsal velvyslanec Podivínský.

V Německu jej podle diplomatických zdrojů drží údajně i fakt, že v Černínském paláci zatím stále ještě netuší, na jakou pozici velvyslance se zkušenostmi z klíčové země EU po návratu umístit.

Podobnou zkušenost má i Podivínského předchůdce Rudolf Jindrák. Ten se odpovídající funkce na ministerstvu zahraničí nedočkal, diplomacii opustil a přes Úřad vlády doputoval nakonec na post šéfa zahraničního odboru Pražského hradu.

Jindrák v Německu sloužil dokonce osm let. Podle něj je ale správné, že ve velkých a významných destinacích zůstávají velvyslanci déle než jinak obvyklé čtyři roky.

„Naše priorita ve vztahu Německu je vlastně vnitřní německá politika, protože ta zejména přes ekonomiku a evropskou agendu ovlivňuje i naši domácí politiku. Zásadní tedy bude vedle ekonomického vývoje a kondice autoprůmyslu také další vývoj v EU a to, jak dokáže Německo čelit francouzským nápadům,“ říká Rudolf Jindrák.

Podobně zásadní bude sledovat vývoj kolem německého obratu k zelené energetice, takzvané Energiewende, a s tím spojená bouřlivě diskutovaná dostavba spuštění plynovodu Nord Stream 2, který spojuje Rusko s Německem po dně Baltského moře.

Kariérní diplomat Tomáš Kafka, který má v dohledné době Podivínského vystřídat, v Berlíně působil už v letech 1991 až 1995, tehdy jako kulturní atašé. Později byl mimo jiné velvyslancem v Irsku, v letech 1998 až 2005 vedl Česko-německý fond budoucnosti. Nyní na ministerstvu zahraničí vede odbor států střední Evropy

Co prozradil Zeman

Krásná budova českého velvyslanectví jen kousek od slavné Eiffelovy věže čeká nového nájemníka co nevidět. Střídání v Paříži přichází až po roce a půl poté, co nominaci Michela Fleischmanna schválila vláda (na návrh a s podporou prezidenta Miloše Zemana). „Začátek mise je plánován k prvním dnům ledna,“ potvrdil Fleischmann na dotaz HlídacíPes.org.

Jeho předchůdce, velvyslanec Petr Drulák, skončil svou misi k 20. prosinci 2019 a rozhodně se nedá říct, že by odcházel v dobrém. Do Paříže nastoupil v únoru 2017 a za normálních okolností měl ve městě nad Seinou působit až do počátku roku 2021.

„S dalším působením na MZV nepočítám, budu se věnovat vědě, pedagogice a publicistice,” konstatuje Drulák, který před vstupem do diplomacie působil jako ředitel Ústavu mezinárodních vztahů.

Drulák měl původně skončit ještě dříve: vláda jej odvolala už v červnu 2018 na posledním zasedání první Babišovy vlády. 

„Nikdy jsem neslyšel výhrady vůči své práci, naopak. Jediný důvod, který mi byl kdy sdělen, byl, že pan prezident chce do Paříže pana Fleischmanna. Upozorňuji, že k něčemu podobnému v české diplomacii do té doby nedošlo,“ říká Drulák. 

V diplomatických kuloárech se lze dozvědět, že Drulákovo střídání v Paříži prý zdržela hlavně „osobní vzpoura velvyslance“. Údajně odmítl odevzdat žádost o agrément (souhlas přijímajícího státu) pro svého nástupce Fleischmanna.

To ale Drulák odmítá jako nesmysl. „V červenci 2019 prezident v rozporu s diplomatickými zvyklostmi oznámil jeho jméno jako nového velvyslance, upozorňuji, že v té době ještě neměl zažádáno o agrément, takže i Francouzi byli dost překvapeni. Těžko bylo co zdržovat, když nic nebylo. Od září agrément má.”

České občanství pro Kunderu

Druhé téma, které Druláka v Paříži udrželo o něco déle, byl pak osobní zájem Andreje Babiše na tom, aby se podařilo dotáhnout do konce znovuudělení českého občanství spisovateli Milanu Kunderovi. Právě Drulák v tom byl se svými kontakty a vazbami na Kunderu významně nápomocen.

S manželi Kunderovými se setkal jako velvyslanec poprvé v létě 2017, od té doby je opakovaně zval na různé akce na velvyslanectví a nakonec dojednal i setkání s premiérem Babišem.

Předloni v listopadu se Babiš s Kunderou skutečně setkal a navrhl mu, že pokud by Kundera o české občanství stál, pomůže s tím.

„Kundera odpověděl mlčením, nabídku neodmítl ani nepřijal. Kunderologové se vysmáli premiérově údajné naivitě, neboť sami od ,Milana‘ přece vědí, že něco takového nepřipadá v úvahu.Ale vývoj událostí dal za pravdu spíše selskému rozumu než pochybné zasvěcenosti. Letos v říjnu Kundera podepsal prohlášení o občanství, čímž dal do pohybu příslušné administrativní soukolí. Počátkem letošního listopadu vydal Úřad městské části Praha 1 listinu o nabytí státního občanství, kterou jsem koncem měsíce Milanu Kunderovi osobně předal,“ popsal Drulák ve svém textu pro deník Právo z 3. prosince.

„Za mého působení se podstatně rozšířila aktivita ambasády v oblasti kulturní a intelektuální – desítky debat, přednášek, výstav a koncertů. Tuto oblast považuji za klíčovou, neboť francouzská veřejnost na kulturní a intelektuální otázky dobře slyší. Jsem také rád, že se nám podařilo přispět k narovnání vztahu s manželi Kunderovými. Koneckonců Milan Kundera je ve Francii nejznámějším a nejuznávanějším Čechem,” říká Drulák.

Bez zajímavosti není, že i nový český velvyslanec Michel Fleischmann je vedle českého občanství zároveň i držitelem toho francouzského. Ani to ale není v české diplomacii zcela neobvyklé. Kupříkladu již zesnulý někdejší emigrant, spisovatel a později diplomat a velvyslanec v Německu a v Rakousku Jiří Gruša byl vedle českého občanství držitelem i toho německého.

Fleischmann má souhlas francouzské strany už od září. Před nástupem na velvyslanecký post musel ale ještě vyřešit všechny své podnikatelském aktivity, které se s touto funkcí neslučují.

Odjezdem do Paříže skončí i jeho zhruba roční „čestné angažmá“ ve vydavatelství CNC miliardáře Daniela Křetínského, který vloni na jaře koupil společnost Lagardere, kterou Fleischmann v Česku vedl.

„Ve Francii bude zásadní hlavně evropská politika, obraná politika a transatlantická vazba po odchodu Británie z EU. To bude zajímavá doba,“ podotýká Rudolf Jindrák.

Velké téma podle něj bude tlak na to, aby se po očekávaném brexitu v rámci Evropské unie zvýšil význam francouzštiny a němčina na úkor angličtiny.

Podobně jako v případě Německa bude hrát roli ve vztahu s Francií i energetika. Ovšem ve zcela opačném modu: Francouzské firmy Areva a EDF mají zájem o dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně.

„Za poslední tři roky nedošlo k žádné krizi ve vzájemných vztazích, ale je třeba neustále působit na francouzskou veřejnost a vysvětlovat, kdo jsme. Obecné znalosti o střední Evropě jsou velmi chabé a často jsme zahrnováni do kategorie ,východních zemí‘, což je v rozporu s realitou kulturní a geopolitickou i s našimi zájmy,“ konstatuje dnes už bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák.